Historie sídla KOBEŘICE

Osady lidu s moravskou malovanou keramikou a nálevkovitými poháry z eneolitu a hradisko patrně lidu popelnicových polí z doby bronzové objevili archeologové a potvrdili tak pravěké osídlení katastru obce. Na základě listinného falza, hlásícího se k r.1183, patrně moravský markrabí Přemysl potvrdil r. 1236 Kobeřice za majetek hrobnické komendě johanistického řádu. Hrobničtí johanisté ves pozbyli r. 1308.

Později náležela zemanskému rodu z Kokor, kteří v Kobeřicích vybudovali sídelní tvrz. Z nich je nutno připomenout významného spojence knížete Přemka Opavského-Václava Kokora z Kobeřic, jenž v Opavě 21.9.1431 dosvědčil založení nových zemských desk.

Důležitost jeho role v knížecí družině pochopili husité, když jej společne s Přemkovým synem Mikulášem vzali jako rukojmí při sjednaném příměří a pro dodržování 4 artikulů pražských na Opavsku. Po přeslici zdědili Kobeřice páni z Tvorkova, z nichž Jan pak obec v r. 1496 odprodal Jindřichovi Donátovi z Velké Polomi na Nové Cerekvi. Jan Donát pak v r. 1553 nechal zapsat do zemských desk Kobeřice Vavřinci z Drahotouš k panství Dolní Benešov. Přestože dědickým právem pak v r. 1594 získal další evangelický rytířský rod Šípů z Bránice, z nichž Jiří odstoupil svému bratrovi Jinřichovi za 10 tis. tol. Kobeřice, katoličtí Mošovští z Moravštína využili pražského převratu a prostřednictvím císařského rozkazu z r. 1598 se zmocnili jak Benešova, tak i Kobeřic. Vznikly z toho vleklé spory, až nakonec 28.2.1630 musel David Šeb.Mošovský odstoupit Kobeřice Fridrichu Kryštofovi Šípovi z Bránice, protože se zapojil do protihabsburského odboje. Dostalo se mu však Kobeřic za velmi zuboženého stavu. Z původních 52 sedláků žilo v obci jen 22, z 33 zahradníků jen 15.

Od Jana Bernarta Brixe z Monclu, jakožto pravoplatného dědického následníka, v r. 1681 koupil Kobeřice Karel Max. Lichnovský z Voštic a připojil je k panství Chuchelná. K r. 1721 měli majitelé v Kobeřicích 2 zahrady, 2 mlýny o dvou složeních a 1 o jednom složení, 1 krčmu, 1 rybník s 900 tříletými kapry, Velký a Malý Dvůr.

Již v r. 1738 v obci žilo 35 sedláků, 21 svobodných a 9 robotných zahradníků, 9 chalupníků, 3 dědiční mlynáři a 1 dědičný krčmář. Za údržbu mostů a cest odváděla obec dávku mostního žita městu Opavě.

Vznik školy v Kobeřicích se datuje k r. 1733, dřevěné budovy škol z r. 1744 a 1772 byly nahrazeny zděnými nejprve v r. 1823 a potom v r.1892. Dřevěný kostel z r. 1711, s přistavěnou věží v r. 1729, se zvony z let 1487, 1499, 1794 a 1894 a varhanami instalovanými v r. 1734 byl nahrazen přičiněním faráře Bitta novým farním kostelem Nanebevzetí P.Marie. Kníže Karel Lichnovský s chotí věnoval v r. 1898 kobeřickým na své panské zahradě nově vystavěnou nemocnici. Kongregace Dcer božské lásky zde zřídila klášter pro ošetřování nemocných.

K pamětihodnostem obce náležela zdejší bažantnice s umělým chovem bažantů, kam s oblibou zajížděl i pruský král Violém II., dále 13 roubených špýcharů vesměs z 19.stol. uznané jako doklad lidové architektury Hlučínska za kulturní památky.

Po připojení k ČSR v r. 1920 měly Kobeřice 1707 ha, 320 domů, 4 obchody, zatopený čedičový důl, bažantnici, 2 hospodářské dvory, Prostřední a Padělky.