Hodnocení(1305)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle:data přidání sestupně |názvu hry vzestupně |procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 23.11.2025)
Mayenburgův text je docela provokativní, vypráví o vážných tématech jako domácí násilí nebo vzestup autoritářských vůdců s ironickým humorem, ale autor se nesnaží být korektní a jít divákovi na ruku. Trošku mi chyběla gradace ve vývoji hlavní postavy, která je od začátku nekompromisní manipulátor s diktátorskými sklony, nemění se v návaznosti na reakce okolí. Režisérka G.Gabašová hodně pracuje s moderními technologiemi a poukazuje na nebezpečí bezelstné konzumace multimediálního obsahu na internetu. Diváka dobře upozorňuje na falešnost a manipulativnost, která je s tímto typem mediálních výstupů spojena.
(zadáno: 21.11.2025)
Zdařilý vhled do života několika lidí tvořících trochu nesourodou komunu. Mozaikovitá struktura inscenace mi nevadila, koncepce scény mi ale nepřišla šťastně řešená. Stěna z plexiskla sice občas zafunguje hezky (když se otevřou dveře a člověk zachytí jen útržky dialogů, které si je ale schopen domyslet), mnohem častěji ale působí problémy, když je hercům (hlavně J.Markové) špatně rozumět. Možná i proto na mě více zapůsobila komediální rovina, v níž exceluje hlavně V.Šanda. Milostný trojúhelník sice nabízí vypjaté a (díky výkonům V.Fridricha a L.Žáčkové) uvěřitelné emoce, ale přišlo mi, že téma soužití v komuně je odsunuto na druhou kolej.
(zadáno: 16.11.2025)
Ples upírů disponuje podařenou hudbou, ovšem dějově velmi řídkým příběhem (což je ovšem problém už filmové předlohy, u níž se to ale lépe snese díky poloviční stopáži). Režisér R.Balaš při řešení mnoha scén vyšel z německé verze, která je k vidění na YT, líbilo se mi, jak dokázal pracovat s prostorem a přenášet scény i do hlediště. Neškodilo by ale svižnější tempo, najdou se tu hluchá místa. Scénicky rozporuplné - hostinec v první části je koncipován hezky, naopak Krolockův hrad působí dost pouťovým dojmem. Povedly se choreografie. D.Vitázek má jako Krolock dostatečné charisma, skvělá je N.Grossová jako Sára a L.Randák v roli Herberta.
(zadáno: 15.11.2025)
Adaptace známého románu je vystavěna přehledně a na SKUTRy je až překvapivě založena na textu. To ovšem neznamená, že by výtvarná stránka nebyla působivá. Téma by sneslo provokativnější zpracování, místy mi chybělo větší erotické jiskření, ale gradaci má inscenace dobrou a závěr má sílu diváka zasáhnout. S.Rašilov pojal Valmonta dost netypicky, není to cynický požitkář, ale spíše životem unavený člověk. Podobně pro madam de Merteuil(Z.Stivínová) je hnacím motorem spíš zahořklost než potěšení. Nejvíc mě herecky bavila D.Barešová a její ztvárnění naivní Cecilie, kterou vykresluje s citem pro nadsázku.
(zadáno: 22.10.2025)
Inscenace režisérky K.Jandáčkové je ambiciózním pokusem o posun Čechovova dramatu do současnosti. Vychází to tak napůl, třeba ekologická témata v promluvách doktora Astrova do hry zapadají hladce, zatímco téma rovnoprávnosti mužů a žen, které je připsáno Vojnické, se nepovedlo do celku přirozeně zasadit. Vzhledem k místopisnému ukotvení se do hry dostává i válka na Ukrajině, takže závěr vyznívá bezútěšněji než obvykle. Celé je to pojato v mírné nadsázce a v některých scénách se povedlo prokreslit groteskní detaily, jindy ale inscenace působí trochu staticky. Herecky mě nejvíc zaujal J.Láska jako doktor Astrov a K.Šafránková v roli Soni.
(zadáno: 21.10.2025)
75%. Třináctidílný pohádkový seriál se podařilo převést do divadelní podoby bez viditelných problémů. Dějový oblouk zůstal vesměs zachován a režisér P.Khek dokáže metodu filmového střihu používat natolik dovedně, že nedochází ke zmatení diváka vlivem rychlého a častého střídání míst děje. Pohádkové triky jsou přiznaně divadelní a dobře se pracuje s jejich naivitou. Ke zdařilému výsledku velkou měrou přispívá dobře koncipovaná scéna J.H.Čačka. Kostýmy a hudba brnkají na nostalgickou strunu a takřka věrně kopírují televizní předlohu. Po herecké stránce inscenaci sluší mírná nadsázka, hradecký soubor podává pěkný týmový výkon.
(zadáno: 21.10.2025)
Inscenace mladého tvůrčího týmu vychází z reálné historky a pokračuje v dramaturgické linii, která zpracovává regionální témata. Iniciační cesta mladých skautů s velbloudicí skrze zemi, která se jen obtížně vzpamatovává z hrůz právě skončené války a okupace, je podána s lehkou nadsázkou. Autorům se daří zachytit panující chaos a erupci násilí, které ale doprovází i naděje v lepší budoucnost. Epizodická struktura způsobuje jistou rozkolísanost inscenace, ale potěší lehce černý humor, herci dobře zvládající role dětí i velice povedená loutka velbloudice v životní velikosti.
(zadáno: 14.10.2025)
45%. Režisér Jakub Maksymov reinterpretuje hororový román Mary Shelley skrze objektové divadlo, inscenace se vyznačuje postupně budovanou atmosférou - od svatebního veselí až po pohřební hostinu. Když ale pominu velice podařenou hudební stránku, tak inscenace nepřináší o moc víc než převyprávění známého příběhu, z něhož se určitě dalo vytěžit víc.
(zadáno: 7.10.2025)
Malý krámek hrůz je vtipnou hororovou parodií, která v druhém plánu vypráví také o hranicích lidské morálky a touze po slávě a úspěchu. Režisér J.Kříž vytvořil svižnou inscenaci s velmi podařenou scénou, ve sborových pasážích ale trochu nešťastným nazvučením. Mladý M.Kocek se s obtížnou rolí Seymoura vyrovnal zdatně, hlavně herecky mu tato komediální poloha opravdu sedí. M.Křížová možná typově neodpovídá představě naivky Audrey, ale po pár replikách člověk zjistí, že je bezvadná i v této poloze, navíc všechny výrazně přečnívá po pěvecké stránce. S.Matula by některé své menší role mohl stylizovat trochu uměřeněji.
(zadáno: 2.10.2025)
Hra má celkem složitou kompozici, vedle dialogů tu stojí epické vyprávění či filozofické monology, hodně se pracuje s ostrými změnami tempa. S výstavbou této hry jsem měl trochu problém, vadilo mi, že příběh čtveřice maďarských vědců, o nichž je celá první půlka, se ve druhé části vytrácí a pozornost už se opírá de facto jen na Oppenheimera. Tomu dal Jan Teplý obrysy ambivalentní postavy, která si uvědomuje důsledky svého výzkumu a bojuje s výčitkami svědomí. Dobře funguje trio vypravěček a režisér M.Lang si hezky pohrál s narativními postupy i light designem. Inscenace přes svou délku nenudí, i když pár hluchých míst by se tu našlo.
(zadáno: 1.10.2025)
75%. Ostravská verze slavného jukebox muzikálu se povedla. Začátek je možná trošku vlažnější, ale postupně se daří děj dobře gradovat. Režisérka Gabriela Petráková kladla velký důraz na budování vztahů mezi postavami, především na mateřské pouto Donny se Sophií. Velice podařené jsou pěvecké výkony, herecky vynikají M.Vlčková (Donna) a L.Vlček (Sam). Skvěle si s rolí Sophie poradila V.Kluzová, působí křehce, ale zároveň odhodlaně. Emocionální vrchol inscenace tvoří na sebe navazující písně Slipping Through My Fingers a The Winner Takes It All. Dobře se povedlo vyladit zvuk, poněkud rozpačitě ovšem vyznívají projekce. (
více v reflexi)
(zadáno: 28.9.2025)
Inscenace zaujme velmi propracovanou scénografií, pěknými loutkami a invenční prací s hudební složkou, dobře vymyšleno je i samotné zobrazení Golema za pomoci hry světla a stínu. To vše podporuje atmosféru tajemné rudolfinské Prahy. Spojení legend o Golemovi a Faustovi do jednoho celku se jeví jako nadějné východisko, výsledek je ale bohužel trochu rozpačitý. Příběhu chybí napětí a konzistentnost, jednotlivé scény tu stojí spíše vedle sebe. Dějový oblouk se sice nakonec nějak pospojuje, ale je celkem rychle zapomenutelný. Dobře fungují drobné vtípky a popkulturní odkazy, vůbec bych se nezlobil, kdyby jich bylo víc.
(zadáno: 24.9.2025)
Životopisné hry jsou náročná disciplína, Petru Zelenkovi se ale v Dejvickém podařilo namíchat vyvážený mix, díky němuž se divák dozví něco nového, ale zároveň se pobaví. Obrazy ze života chemika Antonína Holého přinášejí i obecnější téma etiky ve farmaceutickém výzkumu. Zelenka se nesnaží Holému vystavět pomník, ukazuje ho jako člověka s chybami, dovolí si nadhled. M.Myšička hraje hlavní postavu jako zvídavého člověka, trochu morouse, dobře zvládá dějový oblouk končící Holého vážnou nemocí. Z vedlejších rolí zaujmou hlavně I.Trojan jako hlavní motor výzkumu John Martin a Z.Žádníková v roli Holého neodolatelně ironické manželky Ludmily.
(zadáno: 21.9.2025)
85%. Moderní přepis známého románu je provokativní, režisér J.Čermák vyvázal příběh z dobového zakotvení a přiblížil ho současnosti. Hlavními tématy jsou manipulace, generační střet a boj o moc v mezilidských vztazích. Velice dobře funguje jiskřivý vztah mezi K.Baranovou jako náruživou markýzou de Merteuil a F.Jášou, který hraje Valmonta jako přímočarého svůdce. První polovina nabízí řadu velmi zábavných scén, zatímco ta druhá je mnohem temnější s ironickým koncem, kdy hlavní manipulátory střídá nová generace.
(zadáno: 18.9.2025)
Režisérka H.Burešová dokázala v této málo uváděné hře najít důležitá témata, jako je střet životních snů s realitou. Inscenace má hlavně v první polovině pozvolné tempo, v němž jsou především budovány charaktery postav, což se v konečném účtování vyplácí. V Brně nalezli pro ústřední trojlístek ideální představitele. P.Štěpán skvěle zachytil ambivalentnost bývalého válečného hrdiny Melodyho, který si odmítá připustit realitu, ve své snaze působit vznešeně je až směšný, ale v sobě nosí hluboký smutek. Submisivní manželku Noru přesně vystihla R.Coufalová a zaujala i K.Daňhelová jako rebelující, ale přesto tápající dcera Sára.
(zadáno: 15.9.2025)
75%. Režisérka A.Davidová dala klasickému americkému dramatu industriální háv a herce vedla k lehce expresivnímu pojetí postav. Velmi dobře se daří budovat napětí, inscenace má celkem temné vyznění. Reflektuje především násilí v mezilidských vztazích a nemožnost člověka dostat se ze zajetých kolejí. Spolupráce ústřední herecké trojice vychází parádně, hlavně P.Hejcmanová dokáže Blanche vytvořit v mnoha odstínech od snobské manipulátorky po zranitelnou a trpící ženu. Emoce se stupňují a vedou ke katarnímu závěru, cesta k němu mi ale ve druhé půli přišla občas trochu natahovaná.
(zadáno: 10.9.2025)
75%. Režisér Martin Glaser dokázal román A.Mornštajnové adaptovat do působivého divadelního tvaru, v němž se prolínají různé časové linie, ale zároveň je děj pochopitelný i pro diváka neznalého předlohy. K největším kladům brněnské inscenace patří působivý výkon Petry Lorenc v titulní roli, ve své jednoduchosti velmi funkční scéna Pavla Boráka a emocionálně silný závěr. Tříhodinové představení rozhodně nenudí, ale některým pasážím (hlavně ve druhé polovině) by větší jevištní zkratka prospěla, místy je možná inscenace zbytečně doslovná.
(zadáno: 10.9.2025)
85%. Imerzivní inscenace v žánru mysteriózní detektivky dává divákovi mnoho možností k interakci s postavami. Poskládat si dohromady celý příběh je vzhledem ke koncepci projektu téměř nemožné, ale mikropříběhy jednotlivých postav jsou dostatečně zajímavé, aby člověka bavilo po nich 2,5 hodiny pátrat. Nesmírně povedená je opět do detailů propracovaná scénografie, která dokáže navodit výjimečnou atmosféru. Režisér L.Brychta se svým tvůrčím týmem tu využívá mnoho vyzkoušených "ingrediencí" z předchozích inscenací, ale zároveň zvýšenou participativností rozvíjí imerzivní formát dalším směrem. Doporučuji neminout, je to zase skvělý zážitek!
(zadáno: 4.9.2025)
Scénické řešení dobře evokuje atmosféru setkání přátel, kteří se schází, aby zavzpomínali na "staré dobré časy". Postupně se ale ukazuje, že mýty opředené činy nebyly tak heroické a zanechaly v myslích aktérů výpravy za zlatým rounem nesmazatelné stopy. Bájní hrdinové se tak musí potýkat se zcela lidskými traumaty. Některým scénám nelze upřít působivost (i díky dobře hrajícím hercům), ale inscenace má povážlivé problémy s tempem, hlavně závěr už působí hodně natahovaným dojmem a napětí se pomalu vytrácí.
(zadáno: 28.8.2025)
Inscenace B.Holička srozumitelně tlumočí příběh o žárlivosti a síle pomluv, přináší někdy celkem neobvyklý výklad postav, ale také dost sporných inscenačních řešení. Pochmurné drama je odlehčováno drobnými gagy, které ovšem mají proměnlivou úroveň. R.Mikluš hraje Othella tlumeně, nepředvádí ho jako divocha a vášněmi zmítaného člověka. Jago je v podání V.Vodochodského charismatickým manipulátorem, úplně mi ale nesedělo, že je výrazně potlačen racionální základ Jagova chování a působí tedy spíše jako zlo bez příčiny. H.Kusnjerová ztvárnila Desdemonu jako oddanou i lehce koketní ženu. Z vedlejších rolí zaujme hlavně B.Bočková.
(zadáno: 27.8.2025)
75%. Romantická komedie s chytrými a svižně napsanými dialogy nahlíží na partnerské vztahy bez předsudků a s pochopením pro lidské slabosti. Autorka se vysmívá všemožným stereotypům spojeným s mezilidskými vztahy. Dějové peripetie jsou místy snad až příliš nepravděpodobné, ale vzhledem k nadsázce, v jaké je inscenace P.Ondrucha pojata, to nevadí. Opravdu zajímavý zážitek pak z tohoto kusu dělá souhra B.Polákové a M.Adamczyka. Skvěle to mezi nimi jiskří a dokáží velmi dobře pracovat s přiznanou divadelností, kdy kromě ústředního páru hrají i rodiče či expartnery. Je to přesně ten typ inscenace, který dokáže přilákat davy, aniž by se podbízela.
(zadáno: 15.8.2025)
Shakespearova hra je funkčně zkrácena, vzniká taková light verze, která zachycuje všechny podstatné dějové zvraty a má docela slušné tempo. Scénu tvoří jen několik praktikáblů, na nádvoří zámku Lysice ale byla takováto scénografie postačující. Divákovi, který už nějaké zpracování Leara viděl, může trochu vadit, že tu chybí zřetelnější výklad. Dcery Goneril a Regan nejsou v první části představeny ve vyloženě negativním světle, což mírně posouvá vyznění Learova běsnění. Herecky mě nejvíce zaujali O.Novák v roli Edgara a ironií sršící M.Pospíchal hrající kromě Blázna také Oswalda či francouzského krále.
(zadáno: 26.7.2025)
65%. Oddechová komedie s místy černým humorem, která nemá větší ambice než diváka pobavit, což se jí ale docela solidně daří. Iva Pazderková je velice dobrá v roli uměřené a morálně váhající Loretty, Petra Nesvačilová jako živelná Francis je z podstaty charakteru postavy emocionálnější, na můj vkus ale místy trochu zbytečně přehrává, osobně mám v komorních inscenacích radši civilnější projev. Ale dohromady tahle kontrastní dvojka celkem slušně funguje.
(zadáno: 16.7.2025)
Petr Zelenka napsal příjemnou komedii o rodinných vztazích, která vyniká vtipnými dialogy, které se hereckému týmu daří velmi dobře pointovat. I když v tomto Zelenkově díle hraje prim komediální linka, na pozadí se řeší i celkem aktuální otázky, jako je například míra naší tolerance. Herci zvládají emocionálně vypjaté scény bez přehrávání, skvěle si vede hlavně Václav Neužil v roli nervního Tomáše, který je studií sobeckosti a stereotypního myšlení. Svižná inscenace umí pobavit a má potenciál být diváckým hitem.
(zadáno: 7.7.2025)
65%. Převod Čechovovy tragikomedie do souřadnic předválečného Žižkova se povedl hladce. Dochází k významovému posunu, kdy se postavy neupínají ke vzdálené Moskvě, ale geograficky blízké Praze, neschopnost uniknout ze zaběhnutých kolejích je tak čistě v jejich mysli. Dvůr Žižkovského divadla je celkem dobře využit, scénograficky je inscenace minimalistická. Některé motivy původní hry zůstaly trochu upozaděny, ale jinak se režiséru M.Vokounovi podařilo namíchat zdařilý mix nostalgie a jemného humoru. Herecky mě nejvíce zaujala E.Nejedlá.