Památník v prostorách Grossmarkthalle
Přeživší vypráví
Edith Erbrichová přežila holocaust. V roce 1945 byla spolu se svými příbuznými deportována z tržnice Grossmarkthalle do židovského ghetta a koncentračního tábora v Terezíně. Patří k několika málo přeživším, kteří se vrátili do Frankfurtu. Dnes tamní památník pravidelně navštěvuje.
Poslechněte si její příběhObdobí let 1941 až 1945 představuje velmi temnou kapitolu v historii Grossmarkthalle, jelikož suterén jejího východního křídla byl využíván jako shromaždiště k deportaci židovských obyvatel. Více než 10 000 příslušníků frankfurtské židovské obce zde nastoupilo do vlaků, které je transportovaly do koncentračních táborů.Galerie
Již v roce 2001 se ECB a frankfurtská Židovská obec rozhodly vyhlásit mezinárodní soutěž na návrh památníku. Soutěž pak v letech 2009 až 2011 zorganizovalo město Frankfurt nad Mohanem v úzké spolupráci s frankfurtskou Židovskou obcí a ECB. Vítězný návrh zpracovaný architektonickým ateliérem KatzKaiser úspěšně využívá dostupných fragmentů historie a vytváří příběh, který symbolizuje složitost deportací, aniž by odvracel pozornost od vlastního místa. To platí pro úřední mašinérii stojící za tímto zločinem i pro samotný zločin, tj. pro deportace.
Stezka, stavědlo a koleje na veřejném pozemku
Část památníku přístupná veřejnosti leží na pozemku východně od Grossmarkthalle mezi čtvrtí Ostend a řekou Mohan, kde byla zbudována stezka pro pěší a cyklisty. Tato nová veřejná stezka, společně se starými kolejemi a stavědlem, které stojí vedle ní, slouží jako připomínka deportací židovských žen, mužů a dětí. Také byl zachován pěší nadchod. Zde se lidé loučili se svými milovanými nebo jen přihlíželi z pouhé zvědavosti.
Rampa a suterénní místnosti v prostorách ECB
Betonová rampa vede od východní hranice pozemku dolů do sklepních místností Grossmarkthalle, vytyčuje starý vstup do suterénu a tvoří terénní zlom. Rampu lemují dvě betonové zdi. Skleněná tabule na hranici pozemku umožňuje lidem podívat se do suterénu a nahlédnout tak do „hlubin historie“. Suterénní místnost, ve které byli lidé před deportací drženi, byla do velké míry ponechána ve svém původním stavu a tvoří autentickou součást památníku. Aby měli návštěvníci a kolemjdoucí možnost nahlédnout na deportace z více perspektiv, jsou do různých částí památníku vyryty výpovědi obětí a přihlížejících. Účelem je, aby lidé narazili na tyto informace při procházce zeleným pásem, aniž by cíleně mířili k památníku.