Movatterモバイル変換

Jsou tonázvy zdrobnělé //jména zdrobnělá, periferně se deminutiva tvoří také u jiných slovních druhů. Podle↗OTS vznikají↗modifikací významu substantiv příznakem menšího rozměru –deminucí:dům >domek >domeček, u adjektiv jeho intenzifikací:starý >stařičký, podobně i u příslovcí:málo >maličko; deminutivní význam lze identifikovat i v rámci↗způsobu slovesného děje (aktionsartu) u sloves typuusmát se >pousmát se. Zatímco deminutivní slovesa se tvoří prefixy a deminutivní adjektiva vedle sufixů (malý >maličký) i cirkumfixy (žlutý >nažloutlý), tvoří se deminutivní substantiva sufixy, a to převážně od konkrét většiny skloňovacích typů.D. od látkových jmen a abstrakt jsou spojena s významovým posunem ke kladnému hodnocení označovaného (pivečko,vínečko,kafíčko ...;štěstíčko,prácička ...). Kladnén. záporné hodnocení označovaného závisí ovšem na významu základového slova (maminka ×doktůrek), resp. postoji mluvčího: např. označeníštěstíčko lze ve výpovědi ve specifickém kontextu též s podporou mimiky, gest, barvy hlasu, intonace či důrazu chápat také jako↗ironii. Z významového příznaku deminutivního se odvozují také pragmatické významy, tj. tzv. minimalizace disentu mezi účastníky interakce v asertivních↗replikách či tzv. minimalizace nároku na adresáta v direktivních typech↗mluvních aktů (viz↗klasifikace komunikačních funkcí), která se uplatňuje při↗zdvořilosti. Sufixy zachovávají až na výjimky rod základovéhosubst.; pro tuto zvláštnost se ve formální lingvistice spolu s jinými formanty vidí na pomezí derivace a flexe (✍Nekula, 2013). U řadyd. vznikly významy sekundární, lexikalizované, často specifikační: (vodovodní)kohoutek. Sufixy jsou (i) jednak primární, jednoduché:‑ek(‑Ø) (dárek),‑ík(‑Ø) (košík),‑k(‑a) (zídka),‑k(‑o) (hovádko),‑átk(‑o) (housátko); (ii) jednak sekundární, složené:‑eček(‑Ø) (domeček),‑ečk(‑a) (čárečka),‑ečk(‑o)/‑éčk(‑o) (vínečko,zrnéčko),‑íček(‑Ø) (keříček),‑ičk(‑a) (rybička),‑íčk(‑o)/‑ičk(‑o) (čelíčko,očičko). Značně produktivní jsou alternace vokálů v základu (kořeni) i v sufixu (časté je dloužení, alternaceu - ou,e - í, úženíé - í/ý) v případě derivací sufixy‑ek(‑Ø),‑k(‑a),‑k(‑o):dárek,občánek,stránka,ostének,andílek,říčka,nehýtek,učitýlek,postýlka,mníšek,korýtko,telefónek,cůpek,hospůdka,dloužek,obroučka. Pokud má ovšem základové slovo dlouhý vokál / diftong v kořeni a pokud tento vokál ve flexi alternuje, pak se v derivaci sufixy‑ek(‑Ø),‑k(‑a),‑k(o),‑ík(‑Ø) i dalšími uplatňuje jak základ s alternací, tak bez ní (kráva/krav – kravka,kravička,jádro/jader – jadérko/jadýrko,mráz/mrazu – mrazík, ale propriumMrázek,vítr/větru – větřík/větérek/větýrek,sníh/sněhu – sněženka, alesnížek,déšť/deště – deštík,dům/domu – domek,nůž/nože – nožík, alenůžky,stůl/stolu – stolek,stolík,důl/dolu –dolík, aledůlek, kůl/kůlu i kolu –kolík,kolek,kůlek,kůže/kůže i kože – kožka, alekůžička); viz↗alternace kvantity. Deminutivní význam se pomocí složených sufixů zesiluje:kvítek >kvíteček. Další sekundární sufixy‑áček(‑Ø) (synáček),‑ínek(‑Ø) (strýčínek),‑ink(‑a) (tetinka),‑ínk(‑o)/‑ink(‑o) (srdínko,očinko),‑enk(‑a) (košilenka),‑ánek(‑Ø) (nosánek),‑oušek(‑Ø) (dědoušek),‑ušk(‑a) (dceruška) dodávají základovým slovům silněemocionální zabarvení. Z pohledu teorie přirozeného původu jazykových kategorií a forem (Natürlichkeitstheorie) lze zad. považovat i výrazy↗dětské řeči (viz také↗baby talk), premorfologicky derivované prostřednictvím formantu‑i:ham – hami,pac – paci aj. Substantiva s formantem‑i se běžně objevují nejen v pokročilé dětské řeči, ale v oslovení v rámci rodiny (mami,tati,babi,dědy,teti ...) či v důvěrném oslovení či přezdívkách mezi partnery nebo přáteli (Marci,Petři,Neki ...), resp. přeneseně v sestři. Zde se ukazuje blízkostd. k ↗hypokoristikům, z nichžn. v kombinaci s nimiž se deminutivní sufixy v evropskýchjaz. vyvinuly (srov. např. něm. hyp.‑la/‑lo + dem.‑în >‑lîn >‑lein (Tischlein)n. hyp. ‑ka/‑ko + dem.‑în >‑kîn > ... >‑chen (Liebchen)); viz ✍Henzen (1965:141).

Deminutivní sufixy se pro své významy uplatňují také při odvozování↗hypokoristik (Pepík,Alenka,Anička,Pepánek,Jožínek,Jaroušek,Evinka, Jaruška atd.), u↗názvů jednotlivin (hrášek) a↗toponym (Brodek,Lhotka,Ryneček atd.).