Charakteristické prvky katastrofických filmů

Za katastrofický film je považován takový snímek, jehož zápletka je vystavěna na blížící se nebo právě probíhající katastrofě, jíž musejí hlavní hrdinové (a další lidé, resp. celé lidstvo) čelit. Hlavním tématem těchto filmů bývají zemětřesení, přílivové vlny, výbuchy sopek, tornáda, velké požáry, srážky vesmírných těles se Zemí, různé nehody hromadných dopravních prostředků, jako třeba pády letadel či ztroskotání lodí, šířící se nebezpečné viry, náhlé enviromentální změny nebo ničivé invaze mimozemšťanů. Katastrofické filmy se mohou svým pojetím mnohdy překrývat i se žánrem sci-fi, thrilleru, hororu nebo akčního filmu, avšak jejich specifické náměty točící se kolem zkázy epických proporcí jim vysloužily zařazení do speciální kategorie.

Leckteré katastrofy se ve filmech dají interpretovat jako ztvárnění obav z následků určité lidské aktivity nebo z nějaké jiné potenciální hrozby. Zdrojem takových úzkostných nejistot mohou být např. pokročilé technologie, objevy v oblasti přírodních věd, činnosti mající neblahý vliv na životní prostředí nebo třeba předtuchy o konci světa. Přírodní pohromy lze vnímat jako odplatu planety Země na lidech za pustošení jejího povrchu, nepřátelské mimozemské invaze zas ve filmech obvykle zastupují strach z vyvolání válečného konfliktu mezi mocnostmi (např. mezi USA a Sovětským svazem v dobách studené války).

V katastrofických filmech často umírá velké množství lidí, většinou prezentované bezejmennými masami nebo vedlejšími postavami, v některých případech však může dojít i na smrt některého z hlavních hrdinů. Jejich příběhy často zahrnují vícero dějových linií, ve vyprávění se střídá perspektiva hned několika různých postav a v rozsáhlém hereckém obsazení je tudíž dostatek prostoru pro velké množství rozličných filmových hvězd. Jednotliví hrdinové se pak snaží před blížícím se nebezpečím varovat (typicky vědec, jemuž nikdo nevěří), katastrofě zabránit nebo jí uniknout, následně jí čelit tváří v tvář (a v ideálním případě přežít) a případně se i potýkat s jejími následky. Starší filmy mnohdy katastrofou vrcholily, zatímco v novějších snímcích je probíhající katastrofa častěji přítomna již mnohem dříve, někdy dokonce hned od začátku filmu. Největším lákadlem pro diváky bývají v katastrofických filmech monumentální scény kolosální destrukce, na nichž stojí především později natočené počiny, spoléhající v tomto ohledu na počítačové triky.

Rané katastrofické filmy

S trochou nadsázky lze za katastrofickou označit již dvojici krátkometrážních snímků z počátku kinematografieFire!(1901) aLife of an American Fireman (1903), v nichž byla zachycena spolupráce hasičů při záchraně obětí z hořícího domu. Výraznější katastrofické motivy byly následně přítomny např. v italském filmuPoslední dnové Pompejí (1908), jenž se věnoval životu obyvatel Pompejí, přetnutému výbuchem Vesuvu v roce 79 našeho letopočtu, v německémTitanicu (1912), zabývajícím se tehdy čerstvě aktuálním tragickým střetnutím věhlasného plavidla s ledovcem, nebo v dánskémKonci světa (1916), v němž Zemi hrozila srážka s kometou. Americký filmArcha Noemova (1928) byl inspirovaný biblickým příběhem o světové potopě, v trikově pozoruhodném snímkuDeluge (1933) zas popadaly v New Yorku vinou zemětřesení všechny mrakodrapy, načež rozvaliny města ještě spláchla obří tsunami.

Muzikálové drama a katastrofy vycházející ze skutečných událostí kombinovaly snímkySan Francisco (1936), uvedené na výročí silného zemětřesení z roku 1906, aChicago hoří (1937), jehož děj byl zasazen do období ničivého požáru v roce 1871. Ve filmuJohna FordaUragán (1937) zlikvidovala ničivá tropická bouře celý tichomořský ostrov a ve snímkuKdyž nastaly deště… (1939), dějově zasazeném do koloniální Indie, vstoupily do romantické zápletky zemětřesení, silné deště následované povodněmi, a navíc i epidemie cholery. Ztroskotáním Titaniku se inspiroval britský snímekAtlantik (1929), jenž líčil překotné dění na potápějící se lodi podobného jména. Přímo o Titaniku pak vyprávěly propagandistický německýTitanic (1943), americkýTitanic (1953) a hlavně britskáZkáza Titaniku režiséraRoye Warda Bakera (1958). Hrozícímu leteckému neštěstí se pro změnu věnoval snímekRozbouřené nebe (1954), v němž se v nebezpečné situaci ocitli cestující letadla, jenž přišlo o jeden z motorů. V koprodukci Francie a Japonska byl natočen snímekSmršť (1957), v jehož příběhu o milostném trojúhelníku figuroval pustošivý tajfun. Erupcemi vulkánů se zas zabývaly filmyThe Devil at 4 O'Clock (1961) aKrakatoa, na východ od Jávy (1969).

Titanic(1912)

Photo © Continental Kunstfilm

Katastrofické sci-fi filmy v 50. a 60. letech

Po konci druhé světové války vznikla řada sci-fi snímků o invazích mimozemšťanů, které se často neobešly bez destrukce a ztráty na životech. Typickými zástupci byly v tomto směru snímkyVálka světůByrona Haskina (1953), v níž mimozemšťané disponovali vyspělými technologiemi, na něž byly pozemské zbraně krátké,Invaze lupičů tělDona Siegela (1956), kde invaze probíhala pomocí únosů lidí a jejich nahrazováním bezduchými imitacemi vylíhlými z mimozemských kokonů, neboUFO útočí! (1956), v němž si diváci mohli vychutnat množství explozí a střetů létajících talířů s budovami. Katastrofické sekvence ničení měst se hojně vyskytovaly i ve filmech tematizujících prostřednictvím boje s obřími příšerami nebo přerostlými zvířaty vstup světa do atomového věku. Touto problematikou se zabývaly kupříkladu snímkyObluda z 20 000 sáhů (1953),Obří behemot (1959) neboGorgo (1961), ale též japonskáGodzilla(1954).

Ve sci-fi filmu režiséraRudolpha MatéhoWhen Worlds Collide (1951) se vybraní zástupci lidstva pokoušeli uprchnout ze Země před srážkou s cizí planetou v záchranné arše, ve snímkuThe Night the World Exploded! (1957) se vědci potýkali s nekončící šňůrou extrémních zemětřesení a v britském filmuDen, kdy Země vzplanula (1961) se lidé pro změnu museli vypořádat s mizením vody a se změnami podnebí způsobenými vychýlením zemské osy, kvůli němuž se Země víc a víc přibližovala ke Slunci. Ve sci-fiCrack in the World (1965) byla v sázce záchrana světa před šířením obrovské praskliny v zemském povrchu, kterou vytvořila skupina vědců odpálením atomové bomby v nitru Země s úmyslem čerpat energii ze zemského jádra. FilmPanic in Year Zero! (1962) zas ukazoval změny v lidské mentalitě prostřednictvím příběhu, v němž byly Spojené státy napadeny jadernými zbraněmi.

Godzilla(1954)

Photo © Toho Co., Ltd. All Rights Reserved

Rozkvět a následný úpadek katastrofického žánru v 70. letech

Pomyslného vrcholu dosáhly katastrofické filmy v 70. letech. Zlatou éru tehdy načala premiéra snímkuLetiště (1970), v němž cestující v letadle ohrožoval kromě sněhové bouře také sebevražedný atentátník s bombou. Na deset Oscarů nominovaný film se dočkal mimořádného úspěchu a navázala na něj trojice pokračování (v letech1974,1977 a1979), z nichž si později dělala legraci parodiePřipoutejte se, prosím (1980). Osm oscarových nominací bylo uděleno nejprve chválenému snímku režiséraRonalda NeamehoDobrodružství Poseidonu (1972), jehož hrdiny tvořili cestující potápějícího se zaoceánského parníku, převrženého vzhůru nohama přílivovou vlnou, a následně také neméně velebenémuSkleněnému pekluJohna Guillermina (1974), točícímu se kolem záchrany lidí z horních pater hořícího luxusního mrakodrapu, na jehož bezpečnostním systému se chamtiví investoři snažili ušetřit. Podobně se dařilo i filmuZemětřesení režiséraMarka Robsona (1974), na čtyři Oscary nominovanému příběhu o hrdinech vzdorujících ničivým zemským otřesům v Kalifornii, jehož uvedení v kinech bylo doprovázeno zapojením výkonného zvukového systému, jenž při promítání v katastrofických scénách vyvolával v divácích pomocí dunění a vibrací pocit chvění.

Na vzedmuté popularitě katastrofických filmů se okamžitě svezlo několik dalších žánrových počinů, mezi nimi např.Hindenburg (1975), pojednávající o neblahém osudu slavné německé vzducholodě,Horská dráha (1977), thriller o neštěstích v zábavních parcích, snímek o lavině ohrožující vysokohorské turisty nazvanýAvalanche (1978) a také několik televizních filmů, mimo jinéThe Day the Earth Moved (1974),Záplava (1976) neboPožár (1977). Obliba katastrofických filmů nicméně v Hollywoodu značně povadla poté, co se snímkyHurikán (1979), předělávka filmuUragán z roku 1937,MeteorRonalda Neameho (1979), v němž musely USA a Sovětský svaz spolupracovat při snaze odklonit dráhu meteoru hrozícího srážkou se Zemí, i kanadskéHořící město (1979), vyprávějící o požáru rafinerie postavené v centru města, setkaly s výrazným neúspěchem.

Propadákem byly také dva filmy režiséraIrwina Allena, producentaDobrodružství Poseidonu aSkleněného pekla. Prvním bylRoj (1978), v němž město ohrožovaly zabijácké včely, a druhým bylo pokračováníDobrodružství Poseidonu s názvemPo dobrodružství Poseidonu (1979), ve kterém se potopená loď stala předmětem zájmu zlodějského kapitána a jeho posádky. V průběhu 80. let pak žánr katastrofických filmů téměř vymizel a došlo na něj pouze v několika málo případech, např. v televizním filmu o jaderné válce mezi Američany a SovětyDen poté (1983) nebo v též televizních britskýchVláknech (1984), které se zas zabývaly dopady celosvětové nukleární války na Velkou Británii.

Dobrodružství Poseidonu(1972)

Photo © Twentieth Century Fox Film Corp.

Pandemické filmy a zombie apokalypsy

Pandemické filmy se zabývají tématem smrtelných virových (potažmo bakteriálních) onemocnění a jejich šířením napříč světem, přičemž tyto epidemie v nich bývají znázorňovány jako poměrně intenzivní, což může být mnohdy interpretováno coby poslední krok v rozkladu už tak dost nezdravé společnosti nebo jako určitá forma božího trestu. Například v paranoidním thrilleruGeorge A. RomeraThe Crazies (1973) byla atmosféra nákazy použita k vyobrazení nálady ve společnosti po válce ve Vietnamu, v kanadském body-hororuDavida CronenbergaRabid (1977) virus probouzel ve svých obětech nezvladatelnou chuť po krvi a sci-fiTerryho Gilliama12 opic (1995) se pro změnu odehrávalo ve světě, v němž se vědci snažili zvrátit proběhlou nákazu zodpovědnou za vyhynutí většiny lidstva posíláním lidí do minulosti. Ve filmuM. Night ShyamalanaStalo se (2008) lidé v důsledku virové nákazy ztráceli pud sebezáchovy a páchali sebevraždy, hrdinovéSlepoty (2008) zas postupně přicházeli o zrak a ve snímkuDokonalý smysl(2011) virus obíral napadené jedince pro změnu nejprve o čich a následně i o chuť a sluch. S motivem posledního přeživšího člověka na planetě pracovaly např. filmyThe Last Man on Earth (1964) neboJá, legenda (2007).

O boji s nebezpečnou látkou pojednávaly mimo jiné i snímkyKmen Andromeda režiséraRoberta Wise (1971), v němž byl příčinou nákazy mnoha lidí mimozemský mikroorganismus, neboPřejezd Kassandra odGeorge P. Cosmatose (1976), kde se virus šířil mezi cestujícími mezinárodní vlakové soupravy. Slavnou se stala hvězdně obsazenáSmrtící epidemieWolfganga Petersena (1995), která zobrazovala svět zasažený smrtícím virem i reakce lidí na pandemii poměrně realisticky a tím pádem nesmírně děsivě, v čemž na ni úspěšně navázalaNákaza odStevena Soderbergha (2011), jenž ztvárnila atmosféru šíření strachu ve společnosti i chování jednotlivých postav čelících nebezpečné epidemii též velmi věrohodně. Mezi filmy o bakteriálních nákazách patřily mimo jiné dramaPacific Liner (1939), zabývající se vypuknutím chaosu na lodi kvůli choleře, kterou na ni zavlekl černý pasažér, noir-krimiPanika v ulicích (1950), v níž se pátralo po zločincích, neúmyslně roznášejících po městě plicní mor, čiSedmá pečeť (1957), jejíž děj se odehrával na pozadí morové epidemie.

Speciální kapitolu pandemických filmů pak tvoří zombie filmy, v nichž virová nákaza mění lidi v oživlé mrtvoly, napadající v touze po lidském mase a mozcích další jedince. Klasikami žánru jsou v tomto ohledu snímkyGeorge A. RomeraNoc oživlých mrtvol (1968) aÚsvit mrtvých (1978), které zásadně ovlivnily vývoj hororu a vedly ke zrodu úspěšné filmové série. Na začátku nového tisíciletí se staly přelomovými snímky28 dní poté režiséraDannyho Boylea (2002) a novýÚsvit mrtvých odZacka Snydera (2004). Velmi populární byla počítačovými hrami inspirovaná filmová sérieResident Evil (2002-2016) a velkého úspěchu se poté dočkaly také španělský hororREC (2007), americkáSvětová válka Z (2013) i jihokorejskýVlak do Pusanu (2016). Se smrtelnou zombie nákazou se potýkali i hrdinové zombie komediíSoumrak mrtvých (2004),Zombieland (2009) neboMrtvý sníh (2009).

Přejezd Cassandra(1976)

Photo © International Cinemedia Centre Ltd.

Renesance katastrofických filmů v 90. letech

Vzestup speciálních efektů, moderních technologií a digitálních triků vedl v 90. letech k opětovnému rozmachu velkorozpočtových sci-fi a také katastrofických filmů. Tuto módu odstartovaly dva velké hity – účinek ničivých tornád předvedl v plné síle snímekJana de BontaTwister (1996) a okázalou výbušnou destrukci způsobenou mimozemskými loděmi nabídlDen nezávislosti režiséraRolanda Emmericha (1996). Po nich následoval snímekTitanic (1997), v němž režisérJames Cameron skloubil známý příběh o tragickém ztroskotání zaoceánského parníku s osudovým romantickým dramatem a stvořil tak zdaleka nejvýdělečnější film všech dob (až do roku 2009, kdy jej překonal svýmAvatarem), který proměnil jedenáct ze čtrnácti oscarových nominací.

S úspěchem se setkal jakDrtivý dopadrežisérkyMimi Leder (1998), v němž Zemi ohrožovala blížící se kometa, takArmageddonMichaela Baye (1998), kde byl hrozbou pro změnu obří asteroid o velikosti Texasu, jehož provrtáním a následným zničením jadernou bombou byla pověřena skupina naftařů. Do žánru katastrofických filmů spadaly i snímkyDenní světlo (1996), v němž byla skupina lidí po výbuchu toxického odpadu uvězněna v zavaleném tunelu pod řekou,Rozpoutané peklo (1997) aSopka (1997), jejichž hrdinové se potýkali s erupcemi zuřících vulkánů, neboPovodeň(1998), v níž vytrvalé deště způsobily ve městech rozsáhlé záplavy. FilmWolfganga PetersenaDokonalá bouře (2000) zas vyprávěl o boji posádky rybářské lodi s extrémně rozbouřeným oceánem. Kromě toho vzniklo i mnoho béčkových katastrofických filmů, kupříkladu televizníAsteroid (1997), akčníTurbulence (1997) nebo videofilmKometa (1998).

Sopka(1997)

Photo © 1997 20th Century Fox

Katastrofické filmy nového tisíciletí

Po roce 2000 pokračovala v rozkvětu vlna katastrofických filmů opírajících se o epické scény destrukce, které postupem času díky neustálému vyvíjení a zlepšování digitálních triků působily čím dál věrohodněji, a to v kontrastu s filmovými náměty, které byly obvykle poněkud přitažené za vlasy. Ve filmuJádro (2003) došlo k zastavení rotace zemského jádra, načež se zničení Země pokusila zabránit skupina vědců s cílem odpálit v jejím nitru jadernou bombu. VeDni poté (2004) došlo v režiiRolanda Emmericha v důsledku globálního oteplování k náhlým klimatickým změnám a výkyvům počasí, jež měly za následek mimo jiné přílivové vlny, hurikány, tornáda a prudké ochlazení severní polokoule. Emmerich poté natočil v návaznosti na existenciální úzkosti spojené s koncem světa předpovězeným mayským kalendářem snímek2012 (2009), v němž mutace v přehřátém zemském jádře způsobené slunečními erupcemi vyvolaly zkázu biblických rozměrů, před níž se vyvolení zástupci lidstva snažili zachránit ve speciálních lodích po vzoru Noemovy archy.Wolfgang Petersen se vrátil ke katastrofickému filmu sPoseidonem(2006), předělávkouDobrodružství Poseidonu z roku 1972.

Katastrofické následky mimozemské invaze zobrazovalaVálka světůStevena Spielberga (2005),Den, kdy se zastavila ZeměScotta Derricksona (2008),Světová invazeJonathana Liebesmana (2011) neboEmmerichovo pokračováníDne nezávislosti s názvemDen nezávislosti: Nový útok (2016). Kolem různých katastrof a potenciálního konce světa se točily mimo jiné i thrillerProroctví(2009) a komedieApokalypsa v Hollywoodu (2013). Kolosální destrukce nejrůznějších měst byly přítomny také v některých superhrdinských filmech, jimiž byly kupříkladuStrážci - Watchmen(2009),Avengers(2012),Muž z oceli (2013) čiLiga spravedlnosti (2017). Ve sci-fiTransformers 3 (2011) došlo k útoku obřích mimozemských robotů na Chicago, vG.I. Joe 2: Odvetě (2013) byl zničen Londýn a ve filmu Pacific Rim - Útok na Zemi(2013) zas na světové metropole útočila obří monstra. S gigantickou příšerou bourající budovy si museli poradit i občané New Yorku v Monstru (2008).

Klasičtější katastrofickou podívanou oplývaly snímkyV oku tornáda (2014), líčící boj lidí s větrnými smrštěmi,San Andreas (2015), vyprávějící o následcích silného zemětřesení, neboGreenland: Poslední úkryt (2020), jehož hrdinové se vydali hledat útočiště před pádem komety. FilmPetera BergaDeepwater Horizon: Moře v plamenech (2017) byl natočen podle skutečného požáru plovoucí vrtné plošiny z roku 2010. Pustošící vlny tsunami zas figurovaly ve filmechŽivot po životě odClinta Eastwooda (2010), ve španělskémNic nás nerozdělí (2012), v norskéVlně (2015) i v americkémGeostorm: Globální nebezpečí (2017), v němž byl za sérii katastrof zodpovědný pokažený satelitní systém, jenž měl dohlížet na globální klima. Katastrofické sekvence nabídly i historickéPompeje (2014), ruskéMetro(2013), jihokorejskáPandora (2016) či norskéZemětřesení (2018). Mimo to bylo podobně jako v 90. letech natočeno i velké množství nízkorozpočtových katastrofických videofilmů, mezi nimi např. dvoudílnáSupernova (2005) nebo kanadské televizníProroctví zkázy (2011).

Filmmaniak