Z filmů Joe Carnahana jsem viděl The Hire: Ticker, Sejmi eso a A-Team. U všech jsem měl stejný problém - že ten člověk neumí natočit akční film tak, aby akce v něm nebyla tak přepálená až je směšná, zvlášť když se film snaží hrát v některých momentech na nepochopitelně vážnou notu (dobře, A-Team byl jen ujetá komedie;)). Ale chtělo to jenom si počkat, než se někomu zachtělo natočit černohumornou akci jako podle roguelike videohry. Ten herní feeling je důležitý, protože tohle, přátelé, opravdu není jenom scifko o časové smyčce. Tohle je festival nepříjemného, ale zatraceně vtipně natočeného umírání... a rovnání si životních priorit... a slintání nad Selinou Lo a Naomi Watts, abyste si nemysleli, že to bude příliš seriózní text - to bych tomuhle filmu nemohl udělat;) A Michelle Yeoh bych zase nemohl udělat, že bych opomenul její půvab, ale v Boss Levelu je zcela vedlejší postavou, která navíc čeká do tří čtvrtin filmu, než se její učitelka šermu dostane do děje. Ale abych to úplně neprotahoval, je to jako Edge of tomorrow křížené s Shoot 'Em Up, a Frank Grillo tomu nakládá, jak si jen dokážete představit. Mel Gibson je tu okouzlující megaloman, i když není kupodivu až tak důležitý z hlediska "oblouku dějového násilí" (na to, že jsem si to vymyslel, to zní docela filmověvěděcky). Jinak jsem rád, že jsem viděl "international" ending, ta americká verze by mě úplně nenadchla. Jak to shrnout - čirá esence zábavy, Lego movie mezi akčními komediemi (ne, fakt to není thriller;)), s radostí se podívám zas. 80%

Dopustím se po dlouhé době toho, že si utrousím nostalgickou vzpomínku... a to bude v podstatě všechno:) Proč? Protože si živě pamatuju, jak jsem někdy kolem roku 1993 vždycky spěchal, abych stihnul v pondělí večer "na Polákách" ten super akční seriál, kde bylo komando (asi) vojáků, co bylo úplně neuvěřitelně profi, házelo červené granáty (normální granáty, jen měly kdovíproč červenou barvu), a mělo sledovací čipy voperované někde za uchem, a tak vůbec... jestli to objektivně za něco stálo, nemám nejmenší potuchy, a už mi tak nějak nestojí za to to hledat, abych se přesvědčil;) Ale za to pozdně dětské nadšení, které je někde v mojí paměti přítomné dodnes, a které mi přineslo i trochu toho smutku, když jsem se teď dočetl, že krásná Joan - Guylaine St-Onge - zemřela v pouhých 39 letech, což je už méně než je mi teď, za to dám zcela bezpečných 60%.

War. War never changes. A totéž platí o jednom vychlastaném, vyfetovaném, jak troky tupém čutálistovi jménem Lulius Lavický. Jenže tenhle film má být přesně o tom, jak se chce/musí (zase;)) změnit. Samozřejmě po seriálu by jen úplný naivka čekal nějaký smysluplný scénář - tohle je prostě více téhož v celovečerní stopáži, kde je třeba se tvářit, že se jde odněkud někam. A ono vlastně i jde, jenom to nezvládnete bez toho, že naskočíte na to, že jde o "nereálný, fantazijní svět", a necháte se unášet tou tunou přepálených vulgarit a bohužel nepřepálených narážek na český fotbalový produkt;) Mám odškrtnuto, znova se nemám nejmenší potřebu dívat. 60%