Gladiátor 2 byl film, který byl velmi těžký na sledování. Přehršel CGI a nepochopitelných záběrů a prvků na obrazovce jsem za ty 2 hodiny viděl víc než dost. CGI opice? Hnus. CGI voda v Coloseu? Ještě větší hnus (a to neřeším, jak vlastně nereálné to bylo v té době provést). Hlavní hrdina oproti prvnímu dílu dostal v podstatě všechno zadarmo, všechno je uspěchané a já jako divák jsem prostě neměl pocit, že by si cokoliv nějak zasloužil. Akční scény jsou nudné a když máte konečně pocit, že by to mohla být nějaká epická bitka, tak to skončí dřív, než to začne. Prvně jsem hodnotil za 3*, což mi přišlo více než adekvátní, ale řekl jsem si, že se ještě v návaznosti na to musím znovu podívat na prvního Gladiátora, což hodnocení tomuto pokračování ještě víc uškodilo. Když totiž člověk vidí ten rozdíl za 20 let mezi 1 a 2, tak se nemůže jinak než lehce pousmát, jak velká slátanina 2 je. A o co větší škoda je, že to točil zase Ridley Scott, takže by měl mít představu o tom, jak by to mělo vypadat, ale opravdu hodně se to nesešlo s výsledkem. Za mě velké zklamání a bohužel nekončící trend amerických filmařů, kteří neumí přijít s novými nápady a místo toho dělají pokračování filmů, které to nepotřebují.

Tak jsem se zase podíval na nějakou tu "topovku" z minulých sezón. A začátek byl takový jako "ehmmm?". Co mi to jen připomíná... už vím,Evangelion. Mecha - máme, děti, které ho řídí - máme, post-apo svět - máme. Já moc mecha anime nemusím, ale plot byl od začátku Franxxu zajímavý, tak jsem svoje výhrady posunul stranou. A opravdu, první polovina anime nebyla o ničem jiném, než o tom, jak se všichni Franxxové "zdokonalují" ve vraždění nevinných modrých monster (o kterých se do půlky anime nedozvíte vůbec nic, kdo jsou, proč je vraždí, atd.). A tak jsem s chutí sledoval, jak se hlavní protagonista Hiro dává dohromady s Zero Two, aby mohli spolu pilotovat Franxx Zero Two. A tak nějak v půlce jsem si začal říkat "no jo, a kam to teď půjde dál". Vztahy už byly víceméně rozebrané (občas nějaká míchačka, což mě vcelku překvapilo) a monster už taky umřelo pár desítek.  Ruku na srdce, od půlky série si začínáte říkat, co je to vlastně za utopický svět, ve kterém ty děcka žijou. A v ten moment to do vás příběh vyloženě napálí! Začnete se s každým dílem hlouběji nořit do těch "sraček", které v jejich světě existují. S každým dalším dílem se dozvíte nějakou novou informaci, která vysvětluje co a jak a hlavně proč se to tak děje. A ke konci, wooow, ke konci je to vážně lepší a lepší. Celé to graduje do posledního dílu a v momentě, kdy to celé skončilo, jsem jen bezduše seděl před telkou a čuměl do prázdna. Už dlouho mě nějaký příběh tak nevzal, jako byl tento. Ano, z části za to může právě ten konec a teď, když se na to podívám zpětně, tak vlastně ta první půlka oproti té druhé je nezajímavá. Nicméně i přes to všechno, vykouklo tam na mě spousty překvapení a spousta krutostí (které tak rád prožívám s postavama, když mě příběh chytne). Ať už jde o mazání paměti dětem, pokud natropí něco, co by neměly, způsob, jakými se k těm děckám chovají, tajemné společenství (AKA Illumináti) přes "svatbu" (jo, opravdu), až po tom, že tam vlastně regulérně řeší reprodukci a jedna z hlavních postav čeká dítě (které i úspěšně porodí).  Celý příběh Hira a Zero Two mě od začátku do konce fascinoval, velmi jsem jim to přál a jsem rád, že jsem mohl být svědkem celého jejich příběhu. Zlatá tečka na konci, kdy dojde k jejich "reinkarnaci" už je jen třešnička na dortu, na kterou jsem se díval s úšklebkem. Darling in the Franxx si u mě vysloužilo místo v síni slávy TOP 10 a právem. EP 20 - 24 mě opravdu vzalo za srdce a já nemůžu nic jiného než doporučit všem, kdo váhají, nebo kdo skončil u půlky anime, ať se na to dodívá. Stojí to za to.

Bohužel, filmový formát The Last Kingdom úplně nesvědčí. Všechno je tak nějak zrychlené. Asi nejvíc mě dostala asi 10 minutová pasáž, kde Uhtred stihl 1. naštvat krále, 2. nechat se vlákat do pasti, 3. přijít o svou pevnost, 4. najít nepřátelské krále a nechat se nabriefovat co má udělat, 5. vrátit se zpátky do Winchesteru, 6. nalézt své ztracené přátelé, 7. opět navštívit (teď už) svoji zpustošenou pevnost. Opravdu hodně věcí nacpaných do stopáže, tvůrci si s tím nevěděli prostě rady. A to je škoda, protože seriál je vážně dobrý. Alespoň tu poslední bitvu nechali vkuse celou a to je v podstatě asi ta nejlepší pasáž z celého filmu (i když i k té bitvě mám své výhrady). Hlavním faktem je, že věci tak nějak nedávají smysl, zvlášť pokud je divák z seriálu zvyklý na nějaký standard vyprávění, tak tady se na něco takového úplně vykašlalo.