Skvělý výkon Josefa Trojana, který ztělesňuje onu křehkou rovinu, na které se Nepela pohybuje. Famózní bruslař, který sbíral vítězství na mistroství světa a olympiádě, přesto uvnitř stále nejistý, pochybující a hledající. V druhé rovině je velmi dobře zachycené, jak komunistický režim dusil i ty nejúspěšnější sportovce a nenechal je svobodně nadechnout. Být hvězdou, to se hodí, ale jedině podle obrazu nadiktovaného v komunistických liniích. Nevybočovat, zařadit se. Perfektně vyjadřuje scéna s košilí.

Je zcela zbytečné utápět se v úvahách, nakolik je film nerealistický. Jalmari Helander chtěl oslavit finský fenomén Sisu. Navíc, vzhledem k tomu, co si užili s Ruskem, do toho pořádně šlápl. Je to zábava na odreagování, dostatečně akční, bez nudných chvilek, k čemuž přispívá i přiměřená stopáž. Helander najde pár momentů, kdy zvolní, ale bez obav, to je jen krátký nádech pro ještě následující brutálnější akci. Stephen Lang, super volba na adekvátního protihráče, žádný žabař ani karikatura.

Poetika animáku ve spojení s tragickým příběhem. Právě ty chvíle něhy, hravosti a drsná realita konce války v Japonsku tlačí na city víc, než když by to bylo hrané a tvrdě realistické. Za citové vydírání to nepovažuji, protože je to reálná japonská zkušenost vyprávěná z pohledu dětí. Japonci se museli vypořádat s faktem, že nesmyslně vstoupili do války, která jim přinesla tolik zkázy. Takahata zvolil formu, která tuto nesmyslnost silně podtrhuje.