Japonci v King Kong vs. Godzilla po nárazu ponorky do ledovce nechali obživnout Godzillu, tady zase amíci jistého "Rhedosauruse" jako následek nukleárního pokusu kdesi u severního pólu. Samotný úvod z Arktidy je napínavý, věrohodně podaný, člověku se zima úplně zadírá pod kůži. Poté přichází ke slovu klasická schemata pro monster movies. Typické postavy - všeznalý profesor, jeho krásná asistenka, pokud možno s doktorským titulem, fešácký hlavní hrdina, který zachrání svět a vojsko, které si s monstrem neví rady a v podstatě tu slouží jako křoví.A hlavně ještěr Rhedosaurus, který si to - jak jinak - štráduje přímo na New York (chudáci newyorčani, vždycky to musí schytat oni :o)) Model ještera - tak to je klasický Harryhausen, který svůj rukopis od dob svého debutu až po Souboj titánů vůbec nezměnil. Pokud jde o triky, chce se říci, že pro fanoušky trikového kouzelníka Harryhausena je tohle povinnost. Ovšem triková kvalita je hodně kolísavá. Potápění v miniponorce na dno oceánu, kde přerostlá ještěrka dočasně sídlí, vzbuzuje pouze úsměv. Ta kombinace modýlků a dokumentárních záběrů souboje žraloka se sépií vypadá opravdu divně. Potopení rybářské lodě je naprostá triková fušeřina, i na svojí dobu. Při pochod ještěra New Yorkem se střídají geniální momenty s těmi, ve kterých je hodně znát zadní projekce a modely jsou do očí bijící. A ani si divák ještěrky moc neužije a přijde divný, rychlý konec. Žádná gradace napětí, žádný strach o hlavní hrdiny se nekoná. Škoda.(18.04.2004)

Rozjíždí se to nadějně a film v první konverzační polovině navnadí na očekávanou destrukci New Yorku, ale bídná režisérská invence a matná gradace, kterou má vydařenější i boj o místo na pokladně v Kauflandu, to během promenády monstra na Time Square zašlapou do bahna průměru. Určitě ale třeba ocenit provedení většiny scén s obří potvorou, které nepůsobí ani dnes vůbec směšně - o to více zamrzí, že se nedočkaly šikovnějšího dirigenta, tak jako například o čtyřicet let později Jurský park.(03.12.2017)

Reklama

Žánr byl od dob King Konga už polomrtvý, když napsal r. 1951 Ray Bradbury tísnivou, atmosférou nabitou krátkou povídku (jejíž české jméno si nepamatuji, četl jsem ji před mnoha a mnoha lety). Pojednává o obřím netvorovi, který přečkává miliony let na dně oceánu, a jednou za dlouhý čas se vynoří... Jeho smutek a marnost nad tím, že je poslední, je zdrcující i pro čtenáře. Z moře vystupuje u majáku, jehož starý hlídač vypráví mladému kolegovi, co se jednou za čas děje... A skutečně, v depresivní noci, jako je tato, se netvor objeví. Pak hlídač podnikne neuvážený pokus, zapne signál do husté mlhy, troubení. Netvor reaguje troubením velmi podobným, v nenadálé naději. Ale o to větší je rozčarování, beznaděj a vztek... Končí tím, že maják rozbije. Tak, a velmi volně na motivy této povídky (nicméně v titulcích je uvedena) byl natočen spektakulární film o netvorovi probuzeném jaderným pokusem v oblasti věčného ledu. Postupně se dějí nepěkné věci v moři směrem na jih. Původní povídka je zde sehrána ve dvacetisekundové délce :-) ... Netvor dorazí až do New Yorku, projde se ve vřískajících ulicích a je zneškodněn. Přesně načasovaný příběh vyvolal obrovskou vlnu monstermovies, hlavně v Japonsku (počínaje Godzillou a desítkami dalších)... která trvá až dodnes. Tohle je opravdový základ žánrů...(01.02.2012)

Dnes již klasika od Louriého s neuvěřitelnou stop-motion animací. Nejenom že film má poměrně hodně slušné efekty ale i příběh je na svou dobu parádní a ukazuje jaká je atomovka svině. Atmosféra na začátku filmu je zdařilá, jen mi je líto že se monstrum ze začátku ukazuje tak sporadicky, nicméně plno scén je natočeno bravůrně, ať jde o útok na loď zničení majáku, tyhle scény jsou majestátné a parádní. A finále kde se monstrum utrhne ze řetězu je fenomenální. BTW je celkem málo lidí kteří vědí to že Americká verze Godzilly měla být původně remake tohohle snímku.(26.12.2014)

Modelově nádherný příklad, na kterém by se snad daly vyučovat zákonitosti amerických vědeckofantastických filmů, které vznikaly v padesátých a šedesátých letech dvacátého století. Monstrum oživené díky nukleárnímu výbuchu, pohledný dřevěný hrdina, doktor vysvětlující zcela vše co by mohlo filmového diváka zajímat, jeho krásná asistentka a ve vzduchu láska jako trám, plus touha šokovat. To vše se myslím povedlo a z rozpočtu 210 000 amerických dolarů se nám vyklubal pětimilionový zisk, který producenty více než zahřál u srdce. Ten asi dost podstatně odstartoval jedno filmové období a nechali se jím zlákat dokonce i v Japonsku, kde se o rok později objevila vše demolující Gojira. Inspirací tomuto filmu je povídka Raye Bradburyho z novin Saturday Evening Post. K tomu si přidejte jméno trikového mistra Harryhausena a specialistu na režii sci-fi snímků Louriého. Jedna persona vedle druhé by měla zcela určitě zajišťovat kvalitní podívanou. Tou Monstrum z hloubi dvaceti tisíc bezpochyby je a dá se mu vytknout snad jen malá dramatičnost, absence ztotožnění se s hlavními představiteli a proměnlivá kvalita triků, která je v tomto případě více než nečekaná. A ještě něco. Příšerné krabicové studiové kulisy místností po tomto snímku asi vytvořily nějakou normu, protože se s nimi můžeme setkat prakticky v každém filmu podobného ražení. Krásná pohoda na pohodové sobotní odpoledne...(15.01.2005)

• Snímek je volně inspirován povídkou Raye Bradburyho „The Foghorn“.(Hans.)

• Warner Brothers kúpili tento film od producentov Hala E. Chestera aJacka Dietza za 450000 dolárov.(beso74)

• Scéna, ve které se profesor snaží identifikovat Redosaura, si prohlíží kresby dinosaurů od Charlese Knighta. Knight zemřel v roce 1953, tedy ve stejném roce, kdy byl film uveden do kin.(Kmotr76)