Silný obsah, velmi sugestivní obraz, komunistické revoluce. Poselství, které Brit Roland Joffé nabízí, je samozřejmě silné a důležité. Potěší i civilní výkony herců (ač mi Sam Waterston příliš nesedl), naopak mi vadilo, že tvůrci nebyli jednoduše odvážnější. Prostě se vydali po vážné cestě, ale nejsou tak kritičtí, jak by mohli, spíš kloužou po povrchu, nejsou tak suverénní, abych měl důvod si Vražedná pole někdy zopakovat. Když už nic jiného, podobné kusy sázejí přinejmenším na emoce, ani ty jsem úplně necítil. Leccos zabíjí i nepřiměřeně dlouhá stopáž. Každopádně Joffé, který je dnes na režisérské židli spíš k smíchu, tehdy docela válel. 70%(21.11.2016)

NaThe Killing Fields jsem se velice těšil a to ze dvou důvodů, prvním bylo zdejší vysoké hodnocení, jak již napsal Enšpígl "Pětihvězdičková palba", která by na pochybách nenechala snad nikoho a za druhé také to, že hudbu zkomponoval Mike Oldfield. Co se hudební kulisy týče určitě jsem nebyl zklamán, co se filmu samotného týče, byla první hodina celkem zdlouhavá, zobrazující období nepokojů v Kambodži (1973), které byly částečně zaviněny i díky kobercovému bombardování ze strany USA, které zabilo mnoho nevinných kambodžanů. Druhá polovina filmu ukazuje tvrdé podmínky v zajetí a snahou přežít, nesmyslnost i hrůzy války, ale hlavně sílu přátelství a naději, kterou přátelství přináší. 70%(13.10.2013)

Reklama

Bohužel jsem byl trochu zklamán - připomínalo mi to situaci kolem Hotelu Rwanda. Závažnost a tragičnost tématu zastínila mnoha lidem fakt, že samotný film není nijak výborně natočen. Takže plusy za scénář (beztak napsaný podle skutečných událostí, takže vo co go), exteriéry, několik hereckých výkonů a ... tak jo ... i režii. Mínus za hlavního amerického hrdinu (voskový panák, kterému jsem nevěřil ani nos mezi očima), hraní na city (děti řvou, děti krvácejí, děti se plazí v blátě) a hlavně (až na pár motivů v druhé polovině snímku) - PŘÍŠERNOU hudbu páně Mike´a Oldfielda. Hlavně první třetina je zaplavena totálně odpornými pazvuky a syntetickým chrochtáním. Zatímco v Misii mě hudba dojímala a stupňovala napětí, tady jsem se doslova modlil o to, aby ten děs dohrál a já se mohl soustředit na děj. Na tenhle film se už víckrát nepodívám, nechci si zhnusit Misii, která je podle mě jedním z nej filmů všech dob - také se tam hraje na city, ale zapomínám na to díky excelentním hereckým výkonům a nadpozemské hudbě. Ne tak Killing Fields - ten bych doporučil pouze zájemcům o snadno stravitelné dějiny XX století.(05.11.2007)

Poselství, které se film snaží nést, je bezesporu důležité. Stabilitu silných pilířů v podobě přesvědčivých a civilních hereckých výkonů však narušuje rozpačitá Joffého režie, rozkročena mezi dvě kvalitativně značně odlišné části. V první mi hodně vadila Oldfieldova hudba a přílišná podobnost se Stoneovým Salvadorem (mnohem kritičtějším a odvážnějším), druhé polovině v podstatě nemám co vytknout. Nyní řeším dilema, jak film hodnotit. Následující Mise využívá k získání divákových sympatií diametrálně odlišných prostředků, svým tématem by pak měla Polím logicky předcházet, nikoliv po nich následovat. Vražedná pole se vyznačují patetičností, jsou příliš povrchní a v zobrazovaných výjevech nevěrohodná. Přičítal bych to na vrub režisérovu nedostatečnému zápalu pro věc, veškeré dění sleduje s jakýmsi chladným odstupem, proto je těžké naplno prožít alespoň část z toho, co prožíval Sydney Schanberg a Dith Pran. Nevěřil jsem v jeho plný ponor do zobrazované problematiky a silně humánní náboj ještě dobrý film nedělá. Čtyři hvězdičky nakonec přeci jenom dám – za těch pár scén z Pranova „kambodžského dobrodružství“, kdy jsem jenom tajil dech. 75%Zajímavé komentáře: Marigold, ripo, Cooper, Terminus(20.01.2008)

V roce 1984 mozna necim zajimave, v dnesni dobe lze ale tento snimek hodnotit pouze jako prumerny. Natoceno bylo daleko vice poutavych a citlivych valecnych dramat, zazivneji a originalneji. A taktez vic nutkave - ve smyslu premyslet nad valkou a jejimi dopady na obycejne lidi. Nejde o vylozene zklamani, ale s odstupem doby a postupem kinematografie se proste jedna o solidni, nijak nevybocujici prumer.(01.02.2004)

• Všichni skuteční lidé, kteří ve filmu vystupují, spolupracovali se štábem, s výjimkou Ala Rockoffa (postavaJohna Malkoviche).(gjjm)

• Role britského novináře Jona Swaina byla původně nabídnutaNigelu Haversovi. Ten ale musel tuto roli odmítnout kvůli natáčení jiného filmu –A Passage to India (1984).(becki_tu)

• Fotografie, které vytvoří Rockoff, skutečně vyfotografovalJohn Malkovich. Fotoaparát byl taky jeho.(gjjm)