Afroameričan Fuqua obsadil do hlavní role svého souputníka a v touze po rasové vyváženosti sáhl i po mongoloidech a jejich křížencích, čti mexičanech. Prostými počty však dojdeme k jednoduchému zjištění, že hodní vedou 4:1 a mezi zlými nebyl ani jeden negr, a to jich bylo podstatně víc. Ono dnes najít zlého černocha v černobílém filmu, natož ve westernu, je jako hledat jehlu v kupce sena. Multikulturální zbarvení však nepůsobilo zas tak rušivě, jak by se mohlo na první pohled zdát a zkousnete-li onu "spravedlnost", můžete se v pohodě nechat bavit výborně natočenou akční poctou původnímu remaku z šedesátek. Je zbytečné se pokoušet o srovnávání s Brynnerovskou verzí, tohle je prostě nová doba s novými filmovými postupy, remaky dnes letí a jde jen o to, zda se vám to líbí nebo ne. A vzhledem k tomu, že úcta, i přes to multikulti, z toho prostě byla cítit. Akce byla eňoňůňo, kupodivu jsem víc ocenil první přestřelku s bandity než finále, a herci (černí, bílí, žlutí, rudí - mi je to vážně fuk) se svými rolemi prostříleli s grácií a já jim ty kauboje věřil, jdu na spokojenou čtyřku. Já se totiž nedíval na remake, ale další verzi příběhu o nezištné statečnosti a pomoci utlačovaným, což mi připomíná, že takových poselství není nikdy dost, napříč rasami.(11.12.2016)

Equalizer krát sedm. Fuqua málo machruje, takže opravdu suverénní lahůdku vytáhne z rukávu jen jednou. To ostatní je běžná akční rutina, která je schovaná hluboko pod jeho režijním standardem a ústřední sedmička tak ve své nezajímavosti úpí ještě více, kde v plochosti prken od rakve funguje asi tak 1,5 charismatu. S originálem se léta (ne)plánovaně míjím, takže jsem čekal spíše béčkové akční orgie v kulisách divokého západu, než zásadní tvůrčí komparaci, ale suverénněji fungovala i záchrana šéfa Bílého domu.(22.09.2016)

Reklama

Remakovat původní naivistickou perlu z roku 1960 bylo riskantní - se spoustou kritiky musela nová verzeSedmi statečných počítat prostě už z principu. Je to škoda, protože ve výsledku se povedl výbornej western, který legendu o sedmi samurajích adaptuje se ctí. Ničím nepřekvapí, míří do cíle v přesně vyjetých kolejích, používá původní motivy z originálu a vrací se ke starým westernům dob dávno minulých. Nechybí špína, prostitutky, podivné existence a hrobník na každém rohu. Syrovým přístupem k násilíSedm statečných mi připomnělo Sama Peckinpaha, jenže s velkým ALE: násilí je odměřené a odehrává se mimo kameru, špína není tolik špinavá a prostitutky vyzývavě vulgární. Prostě jen tolik, aby se vešly do hollywoodského bijáku. I s krví se dost šetřilo a zacházelo hodně decentně, na můj vkus až příliš. Ze všeho je vidět snaha o realistické zobrazení Západu, ale spoutaná současnými konvencemi. Jestli ale film něco umí, je to pracovat s náznaky. Nepotřebuje nic polopaticky doříkávat, vystačí si s naznačením, ať už rasových rozmíšek, nebo minulosti pistolníků. Na stejně střídmé úrovni fungují i tvrďácké hlášky, a vlastně je tak proti originálu potlačen prvek velkolepého hrdinství. Divoký západ tu působí jako drsné místo, kde dojde k tragédii pokaždé, když někdo vytáhne zbraň, a sedmička pistolníků nejsou héroové, ale lidé zaplacení za svou práci. Všech sedm postav plus ženská hrdinka mě bavilo, jedinou výtku mám k padouchu Boguevi, kterýho by Calvera odpráskl i s prstem v nose.(17.03.2018)

Nechtěl jsem příliš porovnávat s původní verzí Sedmi statečných, v níž se to hemžilo silným charismatem hereckých ikon zvučných jmen jako Yul Brynner, Steve McQueen, Charles Bronson či James Coburn, avšak nešlo to jinak. V prvních minutách nové verze jsem byl relativně spokojený a užíval si občasných odkazů na Sturgesův počin, z nichž mnohé prakticky kopírují kultovní western z 60. let. Nemohu si pomoct, ale zatímco v Sedmi statečných od Johna Sturgese má každá scéna své místo a svoji velkou výpovědní hodnotu, jež nachází obrovskou podporu v geniální hudební složce a perfektních hereckých výkonech, jež jsou mimo jiné determinovány excelentně napsaným scénářem plným nezapomenutelných dialogů, v novém zpracování mi přišla řada scén zcela zbytečných či rozvláčných. Antoine Fuqua si pro diváky naservíroval řemeslně zvládnutou podívanou, která ovšem nemá zdaleka ten spád a náboj, který učinil z původního filmu legendu. Chybí tu charismatické osobnosti a pamětihodné scény (jako je např. jízda s funebráckým vozem, zkoušení mladého Chica, první setkání s Calverou, či svým pojetím i daleko zábavnější nábor pistolníků do finálního komanda). Dočkáme se tu sice snahy ukázat i něco z minulosti hlavních hrdinů, což v Sturgesově počinu není, ale možná právě proto byla starší verze působivější, neboť dávala větší prostor divácké fantazii o sedmi hlavních pistolnících a jejich předchozím životě. Stačí si porovnat scénu s nožířem z roku 1960 a 2016. Zatímco v Coburnově pojetí je dodnes dechberoucí a správně "chlapská", v nové je pouze zdařilejším místem z celku. Ne, opravdu nechci hanobit snahu o remake klasiky, svým způsobem jsem se na něj těšil, byť se značnými obavami, jež se nakonec naplnily, avšak při sečtení všech kladů a záporů nemohu být s hodnocením vstřícnější. Nejde o špatný western, avšak nese-li název jednoho z nejlepších zástupců tohoto žánru, měl by být o několik levelů výš, než je Fuquův film. Inu, já se u sledování stihl i nudit, což by se v případě party kolem Yula Brynnera nestalo ani po desátém, pche třeba i pětadvacátém zhlédnutí. Stačilo by, kdyby jen zazněla legendární znělka "pa-papa-da, pa-pa-dada-da, pa dá, ta da, dý dááá" a už bych měl sto chutí si Sedm statečných znovu pustit. V případě stejnojmenného filmu z roku 2016 bych si mohl pouze zanotovat výše uvedenou melodii v těch málo scénách, v nichž zazněla a snažila se tak navodit atmosféru nepřekonatelné klasiky staré více než 50 let.(27.12.2016)

Název dělá filmu spíše medvědí službu než co jiného. Jmenovat se to třeba „Rychlí a střelhbití" tak by to jistě řada diváků skousla o poznání lépe a bez onoho nevyhnutelného (ať již většího či menšího) zklamání, že se duo absolutních klasik stříbrného plátna, co přežily a přežijí desetiletí, předělává formou efekt(iv)ní oddechovky na jedno použití, po které za pár (tý)dnů neštěkne ani pes. Na druhou stranu je tu ovšem ten nezanedbatelný fakt, že jakkoli je to westernové béčko na jedno podívání, tak je to až překvapivě zábavné a řádně rozmáchlé westernové béčko na jedno podívání, které se nebojí využít plátna „v plné palbě" i "k plné palbě". Čili sice spotřební a zbytečné, ale nikoli špatné. A v ryze žánrových momentech (gradovaná tenze před první velkou přestřelkou apod.) to umí i řádně potěšit, ne že ne.(26.09.2016)

• Filmovalo sa v Novom Mexiku, Arizone a tiež v Baton Rouge v štáte Louisiana.(MikaelSVK)

• Wagner Moura měl původně hrát roli Vasqueze, jednoho ze sedmi statečných, ale jeho charakter byl později z neznámých důvodů přeobsazen a role se ujal Manuel Garcia-Rulfo.(PanZahadnyCZ)

• Gatlingův kulomet sestrojil vynálezce Richard Jordan Gatling v roce 1861, a v roce 1862 na něj získal patent. Ačkoliv byl rodem Jižan, jeho vynález používala v Americké občanské válce hlavně armáda Severu. Po válce byla zbraň s úspěchem používána v indiánských válkách. Pouze generál Custer si do bitvy u Little Bighornu kulomety nevzal, a bitvu prohrál! Původní model kulometu měl šest hlavní a dokázal střílet rychlostí až 200 ran za minutu. Verze s deseti hlavněmi, zvaná Bulldog, která se objevuje ve filmu, vznikla v roce 1877.(heavy66)