Chtěl konat dobro. Tak z ušlechtilých pohnutek sáhl po žezlu moci. To však skrze něho vládlo tak strašnou silou, že sebe již více nepoznal. ____ Szabovo nejslavnější filmové drama. Mnoho filmů se zabývá temným obdobím Třetí říše. Jen málo jich ale dokázalo tak výborně popsat vliv politických tlaků na životní situaci německého člověka v letech cca 1930 - 1941. Pokud se zaměříme čistě na divadelní a kulturní svět, takový snímek ani nenajdeme. Neutralita politických názorů. Žít jen pro umění. To vše je jen iluze, kterou člověk znovu a znovu klame sám sebe. Jedinečný herecký výkon Klause Brandauera. Mimořádný film. 84%(29.01.2012)

V postavě obyčejného herce Hendrika, který se vyšvihne mezi nacistickou elitu, chce Szabó ztvárnit člověka tvrdícího, že je jen prostý herec. Až na vrcholu své kariéry zjišťuje, že jeho životním vzorem je samotná postava Mefista, která uzavřela pakt s ďáblem a zůstává člověkem bez tváře. Představitel Hendrika, Klaus Maria Brandauer, dostal roli v celé Szabóvě historické trilogii (Plukovník Redl, Hanussen).(02.01.2008)

Reklama

Je to první film Isztvána Szabó, který jsem viděl, takže nedovedu posoudit, jestli zde nějak potlačil svůj autorský rukopis, převedení knihy Klause Manna na plátno je to však dosti otrocké, což by až tak nevadilo, kdyby nemuselo být logicky také notně kráceno. Některé dialogy jsou z knihy doslovně opsány, kvůli vynechání jiných pak pozbývají poněkud smyslu. Například debata Hendrika s Barabarou o ranní projížďce na koni či o způsobu snídání vajec je zbytečná, když se ve filmu příliš nedozvíme o tom, jak moc se Hendrik styděl za svůj prostý původ a jak moc ho dráždila Barbara a její příbuzenstvo (hlavně babička) pro svoje patricijské způsoby. Vztah Hendrika a Julliety je pro knihu možná klíčový, ve filmu jsem vůbec nepochopil jeho význam (Szabó se nebál ukázat Juliettu několikrát nahou, ale netroufl si ani neznačit zaměření jejich sexuálních hrátek). A největším problémem na závěr je sám představitel titulní role Klaus Maria Brandauer. Nezávidím mu, postava Hendrika je opravdu mimořádně obtížná - měl by být naprosto okouzlující na jevišti a v civilu se ztrácet ve svých rolích v občasné zoufalé snaze udělat alespoň jedno autentické gesto. Brandauer bohužel skončil u hysterického přehrávání (což by asi skončila většina herců, taky si moc nedovedu představit, kdo by to zvládl). Naopak se mi líbil českým divákům známý Gyorgy Cserhalmi, jehož postava mě v knize nakonec nejvíc dojala a on jí ztvárnil přesně a představitel Goringa, který tu podal ze všech zúčastněných nejlepší výkon. Sečteno podtrženo - jako adaptace knihy dvě hvězdičky, film sám o sobě tři až čtyři.(04.06.2009)

Unylé tempo tak slibného filmu pro mnohé jistě naprosto bezchybného - mě donutilo k nedobrovolnému vlnění se ve všech směrech a to hlavně po stránce etické. Co se smí a co se ve filmu nesmí objevit, abych jej nezahrnula do kategorie "ano jde to, ALE" přesně nevím.. Třeba se mi nelíbilo nahé svíjení se v baletních pozicích, které místo krásy těla mužského(pro některé i ženského)pobouřily mé vlídné oko. Což o to - pasáže doslova umělecké vystřižené z divadelních prken či zkouška nutná pro nacvičení hry - byly momenty, které stály za pozornost. Za dusotu kopyt nacistického komanda pravidelně pochodujícím a ovlivňujícím životy lidí z celé NDR a nejen jí, musím odsoudit tento film k průměru. Zajímavé výroky:"..takže ten velkohubý panák se stal kancléřem...a já myslel, že národní socialisty nelze brát vážně...já jsem přece z Porýní, moje matka i můj otec - nemám se přece čeho bát!"; "tohle je mé stanovisko - Shakespeare!" a konečné"Co ode mě chtějí? Co chtějí? Vždyť já jsem jenom herec!"(22.02.2013)

Přehodnocený film, který mě po svůj čas převážně nudil a i když jsem kostře tématicky zajímavého příběhu porozuměl, nic co by ve mně zanechalo dojem zde nebylo (nanejvýš divadelní scény hry Mefisto a závěrečná scéna). Drama divadelního herce, který je arogantní pouze k těm, ke kterým si to v rámci svého postavení může dovolit, ale zároveň ustupující nacistické moci, člověka, jenž by šel pro svojí vlastní kariéru ve stínu jakéhokoliv režimu. Dlouhé pasáže, nudné dialogy i monology, přeskakování z jedné mnohdy nepatřičné scény na druhou, to všechno mě dokázalo ve skoro dvou a půlhodinovém snímku otrávit i přes jeho zjevné kvality.(18.05.2013)

• RežisérIstván Szabó se objeví na konci filmu jako host na narozeninové oslavě v divadle, hovořící o přílišných nákladech na ni.(Kulmon)

• Postava Hendrika Höfgena (Klaus Maria Brandauer) byla inspirována skutečnou osobností, hercemGustafem Gründgensem, tak silně, že jeho syn vymohl v roce 1966 zákaz publikování.(sg.sysel)

• Přestože se film odehrává na počátku 30. let v Německu, nacismus nabývá na síle aHitler je několikrát zmíněn pouze jiným pojmenováním. Jeho jméno však po celý film neuslyšíme.(Kulmon)