Morris se s každým dokumentem zlepšuje. Zpracování je prostě geniální. Škoda jen, že Rumsfeld toho až tak moc neřekl, pokud se na to díváme jako na portrét jedné osobnosti, ok - Rumsfeld je bezpochyby zajímavý charakter, při srovnání s Namarou však jeho vyprávění není až ale tak záživné. Jedna část se zabývá i okolnostmi, které byli již Morrisem detailně zpracovány v Standard Operating Procedures, ale tu mi to přišlo víceméně informačně poněkud prázdné. Přesto dávám čtyři hvězdičky za hudbu, kameru, grafiku, kompozici atd. Morris v rozhovoru se Stephnem Colbertem řekl, že chtěl vědět proč USA šli do války s Irákem, a že po rozhovorech s Rumsfeldem tomu vlastně rozumí ještě míň.(05.05.2014)

Další povinný Morrisův dokument pro zájemce o americkou zahraniční politiku, a to nejen díky obsahu, ale opět i výjimečné formě, konceptu a intimitě. Zde posazený Rumsfeld prochází výběr z tisíců poznámek a zpráv, co naposílal během své dlouhé dráhy jednoho z nejvýznamnějších státníků, za Forda a především pakBushe mladšího (kauzy mučení zajatců, mýtus zbraní hromadného ničení, patová situace v Iráku). Cením podobně jako v případěFog of War aWorld According to Dick Cheney -že vysoce kontroverzní osobnost dostane možnost se obhájit a vysvětlit svůj úhel pohledu. Teď po bolestné Trump shitshow musím říct, že je příjemné vidět ve vrcholné politice inteligentní lidi s tak kultivovaným projevem + že logika jako svoboda znamená i volbu páchat zlý skutky, když se kácí les a jde o globální bezpečnost, padají holt třísky, nebo terorista není voják, je u mě dostatečná. P.S. a pouhé dva týdny poté, RIP(10.06.2021)

Reklama

Dvojka nepřiznaného Morrisova cykluS bývalými válečnými ministry obrany... A navzdory výhradám k této části bych se nezlobil, kdyby vzniklo i případné "třetí pokračování" (William Perry se přímí vybízí). Každopádně Donald Rumsfeld je nesporně zajímavá osobnost a Morris je dostatečně schopný dokumentarista, aby toho využil a (nevědomky) ruku v ruce se souběžně vznikajícím i uvedenýmSvětem podle Dicka Cheneyho vytvářel kromobyčejně zajímavý obraz "pohledem s odstupem" dvou nejzásadnějších hráčů Bushovy (či Cheneyho chcete-li) administrativy. Již tradičně platí, že Morris je jednak výjimečně dobrý dokumentarista s ironickým nadhledem, který umí pokladát dotazy, dávat věci do souvislostí i pracovat s archivními materiály, ale k tomu je i velmi schopný filmař, který si plně uvědomuje důležitost audio-vizuální stránky; speciálně pak u dokumentu s jed(i)nou mluvící hlavou. Ve výsledku to ovšem je kvalitami až zaMlhou války, což je však do značné míry dáno tím, jak k tomu tenkrát McNamara přistoupil a co vše z něj Morris dostal.(15.02.2015)

Angažovanie sa (nielen) americkýchtelevízií a médií do vojny v Iraku bolo na bezprecedentnej škále a z tohto pohľadu sa invázia eventuálne premenila na jeden v skutku obstojný "divácky produkt," miestami ažtelenovelu. Celá US administratíva bola hlavný protagonista/antagonista (v závislosti od uhla pohľadu), každý deň znamenal novú epizódu, každá tlačovka novýdejovýzvrat anapínavúscénu. Pri sledovaní sledov niektorých tlačových brífingov som sa neubránil pocitu, že toto je ako z nejakého dramatického politického seriálu à laHouse of Cards čiWest Wing. Čo deň vzal, čo deň dal, plus takzvaný "gift that keeps on giving." Rumsfeld bol jeden vysokointeligentný, kultivovaný človek, definíciacharizmy, ktorý to so slovami faktvedel (ikonický "There are known knowns..." prejav), čo sa o jeho vedúcom s menom W. povedať nedalo. Dokument z dielne oceňovaného Errola Morrisa je prierezom Rumsfeldovho života vo forme rozhovorov a v tomto smere bol viacprínosný ako by som kedy čakal. Mimo iného tu padol aj jeden výrok, po ktorého vypočutí som myslel, že mi pánty na hlave odtrhne –"Absence of evidence is not evidence of absence." O tom ale inokedy... Dokumentu sa kritizuje istý faktor. Malo ísť okonfrontáciu medzi tvrdeným, uvedeným a následne vykonaným, Rumsfeldom a/alebo Bushovou administratívou. Na túto pílu sa silnonetlačí, ide pozvoľne, prirodzene a myslím, žekebysa tlačilo štýlom, aký si mnohí kritici predstavovali, doku by proste svetlo sveta neuzrel (i keď je pravda, že ho v rozhovoroch viac grilovala aj Al-Džazíra). Tiež sú na mieste pochybnosti, či je D.R. tak sprostý, aby sa nechal chytiť do vlastnej siete. A hoci tu nejaké kontradikcie padli, boli prevažne vlažného charakteru a nič také, čo by zmenilo všeobecnýnaratív niečoho a/alebo muuškodilo. Morrisov počin som si opakovane nesmierne užil, opäť sa k nemu vrátim, budem vracať a dosť možno sa povenujem aj niektorým jeho celýmtlačovkám a memám, prekyprujú totiž možnosťou naučiť sa veľa užitočného. --- To, o čom som hovoril v prvých riadkoch, je témahodná samostatného dokumentu, až sa čudujem, že doteraz taký (okremjedného, nie celkom dobrého) ešte nevznikol. --- (17.5.2018) (11.1.2022) (13.1.2022)(13.01.2022)

Ano, Rumsfeld nemá smysl ironii, ale film je naštěstí velmi jemně ironický v tom, jak nenásilně konfrontuje Rumsfelda s tím, co říkal a dělal, a ta kouzelná je ekvilibristika s permutacemi slov unknown known... Režisér opravdu netlačí na pilu, ale to je přednost filmu! Film však nutno ho pozorně sledovat a samozřejmě také něco vědět o americké politice, nejen co se týká Iráku. Rumsfeldovi ale hlavně chybí sebereflexe... nejen proto, co se teď děje v Iráku. Pro mě jeden vrcholů 18. MFDF Jihlava.(29.10.2014)

• Errol Morris strávil rozprávaním sRumsfeldom 33 hodín počas 11 stretnutí.(Real Tom Hardy)

• Dokument je venovaný pamiatke slávneho filmového kritikaRogera Eberta.(Real Tom Hardy)