Romy to opravdu úžasně sluší ve všech těch kostýmech, je prostě rozkošná. A Alain je bezkonkurenčně ten nejšvarnější c. a k. poručík světové kinematografie, o tom není sporu. A to krásně vymydlené, čisté a barevné císařské Rakousko, to nemá chybu! Navzdory tragickému konci jedná se o cukerínový příběh pro služky.(16.12.2011)

Ophüls to samozřejmě není - a teď nemyslím Ophülsovu německou a francouzskou adaptaci (1933) stejné předlohy Liebelei (Flirtování), ale jeho adaptaci jiné Schnitzlerovy hry Reigen. Ovšem Ophülsův Rej (1950) je jen jeden, že. Nicméně, stále platí, že Christine je Schnitzler, což je taková kvalita, že stačilo dobře obsadit a s výborným kameramanem pietně převést na plátno. 🤓 “Dovolila jsem si přišít podšívku. Byla trochu odtržená.” -  “Jehla a nit, to jsou nebezpečné první rekvizity manželství.” Pro Delona s Romy to bylo osudové setkání. Alain ve svém druhém filmu je ještě notně prkenný, jakoby v obavách, aby vedle už slavné Romy neudělal chybu. Ale pěkně to zapadá do role společenského outsidera, který se proti své vůli ve filmu i v reálu zamilovává do vídeňské “porcelánové” panenky s těma děsivě optimistickýma dětskýma očima… Tragédie je neodvratná. 🤓 Christian Matras, klasik francouzského filmu, který kameroval s nejvýznamnějšími francouzskými režiséry od Velké iluze, přes Cocteauova Dvouhlavého orla, po Cartouche a Buñuelovu Mléčnou dráhu, taky Gérarda Philipa v několika jeho nejslavnějších rolích (Idiot, Fanfán Tulipán, Milenci z Montparnassu), měl již za sebou i skvělou sérii výjimečných literárních adaptací s Maxem Ophülsem, rámovanou dvěma přelomovými formálními unikáty - výše zmíněným Rejem, s originálními pohyby kamery a kompozicí v klasickém formátu, a Lolou Montès (1955) s originálními pohyby kamery v jedinečně barevně stylizovaném cinemascopu, v objevitelské fázi konstituování možností širokoúhlého filmu (je třeba rozhodně koukat na restaurovanou criterionovou verzi). V Christine se po něm chtělo “jen” brilantně nasnímat barevný kostýmní film se zajímavými herci. Jako bonus příběh naléhavě zpřítomnil vhodně zvolenými detailními záběry.(26.04.2024)

Reklama

Tenhle film, ač se to na první pohled nemusí zdát, je zcela jiná kategorie, než sladkobolné hříčky o císařovně Sissi. Příběh není nějak jednoduše nalinkován, vystupuje v něm relativně hodně důležitých postav,charaktery jsou zajímavé a vícerozměrové, na romanci nečekaně drsný konec. Film jsem viděl úplnou náhodou, ale rozhodně jsem nelitoval.(23.10.2005)

Romy Schneiderová s Alainem Delonem tvořili jeden z nejkrásnějších párů, dívat se na ně, na jejich zamilovanost, je něco úchvatného, moc jim to spolu v tomto snímku sluší.. Příběh velké lásky však kříží zlořečená osoba v černých šatech, baronka mi pila krev neuvěřitelným způsobem a o baronovi nebudu ani psát, holt bylo v roce 1906 všechno jinak než dnes..(19.10.2020)

Hrozná slaďárna narůžovělá naivní, což ale neplatí o posledních deseti minutách. Ty jsou fakt chlapácký, přestože z dnešního pohledu "myslíme to upřímně" naprosto mimo mísu. Nejmladší Alain, co jsem kdy viděl a hodnotil, a jemu i Romy to moc sluší. Viděno v ne moc dobrém dabingu Novy 1995 (Zahálka si ale s Delonem poradil dobře).(26.10.2013)

• Původní námět na tento remake měla samaMagda Schneider a nejprve s ním také šla za jeho původním režisérem,Maxe Ophülsem, ale ten ji odbyl s tím, že k tomuto tématu už řekl vše. Magdina vytvrvalost ale nakonec dalaRomy příležitost pro radikální životní změnu, která pro její rodinu nebyla dvakrát příjemná. A na její spolupráci s Ophülsem nikdy nedošlo.(NinadeL)

• Přestože se Alain Delon a Romy Schneider na natáčení střetli poprvé, během filmování se do sebe zamilovali. Po jeho skončení Romy opustila rodinu, s Alainem se zasnoubili a začali spolu žít v Paříži.(vesper001)

• Tento film inšpirovalStephena Kinga, aby použil meno Christine pre svojromán o strašidelnom aute Plymouth Fury. Vybral si to, pretože tento film a Plymouth vyšli oba v roku 1958.(Arsenal83)