Patetické, ale kupodivu málokdy směšné či naivní (v rámci biblického vidění světa a logiky) a přes smrtící délku a notoricky známou fabuli vůbec ne nudné, i díky vyfutrování kusého starozákonního příběhu dobovými kronikami, milostnými linkami a jiným osvědčeným hollywoodským krmivem. Heston se pro role mužných hrdinů v sandálech zkrátka narodil, potěšil i Yul „holohlavý Chris ze Sedmi statečných“ Brynner v roli mladého faraona, divadelní stylizace k tématu tak nějak patří a DeMillova režie s Bernsteinovou hudbou úctyhodně balancují mezi monumentalitou a vypravěčským spádem. Skoro mě překvapuje, jak snadno si mě tahle ukázka vrcholného dobového řemesla získala a udržela.(22.10.2016)

Cecil B. DeMiller natočil remake svého vlastního 33 let starého filmu přesně v duchu velkolepých historických podívaných, které byly začátkem 60. let velice v kurzu. Nemá cenu se rozepisovat o ději, jelikož příběh Mojžíše zná určitě každý. Co se týká výpravy, tak ta je vskutku velkolepá a některé "davové" scény vypadají neskutečně i teď. Film však trpí tím, čím většina starých historických spektáklů a to je přílišná délka a ploché herecké výkony v čele s polonahým Hestonem.(04.05.2009)

Reklama

Mám dojem, že DeMille už novou verzi točit neměl, možná produkovat a svěřit projekt někomu mladšímu s čerstvějšími nápady, protože to hlavní, co film ubíjí a působí jeho předčasné stárnutí, je nesnesitelná divadelnost, statičnost a neschopnost odpoutat se od prvního filmu. Heston je jako Mojžíš výtečný, rozestoupení moře fantastické, ale rozpaky přetrvávají.(06.03.2011)

Zdráhal bych se to označit za remake, i když verzi z roku 1923 točil stejný režisér. Vyprávěčské postupy byly tehdy úplně odlišné, a především už film není rozdělený na dvě části. Jednu odehrávající se v Egyptě a na dlouhé cestě do Judee, a druhou z meziválečného San Franciska, která sleduje svůj vlastní příběh. Novější, ozvučená a barevná verze je zasazena jen do biblických dob. Je patřičně epická, monumentální a špičkově obsazená. Americká Akademie i diváci na obojí slyšeli. Ti první dali filmu sedm nominací a ti druzí z něho udělali osmý nejvýdělejčnější film všech dob. Výborná pověst je zasloužená, protože ze svého kouzla neztratil nic ani po téměř sedmdesáti letech. Ben Hura stále stavím výš, ale třeba takového umanutě nadhodnocovaného Krále kráků smázne naprosto s přehledem.(05.11.2024)

Kdy už se odhodlat ke shlédnutí tohoto veledíla, než o Vánocích. De Mille na to jde velmi divadelně již od úvodního autorského slova před oponou, kdy divákovi přislíbí pauzu. První polovina, zabývající se Mojžíšem - civilistou je mnohem více záživná, než když se Cecil pustí do svého afektovaného pojetí víry ála Amerika, kde všichni neustále padají na kolena, pronášejíce velká slova. A přibližně každých 30 minut se na obrazovce shromáždí neskutečný počet tanečnicc a předvedou nějaké číslo - záminky jsou různé:) Heston a Brynner jsou dobří, efekty na tu dobu asi celkem 2012kové. Délka překvapivě ani nevadí...ale Hebrejci teda chudáci dopadli komicky.(25.12.2009)

• Film si drží niekoľko rekordov. Bol prvým filmom na svete, ktorého rozpočet presiahol 10 miliónov am. dolárov, zároveň bol svojím rozpočtom vo svojej dobe najdrahším filmom na svete. Ako prvý remake sa stal najdrahším filmom na svete po tom, ako bol aj pôvodný film najdrahším filmom na svete v dobe natáčania. V roku 2019 išlo o 8 najziskovejší film všetkých čias, po prepočítaní inflácie zarobil 2 miliardy 356 miliónov am. dolárov.(Raccoon.city)

• Režisér Cecile B. DeMille marně hledal tři roky herce, který dokáže zahrát Ramsese. Jednou šel na Brodway na divadelní představení, kde hrál hlavní roli Yul Bryner. Traduje se, že už v polovině představení byl Cecil B. DeMille rozhodnut, že do role Ramsese chce právě Yula. Po představení tedy za ním šel do zákulisí a Yula přesvědčil.(TheBalrog)

• Role Nefretiri byla ve své době považována za "nejvyhledávanější roli roku 1954." Roli získala herečka Anne Baxter.(Tristan Rafael)