Film, který vsadil na němou sílu obrazu a činu a dodnes tak může představovat silný zážitek, i když už ne tak, jako v době svého vzniku a pro každého. Ústřední postava Steva McQueena je po celou dobu spíše neměnným symbolem nepodplatiletného, nezviklatelného přímého tahu na branku spravedlnosti. Zato nepřekonatelně ohebný a bezpáteřní Robert Vaughn odvádí skvělý herecký výkon.(07.03.2005)

Docela mě to bavilo, ale po dokoukání filmu jsem vyčerpáním padnul na postel a usnul. Nejde o to, že by to byl špatný film - to ani náhodou. Ale byl strašně zbytečně nataženej, klidně to mohlo mít o půl hodiny kratší stopáž a vůbec nic by se nestalo. V první polovině filmu jsem si to tak nějak ještě neuvědomoval, ale pak jsem se na to zaměřil a jsou tam hrozně nesmyslný scény, který jsou dotažený úplně do konce - taxikář Bullitta někam odveze a my pak ještě sledujeme, jak taxikář jede zaparkovat a čekat na Bullitta. Nebo sledujeme faxování včetně výměny pásky. Anebo rolování letadla z ranveje na stojánku trvá pět minut. V půlce filmu je legendární honička bouráků, ale co se dělo pak, to zabilo jakýkoliv pocit vzrušení.(09.11.2016)

Reklama

V podstatě tu jde jen o ty dvě dlouhé honičky (jedna svým neotřelým způsobem dost pěkná v autech, byť místy zpětně i nechtěně komická, druhá ještě trochu vydřenější po letišti) a o podezřele jednoduchý Bullitův morální kodex v tom ošklivém světě padouchů a naivních milenek a politických kompromisů a zároveň od počátku i o jeho zpochybnění: neboť i Bullitt je svolný za zprávy od informátorů přímluv nad tresty pro různé zlodějíčky – a kde je pak hranice jeho kompromisů, když je sám omlacuje o hlavu Chalmersovi? Slibné počáteční náznaky, že Bullitt odhalí, že tu svoje vlastní pikle kul sám politik Chalmers (jediný věděl o úkrytu, sám vybíral hotelový pokoj, který se ukázal být pastí, atd.), mizí do ztracena jak pára nad hrncem a film pro svou prostou zápletku postrádá kloudné vysvětlení: proč byl tedy nepravý Ross v tom hotelovém pokoji a proč byl srozuměný se svým hlídáním policisty a proč odemkl vrahům ten pojistný řetěz? – ne že by ho navíc nemohli střelci vykopnout, když už vykopli dveře – a co skutečně věděl Rossův bratr? Scénář taky jaksi zapomene na postřeleného Bullitova kolegu, kterého opouštíme s šancemi padesát na padesát, a už se nedozvíme, jak dopadl. Chm. Připadá mi, že si sice hodně lidí všimlo, že film má až neřestně či nudně jednoduchou zápletku, ale možná jen jedna z mála, kdo si dal práci zaznamenat, že ji vlastně ani nedovede k žádnému vysvětlení... diváci se spokojí s poznáním, že hlídaný muž byl zaměněn, ale jaksi se nepotřebují dozvědět jak, proč a kým a jakou roli v tom Chalmers hrál, a stačí jim, že pro politika významný svědek skončí tak jako tak zabitý, takže tady jaksi hodně varchlatě vítězí policistův (kompromitovaný) morální kodex nad nejasnými a možná dobrými úmysly politika Chalmerse. Chm. Nebo mi logika věci unikla, ale zdá se mi to být na začátku až příliš jednoduché – a na konci až příliš zamotané a nedotažené. Tři hvězdy jsou možná přehnaně moc, ale zase ty honičky, byť ta letištní byla trochu prkenná a přihlouplá (uvědomují všechna stanoviště, aby zkontrolovala pasy, pak mobilizují ostrahu, ale padouch stejně pokaždé proklouzne, aniž by byl kdovíjak rafinovaný, ale budiž, možná je to povzdech, že policejní realita je taková pitomoučká) byly relativně chytlavé. Dvě a tři čtvrtě z nostalgie. *** Ale Peter Yates je nevyvážený režisér s širokým záběrem, a i když tenhle film rozcupuju, kupříkladu na křehkou, vzácnou, intimní krásu procesu sbližování Johna a Mary v podání Dustina Hoffmana a Mii Farrow v jeho režii nedám dopustit ani po osmnáctém shlédnutí. *~(11.09.2017)

No takovéhle kriminálky se dnes už opravdu netočí. Pomalé tempo, dost jednoduchý příběh a o to větší důraz na postavu a její prožívání situace. Velice sympatická práce s tichem, s momenty, kdy s hlavním hrdinou pozorujeme okolí a plně vnímáme daný moment. K tomu napomáhá vhodně zvolené observační snímání ovlivněné novými vlnami tehdejší doby. V mnoha momentech si divák může uvědomit, že právě v ten okamžik by v současném akčním filmu burácela hudba a tempo střihu by bylo značně zběsilé, zatímco Bullitt zachovává ve stejné chvíli ticho, důraz na tvář a pohled postav a délku záběru. O legendární automobilové honičce se není třeba rozepisovat. Paráda. 8/10(14.09.2017)

Zavolejte Bulitovi, ten všechno vyřeší. A pak v sobotu volejte Novu a poděkujte, že to jejich zrecyklovaný kanál Cinema odvysílal. Klady: Steve McQueen, dusná atmosféra ve stěžejní scéně vniknutí do hotelového pokoje. Zápory: postupně fádní zápletka, směšné akční scény, rutinní režie, nenapínavé, úmorná nuda, mnohem raději mám thrillery ze současnosti než retro srákory, mám trauma od doby, kdy se to za bolševika, jako jeden "drsný" film z mála, dostalo na obrazovky, dneska se už po opětovném zhlédnutí můžu umlátit smíchy nad tehdejší hloupou cenzurou. 20%(06.02.2013)

• RežisérPeter Yates byl vybrán osobněStevem McQueenem, kterému se líbilo, jak realisticky nafilmoval automobilovou honičku ve filmuRobbery z roku 1967.(Javert)

• Automobilová honička, která se ve snímku odehrála, byla nejdelší honičkou ve filmové historii.(Ouwen)

• Postava Bullitta je založena na opravdovém detektivovi ze sanfranciského oddělení vražd Davidu Toschim, jenž se později proslavil jako vyšetřovatel Zodiacových vražd. Steve McQueen od něj okopíroval slavné podpažní pouzdro na zbraň. Na tento fakt je odkaz i ve filmuDavida FincheraZodiac, kde se říká: "Nosí zbraň úplně stejně jako Bullitt." "Ne, McQueen to má od Toschiho."(Javert)