Pěkné poměry vládly v Podkrkonoší- takhle dokonalý sociální program pro zaměstnance neprosadil ani welfare state. Proč například činí Anče a Kuba Trautenberga soustavně zodpovědným za organizaci a úhradu jejich svatby a zřízení obydlí? Za deset let by se naskytl následující obrázek: každoročně se scházející tripartita ve složení Krakonoš- manželská dvojice- zaměstnavatel by prosadila, že lineárně narůstající počet členů Kubovy rodiny znamená vystěhování Trautenberka do potemnělého, skrovného přístěnku, kde se denně může o hladu modlit za přežití. Na dvoře vřískajících deset potomků, míhajících se mezi ostatní havětí. Ančiny korálky granátky, dar od Krakonoše, by jedno z dětí mělo v uších, druhé v nose, třetí by pastelkou kreslilo Trautenberkovu karikaturu na nádherná kachlová kamna, čtvrté by trhalo sojce pírka a zbylých šest Krakonošovi vousy. Anče s Kubou, v kožiších z muštelky, by prohlíželi kalendář a vybírali jméno pro jedenáctého potomka, kterého by posléze obdržel hajný i s kočárem aby denně urazil vycházkou trasu Vrchlabí- Jilemnice a zpět. A tak by se zde hezky žilo v duchu odborářského sociálního programu do doby, než by jednou zapomněli odebrat hajnému střelnou zbraň.(07.04.2013)

Krkonošské pohádky patřily v mém mládí vůbec k tomu naprosto nejlepšímu, co nabízel večerníček. Na pozadí každé epozody je jednoduché schéma. Zlomyslný podnikatel Trautenberk hledá způsob, jak zbohatnout na cizím neštěstí. Poté je vše různými zrůdnými způsoby požalováno Krakonošovi a nakonec následuje tvrdý trest a obecné ponaučení. Můžeme se pouze dohadovat, která strana vlastně ztělesňuje dobro a která zlo. Trautenberkovi metody jsou skutečně mnohdy ortodoxní, ale to neustálé bonzování a žalování...Jako bych o něm v dějinách ČSR už párkrát slyšel... Jedná se však o pohádku, tak proč to brát až tak vážně. I dnes se nad některými díly s chutí zasměju. Ilja Prachař je v roli Trautenberka naprosto úžasný. 4*(16.08.2012)

Reklama

Po mnoha letech jsem si to připomněl a vychutnal snad ještě víc, než v dětství. Geniální seriál s geniálním Iljou Prachařem a přenádhernou úvodní melodií. Miluju ty efekty velkého Krakonoše, kouzelné obsazení, Ančetino mankote a hromadu neskutečně fantastických epizod, na kterých je špatně jenom to, že jsou tak děsně krátké. 100%.(12.02.2021)

Čím jsem starší, tím víc je mi Trautenberka líto. V každém díle byl dětem sypán do hlaviček metaforicky zpracovaný Vítězný únor, kdy hnusný kapitalista (Trautenberg) čelí a následně podléhá soustředěnému tlaku stran Národní fronty(dělnická třída - Kuba, Anče, zemědělci - sojka, hajnej, pracující inteligence - Krakonoš). Uznávám, že zařazení Krakonoše mezi pracující inteligenci je sporné, možná by to byl spíš zemědělec. Ale zase na druhou stranu, to čarování určitou inteligenci vyžaduje. A podobně jako byl problematický skutečný Únor, i v tomto Večerníčku je buržouství Trautenberkovo problematické, není to žádný drsný kapitalista, vždyť on je v podstatě chudák. Doma si nemůže ani pípnout, aby ho Anče dost nevybíravě neusadilo nějakou peprnou odmluvou. A Krakonoš je taky pěkný ptáček, dobrý je ten díl, jak říká, tak co bych dnes Trautenberkovi provedl...(20.08.2011)

Říkejte si co chcete, ale mít za souseda všetečného Krakonoše není žádný med. Postupem času jsem si k Trautenberkovi našel cestu, takže se vetřel mezi trojku mých nejobliběnějších záporáků. Poděkovat za to může Iljovi Prachařovi, který se do role tak opřel, že udělal ze svého otloukánka s přehledem nejvýraznější postavu. Bez něho, bez výborné znělky a bez Hany Maciuchové by byl dojem z večerníčku stěží poloviční.(11.12.2022)

• Ilja Prachař svou postavu Trautenberka nesnášel. Přestože ztvárnil téměř 200 filmových a seriálových rolí, pro většinu národa byl zaškatulkován jako hamižný Trautenberk zKrkonošských pohádek. A to mu vadilo až do jeho smrti.„Až se stane a nebudu mezi vámi, zakazuji vám, abyste o mně psali jenom jako o Trautenberkovi. Copak jsem neodehrál kvalitnější role?“ uvedl v jednom z posledních rozhovorů. Jak prozradil jeho vnukJakub Prachař:„Mockrát se stalo, že jsme byli u dědy na chalupě a chodily se na něj koukat cizí rodiny. Rodiče za plotem svým dětem ukazovali, jak vypadá ten Trautenberk. Děda je posílal rovnou do pr...“(HawkeyP)

• Krkonošské pohádky jsou jedním z mála hraných večerníčků.(Stocki)

• Šlechtický rod Trauttenbergů skutečně existuje a vlastnil mimo jiné i statky v Podkrkonoší.(Nick321)