Podrobnější informace naleznete v článku Ruský car.
V Rusku začal jako první používat titul car (pro ženu v přechýleném tvarucarica) neoficiálně velkokníže moskevskýIvan III. Veliký, ale pouze vdiplomatickém styku s méně významnými státy, například sLivonskem. Roku 1514 použil jeho nástupceVasilij III. Ivanovič titul „car a vládce celé Rusi“ („car i gosudar vseja Rusii“) v návrhu rusko-habsburské spojenecké smlouvy, kterou v této podobě potvrdil císařMaxmilián I. Habsburský. Toho později využilPetr I. Veliký, který se snažil odůvodnit starobylý nárok ruských carů na císařskou hodnost. Roku 1721 mu Senát udělil titulimperátora. Tím se titul cara stal neoficiálním.
Ve východní, pravoslavné oblasti se užívá pro krále i mimo tuto oblast ruský názevPolského království v době Kongresovky:Царство Польское – zatímco pro „západní“ krále byl užíván názevкороль. Obdobně se jako o „carech“ mluví v ruštině i o biblických králíchDavidovi neboŠalomounovi, omongolských a tatarských chánech včetně vládcůZlaté hordy a podobně.
V Bulharsku přijal jako první titul cara (basilea) Bulharů knížeSymeon I. již v roce 917 ve snaze vyrovnat se, poté, co dosáhl vítězství nadbyzantským vojskem u Anchialu,konstantinopolskému panovníkovi. V roce 1018 první bulharské carství zaniklo a Bulharsko se stalo součástí byzantské říše. Ke vznikudruhé bulharské říše došlo v roce 1186 pod vládou carů z dynastie Asenovců. Ani ta však neměla dlouhého trvání. Rozpadla se koncem14. století pod náporemosmanských Turků. Samostatný bulharský stát byl obnoven jako knížectví koncem19. století. V roce 1908 přijal jeho vládceFerdinand I. z dynastie Sachsen-Coburg-Koháry carský titul. Posledním bulharským carem byl v letech 1943–1946 nezletilýSimeon II. (Po návratu z exilu byl roku 2001 zvolen předsedou bulharské vlády.)
VSrbsku se nechal korunovat roku 1346 „císařem a samovládcem Srbska a Romanie“ (tj. Byzance)Štěpán Dušan IV. Dobytí Konstantinopole a vznik slovansko-byzantského císařství, o něž dříve usilovali bulharští vládci, se poté zdálo být logickým vyústěním srbské expanzivní politiky. Roku 1355 však srbský car nečekaně zemřel, aniž své plány uskutečnil. Rozsáhlásrbská říše, složená z mnoha nesourodých území, se za vlády jeho nepříliš schopného synaŠtěpána Uroše V. (1355–1371), který se rovněž nechal titulovat carem, začala rozpadat a jednotlivé oblasti se osamostatnily, což znamenalo konec srbského carství.
↑ Heslo „Tsar“ v Encyclopedia Britannica, 11. vydání (1911), díl 27, str. 348.encyclopedia.jrank.org [online]. [cit. 2008-08-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-02.
