První učebnice esperanta, vydaná veVaršavě roku 1887
Esperanto (původněLingvo Internacia –„mezinárodní jazyk“) je nejrozšířenějšímmezinárodnímplánovým jazykem.[1] Názevesperanto je odvozen zepseudonymu, pod nímž roku1887polskýžidovský lékařLudvík Lazar Zamenhof základy této řeči publikoval. Záměrem tvůrce bylo vytvořit snadno naučitelný neutrální jazyk, vhodný pro použití v mezinárodní komunikaci; jeho cílem však nebylo nahradit ostatnínárodní řeči.
U zrodu esperanta stálLudvík Lazar Zamenhof. Vyrůstal v mnohojazyčném, tehdy k Ruskému impériu náležejícím, dnespolském městěBělostoku, kde byl svědkem častých rozepří mezi jednotlivýmietniky (Rusové,Poláci,Němci,Židé).[3] Protože za jednu z hlavních příčin těchto konfliktů považoval neexistenci společnéhojazyka, začal již jako školák pracovat na projektu nové vhodné řeči, která by tuto roli mohla plnit. Měla by být – na rozdíl odnárodních jazyků – neutrální a snadno naučitelná, tedy také přijatelná jakodruhý jazyk pro všechny, jazyk vyučovaný společně s těmi národními a používaný v situacích vyžadujících dorozumění mezi národy.[4]
Zamenhof nejdříve uvažoval o oživenílatiny, kterou se učil ve škole, ale usoudil, že je pro běžné dorozumívání zbytečně složitá. Když studovalangličtinu, povšiml si, žečasování sloves podleosoby a čísla není nutné a žegramatický systém jazyka může být mnohem jednodušší, než si předtím myslel. Stále však zůstávala překážka v učení se velkému množství slovíček nazpaměť. Jednou Zamenhofa zaujaly dvaruské nápisy:швейцарская [švejcarskaja] (vrátnice, odvozeno odшвейцар [švejcar] – vrátný) a кондитерская [konditěrskaja] (cukrárna, odvozeno odкондитер [konditěr] – cukrář). Tato slova stejného zakončení mu vnukla myšlenku, že užívání pravidelných předpon a přípon by mohlo významně snížit množství slovních kořenů nutných k dorozumění. Aby byly kořeny co nejmezinárodnější, rozhodl se převzít slovní zásobu především z románských a germánských jazyků, tedy těch, jež byly tehdy ve školách na celém světě vyučovány nejčastěji.[5]
První Zamenhofův projekt, nazvanýLingwe Uniwersala, byl víceméně hotov již roku 1878, ale autorův otec, učitel jazyků, považoval tuto práci za marnou a utopistickou, proto zřejmě rukopis, který mu byl svěřen, zničil. V letech1879–1885 Zamenhof studovallékařství v Moskvě a Varšavě. Tou dobou začal opět pracovat na mezinárodním jazyce. První obnovené verzi vyučoval roku 1879 své přátele. Po několika letech již překládalpoezii, aby jazyk co nejvíce zdokonalil. Roku 1885 autor napsal:„Šest let jsem pracoval na zdokonalování a zkoušení esperanta, ačkoli se mi již v roce 1878 zdálo, že je jazyk úplně hotov.“[6] Toto období se nazýváProto-esperanto. Když byl připraven svůj koncept publikovat,carštícenzoři to odmítli povolit. Zamenhof byl velmi zklamán a volný čas trávil překládáním děl jako bylStarý zákon či některé kusyShakespeara. Toto nucené zpoždění vedlo k dalšímu významnému vylepšení. Roku1887 konečně veVaršavě vydal první učebnici«Международный языкъ» (Mezinárodní jazyk). Byl to v podstatě tentýž jazyk, jakým se mluví i dnes. Podle Zamenhofova pseudonymu, pod nímž knihu vydal,Doktoro Esperanto (esperanto – doufající), se řeč brzy začala označovat jako „Jazyk doktora Esperanta“ a později zkráceně jako „esperanto“.[5][7][8][9]
Zamenhofovi přicházelo veliké množství nadšených dopisů, které často přinášely také návrhy nejrůznějších úprav jazyka. Všechny podněty zaznamenával a později je začal i uveřejňovat v časopiseEsperantisto, vycházejícím v Norimberku. V témže periodiku nechal o úpravách také dvakrát hlasovat, většina čtenářů však se změnami nesouhlasila. Po těchto hlasováních na jistý čas ztichly hlasy volající po reformě a jazyk se začal rozšiřovat. Nejvíce odběratelů měl časopis v tehdejšímRusku. Velkou ranou pro něj tedy bylo, když carská cenzura jeho šíření zakázala kvůli článkuLva Nikolajeviče Tolstého. Časopis kvůli tomu musel být zrušen, ale zanedlouho byl vystřídán novým, nazvanýmLingvo Internacia. Nejprve byl redigován vešvédskéUppsale, později v Maďarsku a nakonec v Paříži, kde jeho vydávání zastavila ažprvní světová válka.[10][11][12][13]
Nový mezinárodní jazyk začali brzy jeho uživatelé používat také k organizaci odborné a zájmové činnosti na mezinárodní úrovni. V prvních desetiletích probíhala komunikace v esperantu téměř výhradně písemnou formou, ale po nečekaně úspěšném prvnímSvětovém kongresu esperanta, uspořádaném roku1905 ve francouzskéBoulogne-sur-Mer, na kterém se ověřily možnosti používání této řeči v mluvené formě, začaly nabývat na intenzitě i osobní kontakty a setkávání mezi jejími mluvčími.
Esperanto brzy začaly pro svou činnost používat i různé organizace a hnutí. Již na světovém kongresu v Barceloně roku1909 se uskutečnilo několik setkání přítomnýchkatolíků, kteří se nakonec rozhodli uspořádat v nadcházejícím roce,1910, zvláštní kongres katolických esperantistů. Během něj bylo založenoMezinárodní sdružení katolických esperantistů(IKUE – Internacia Katolika Unuiĝo Esperantista). ČasopisEspero Katolika (Katolická naděje) však vycházel již od roku1903 a se svými více než 100 lety je dnes nejdéle vycházejícímesperantským periodikem.[14]
V roce1912 se Zamenhof při slavnostním projevu během osmého Světového kongresu esperanta v Krakově vzdal své oficiální role ve hnutí. Desátý kongres se měl konat roku1914 v Paříži, přihlásilo se na něj téměř 4000 lidí, ale začínající válka jej znemožnila a Zamenhof se mohl vrátit do své vlasti jen přesskandinávské státy.
Snahy o prosazení esperanta jako univerzálního jazyka se přesto setkávaly s pozitivní odezvou i po válce: Petice v jeho prospěch adresovanéSpojeným národům podepsalo přes 80 milionů lidí, v Československu například prof. Jaroslav Heyrovský, nositelNobelovy ceny.[20]
Valné shromážděníUNESCO přijalo podobné rezoluce v Montevideu10. prosince1954 a v Sofii8. listopadu1985. Vzalo v nich na vědomívýsledky dosažené esperantem na poli mezinárodní duchovní výměny i pro sblížení národů světa a vyzvalo členské státy,aby se chopily iniciativy při zavádění studijních programů o jazykovém problému a esperantu na svých školách a institucích vyššího vzdělávání.[21]
K esperantu se hlásila i rada předsedůPolské akademie věd. Jubilejního 72. Světového kongresu roku1987 (výročí 100 let od uveřejnění jazyka) se veVaršavě zúčastnilo téměř šest tisíc lidí z 60 národů.
Poprvní světové válce se oba konkurenční svazy spojily pod jménemĈeĥoslovaka Asocio Esperantista, roku1936 bylo sdružení přejmenováno naEsperanto-Asocio en ČSR. V té době pravidelně vycházel časopisLa Progreso, později takéLigilo. Roku1940 byl svaz zlikvidovángestapem a podruhé světové válce, hned v roce1945, opět obnoven. Spolek tehdy vydával časopisyEsperantista a naSlovenskuEsperantisto Slovaka.
Vevyhlazovacích táborech zahynulo za války množství esperantistů, předevšímžidovského původu, mezi něž patřil např.Petr Ginz – syn česko-židovského páru esperantistů později proslavený knihouDeník mého bratra.[32]Německy mluvící esperantisté byli zaseodsunuti doNěmecka.
Následkempolitických změn byl opětovný rozvoj esperantského hnutí přerušen v roce1952, kdy bylo esperantskému svazu i všem esperantským odbočkám závodních klubů „doporučeno“, aby se rozpustily, protože„od dob, kdy soudruhLenin zdůraznil význam esperanta prodělnickou třídu, uplynulo velmi mnoho času“ a „mezi tím… statisíce dělníků… učí se mateřštině průkopníků socialismu –ruštině“.[33][34] Esperantské časopisy musely přestat vycházet, kluby mohly existovat pouze u osvětových besed nebo připarcích kultury a oddechu, jejich činnost řídil Celostátní poradní esperantský výbor, později Československý esperantský výbor u Osvětového ústavu v Praze. Do roku1950 bylo uspořádáno osm Celostátních československých esperantských sjezdů, z toho tři v Brně.
V dnešním světě, který stále jasněji vnímá práva menšin i jazykovou a kulturní rozmanitost, získává mezinárodní jazyk esperanto opět pozornost rozhodujících činitelů. Nevládní organizace a sdružení naléhají, aby se nastolila otázka mezinárodní řeči na pořad diskuzeSpojených národů a Evropské unie. V červenci1996 Sympozium mezinárodních organizací na počestInazo Nitobeho svolalo v Praze skupinu nezávislých expertů, kteří prověřovali tehdejší postavení esperanta a navrhli jeho začlenění do aktuálních rozhovorů o jazykových právech a jazykové politice.Pražský manifest (přijatý naSvětovém esperantském kongresu roku 1996 v Praze), moderní deklarace hodnot a cílů motivujících esperantské hnutí, zdůrazňuje jazykovou demokracii a zachování jazykové rozmanitosti. Mezi známýmiosobnostmi používajícími esperanto v poslední době jsou mimo jiné nositelNobelovy cenyReinhard Selten (1994),šachistkaJudit Polgárová a Tivadar Soros, otec finančníkaGeorge Sorose. Esperanto se jako komunikační prostředek používá i v projektu „Dialogy domorodců“, programu na posilnění výměny zkušeností mezi domorodými národy ve světě, který odmítá bývalékoloniální jazyky.
Tvůrce esperanta Ludvík Lazar Zamenhof věděl, že jazyk se musí rozšiřovat kolektivním používáním, proto omezil svůj prvotní návrh na minimální gramatiku a malou slovní zásobu. Dnes je však esperanto plně rozvinutým jazykem s celosvětovou komunitou mluvčích a kompletními vyjadřovacími prostředky. Mnohé ze Zamenhofových idejí předešly myšlenky zakladatele modernílingvistikyFerdinanda de Saussure, jehož bratrRené byl esperantistou.
Na začátku jazyk esperanto sestával z asi tisíceslovních kořenů, z nichž bylo možno vytvořit 10–12 tisíc slov. Dnešníesperantské slovníky často obsahují i 15–20 tisíc kořenů, ze kterých lze již vytvářet slov statisíce; jazyk se navíc stále vyvíjí. Aktuální tendence sleduje a kontrolujeAkademie esperanta. V průběhu historie již bylo esperanta využíváno za účelem dosažení téměř všech představitelných cílů, některé z nich byly problematické či vyvolávající polemiku. Esperanto bylo zakázáno a jeho uživatelé pronásledováni jak zaStalina, který je považoval za „řeč kosmopolitů“, tak zaHitlera, který jej v knizeMein Kampf označil za „řečŽidů“ (Zamenhof, tvůrce esperanta, byl Žid).[37] Nynější esperanto je výsledkem kolektivní práce několika set básníků, filologů, spisovatelů a tří generací jehouživatelů.[38] Za více než 120 let bylo vytvořeno mnoho tisíc slov, výrazů, slovních obratů,metafor aj., byly také vypracovány desítky odbornýchslovníků pro různévědní obory.
Podrobnější informace naleznete v článku Esperantista.
Světový esperantský svaz(UEA – Universala Esperanto-Asocio), jehož členové tvoří nejaktivnější část esperantské komunity, má své národní svazy v 62 státech a individuální členy v téměř dvojnásobném počtu zemí. Počet prodaných učebnic a členské statistiky místních skupin ukazují, že lidí s minimální znalostí jazyka jsou statisíce či dokonce miliony. Mluvčí esperanta se nacházejí na celém světě, a to se značnou koncentrací v tak různých zemích jako jeBrazílie,Bulharsko,Čína,Írán,Japonsko,Kuba čiMadagaskar.
Podle údajů projektuEthnologue je celkový počet mluvčích esperanta odhadován na dva miliony, z toho asi pro dva tisíce je díky jeho používání v domácnostech, především v mezinárodních manželstvích,esperanto rodným jazykem.[2] Historik a esperantista Ziko Marcus Sikosek tento odhad označil za nadsazený, vycházeje z porovnání s reálnými počty mluvčích v Kolíně nad Rýnem a počty členů esperantských organizací.[39] Jiné odhady udávají skromnější čísla, obvykle mezi statisícem a miliónem. Nepřesnosti v údajích plynou především ze skutečnosti, že počet uživatelů kteréhokolimezinárodního pomocného jazyka je obecně obtížné zjistit, jelikož napříkladsčítáním lidu se ve většině zemí světa zjišťuje pouze mateřský jazyk obyvatel, nikoli jejich další jazykové znalosti.[40]
lernu! je nejnavštěvovanějšíweb pro bezplatné studium esperanta
Některé zdroje uvádí, že studium esperanta je několikanásobně jednodušší než studiumnárodních jazyků.[41] Dorozumívat se esperantem je možno začít velmi rychle, což poskytuje ideální úvod do studia cizích jazyků. Už za několik týdnů si mohou studenti začít v této řeči dopisovat a za několik měsíců mohou v rámci svých škol či soukromě cestovat do ciziny. Experimentální a neformální pozorování naznačují, že předcházející učení se esperantu může mít pozitivní účinky na následné studium jiných cizích jazyků (hovoří se o takzvanémpropedeutickém efektu). Byly prováděny i některé pokusy o formální výzkum tohoto fenoménu: například skupina studentů, která se učila rok esperanto a poté tři rokyfrancouzštinu, měla lepší výsledky než kontrolní skupina, která se učila francouzštinu celé čtyři roky.[42] Podobné výsledky byly získány, i když byla druhým jazykemjaponština nebo při zkrácení doby experimentu na polovinu. Zmiňovaná studie však již neuvádí, jakých výsledků dosahují studenti, kteří se v prvním roce učí jiný cizí jazyk než esperanto, napříkladlatinu.
Švýcarský ekonomFrançois Grin spočítal, že přijetí esperantaEvropskou unií by přineslo úsporu 25 miliardeur ročně a přímo by z něj profitovalo 85 %občanů, zatímco nynější dominance angličtiny znamená zisk 17–18 miliard eur ročně proSpojené království, což nezahrnuje výhody plynoucí z nadřazeného postavenírodilých mluvčí v jednáních a sporech vedených v angličtině.[51]
Usnesením městské rady nese od 11. července 2006německé městoHerzberg am Harz oficiální označeníesperantské město (Herzberg am Harz – die Esperanto-Stadt/La Esperanto-urbo), s čímž je spojeno pořádání kulturních a vzdělávacích aktivit souvisejících s esperantem, jakož ipartnerství spolským městemGóra realizované na základě esperanta.
Pasporta Servo je služba pro podporu využití esperanta v cestování. Zabezpečuje jisekce mládežeSvětového esperantského svazu. Jejím základem je každoročně vydávaná publikace obsahující adresy 1087 hostitelů v 672 městech 90 zemí (vydání z roku2011), poskytujících bezplatně ubytování cestujícím hovořícím esperantem. Od roku2009 je služba zabezpečována primárně v elektronické podobě na internetu, tištěný seznam hostitelů však nadále zůstává dostupný.[58]
Knihovna Španělského esperantského muzea disponuje více než 10 000 knihami a 13 000 ročníkovými sbírkamičasopisů
Divadelní hry oddramatiků tak různorodých jakoGoldoni,Ionesco,Shakespeare aAlan Ayckbourg se v posledních letech hrají i v esperantu. Někdy se esperanto používá vefilmech jakokulisa – např. v ChaplinověDiktátorovi v něm jsou napsány nápisy a plakáty – jindy zase k vykreslení budoucnosti – např. v akčním filmuBlade: Trinity nebo vkomediálnímvědecko-fantastickém seriáluČervený trpaslík. Celovečerní filmy jsou však méně obvyklé. Přesto existuje asi 15 celovečerních filmů, které se tématu esperanta nějakým způsobem dotýkají.[68] Pozoruhodnou výjimkou jekultovní filmIncubus (v hlavní roliWilliam Shatner), jehož dialogy jsou výlučně v esperantu. Do esperanta bývají překládány takétitulky k filmům; organizaci jejich překládání a jejich shromažďování se věnujewebová stránkaVerda Filmejo.[69] Z Verda Filmejo se vyčlenila tvůrčí skupinaFilmoj sen Limoj („Filmy bez hranic“) s cílem připravovat esperantské znění k filmům. Tato skupina v roce2011 uspořádala v São Paulu první esperantskýfilmový festival, v jehož rámci proběhla i soutěž velmi krátkých filmů.[70] V poslední době se objevilo také několik amatérských esperantských filmových projektů a společností, které produkují krátkometrážní snímky plně v esperantu, obvykle v délce několika desítek minut.
V esperantu se pravidelně vydává více než 100časopisů a revuí, včetně zpravodajského měsíčníku „Monato“ („Měsíc“), literární revue „Beletra almanako“ („Beletristický almanach“) a revue „Esperanto“ Světového esperantského svazu. Dvojtýdeník aktualit „Eventoj“ („Události“) je nabízen i v bezplatné elektronické verzi a svým předplatitelům jsou v elektronické podobě dostupné i ostatní zmiňované a další významné časopisy, včetně internetového archivu starších čísel. Dále vycházejí také periodika omedicíně,přírodních vědách, časopisy snáboženskou tematikou, promládež, propedagogy, stejně jakoliterární revue či různé speciálně zaměřené časopisy.
Rozhlasové stanice vBrazílii,Číně,Kubě čiVatikánu vysílají v esperantu pravidelné relace. Některé rozhlasové programy lze poslouchat takéna internetu, další stanice (profesionální i amatérské) působí na internetu primárně. Internetové rádioMuzaiko od července2011 vysílá v esperantu24 hodin denně.[71] Televizní kanály v různých zemích vysílají kurzy esperanta, včetně nejnovější 16dílné adaptace kurzuBBC „Mazi en Gondolando“ („Mazi v Gondolandu“), kterou odvysílal televizní kanálTVP 1, nebo dokumentárního filmu „Esperanto je…“ (2008). V letech2005–2006 byl v provozu také projekt mezinárodní internetové esperantské televize „Internacia Televido“.
Světový esperantský svaz (UEA) vydává knihy, revue a ročenku seseznamem esperantských organizací a místních reprezentantů na celém světě. Tyto publikace, společně s informacemi o nosičíchCD aDVD,kazetách atd. se nacházejí v katalogu knih, který si lze od UEA vyžádat písemně nebo konzultovat na jeho webových stránkách. Knihkupectví UEA má v zásobě více než 3500 titulů. Série „Esperantské dokumenty“, kterou UEA vydává v esperantu,angličtině afrancouzštině, obsahuje studie a referáty o aktuální situaci esperanta. Tyto publikace si je možné obstarat v ústředí UEA v Rotterdamu.
(znak „tečka uprostřed řádku“ označuje hranice morfémů)
Esperanto jeplánový jazyk, používaný dnes v mluvené i psané podobě. V gramatice převažujíapriorní rysy s důrazem na pravidelnost a snadnou naučitelnost, zároveň však umožňuje velmi přesné vyjadřování. Jehoslovní zásoba pochází především zezápadních jazyků, zatímco jehosyntax (větná skladba) amorfologie (tvarosloví) poukazují na silnýslovanský vliv. Esperantskémorfémy (nejmenší význam nesoucí stavební prvky jazyka) jsou neměnné a lze je téměř bez omezení kombinovat do rozmanitých slov, takže má tento jazyk mnoho společného sizolujícími jazyky jako ječínština, zatímco vnitřní struktura jeho slov připomínáaglutinační jazyky, jako jsouturečtina,svahilština ajaponština.
Uvádí se, že 93 % slov esperanta je srozumitelných se znalostí románských, 90 % se znalostí germánských a 47 % se znalostí slovanských jazyků.[87] Úplná slovní zásoba čítá asi 350 000 slov, většina z nich je však snadno odvoditelná na základě znalostikořene.
Většina písmen se v esperantu píše a hlásky vyslovují stejně jako v češtině. Najdeme však i drobné odlišnosti. Písmenoĝ se vyslovuje jakodž ve slovědžem; také užívánípolohláskyŭ není v češtině zřejmé: vyskytuje se pouze ve dvojhláskáchaŭ, eŭ které se pak vyslovují stejně jako dvojhláskyau, eu v češtině ve slovechautomobil čileukocyt. Skupinyau, eu se v esperantu vyslovují jako dvě samostatné hlásky, což má v češtině obdobu například ve slovechnaučit čineumět, které se vlastně vyslovují jakona-učit, ne-umět. Esperanto je tedy v tomto ohledu přesnější než čeština, která v těchto případech nepřepisuje dokonale foneticky, nerozlišujíc, zda se o dvojhlásku jedná, či nikoli. Slabikydi, ti, ni se vyslovují nezměkčeně, stejně jako v češtině ve slovechdiktátor,tinktura nebonikotin.[88]
Slovní zásoba pochází z různýchnárodních jazyků. Některá nová slova i z neevropských, například zjaponštiny, jedná se však o kmeny mezinárodně známé; většina nicméně pochází z hlavníchevropských řečí – především zlatiny,španělštiny,francouzštiny,němčiny aangličtiny. Kvůli značné shodě kmenů v těchto jazycích se mnoho esperantských kmenů objevuje ve více národních řečech.Systém předpon a přípon významně redukuje počet slov, které je nutné se učit a usnadňuje naučitelnost.Přípony apředpony však v esperantu zároveň fungují jako běžná slova.
Zamenhof dále také pečlivě vytvářel malý počet původních slovních kmenů a především předpon a přípon, jimiž je tvořena valná část slov. Díky tomu se lze v esperantu vyjádřit plynně již po naučení nevelkého počtu kořenů (asi 500–2000 slov, předpon a přípon).
Ačkoli se Zamenhof snažil esperanto internacionalizovat, kvůli své slovní zásobě zůstalo do značné míry evropské. Tento rys ovšem není pozorovatelný výlučně u esperanta: většina projektů umělých řečí užívá společné evropské slovní kmeny. Hlavním rozdílem mezi esperantem a jinými plánovými jazyky je neevropskost jeho gramatiky, o kterou se sám Zamenhof snažil především. Gramatická slovíčka (například přípony) jsou ovšem uzpůsobena tak, že si mnozí Evropané cizost gramatiky ani neuvědomují.
Podstatné jméno má vždykoncovku-o, množnéčíslo-j. Esperanto má pouze dvamluvnické pády:nominativ (nominativo, odpovídáčeskému 1. pádu) aakuzativ (akuzativo, odpovídá českému 4. pádu). Akuzativ se tvoří připojením koncovky -n:la patro – la patron,la patroj – la patrojn. Ostatní mluvnické pády se vyjadřují pomocí předložek, např.:kun la patro – s otcem,al la patro – k otci,de la patro – od otce.
Přídavné jméno má vždy koncovku-a askloňuje se jako podstatné jméno. Druhýstupeň se tvoří pomocípříslovcepli – více, třetí pomocí příslovceplej – nejvíce; slovo než se překládá jako ol: např.pli blanka ol neĝo – bělejší než sníh;la plej blanka – nejbělejší.
Osobnízájmena jsou:mi – já;vi – ty, vy, Vy;li – on;ŝi – ona;ĝi – ono;si – se;ni – my;ili – oni, ony, ona. Je-li v druhéosobě třeba rozlišit jednotné a množné číslo, lze pro jednotné užít zájmenoci – ty, se kterým se však lze setkat jen zřídka. Zájmenooni se užívá k vyjádření neurčitéhopodmětu, podobně jako německéman či francouzskéon:oni diras – říká se.
Přivlastňovací zájmena se tvoří koncovkou přídavného jména-a:mia – můj. Zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména:min – mě, mne.
Příčestí apřechodníky mají v esperantu větší rozlišovací schopnost než v běžných jazycích.
Lze rozlišit šestpříčestí:
Příčestí přítomné činné se tvoří příponou -ant-:faranta – dělající.
Příčestí minulé činné se tvoří příponou -int-:farinta – dělavší.
Příčestí budoucí činné se tvoří příponou -ont-:faronta – hodlající dělat.
Příčestí přítomné trpné se tvoří příponou -at-:farata – dělán, dělaný.
Příčestí minulé trpné se tvoří příponou -it-:farita – udělán, udělaný.
Příčestí budoucí trpné se tvoří příponou -ot-:farota – mající být dělán.
Přechodníky se tvoří použitím příslovečné koncovky -e za tvarem příčestí:farante – dělaje,farinte – udělav,faronte – hodlaje dělat.
Všechny tvarytrpného rodu se tvoří pomocí příslušného tvaru pomocného slovesaesti – být a trpného příčestí dotyčného slovesa, při čemž se pro konatele používápředložkyde:ŝi estas amata de ĉiuj – (ona) je milována všemi.
Mezi souvztažná slova patříkorelativní zájmena azájmenná příslovce. Systém jejich odvozování je pravidelný a přehledně jej ukazuje následující tabulka:
Příslovce odvozená od přídavných jmen mají koncovku-e, stupňují se také jako přídavná jména:laŭta – hlasitý,laŭte – hlasitě;mia frato kantas pli bone ol mi – můj bratr zpívá lépe než já.
Předložky se všechny pojí s nominativem; některé (při určování směru) také s akuzativem:en la domo – v domě,en la domon – do domu. Při odpovědi na otázku „kam“ lze díky použití akuzativu předložku i úplně vynechat:hejmen – domů,Pragon – do Prahy. Každá předložka má určitý a stálý význam; v nerozhodném případě lze použít neurčitou předložkuje, která je překládána dle kontextu různě:sopiro je la patrujo – touha po vlasti,Je kioma horo? – V kolik hodin?.
Spojky jsou užívány stejně, jako ve slovanských jazycích.
Člen určitý(la) je stejný pro všechny rody a pády v čísle jednotném i množném. Neurčitý člen neexistuje.
Přízvuk je u víceslabičných slov vždy na předposledníslabice, vyslovuje se tedy:Miĉionpovasfari entiu,kiu min fortikigas.
Složená slova se tvoří prostým spojením slov, přičemž lze odvrhnout koncovku:skrib-maŝino –psací stroj,maŝin-skribo – strojové písmo, písmo psané strojem.
Zápor se tvoří ve větě pouze jedním záporným slovem (záporkou): Nikdo to neviděl –Neniu tion vidis. (Nesprávně:Neniu tion ne vidis). Nikdo z nás nikdy nic takového neviděl –Neniu el ni iam ion tian vidis. (Nesprávně:Neniu el ni neniam nenion tian ne vidis).
Takzvanácizí slova se z jiných jazyků přejímají obvykle beze změny, píší se všakfoneticky.[88]
Patro nia, kiu estas en la ĉielo, sanktigata estu via nomo. Venu via regno. Fariĝu via volo, kiel en la ĉielo, tiel ankaŭ sur la tero. Nian panon ĉiutagan donu al ni hodiaŭ. Kaj pardonu al ni niajn ŝuldojn, kiel ankaŭ ni pardonas al niaj ŝuldantoj. Kaj ne konduku nin en tenton, sed liberigu nin de la malbono. Amen.[89]
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.[90]
Ĉiuj homoj estas denaske liberaj kaj egalaj laŭ digno kaj rajtoj. Ili posedas racion kaj konsciencon, kaj devus konduti unu al alia en spirito de frateco.
česky
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
Ve vztahu k esperantu a jiným plánovým jazykům se objevuje mnoho argumentů pro i proti. Obecnější kritika bývá většinou směrována v první řadě na nejazykové aspekty: Vzhledem k dominanciangličtiny (dřívefrancouzštiny) nemá prý nová řeč šanci tuto jazykovou nadvládu rozbít, případně převzít;[91] celosvětové zavedení esperanta by také údajně nebylo vůči jiným jazykům nijak přátelštější.[39] Jazykově orientovaná kritika zase tvrdí, že „uměle“ vytvořený jazyk není vhodný pro praktické použití a není v něm prý ani možné psátkrásnou literaturu.
Konkrétně vůči esperantu bývá také namítáno, že není natolik jednoduché, jak by plánový jazyk teoreticky mohl být, nebo že je příliš evropské[92] (dnes řidčeji takénedostatečně evropské). Terčem kritiky bývají rovněž některé prvky jeho struktury, jako např. písmena s diakritickými znaménky neboakuzativ, či dokonce jednotlivá slova.
Takové analogie však mohou být často zavádějící. Příkladem je označeníesperantská měna použité proeuro: To bylo vytvořeno, aby nahradilo ostatní měny – esperantisté však až na výjimky neusilují o odstraněnínárodních jazyků.[97][98] S esperantem však euro sdílí svouneutralitu.
Tento článek v sobě z velké části zahrnuje informace čerpané z dokumentu „Ĝisdate pri Esperanto“ („Aktuálně o esperantu“), se svolením jeho vydavatele,Světového esperantského svazu:
Universala Esperanto-Asocio.Ĝisdate pri Esperanto [online]. Universala Esperanto-Asocio, 2002-12-03 [cit. 2007-12-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-20.
↑BYRAM, Michael.Routledge Encyclopedia of Language Teaching and Learning. [s.l.]: Routledge, 2001.ISBN0-4153-3286-9. S. p. 464.
↑abGORDON, Raymond G., Jr.Ethnologue: Languages of the World. Fifteenth edition. vyd. Dallas, Tex.: SIL International, 2005.Dostupné online.
↑SALISBURY, Josh. ‘Saluton!’: the surprise return of Esperanto.The Guardian [online]. Guardian News & Media, 2017-12-06 [cit. 2019-09-20].Dostupné online. (anglicky)
↑abZAMENHOF, Ludvík Lazar.Letero de L. Zamenhof al Nikolaj Afrikanovich Borovko (1895) – О происхожении эсперанто [online]. МИР ЭСПЕРАНТО [cit. 2008-08-14].Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-10-27. (esperantem, rusky)
↑VONDROUŠEK, Josef.Z histórie esperanta [online]. Esperanto.sk [cit. 2011-12-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-20. (slovensky, esperantem)
↑PAGE, Hugh R., Jr.Esperanto [online]. Great Barrington (Massachusetts, USA): Berkshire, 2005-05-24 [cit. 2007-09-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
↑ČELIAUSKAS, Petras.Zamenhof en Veisiejai [online]. Litova Esperanto-Asocio [cit. 2008-08-14]. Článek byl vydán v časopiseLitova Stelo, numero marta-aprila, 1998.Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (esperantem)
↑DREZEN, E.Zamenhof kaj reformoj en esperanto [online]. МИР ЭСПЕРАНТО [cit. 2008-08-14].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-21. (esperantem)
↑Pri la reformoj [online]. Interpopolalingvo.inf.hu [cit. 2008-08-14].Dostupné online. (esperantem)
↑NB online – Kolekto por Planlingvoj kaj Esperantomuzeo [online]. Wien (Rakousko): Österreichische Nationalbibliothek [cit. 2007-09-09].Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-18. (německy)
↑Ulrich Lins:Die gefährliche Sprache. Die Verfolgung der Esperantisten unter Hitler und Stalin, Gerlingen 1988, S. 24.
↑DOBRZYŃSKI, Roman.Zamenhofova ulice : napsáno podle rozhovorů s dr. L. C. Zaleským-Zamenhofem. Překlad Jiří Patera. 1.. vyd. Dobřichovice:KAVA-PECH, 2005. 257 s.ISBN80-85853-80-9.
↑MALOVEC, Miroslav.Esperantští spisovatelé a jejich díla [online]. members.chello.cz/malovec [cit. 2007-09-09].Dostupné v archivu.
↑abE-Euroscola: Rezolucioj de Unesko por Esperanto [online]. e.euroscola.free.fr [cit. 2007-09-06].Dostupné online. (esperantem)
↑abLa dekreto pri la normoj por la celebro de la Meso en esperanto [online]. Roma (Itálie): IKUE [cit. 2007-10-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-19. (esperantem)
↑abLa dekreto por la aprobo de la Meslibro kaj Legaĵaro en Esperanto [online]. Roma (Itálie): IKUE [cit. 2007-10-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-19. (esperantem)
↑abCatholic Prayers in the Languages of the World: Esperanto [online]. Città del Vaticano: Agenzia Fides [cit. 2007-10-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-28. (anglicky)
↑GARAY, K. E. Empires of the Mind? C.K. Ogden, Winston Churchill and Basic English.Historical Papers / Communications historiques. 1988, roč. 23, čís. 1, s. 280–291.Dostupné online [cit. 2013-09-07].ISSN0068-8878.doi:10.7202/030989ar. (anglicky)
↑GAFFEY, Eilish. Biting your tongue: Globalised power and the international language.Variant. Jaro 2005, roč. 2, čís. 22, s. 12–15.Dostupné online [cit. 2013-09-07].ISSN0954-8815. (anglicky)Archivováno 9. 5. 2013 naWayback Machine.
↑Lorenz, Francisco Valdomiro.Plena lernolibro de la lingvo internacia de dro. Esperanto. [online]. Wien: Österreichische Nationalbibliothek [cit. 2007-11-05]. Snímek2, ručně psané poznámky.Dostupné online. Dostupné v Projektu Gutenberg[1].
↑Historie esperanta v Brně [online]. Brno: Klub esperantistů Brno [cit. 2007-09-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27.
↑Klub esperantistů v Praze [online]. Praha: Klub esperantistů v Praze [cit. 2007-11-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-12.
↑KAMARÝT, Stanislav.Historio de la Esperanto-movado en Ĉeĥoslovakio. Praha: Český esperantský svaz, 1983. 251 s.
↑Chava Pressburger.Deník mého bratra: Zápisky Petra Ginze z let 1941–1942. Praha: Trigon, 2005.ISBN80-86159-54-X.
↑č. j. 31605/52. Z pokynuAntonína Zápotockého. Praha: Úřad předsednictva vlády, 24. 09. 1959. 1 s. Přísně důvěrné!.
↑Pozvánka na setkání členů a příznivců „Sdružení pro mezinárodní jazyk esperanto“ v Brně v I. čtvrtletí 2006 [online]. Brno: Sdružení pro mezinárodní jazyk esperanto [cit. 2007-11-10]. Kapitola Co jsou a kam směřují Češi a jejich jazyk?.Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-12.
↑TOMEČEK, Aleš.Historie [online]. Český esperantský svaz [cit. 2008-08-15].Dostupné v archivu.
↑Ĉeĥa Esperanto-Junularo [online]. Ĉeĥa Esperanto-Junularo [cit. 2008-08-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-19. (česky, esperantem)
↑PENARREDONDA, Jose Luis. The invented language that found a second life online.BBC Future [online]. BBC, 2018-01-10 [cit. 2018-01-16].Dostupné online. (anglicky)
↑JANTON, Pierre; TONKIN, Humphrey.Esperanto: language, literature, and community. New York: State university of New York Press, c1993 169 s.Dostupné online.ISBN0-7914-1254-7.
↑abZiko Marcus Sikosek: Esperanto sen mitoj. Antverpeno 2003². Pg. 247
↑Seznam doporučených ukazatelů sčítání [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2007-09-13 [cit. 2011-05-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-12.
↑„Pokusy na školách v různých zemích ukázaly, že esperanto je asi šestkrát snadnější než kterýkoli jazyk národní.“ KILIAN, Theodor.Cvičebnice esperanta. 4. vyd. Praha: SPN, 1978. 270, [1] s. Jazykové příručky pro veřejnost. Str. 5.
↑WILLIAMS, N.A language teaching experiment. [s.l.]: Canadian Modern Language Review, 1965. Kapitola 22.1, s. 26–28.
↑tasr. Pod Zoborom sa stretnú esperantisti z 30 krajín sveta.Sme.sk [online]. 2011-07-29 [cit. 2013-03-15].Dostupné online. (slovensky)
↑CHRDLE, Petr.Profesia uzo de Esperanto kaj ĝiaj specifaj trajtoj. Dobřichovice: KAVA-PECH, 1995. 40 s.ISBN8085853167.
↑Esperanto - překlady, tlumočení, soudní překlady, korektury [online]. České překlady s.r.o. [cit. 2013-06-13].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
↑Ceník [online]. Slaný: Překladatelská agentura VČELIČKA s.r.o., 2010 [cit. 2013-06-13].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-26.
↑Esperanto [online]. Praha: Arthur Abraham, 2013 [cit. 2013-06-13].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-19.
↑List of NGOs maintaining official relations with UNESCO [online]. UNESCO [cit. 2007-09-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-11. (anglicky)
↑TONKIN, Humphrey; FETTES, Mark.About Esperanto. Rotterdam: Universala Esperanto-Asocio, 1996. 16 s. (Esperanto Document; sv. 43a).Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-14. (anglicky)Archivováno 14. 5. 2008 naWayback Machine.
↑GRIN, François.L'enseignement des langues étrangères comme politique publique. Genève: Haut conseil de l'évaluation de l'école, 2005. 131 s.Dostupné online. (francouzsky)
↑ Webové stránky francouzského ministerstva vnitra s výsledky evropských voleb 2004.www.interieur.gouv.fr [online]. [cit. 2012-05-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-18.
↑ Český rozhlas 6: Člověk a obec – Max Kašparů – esperantistická katolická společnost (05.04.2010).media.rozhlas.cz [online]. [cit. 2012-10-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ Kardinál Vlk bude sloužit mši v esperantu (Arcibiskupství pražské).www.apha.cz [online]. [cit. 2012-10-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑KÜNZLI, Andreas.Andreas Künzli: Taǔga bazo por la Esperanto-lobiado [online]. plansprachen.ch [cit. 2007-09-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. (esperantem)
↑EDDY, Geoff.Why Esperanto is not my favourite Artificial Language [online]. Rev. 2002-05-13 [cit. 2007-09-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
↑Jalinh.Lidé jsou počítače a Java je Esperanto [online]. AbcLinuxu, 2007-06-06 [cit. 2007-09-16].Dostupné online.
↑HAY NEWMAN, Lily.Google Is Building the Esperanto of Fonts [online]. Slate, 2014-08-04 [cit. 2014-08-07].Dostupné online. (anglicky)
↑RYSKOVÁ, Světlana.EU navrhuje jeden základ daně [online]. EKONOM.IHNED.CZ, 2007-09-27 [cit. 2012-04-05].Dostupné online.
↑SNEATH, Tim.An Open Letter from the President of the United States of Google [online]. Microsoft Corporation, 2011-01-11 [cit. 2014-09-23].Dostupné online. (anglicky)
↑Euro [online]. Praha: Česká národní banka [cit. 2008-09-17].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-23.
↑Pražský manifest [online]. Starto [cit. 2008-09-17].Dostupné v archivu. Dostupné také na:[2]. (česky, mnohojazyčně)
.svg)
.jpg)
_-_8.JPG)
