V témže listě křestním, podepsaným čestným kanovníkem a děkanem Josefem Janem Řehákem i jeho pečetí opatřeným, lze se dočísti, že kmotrem byl František Havránek, „Chori et Scholarum rector“. Tak po latinsku plně a zvučně zní; obecně tenkráte „kantor“ říkali.[1]
Každé slůvko má svou zvláštní melodii, a tou musí být při veřejném předčítání zazpáváno. Slovo následující má melodii už zase docela jinou. To všecko je nucen zdatnýkantor znát zpaměti, nechce-li mít ostudu.[2]
Je tisíce a tisícekantorů, kteří dovedou předčítat z Tóry bezvadně a hbitě. Ale tak, jak z ní čítával svatý reb Írele ze Strelisky – ne, to neumí nikdo![3]
