třetí osoba singuláru přítomného času slovesahebben
Het is mijn eeuwige strijd met Tanja. Als ik zie dat ze verdriet heeft en vraag of ik haar kan helpen, zegt ze met een iel stemmetje: "Nee, dat hoeft niet." – To je můj odvěký spor s Tanjou. Když vidím, že má nějaké trápení a zeptám se jí, jestli jí nemohu pomoct, řekne tichounkým hláskem: "Ne, nemůžeš."[1]
