Romantismus je umělecký a filozofický směr a životní postoj euroamerické kultury konce18. století a začátku19. století. Vznikl přibližně na přelomu 18. a 19. století a hlavní rozvoj zažíval od první třetiny do poloviny19. století. Základními kameny romantismu jsoucit,individualita (a individuální prožitek) aduše (zejména trýzněná duše). Romantismus vznikl jako reakce na monopol rozumu ve filozofiiosvícenství, strohostantikou inspirovanéhoklasicismu. Výchozí podněty hledal v minulosti (hlavně vestředověku) a v exotických zemích.
Proti osvícenskému rozumu staví romantismus často iracionální cit, proti touze znát a poznat touhu prožít a zakusit, proti známému a jasnému mystérium a tajemství, proti racionalitě fantazii.Osvícenský optimismus pokroku vystřídalo zoufalství bezmoci a odhodlání k (rovněž marné) oběti. Tyto charakteristiky jsou typické zvláště pro romantické umění (výtvarné umění,hudba), ale i životní postoje.
Termín romantismus byl odvozen od slovaromán[1], tedy od označení literárního žánru, který v 18. století začal hojně obsahovat i psychologické (sentimentální román) či mystické (gotický román) prvky.
„Kdo praví romantismus, praví umění moderní, to jest intimita, duchovost, barva, touha po nekonečnu, vyjádřená všemi prostředky, jimiž umění vládne.“ (Charles Baudelaire)
Gotický román působil na představivost a snažil se vyvolat bázeň nebo alespoň tajemné napětí (typické jsou motivyduchů,rytířů, prokletí a polozpustlýchhradů), častá však byla i milostná zápletka akcentující city. Rovněž hnutíSturm und Drang zpracovávalo city. Řada mladých lidí z konce18. století se například ztotožnila s titulním hrdinouGoethova románuUtrpení mladého Werthera a začala se podle jeho příkladu odívat (tzv. Werthertracht, wertherovská móda), někteří chlapci a dívky dokonce spáchalisebevraždu (tzv. Wertherův efekt, sebevražda pod vlivem vzoru). Podmanivost Wertherovy postavy spočívala v tom, že Goethe v ní emancipoval citové složky člověka.[zdroj?]
Goyův čárový lept s akvatintou z cyklu Hrůzy války
Romantické ideje se masově rozšířily v obdobínapoleonských válek. Před obdobím relativního klidu18. století, kdy se velký počet sporů podařilo urovnat diplomatickou cestou (poslední celoevropský konflikt bylatřicetiletá válka, jež skončila roku1648; v18. století nicméně proběhly méně významné válečné konflikty, jako bylaválka o španělské dědictví čisedmiletá válka), byla většina kontinentu zasažena nejprve tzv. revolučními válkami (války s Francouzskou republikou) a poté válkami napoleonskými. Válečné hrůzy, dobrodružství i potřeba silných individualit (zejména vojevůdců, jako bylNapoleon Bonaparte, HoratioNelson, MichailKutuzov a další) rozněcovaly fantazii umělců (spisovatelů, malířů i hudebníků, zpočátku např.Ludwiga van Beethovena) i lidu. Napoleonské války zároveň podněcovaly vlastenectví.[zdroj?]
Na rozvoj romantismu měla vliv vzdělanost měšťanů, která se zvýšila díky osvícenským reformám. Větší kupní síla středních vrstev, způsobená počátkem liberalizace výroby a podnikání, vedla ke zlepšení životních podmínek. V posledních desetiletích18. století se měšťané začali intenzivněji podílet na kulturním životě, protože mohli investovat do vzdělání a uměleckého vyžití. Aristokracie reagovala na emancipaci měšťanstva tím, že se uzavřela vůči novým společenským vlivům. (V19. století již nenalezneme téměř žádného šlechtického spisovatele či filosofa, kdežto do18. století šlo o domény aristokracie; v18. století začala buržoazie šlechtě konkurovat).[zdroj?]
První polovina a část druhé poloviny19. století v Evropě byly pod silným vlivem romantismu. Paralelně s ním se v první čtvrtině objevil císařský stylempír a od druhé čtvrtiny měšťanský stylbiedermeier (zejména v německy mluvících oblastech, tedy i v českých zemích), který byl skromnějším, měšťanským zástupcem empíru.[zdroj?]
Krom zvýšené poptávky po knihách (a tím i jejich zvýšené produkci – co do spisovatelů i knihtiskařů) se zvýšila i poptávka po spotřebním zboží, nábytku atd., což znamenalo nebývalý rozmach uměleckých řemesel (výroba skla, porcelánu a keramiky, nábytkářství atd.). Naopak zvýšená poptávka zpětně stimulovala vzrůstající produkci a rozvoji technologií, což ovlivňovalo průběhprůmyslové revoluce.[zdroj?]
Měšťanská kultura se stala samostatným pojmem. V českých zemích je spojena především s tzv.národním obrozením, vRakousku sbiedermeierem.Hudba se od romantismu stala nedílnou součástí měšťanského života (zálibu v hudbě lze nalézt už v18. století, ale v19. století se např. vlastnictvíklavíru, či jiného hudebního nástroje a dovednost hrát na něj se staly otázkou prestiže a společenského statusu a pro bohaté měšťanské dívky součástí povinné výchovy).[zdroj?]
Romantici žijí podle svých idejí a dávají společnosti na vědomí svůj nesouhlas s jejím uspořádáním, například tím, že se toulají, chovají se nezvykle apod.[zdroj?]
Romantismus našel uplatnění ve všech uměleckých disciplínách. Umělci se ve svých dílech snažili vyjádřit duchovní náplň tohoto směru prostředky, které měli k dispozici.Literatura zachycujemelancholii, stesk (oblíbený termínspleen – trudnomyslnost, smutek) a boj jednotlivce proti společnosti. Malíři zobrazovali ponuré krajiny, ruiny, bouří stižené lesy. V tomto duchu tvořil zejména významný německý malířCaspar Friedrich. Dalším krajinářem byl AngličanWilliam Turner. Osamocení hrdinové (na obrazech i v literatuře) trávili dlouhé hodiny v panenské přírodě, či byli zmítáni delirii a vášněmi.Hudba využívá lidových motivů i snových obrazů. Oblíbené motivy byly osamocení, noc, nebezpečí, tajemství, stesk či cesty. VBerliozověFantastické symfonii,MáchověMáji či na obrazu popravy ladyJany GreyovéPaula Delaroche nalezneme obraz popravy zachycený výtvarnými, hudebními či literárními prostředky.[zdroj?]
Romantismus je široké umělecké hnutí především první poloviny 19. století, které vzniklo jako umělecký protiklad klasicismu a jako reakce na hluboký rozpor mezi realitou ahumanistickými ideály, které proklamovalaVelká francouzská revoluce. Své jméno dostalo odrománu, tehdy moderního slovesného útvaru, v němž obraznost a citovost převládala nad rozumovostí.[zdroj?]
Romantismus vznikl koncem 18. století a jako výraz nových sociálně ekonomických skutečností v Evropě odrážel prohlubování protikladů mezi individuem a společností, ideálem a skutečností, uměním a životem. Za kolébku literárního romantismu je považována Anglie (tzv.jezerní básníci), ale jeho počátky lze vystopovat již v polovině 18. století, kdy nastupující sociální třída měšťanstva začala vyjadřovat svůj protest proti chladnému rozumářstvíklasicismu (jako uměleckému směruaristokracie) a proti stavovskému feudálnímu zřízení, které jí neposkytovalo možnost plného uplatnění a všestranného svobodného rozvoje. V literatuře se toto období často označuje jakopreromantismus nebo sentimentalismus (pro jeho orientaci na posílení emocionální působivosti uměleckých děl).[zdroj?]
Romantická literární díla vznikala i v druhé polovině 19. století, kdy se stal vůdčím literárním proudemkritický realismus. Často se v této souvislosti hovoří o pozdním romantismu nebo onovoromantismu. Používání termínu novoromantismus není však ustálené, neboť se také používá pro označení literárního proudu na přelomu 19. a 20. století, jehož představitelé většinou epigonsky a vyumělkovaně napodobovali složitý a archaistický sloh pozdního romantismu a obnovili tím v literatuře romantickou tajemnost, zešeřelost a světobol, konzervativní kult minulosti a katolictví, ale také mystiku a morbidnost.[zdroj?]
Romantická hudba je označení hudebního stylu, který vznikl na přelomu 18. a 19. století z hudebního klasicismu v duchu impulsů uměleckého romantismu a v evropské hudbě dominoval až do prvních desetiletí století dvacátého. Romantická hudba je charakteristická zdůrazněnou emocionalitou, rozšířením a postupně i překročením tradiční harmonie, silnějším přijímáním impulsů z evropské lidové hudby a častým spojováním hudby s mimohudebními, obvykle literárními myšlenkami (programní hudba). Orchestr byl během 19. století neustále rozšiřován, aby umožnil jak vyjádřit stále jemnější citové odstíny, tak i vyvolat mohutný dojem při plném nasazení všech nástrojů.[zdroj?]
Mezi české skladatele hudebního romantismu patří předevšímBedřich Smetana, autor mj. cyklu symfonických básníMá vlast, a dáleAntonín Dvořák, který složil symfonické básně Polednice, Vodník, Zlatý kolovrat a Holoubek na motivy Erbenových balad.[zdroj?]
Je zásadně ovlivněna nostalgickým zaměřením tohoto období na minulost. Architekti se při svém dílu inspirovali stavbami jiných historických epoch nebo jiných kultur. Romantická architektura jako svébytný styl prakticky neexistuje, konkrétní podoba je pak dána slohem, ze kterého stavba vychází. Nejčastějším slohem, který býval nejdříve a nejvíce napodobován, bylagotika, takovéto stavby či stavební úpravy označujeme jakonovogotické.[zdroj?]
Ve městech se projevuje hlavně vznikem veřejných sadů – parků, kterým se také říká anglické. Tyto parky se snaží budit dojem volné přírody a byly do nich instalovány restaurace, letohrádky, altány a umělé zříceniny. Dále se romantismus projevil ve funerální architektuře, kdy se v 18. a zejména v 19. století stalo prestižní záležitostí vlastnictvíkaplových hrobek stavěných v romantizujícímneogotickém slohu.[zdroj?]
Ženy nosily rozevláté sukně ve tvarukužele. Pod sukněmi bývalo mnoho spodniček. Šaty se vyznačovaly úzkým pasem se sepnutýmkorzetem. Aby byl pas ještě hubenější, tak byl oděv v ramenou více rozšířený. Často nosily velké klobouky zdobené umělým ovocem nebo květinami. Vlasy byly často složité a sepnuté. Na plesy nosily hedvábné dlouhé rukavičky, šály a vějíře.[zdroj?]
Muži nosili frakový kabát, který měl pestré a syté barvy. Pod kabátem mívali kostkované vesty. Kalhoty byly dlouhé a především jiné barvy než kabát. V zimě si oblékali dlouhé pláště s několika límci. Těmto kabátům se říkalocarriky. Ke kabátu nosili špacírku (hůlku) scylindrem na hlavě. Jejich mužnost podtrhovalknír a postrannílicousy.[zdroj?]
Zatímco osvícenství bylo univerzálním celoevropským hnutím, romantismus získal v každé zemi své specifické naplnění a podobu. Směr vycházející z minulosti v každém prostředí využil dějiny konkrétního státu, kde se rozvíjel. V německém prostředí apeloval na měšťanskou humanistickou kulturu, vAnglii nakřížové výpravy a vRusku na nedávnénapoleonské války. Romantičtí tvůrci zobrazovali bájné hrdiny (v českém umění např.Přemysl Oráč akněžna Libuše, v německémParsifal, v anglickémkrál Artuš). Právě rozdílnost jednotlivých směrů posilovala jiný ideologický směr, který se v té době rozvíjel – národní cítění – podporovaný i na teoretické rovině, např. v díle německého filozofaJohanna Gottfrieda von Herdera, což rozhodující měrou přispělo k národnímu probuzeníSlovanů.[zdroj?]
Důvodem vzniku romantismu právě v Anglii byla drsnost, nezkrotnost a tajemnost tamní přírody,legendy i kontakty s orientem. Vzorem byla anglickým romantikůmgotika (pro svoje tajemství, rytířství a ideály), kde podle nich byly lepší mezilidské vztahy, což zpracovávali vrománech, podle kterých je toto období nazváno. Nejvýznamnějším představitelem anglické romantické literatury bylGeorge Gordon Byron.[zdroj?]
.jpg)
