ZlomSan Andreas v Kalifornii při leteckém pohledu.
Zlom čidislokace jegeologická porucha vlitosférické desce, která může dosahovat od několika milimetrů až po tisíce kilometrů. Odborně je definován jakofraktura, podél které dochází k pozorovatelnému přemístění okolních částí. Rychlost na zlomech je řádově několik desítek milimetrů za rok, ale existují různé výjimky na oba póly rychlosti. Na zlomové struktury jsou často vázánazemětřesení.
Základní označení pro jednotlivé kry ve zlomu se používá –nadložní kra (hanging wall) apodložní (footwall)kra. Na kontaktu zlomové plochy občas dochází ke vznikutektonického zrcadla, čiminerálních schodů. Současně často vzniká hornina zvanámylonit, jedná se ale jen o genetický název horniny.
Rozlišují se dvě základní skupiny zlomů a to aktivní a pasivní. U aktivních zlomů pohyb na zlomové ploše stále probíhá. U pasivních se již pohyb zastavil. V tomto případě odpadá akumulace napětí a nebezpečí vzniku zemětřesení. Dalším základním kritériem pro dělení je směr pohybu desek vůči sobě. To vymezuje tři druhy zlomů, a toposun,pokles anásun.
Zlomová zóna vzniká postupně, když začíná docházet k propojování malých poruch v horninovém prostředí vlivem několika faktorů, jako je orientované napětí polí, tlak fluid atd[1]. Malé trhliny se postupně začínají spojovat do větších celků, které se nazývajístřižné fraktury. Tato tělesa se skládají z menších křehkých střižných fraktur zvanýchRiedlovy střihy aanti-riedlovy střihy, které jsou i v pozdější fázi častým doprovodným jevem na rozhraní zlomové zóny.
Nově vznikající zlom se začíná formovat v místě, kde je akumulace střihů největší a s převažující orientací těchto struktur. Postupem času aakumulujícího se napětí začne docházet ke vznikuzlomové plochy, podle které se začne celý zlom posunovat. Při pohybu dochází kekontaktu dvou částí desky, což má za následek vytvoření nerovné kontaktní plochy zvanéasperita. Vytvoření zlomu má pak za následek, že dochází k uvolňování elastickédeformační energie, jež byla akumulována podél zlomu.
Mapa s vyznačeným směrem pohybu (jedná se o pravostranný/dextrální pohyb) zlomuSan Andreas.
Zlomy vznikají nejčastěji v oblastech, kde působí silná napětí, jež vedou kpohybům desek či jejich částí (vulkanická činnost,desková tektonika,lidská činnost atd.) Během těchto pohybů dochází k akumulaci energie, která je uvolňována v okolí zlomů. Během tohoto uvolnění, které probíhá skokově, dochází často ke vzniku zemětřesení, která jsou tím silnější, čím je delší vzniklé porušení zlomu, jelikož se naráz uvolní větší množství energie. Pokud je ale zlom příliš dlouhý, může vznikat větší množstvíhypocenter otřesů.
Horizontální posuny (anglickystrike slip) – jsou pohyby, kdy se dvě kry zdánlivě pohybují vedle sebe podél zlomu. Takový zlom se označuje jakotransformní zlom. Při teoretickém pohledu shora se dá pozorovat, která kra se pohybuje a kam. V případě, že se pohyb uskutečňuje proti směru hodinových ručiček (když pozorovatel stojí na jedné kře), jedná se o posunlevostranný/sinistrální, pokud se pohybují po směru hodinových ručiček je to pohybpravostranný/dextrální.
kerný pokles (anglickynormal fault) – je proces, při kterém se kra nadložní přesouvá po ploše zlomu pod kru podložní
kerný přesmyk (anglickyoverthrust) – je proces, při kterém se kra nadložní přesouvá po ploše zlomu nad (přes) kru podložní
Dle práce E. M. Andersona[2], na zemském povrchu v podstatě neexistujestřižné napětí, ale pouzenormálové napětí, u kterého jsou dvě hlavní napětí orientovány paralelně se zemským povrchem a třetí hlavní napětí je na několmé a tedy vertikální.
Zlomy mohou dosahovat velikostí až tisíců kilometrů, jako je tomu utransformních zlomů ustředooceánského hřbetu vAtlantském oceánu. Tyto velké struktury jsou pak velmi snadno lokalizovatelné. V současnosti probíhá mapování menších zlomů, které mají svůj význam pro pochopenístavby a vývojeZemě.
Větší zlomy je poměrně snadné pozorovat pomocí satelitů a vyhodnocovat je dle fotografií, ale menší zlomy jsou často objeveny jen náhodou během těžby surovin.
Česká republika je zdánlivě tvořena pevnou deskou, která je poměrně stabilní, ale geologické průzkumy oblasti ukázaly, že je tvořena velkým počtem mikrodesek, jež jsou od sebe odděleny některými zlomovými strukturami. Bloková stavbaČeského masívu je důsledkem zlomové tektoniky převážněkadomského,hercynského aalpínského cyklu. Zlomy, které jsou pak na území Česka, rozdělují masív, ale dle průzkumu nemusí být shodného stáří a prostorového dosahu[4]. Na území státu se nachází až několik desítek, či stovek poměrně významných zlomů.
