Zlato (chemická značkaAu,latinskyaurum) je chemicky odolný, velmi dobřetepelně ielektricky vodivý, ale poměrně měkkýdrahý kov žluté barvy. Již od dávnověku byl používán pro výrobu dekorativních předmětů a šperků a jako platidlo. V současné době je navíc důležitým materiálem v elektronice, kde je ceněn jeho nízkýpřechodový odpor a odolnost protikorozi. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí.
Vznik zlata je spojen v menší míře s explozísupernov a ve větší pak s kolizíneutronových hvězd. Tyto kosmické procesy poskytují dostatečné množstvíenergie k tomu, aby seprotony aneutrony mohly sloučit do podoby těžkéhoatomu zlata.[1]
Čistá zlatá sraženina získaná procesem s lučavkou královskou
Zlato je chemicky velmi odolný kov. Z běžných anorganických kyselin reaguje pouze slučavkou královskou (směsHNO3 aHCl), jíž se rozpouští za vzniku tetrachlorozlatitanového aniontu [AuCl4]−. V alkalickém prostředí se zlato rozpouští v přítomnostikyanidových iontů (za přítomnostikyslíku), přičemž vzniká komplexní kyanozlatnan [Au(CN)2]−.
Speciální případ představuje rozpouštění zlata v elementárnírtuti. Již středověcíalchymisté věděli, že při kontaktu zlata se rtutí velmi snadno vzniká zvláštní roztok zlata ve rtuti,amalgám. Amalgám přitom zůstává kapalný i při poměrně vysokých obsazích zlata. Zahřátím amalgámu na teplotu nad 300 °C se rtuť odpaří a zbude ryzí zlato.
V roce1997 objevili japonští chemici směs organických sloučenin, která údajně rozpouští zlato.[zdroj?] Jde o směsjodu,tetraethylamoniumjodidu aacetonitrilu, která při teplotě varu (82 °C) tvoří nasycený roztok. Snížením teploty roztoku pod 20 °C se z roztoku vysráží čistý kov. Zlato je také rozpustné ve vodném roztokujodidu draselného a jodu. Pomocí tohoto roztoku lze snadno rozpouštět především tenké vrstvy zlata.[2]
Zlato je mimořádně trvanlivé a odolné vůči povětrnostním i chemickým vlivům. Pevnost a tvrdost zlata je možné zvýšit přidáním jiných kovů.
Přírodní kovové zlatoKrystalické zlato z dolu Mina Zapata, Santa Elena de Uairen, Venezuela. Velikost: 3.7 × 1,1 × 0,4 cm.Deset států pokrývá 67 % světové produkce zlata
Zlato je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 4 – 5 ppb (μg/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace značně nízká, přesto však díky vysoké koncentraci chloridových iontů ne zcela zanedbatelná – uvádí se hodnota 0,011 μg Au/l. Ve vesmíru připadá na jeden atom zlata přibližně 300 miliard atomůvodíku.
V horninách se díky své inertnosti vyskytuje prakticky pouze jako ryzí kov. Krychlový nerost tvoří plíšky a zrna uzavřená nejčastěji v křemenné výplni žil. Krystaly nejsou hojné, často mikroskopicky rozptýleny v šedém žilnémkřemeni.
Vyskytuje se ryzí nebo ve slitině se stříbrem (elektrum). Po rozrušení žil se dostává do náplavů a odtud serýžuje. Nejbohatší světová naleziště jsou v jižní Africe, naUralu, vAustrálii; valouny zlata (nugety, až kilogramové) vKanadě a naSibiři. Viz takézlato (minerál).
Těžba zlata ve světě (za rok 2013, v tunách, podle U. S. Geological Survey):[4]
Čína 420
Austrálie 255
USA 227
Rusko 220
Peru 150
JAR 145
Kanada 120
Mexiko 100
Uzbekistán 93
Ghana 85
V současné době jsou rýžovatelná ložiska zlata již většinou vyčerpána. Avšak v historii bylo rýžování první a jednou z nejvýznamnějších metod získávání zlata z přírody. Všechny metody rýžování jsou založeny na principu gravitační separace lehčích částic písku. Dnes se proto těží primární ložiska, kde je zlato velmi jemně rozptýleno v hornině a kov je z horniny získáván hydrometalurgicky procesem zvanýmloužení.
Proces spočívá v jemném namletí horniny, aby se do kontaktu s loužicím roztokem mohla dostat většina přítomných mikroskopických zlatých zrnek. Namletá hornina se potom louží buď kyselým roztokem s vysokým obsahemchloridových iontů a oxidačním prostředím (např. sycení plynnýmchlorem nebo přídavky kyseliny dusičné) nebo naopak roztokem alkalickýchkyanidů za probublávání vzdušnýmkyslíkem.
Z loužicího roztoku se poté zlato získáváredukcí, např. průchodem elektrického proudu roztokem – elektrochemicky, kdy se kovové zlato vyloučí na záporné elektrodě – katodě. Redukci je možno provést i chemicky přídavkem vhodného redukčního činidla (hydrazin, kovovýhliník apod.).
Amalgamační způsob těžby zlata z rud byl používán v minulosti pro těžení náplavů, v nichž bylo zlato přítomno ve formě větších oddělených zrnek, která se však již obtížně získávala rýžováním. Pro tento účel byla zlatonosná hornina kontaktována s kovovou elementárnírtutí.
Vzniklýamalgám zlata byl po oddělení horniny obvykle prostěpyrolyzován a rtuť byla jednoduše odpařena do atmosféry. V současné době se tento postup téměř nepoužívá a pokud ano, je zlato z amalgámu získáváno šetrnějším způsobem bez kontaminace atmosféry parami rtuti.
Do roku 2014 bylo vytěženo přibližně 175 000 tun zlata[5] (krychle o hraně asi 21 m).
Světové zásoby zlata se odhadují na 50 tisíc tun.[6]
Největším vlastníkem zlata jsou Spojené státy americké. Mají celkem 261 498 926 trojských uncí (8 133,5 tun) zlata. Více než polovinu mají uloženu v kentuckémFort Knoxu, zbytek leží ve West Pointu aDenveru.[4]
Důl typu Carlin v Nevadě, USAVstup do podzemního dolu veViktorii v Austrálii
Hydrometalurgický postup dobývání zlata z nízkoryzostních rud představuje značně rizikový proces z ekologického hlediska. Nasazení kyanidových roztoků v tunových až stotunových šaržích představuje obrovské riziko v případě, že dojde k havárii. Příkladem může být katastrofální zamořeníDunaje kyanidy a těžkými kovy z rumunského hydrometalurgického provozuBaia Mare v lednu 2000.[8] Výsledkem byla přírodní katastrofa – stovky tun mrtvých ryb a dalších živočichů a porušení životní rovnováhy rozsáhlého území na desítky let. K haváriím podobného druhu došlo několikrát i v USA nebo jihoamerickéBrazílii, kdy byla zamořena řekaAmazonka.
Problém je také používání kovové rtuti pro amalgamační způsob těžby zlata, např. v Mongolsku,[9] v Jižní Americe nebo v Africe.[10] Nezanedbatelné jsou i problémy s vhodným uložením tisícitunových kvant vyloužené horniny, jejíž zemědělské využití je v současné době prakticky nemožné.
Kvůli potenciálním rizikům při použití kyanidů jsou vyvíjeny nové metody, jako například loužení v roztokuthiosíranu čithiomočoviny. Rozsáhlejšímu nasazení této metody zatím brání jejich cena související i s obtížnějším získáváním vylouženého zlata.
Zlato se používá zejména k výrobě šperků a to ve forměslitin sestříbrem,mědí,zinkem,palladiem činiklem). Samotné ryzí zlato je příliš měkké a šperky z něj zhotovené by se nehodily pro praktické použití. Příměsi palladia a niklu navíc zbarvují vzniklou slitinu – vzniká tak v současné době dosti módníbílé zlato (jako "bílé zlato" se dříve přeneseně označoval např. porcelán, cukr či sůl). Obsah zlata v klenotnických slitinách neboli ryzost se vyjadřuje v karátech (ryzí zlato je 24karátové).
Výroba a dovoz šperků a výrobků ze zlata podléhá puncovnímu zákonu. Šperky a produkty, jak nové, tak i staré určené k prodeji jsou opatřené puncem. Punc je pro každouryzost jiný.
I velmi tenký zlatý film na povrchu neušlechtilého kovu jej dokáže účinně ochránit předkorozí. Pozlacování kovových materiálů se obvykle provádíelektrolytickým vylučováním zlata na příslušném kovu, který je ponořen do zlatící lázně a je na něj vloženo záporné napětí (působí jako katoda). Kromě toho zlacení zvyšuje hodnotu pokoveného předmětu, jako příklad mohou sloužit různé sportovní a příležitostné medaile, pamětní mince, bižuterie apod.
Na nekovové povrchy (dřevo, kámen) se zlato nanáší mechanicky, přičemž se využívá faktu, že kovové zlato lze rozválcovat nebo vyklepat do mimořádně tenkých fólií o tloušťce pouze několika mikrometrů (z 1 g zlata lze vyrobit fólii o ploše až 1 m²). Zajímavé je, že tyto velmi tenké fólie, tzv. pozlátko, mají při pohledu proti světlu zelenou barvu. V tomto případě má zlatá fólie na povrchu pozlacovaného předmětu funkci nejen ochrannou, ale i estetickou (pozlacené sochy, části staveb).
Používá se také k pozlacování těla či potravin (označeno jako E 175).
Vzhledem ke své dobré elektrické vodivosti a inertnosti vůči vlivům prostředí je velmi často používáno v mikroelektronice a počítačovém průmyslu. Častým mýtem je, že se zlato v elektronice používá pro svou vynikající elektrickou vodivost. Zlato je poměrně dobře vodivé (má vodivost 43,5 S·m·mm−2)[11], ale lepšími a především mnohem levnějšími vodiči jsou měď (56,2 S·m·mm−2)[11] a stříbro (61,5 S·m·mm−2)[11]. Hlavní důvod pro využití zlata v elektronice je jeho vysoká odolnost proti oxidaci (korozi). Vodivost zlata tedy není nejlepší, ale zato se s časem prakticky nemění. Hlavní využití je pak v pozlacení elektricky vodivých kontaktů mezi dvěma vodiči, poněvadž právě na kontaktech má oxidace největší vliv na celkovou vodivost. Když plocha kontaktu zoxiduje a pokryje se vrstvou oxidu daného kovu (což je většinou dobrý izolant – někdy dokonce keramika), tak se mezi oběma vodiči na kontaktu vytvoří bariéra (daného oxidu), která výrazně zvýší celkový odpor (zhorší vodivost). Pro tyto účely se příslušné kontaktní povrchy elektrolyticky pokrývají tenkou zlatou vrstvou.
Zlato se využívá i ve sklářském průmyslu k barvení nebo zlacenískla. Na povrch skleněného předmětu se přitom nejprve štětečkem nanáší roztok komplexních sloučenin zlata v organické matrici. Po vyžíhání se organické rozpouštědlo odpaří a na povrchu skla zůstane trvalá zlatá kresba. Přídavky malých množství zlata do hmoty skloviny se dosahuje zbarvení skla různými odstíny červené barvy.
Zlato je již dlouhou dobu součástí většinydentálních slitin, tedy materiálů sloužících vzubním lékařství jako výplně zubů napadenýchzubním kazem, nebo pro konstrukcimůstků a jiných aplikací. Důvodem je především zdravotní nezávadnost zlata, které je natolik chemicky inertní, že ani po mnohaletém působení poměrně agresivního prostředí v ústní dutině nepodléhá korozi. Čisté zlato je však příliš měkké a proto se aplikují jeho slitiny především smědí,stříbrem,palladiem,zinkem,cínem,antimonem, někdy je součástí dentální slitiny takéindium,iridium,rhodium neboplatina.
Po dlouhou dobu sloužilo zlato uložené ve státních bankách jakozlatý standard. Centrální banky musely držet fyzicky zlato, kterým garantovaly hodnotu státem vydávané měny. Platilo to takřka globálně až doprvní světové války.[12]Americký dolar byl tehdy například cenově určen jako 1/20unce zlata. Tato propojenost znemožňovala vydávat nové a nekryté peníze. To však změnily enormní válečné výdaje a od garancí zlatem se začalo upouštět.Inflace na sebe nenechala dlouho čekat, aNěmecko postihla dokoncehyperinflace.[13]
Podruhé světové válce se pokusil zabránit stejné situaciBrettonwoodsský měnový systém, který byl uzavřen v červenci roku 1944, a představoval přímé napojeníamerického dolaru na zlato a všech ostatních měn na dolar. Dolar měl tehdy hodnotu 1/35 unce zlata. Dohoda však padla roku 1971, což vedlo ke zrušení pevně daných kurzů měn i zlata. Od té doby začala cena měn i zlata podléhat tržní nabídce a poptávce.[13]
Od té doby lze do zlata investovat. Investuje se pak do tzv.investičního zlata, které představuje certifikovaný zlatý slitek. Tento slitek má na sobě vyraženýpunc a přísluší k němucertifikát. Použité zlato má nejvyšší kvalitu, jedná se o ryzí zlato = 24karátů = 999/1000. Pro obchodování se jako jednotka hmotnosti používátrojská unce, což odpovídá 31,1035 g.[12] Investiční zlato je dle evropské legislativy osvobozeno odDPH.[14]
Kromě investice do zlata v jeho fyzické podobně může zájemce investovat také do instrumentů, které jsou na jeho cenu navázané. Patří mezi ně napříkladfutures kontrakt,ETF, případněCFD kontrakty či různé „zlaté“ fondy aakcie společností, jejichž obchod se zlatem souvisí (např. těžařské společnosti).[12]
Vývoj ceny zlata na komoditních burzách jak se započítáním inflace, tak i bez něj[15][16][17]
NaZemi je pouze omezená zásoba zlata, která představuje asi 170 tisíctun zlata. Kvůli tomuto omezení a vlastnostem, jako je stálost, inertnost a odolnost proti korozi, které zlatu předurčují široké využití ve šperkařství, průmyslu a finančnictví, jeho cena z dlouhodobého hlediska neustále roste.[12]
Zlato je proto zajímavoukomoditou, se kterou se obchoduje na světových burzách. Základní a nejznámější je burza Londýn, ta zveřejňuje průběžně výsledky obchodování London FIX a London SPOT. Světová cena zlata je pak udávaná v dolarech zatrojskou unci (USD/oz).
Dne 14. března 2025 překonala poprvé cena zlata hodnotu 3 000 dolarů zatrojskou unci.[18]
Officiální rezervy zlata v USA (zeleně). Roku 1950 držely USA dvě třetiny světového zlata.[19] Bankovní rezervy zlata byly celosvětově 31 tisíc tun.[20] Nakonec tak bylzlatý standard ukončen.
Zlato a mince z něj ražené byly po tisíciletí rozšířenýmplatidlem. Ve starověké Číně bylo zlato uznáno jako oficiální platidlo již v roce1091 př. n. l.[21] Pro měkkost zlata se z něj velice dobře razily zlaté mince. Nejznámější a nejrozšířenější zlatou mincí byldukát, který byl rozšířený po celé Evropě v královstvích a císařstvích, ale pro svoji oblíbenost se razil a razí dál nejen v České republice, ale i Rakousku a v dalších zemích dodnes.
První nejznámější zlaté mince na území České republiky jsou zlaté keltské mince statéry známé jakoduhovky (nacházené po dešti).
V egyptské mytologii se věřilo, že bohové jsou (jejich maso) ze zlata.[22] V řecké vystupuje zlato jakoichor (krev bohů a nesmrtelných), zlatá jablkanesmrtelnosti (které hlídalyHesperidky) čizlaté rouno. Pro Inky bylo zlato symbolemSlunce (bůhInti). IHélios putoval na zlatém člunu. Aztékové věřili, že zlato jsou výkaly bohů.[23]
↑ The ultra-violent origins of gold.the Guardian [online]. 2016-01-16 [cit. 2022-10-23].Dostupné online. (anglicky)
↑Etching method using iodine-containing solutions in manufacture of semiconductor devices; Jpn. Kokai Tokkyo Koho (1997), 5 pp. CODEN:JKXXAF; JP09125300
↑DEYL, Daniel. Dědicové krále Midase.Týden. Leden 2009, čís. 2/2009, s. 34–39.
↑ab Zlatá horečka současnosti na Aljašce: i dnes se kvůli zlatu zabíjí.iDNES.cz [online]. 2015-03-21 [cit. 2022-10-23].Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie.www.gold.org [online]. [cit. 2014-10-06].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-10.
↑ Sdružení obcí, měst a dalších právnických osob Čechy nad zlato - Sdružení obcí, měst a dalších právnických osob Čechy nad zlato.www.cechynadzlato.cz [online]. [cit. 2022-10-23].Dostupné online.
↑Joint UNEP/OCHA Environment Unit: UN assessment mission – Cyanide Spill at Baia Mare, March 2000
↑www.bls.gov[2], inflace - Consumer Price Index (CPI-U)
↑ Cena zlata poprvé překonala rekordní hranici 3000 USD za troyskou unci | ČeskéNoviny.cz.www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2025-03-14].Dostupné online.
