Vkoloniální minulosti byla tato země nazývánaJižní Rhodesie, nebo také Republika Rhodesie čiZimbabwe Rhodesie. Do roku1963 začleněna ve federaci Rhodesie aŇaska, společně seSeverní Rhodesií (dnešní Zambie) aŇaskem (dnešníMalawi). Jméno Zimbabwe pochází od předků většinovéhoetnika Šona, z původního slova „Ziimba Remambve“, v překladu znamená „skalnatý dům“, anebo „Dzimba Woye“, což v překladu znamená „uctívaný dům“. 18. dubna1980 se místní obyvatelé dočkali nezávislosti naSpojeném království. Na území o rozloze 390 757 km² žije 15,17 milionu obyvatel. Hlavním městem jeHarare.
Stát, který se dnes nazývá Zimbabwe, během 20. století prošel složitým formálním vývojem.
V roce1890 se do této oblasti vydala tzv. pionýrská kolona ozbrojená střelnými zbraněmi. Vznik a aktivity této kolony byly řízenyBritskou Jihoafrickou společností. Po těžké porážce černošského náčelníkaLobenguly a následném vytlačení černošského obyvatelstva začala společnost území okupovat pod názvemMašonsko aMatabelsko.
Od roku1889 do roku1923 získala společnost oficiální koncesi na správu tohoto území, které při této příležitosti bylo přejmenováno na Rhodesii.
V roce1953 se vláda Spojeného království rozhodla Protektorát Severní Rhodesie, Protektorát Ňasko a Samosprávnou kolonii Jižní Rhodesie spojit do jednoho správního celku, který se začal nazývatFederace Rhodesie a Ňaska.
V roce1963 byla tato federace rozpuštěna a Samosprávná kolonie Jižní Rhodesie byla obnovena.
V roce1965 bílá minorita v Jižní Rhodesii jednostranně vyhlásila nezávislost na Británii. Nový nezávislý stát byl pojmenovánRhodesie. Tento stát nebyl nikým uznán a oficiálně byl vzbouřenou britskou kolonií.
Tentýž rok byla ústava změněna znovu. Tato ústava uznala britskou suverenitu nad zimbabwsko-rhodeským územím a oblast se dobrovolně znovu stala britskou kolonií pod staronovým názvem Samosprávná kolonie Jižní Rhodesie.
V roce1980 oficiálně udělilo Spojené království kolonii Jižní Rhodesie samostatnost. Tento stát byl všemi uznán, a to pod názvem Zimbabwe.
Archeologické vykopávky potvrdily, že tato místa byla osídlena už ve 3. století n. l., kdy sem přicházely první bantuské kmeny. Byli to zemědělci, pěstujícíproso ačirok, chovajícíkozy a ovce. Byly u nich známy i umělecké předměty, vytvářené z různých přírodních materiálů, například mušlí. V 5. století migrovali do těchto míst i kmenyWakarangů. Přibližně od roku 1000 se zde začínala rozvíjet kultura Leopardí Kopje (tzv. Nthabazingwe). Mezi lety 1250–1400 se zde rozrostla první stabilnější říše, tzv.Velké Zimbabwe, jež vzniklo ze soupeření klanů o hranice pastvin. Tato říše je známa kamennými stavbami, které v té době i po ní neměly v těchto místech obdoby, neboť tradičním stavebním materiálem bylo dřevo a hlína. Pravděpodobně přímo na Velké Zimbabwe navázala říše Munhumutapa, (také Monomotapa, ale i Mwanamutapa), v té době největší v celéJižní Africe. Rozkládala se kolem řekyZambezi, tam, kde leží dnešní Zimbabwe aMosambik. Tato říše prosperovala z obchodu se zlatem, otroky a slonovinou, které dodávala obchodníkům na pobřežíIndického oceánu. Na konci 17. století skončila pod nájezdyMašonů.
Roku1986 se památky a stavby Velkého Zimbabwe staly součástí světového dědictvíUNESCO.
V oblasti se už od16. století objevoval obchod autochtonních Šonů s Portugalci. Státy Šonů zanikly ve 30. letech19. století pod nájezdy Ndebelů (Zulští Matabelové), vedených náčelníkemMzilikazim. Ti zde založili stát Matabele. V roce1867 byla v oblasti objevena nová naleziště zlata, což vyvolalo evropskoukolonizaci.Portugalci měli zájem zde rozvíjet svůj plán tzv. Růžové mapy: (spojení Mosambiku s na západě se nacházejícíAngolou). Podobný úmysl měli iNěmci, rozdíl byl pouze v tom, že se snažili spojitNamibii aTanzanii. Do oblasti se tlačili iBúrové. Tyto expanzivní zájmy nakonec překazilaBritánie a v roce1889 zde vzniklaBritská Jihoafrická společnost pod vedenímCecila Rhodese. V roce1893 a1896 proběhla povstáníMatabelů, v letech1896 a1897 povstáníMašonů. Všechna povstání byla Brity brutálně potlačena.
Paradoxem je, že evropských obyvatel žilo v zemi oproti domorodcům minimum. Proti způsobu vlády se obě černošské strany spojily a vedlyguerillu proti režimu, která je známá pod anglickým názvemRhodesia Bush War Roku1976 vzbouřenci utvořili koalici tzv.Vlasteneckou frontu Zimbabwe. Tlak na vládu Iana Smithe jak ze strany znepřátelených domorodců, tak i ze stranyOSN vedl k pokusům svrhnout nenáviděnou vládu. První pokus v březnu1978 – dohoda mezi Smithovou vládou a třemi africkými stranami o tzv. vnitřním urovnání – nevyšel.1. června1979 byla polovina poslaneckých mandátů předána kolaborujícím africkým předákům a byl zvolen černošský premiér, země potom dostala názevZimbabwe-Rhodesie. Tento stav nebyl uznánBritánií a ani u africké většiny v Zimbabwe neměl úspěch. Nakonec se po konferencích v Londýně Zimbabwe dočkala nezávislosti18. dubna1980.
Bílý voják vyslýchá vesničany v Rhodesii ohledně povstaleckých aktivit na konci roku 1977.Odpůrci presidenta Mugabeho před ambasádou Zimbabwe v Londýně
Po nezávislosti se prezidentem stalCanaan Sodindo Banana.Robert Mugabe byl v té doběpremiérem, po roce1980 vládla vlastenecká fronta. Tato koaliční vláda vydržela jen do roku1982, kdy se přišlo na plánovaný převrat, vedenýJoshua Nkomem. Nkomo posléze musel odejít z vlády. Od roku1983 až1987 trvaly pogromy na minoritníNdebele. V roce1987 se v nově zřízeném prezidentském systému stal prezidentemRobert Mugabe, jehož diktatura trvala až do roku 2017. K jeho hegemonii dopomohl i fakt, žeNkomo aMugabe se dohodli na spojení svých stran. V roce1990 se takNkomo mohl státMugabeho a zimbabwským viceprezidentem.Mugabeho reformy adiktatura dostaly zemi do hluboké ekonomické krize. Přerozdělováním půdy, kdysi ve vlastnictví bílých statkářů do rukou domorodých obyvatel, hlavně bývalých vojáků, si Mugabe získal obrovskou podporu. Tyto reformy měly za následek velikou neefektivitu zemědělství a nízkou produkci, což vyvolalo poptávku po základním zboží.
Zimbabwe trpělahyperinflací, podle údajů z června 2008 byla roční inflace 11,2 milionů procent ročně, což byla největšíinflace na světě.[4] V listopadu už to byly triliardy procent. Zimbabwe poté devalvovalo hodnotu své měny desetmiliardkrát a na začátku roku 2009 nakonec měnu zrušilo. Tato fakta se odrážela na každodenním životě, neboť po nedostatku produkce a importu chyběly i ty nejzákladnější komodity. Podle údajů z roku 2011 byla Zimbabwe druhá nejchudší země světa poDemokratické republice Kongu. Nezaměstnanost dosahovala oficiálně kolem 70 %, běžně se však operovalo s čísly přesahujícími 90 %. Podle zdrojůMezinárodního měnového fondu přesahuje státní dluh Zimbabwe 70 % HDP, podle zdrojůCIA tvoří asi 230 % HDP a byl tak řazen na první místo na světě.
Prezidentské volby se konaly 29. března2008 a situace před jejich konáním byla komplikovaná.[5] ProtiMugabemu se voleb zúčastnila opozičníMDC (Movement for Democratic Change), vedenáMorganem Tsvangiraiem. Volby byly zfalšovány. Ve věznicích byli například vězni nuceni odevzdat své hlasy Mugabemu.[6] První kolo velmi pravděpodobně vyhrálTsvangirai, což ale stranaZANU popírá. Před druhým, rovněž nelegitimním kolem voleb, které proběhlo27. června2008 Mugabeho jednotky povraždily desítky stoupenců opozice a asi 100–200 tisíc jich vyhnaly z domovů. Mugabe sám navíc výslovně prohlásil, že pokud prohraje volby, půjde do války, takže Tsvangirai nakonec odstoupil a vyzval své voliče, aby k volbám nechodili. Vládní jednotky a stoupenci zavedli před druhým kolem systém značení voličů barvou a registraci čísel volebních lístků, který jim má umožnit překontrolovat, kdo šel k volbám a jak hlasoval, pročež se opozice i zahraniční komentátoři obávají dalšího teroru. Státy EU i řada dalších odmítly výsledek „voleb“ uznat.
Prezident ZimbabweRobert Mugabe podepsal vHarare 15. září 2008 s opozičním vůdcemMorganem Tsvangiraiem a šéfem odštěpenecké skupiny poslanců Arthurem Mutambarou dohodu o rozdělení vládní moci, která ukončila dlouhodobou politickou krizi v zemi.[7] Novým předsedou vlády Zimbabwe se 11. února 2009 stalMorgan Tsvangirai. Po měsících sporů s prezidentemRobertem Mugabem se tak naplnila dohoda o koaliční vládě.[8]
V roce 2014 došlo ke krátkému oživení ekonomiky.[9][10] V roce 2016 došlo kvůli ekonomickému kolapsu k uvěznění Mugabeho za podpory armády, ale armáda popřela, že by šlo o vojenský převrat.[11][12] V témže roce byl povolen pro obchodováníamerický dolar,jihoafrický rand,botswanská pula,euro,britská libra a další měny.[13] V roce 2018 byla inflace 42 %, v roce 2019 už 175 % a v zemi došlo k občanským nepokojům.[14] Byl znovuobnoven zimbabwský dolar a zakázány cizí měny, což podnítilo obavy o další obdobíhyperinflace.[15] V srpnu 2019 přestala vláda zveřejňovat data o inflaci. Zimbabwská centrální banka na konci roku 2019 uvedla, že roční inflace činí 521 % a že doufá v pokles inflace na 50 % v roce 2020.[16]
Dne 1. ledna 2025 byl po schválení parlamentem a po podepsání prezidentem Emmersonem Mnangagwaou zrušen trest smrti. Poslední trest smrti byl vykonán na začátku 21. století. Sama hlava státu jemu čelila v 60. letech 20. století, když během války za nezávislost na vládě bílé menšiny vyhodil do povětří vlak. Jeho trest byl později změněn na deset let vězení.[17][18][19][20][21]
Zimbabwská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2 se sedmi vodorovnými pruhy, v barvách: zelené, žluté, červené, černé a znovu červené, žluté a zelené. Směrem kžerdi je černým, úzkým lemem ohraničený bílý klín (lem je pouze naodvěsnách), v němž je na pozadí červené pěticípé hvězdy ve žluté barvě zobrazen národní symbol Zimbabwe v podobě domastku vytesaného orla (pravděpodobněorlík kejklíř neboorel jasnohlasý), přesahující do bílého pole.
Zimbabwský státní znak je tvořen zeleným štítem se stylizovanou kresbou ruinVelké Zimbabwe. Ve stříbrné (bílé) hlavě štítu je sedm svislých, zvlněných, modrých pruhů. Nad štítem je velká, pěticípá, červená hvězda, nad ní žlutá soška ptáka, která byla nalezena v ruinách Velké Zimbabwe a žluto-zelenátočenice. Štít podpírají zkřížený samopal s motykou a po stranách pár antilopkudu. Antilopy stojí na tmavě žlutém pažitu ozdobeném klasy pšenice, bavlníkem a kukuřičným klasem. Pod štítem je stříbrná (z druhé strany červená) stuha s nápisem "UNITY • FREEDOM • WORK" (českyJednota, svoboda, práce).
Podrobnější informace naleznete v článku Hymna Zimbabwe.
Zimbabwská hymna je píseňSimudzai Mureza wedu WeZimbabwe (českyVznes náš prapor, vlajku Zimbabwe). Slova napsal Solomon Matswairo a hudbu složil Fred Cangundega.
Téměř celé území Zimbabwe zaujímá náhorní plošinaMatabele o průměrné nadmořské výšce 1000 až 1200 m. Východní okraj nejvýše ční horou Inyangani (2 592 m n. m.) Na severu se plošina stupňovitě snižuje k údolí řekyZambezi, na západě spadá k bezodtokové pánviMakgadikgadi a na jihu klesá k řekám Limpopo aSabi. Plošina Matabele je zároveň rozvodím řekZambezi aLimpopo. Zambezi vytvořila známéViktoriiny vodopády. Na hranicích se Zambií byla postavena obrovská přehradní nádržKariba. Podnebí Zimbabwe je tropické, horké. Na severu převládá vliv monzunů, jih je převážně v oblasti pasátů. Tropické podmínky zmírňuje nadmořská výška náhorní plošiny. Průměrná teplota nejteplejšího měsíce října nepřevyšuje většinou 23 °C, v nejchladnějším měsíci červnu kolísá mezi 2 °C až 15 °C, (Harare 22 °C a 14 °C). Srážky přicházejí většinou v létě v množství 500–1000 mm za rok, (Harare 860 mm). Východní svahy plošiny jsou vlhčí, údolí řekyLimpopo sušší.
Nejnižší bod země je ve spojení řek Runde (Lundi) a Save(Sabi) pouhých 162 m n. m. Zimbabwe je státem s velkým počtem řek a vodních ploch, čistě vodní rozloha zabírá 3910 km². Nejdelší řeky jsouLimpopo,Lundi,Sabi aZambezi.
Zimbabwe je jihoafrický vnitrozemský stát situovaný mezi ostatními jihoafrickými státy. Hraniční linie má vesměs charakter přirozenýchhranic, tvoří ji přírodní úkazy. Délka hranice je 3066 km. Na severu a severozápadu sousedí seZambií (797 km), kde z velké části tvoří hranici nádržKariba a dále řekaZambezi, pohraničí je tudíž vymezeno čistě na přírodních základech. Na severu se napojuje další sousední státMosambik (1231 km), s nímž má Zimbabwe nejdelší hranici; táhne se až na jižní okraj. SMosambikem je hranice utvořena terénními rozdíly. Zimbabwská pohoří přecházejí za hranicemi mírně do sníženin a nižších poloh. Obzvláště ve střední části této hranice je dělítkem mohutný masivInyangani se stejnojmennou horou, jež je se svými 2592 metry nejvyšší v Zimbabwe. Další stát, jenž vymezuje území Zimbabwe, jeJAR (délka hranic 225 km).JAR a Zimbabwe odděluje řekaLimpopo. Od jihovýchodu se na ohraničení podílíBotswana 813 kilometry. Jen pár kilometrů chybí, aby země sousedila i sNamibií, respektive dotýkala se Namibskéhopásu Caprivi. Zimbabwe reprezentuje takřka ve všem principy přirozených hranic.
Ohraničení na různých místech oddělují různáetnika. Většinová etnika daných států však na druhé straně reprezentují ve větší části minoritnípopulaci. Takto rozdělenými etniky jsou uZambie etnikaLozi aKunda.Hranice sMosambikem oddělují předevšímetnikaŠona,Kunda,Manyika,Ndau. Nahranicích sJAR je to jednodušší, ohraničení dělí pouzeetnika kmeneVenda, a to nejen kvůli menší délcehranic, ale i proto, že část tohoto hraničního území není osídlena. Totéž platí i na některých místech meziBotswanou a Zimbabwe, kde se také dělí hlavně uetnické skupinyKalanga,Ndebele a některéKhoisanské skupiny, napříkladHietsware.
Zimbabwe je formálně republikou v čele s prezidentem, kterým byl od roku 1987 do roku 2017Robert Mugabe. Po vojenském převratu v listopadu 2017 Mugabe rezignoval. Před nástupem do funkce prezidenta byl sedm let premiérem. Zemi vedl 37 let, a to od svržení bělošské nadvlády v roce 1980. Mugabeho abdikaci oznámil předseda Národního shromáždění Jacob Mudenda poté, co obdržel od odstupujícího prezidenta rezignační dopis. Prezident byl obviněn z toho, že své manželce Grace Mugabeové připravoval cestu na jeho místo a také byl kritizován, že z důvodu vysokého věku není schopen dále vládnout. Armádě se tento krok nelíbil, a proto převzala kontrolu nad zemí, aby přiměla Mugabeho k odchodu z politiky.[22] Prezidentem se stal generálEmmerson Mnangagwa (24. listopadu 2017). Prvním viceprezidentem jeConstantino Chiwenga a druhým viceprezidentemKembo Mohadi (oba od 28. prosince 2017). Vláda je jmenována prezidentem a zodpovídá sePoslanecké Sněmovně (House of Assembly).Parlament je v Zimbabwe dvoukomorový. Skládá se zeSenátu (83 křesel) a poslanecké sněmovny (120 křesel).
Vsenátu je 50 křesel z 83 voleno hlasy voličů, 10 provinčních guvernérů nominuje prezident, 16 provinčních zástupců jmenuje prezident a jeho zástupce, z každého kraje kroměHarare aBulawayo jednoho, a sedm členů jmenuje prezident. Všichni členové jsou voleni nebo jmenováni na 5 let.DoPoslanecké Sněmovny jsou všichni voleni voliči, a to na pět let.
Hospodářství Zimbabwe od roku2000 pokleslo o třetinu. Země se nachází v obrovskéekonomické krizi, trpí největšíinflací na světě vůbec. Na běžném trhu není k dispozici základní zboží a zemí zmítá hladomor. Tyto následky jsou především přisuzovány vůdciRobertu Mugabemu, jenž stojí za pozemkovými reformami z roku 2000, v nichž přerozdělil půdu bílých farmářů do rukou válečných veteránů a svých příznivců. Kdysi naafrické poměry výkonné zemědělství s velkokapacitní produkcí obilnin se začalo propadat. Následky těchto reforem se odrážejí na státní inflaci, jež překročila v lednu roku2008 míru 100 000 %. Kvůli takto vysoké inflaci musí státní banka tisknout bankovky vyšší nominální hodnoty, výjimkou nejsou ani peníze například s hodnotou 1 000 000 (v pondělí 21. července 2008 vstoupila v platnost nová bankovka v hodnotě 100 miliard Z$). Nezaměstnanost je nejvyšší vAfrice, její míra je uváděna v průměru 80 %. Ve skutečnosti však naprostá většina nezaměstnaných pracuje v tzv. stínové ekonomice, protože nemusí platit daně.
Hyperinflace dosahovala v lednu2008 oficiálně 100 850,2 %, neoficiálně však až 150 000 % (v červenci 2008 byla inflace 2,2 milionu procent (zdroj: BBC), v srpnu již 11,27 milionu procent (zdroj: ČT24)). Pod hranicíchudoby žilo 68 % obyvatel.[23]HDP kleslo v roce2007: −5,6 % a v roce2008: −14,1 % (přes −8 % v roce2004). Veřejný dluh dosahuje 260 % HDP2008. Nezaměstnanost překročila 80 %.Hrubý domácí produkt na osobu v paritě kupní síly byl pouhých 200USD, což je nejnižší hodnota na světě.
V roce2009 pak vláda přijala opatření, která vedla k odložení platnosti domácí měny a jako platidlo povolila využívání cizích měn ve snaze zabránit dalšímu šíření inflace. Nejpoužívanějšími se stalyamerický dolar ajihoafrický rand, dále byly povoleny ibotswanská pula,euro,libra šterlinků,čínský jüan,indická rupie,australský dolar ajaponský jen.[24] Od systému používání řady zahraničních měn bylo upuštěno v roce 2019, kdy byl jako jedinou měnou prohlášen tzv. RTGS dolar.[25] Ten však trpí inflací a nedůvěrou obyvatelstva, které preferuje USD. V otázcesměnných kurzů a v otázce skutečně používanýchmincí abankovek panuje chaotická situace (stav k 04/2020).[26]
Zemědělský sektor se na zdejšíekonomice podílí 66 %. Zemědělství produkuje hlavně obilí, cukrovou třtinu, kukuřici, ale populární komoditou je i tabák. To, co Zimbabwe vypěstuje, především exportuje, bez ohledu na zdejší hladomor. V chovatelském zemědělství se využívají tradičně ovce a kozy, zejména kvůli hornatému charakteru země.
Průmysl tvoří asi 10 % zdejšíekonomiky. Potýká se taktéž s vysokou neefektivitou. Průmysl má především těžební charakter s ohledem na zdejší nerostné bohatství. V Zimbabwe se těží především zlato, uhlí, nikl, chróm (60 % světových zásob), křemík (90 % světových zásob), měď, cín a další.
Zimbabwe je tranzitní zemí, přes kterou proudí drogy doJAR, především konopí, dále heroin a metamfetaminy zjižní Asie.JAR už z těchto, ale i dalších důvodů umístila na hranicích vojska. Ostatními a hlavními důvody je myšlena především nelegální migrace za prací.
průmysl funguje asi ze čtvrtiny své kapacity
jedna cukrová rafinérie spuštěna jeden den v týdnu
zimbabwské státní dráhy v roce 2005 zavádějí opět provoz desetiparních lokomotiv nauhlí, protože v zemi je příliš draháropa
V Roce 2000 započala v Zimbabwe ohromná hospodářská krize, která tuto zemi zmítá dodnes a s jejími následky se bude Zimbabwe potýkat pravděpodobně ještě následující desetiletí.
Určit jednu událost jako hlavní příčinu ekonomického kolapsu není možné, jednalo se spíše o soubor akumulovaných ovlivnitelných a neovlivnitelných podmínek. Ty je možné rozdělit do dvou sfér – politické a ekonomické.
Šonové, jako nejpočetnější etnikum v Zimbabwe, jsou výrazně zemědělským národem – právo na obdělávání půdy odvozují z vlastnictví svých dávných předků a z mytologie. V roce 1930, během období britského protektorátu (pod názvem Jižní Rhodesie) byl uzákoněn zákaz černochů získat a vlastnit úrodnou půdu. Ta byla ponechána bílým farmářům (připadlo jim 78 procent nejkvalitnější půdy), původní obyvatelé tedy byli nuceni obdělávat půdu pro zemědělství méně vhodnou. Podobná situace se udála i v Keni, kde došlo od britské koloniální správy k podobnému aktu. Robert Mugabe, jako předseda Afrického národního svazu Zimbabwe (ZANU), od začátku jednání o nezávislosti požadoval navrácení půdy většinovému obyvatelstvu, díky čemuž také získal jeho širokou podporu.
V roce 1980, kdy Zimbabwe získalo nezávislost, došlo k dohodě mezi ZANU a odcházející britskou správou, která stanovovala postupný přesídlovací program. Během prvních deseti let byl však tento proces velmi pomalý. Na počátku vlastnilo šest tisíc bělošských farmářů 39% půdy a 4 miliony domorodých obyvatel 41% půdy. Během tohoto procesu byli bělošští farmáři, jimž byla půda odebrána, odškodněni, zároveň ale museli na odebrání přistoupit (jde o tzv. metodu willing buyer, willing seller). Nedostatek financí a korupce v zimbabwské vládě však přispěli k postupnému úpadku této politiky.
Ke klíčové události došlo v roce 1997 ve Velké Británii, kde se po volbách dostala k vládě Labour Party Tonyho Blaira. Tato vláda se zřekla závazků dohodnutých v roce 1980, čímž se proces přerozdělování zcela zastavil. Vláda však byla o nutnosti nové pozemkové reformy přesvědčena, proto na následující rok svolala konferenci, které se zúčastnili zástupci OSN, Světové banky, Evropské komise a představitelé 23 států. Ti se zavázali poskytnout finanční pomoc, která však byla podmíněna uvolněním seznamů farem a dalších klíčových informací. K tomu nakonec nedošlo, otázka pozemkové reformy byla kvůli nepokojům a referendu o nové ústavě na dva roky odložena.
Dalším důležitým faktorem byly ekonomické změny, které se v Zimbabwe od získání nezávislosti odehrávaly. V prvním desetiletí HDP (až na výjimky) stabilně rostlo, i proto se na jeho konci vláda rozhodla zvýšit investice do sociálního sektoru a náklady na válku se sousedním Mosambikem. Následkem byl rapidní pokles HDP, na což vláda v roce 1990 reagovala zavedením ESAP (= ekonomický program strukturální úpravy), jenž měl ekonomiku znovu nabudit. Tento program byl zaváděn v ostatních afrických státech už dříve, všude zahrnoval sérii opatření, mezi která patřila liberalizace trhu, uvolnění kontrol obchodu či snížení výdajů vlády na podporu určitých aspektů obchodu. Programy ESAP, s jejichž pomocí měla být Afrika připojena ke světovému trhu, byly často vnuceny Mezinárodním měnovým fondem či Světovou bankou, které poskytovaly finanční podporu na oplátku za jejich zavedení. V naprosté většině případů (uveďme napříkladMalawi v 70. letech) však necitlivý program způsobil ekonomický kolaps, což se stalo i v Zimbabwe. Přestože zahraniční podpora posílila domácí měnu a vzrostl také dovoz, na místní obchodníky měl vysoce negativní dopad růst cen a úrokových sazeb. Stejně tak se stát potýkal v bludném kruhu stále se zvyšujících dluhů a jejich úrokové míry. Ani souběžně běžící sociálně motivovaný program SDA (= Social Dimensions of Adjustment) nedokázal zvrátit dopady ESAP.Prakticky ve všech odvětvích hospodářství byl znatelný výkonnostní pokles oproti 80. letům. Období extrémního sucha v letech 1992 a 1995 jen přililo olej do ohně vznikající ekonomické krize, která započala roku 1997 a technicky skončila o tři roky později. Přesto byla jen předvojem toho, co přišlo o pár let později.V listopadu 1997 nastal tzv. černý pátek, kdy zimbabwský dolar ztratil 71,5 % své hodnoty oproti americkému dolaru. Tento propad a zhroucení měnového trhu bylo zapříčiněno masivním odlivem zahraničního kapitálu v důsledku obav o životaschopnost zimbabwské ekonomiky poté, co neustále rostl nedostatek financí na naplňování vládních programů.
Největším problémem byl fakt, že v rámci přísunu finanční pomoci ze zahraničí byla zimbabwská vláda nucena podnikat konkrétní kroky, které však výrazně narušovaly plynulý mikroekonomický život. Následně docházelo k nátlaku obyvatelstva na vládu za lepší podmínky, k nimž však znovu vedly kroky nekompatibilní se zahraničními makroekonomickými požadavky.
První akce obsazování farem, vedené převážně veterány z války o nezávislost nespokojenými s novým nefunkčním penzijním systémem, byly vedeny v únoru roku 2000. Během prvních deseti dní bylo zabráno více než 400 farem, obsazování se však v naprosté většině případů odehrávalo nenásilně. Ačkoliv bylo Vrchním soudem Zimbabwe zabírání prohlášeno za nelegální, policie proti němu nijak nezakročila.
Dopady byly fatální na všechny oblasti života. Po ekonomické stránce došlo po roce 2000 k prudkému poklesu HDP (celkově o 40 %) a zemědělské (převážně po zrušení velkých farem v roce 2002) i průmyslové produkce („V roce 2005 Zimbabwe vyrábělo méně průmyslových výrobků než v roce 1971, kdy v zemi žila sotva polovina dnešního obyvatelstva.“).
V obchodech byl nedostatek základních potravin, stejně jako pohonných hmot. Vyčerpání devizových rezerv spojené s přerušením zahraniční pomoci (započaté na podzim 2001, kdy kvůli manipulaci s financemi určenými na rozvoj přerušil pomoc MMF) mělo za následek růst inflace, který před opatřeními z roku 2004 dosáhl výše 623 %. Vláda reagovala zavedením cenového stropu na vybrané základní komodity, to však vedlo k jejich ještě většímu nedostatku. Hladina inflace však stále narůstala, až přerostla do hyperinflace s hodnotami okolo 100 000 % v létě 2007 a rekordních 89 trilliard procent ročně o rok později. Oficiální směnný kurz dolaru zimbabwského vůči americkému se v roce 2008 vyšplhal na 45 milionů jednotek ku jedné, po získání nezávislosti byla parita téměř rovnocenná. Po měnové reformě v roce 2007 přestala centrální banka emitovat mince a bankovky, do oběhu se dostávaly už jen náhradní šeky na doručitele s omezenou dobou platnosti. Tento krok byl způsoben i nedostatkem peněz na nákup inkoustu a papíru. V lednu 2009 nakonec vláda odstoupila od zákazu obchodování s cizí měnou – tento krok ekonomice výrazně pomohl, inflace spadla na mírnou úroveň.
Během celé doby se vláda snažila zavádět nové a nové programy na podporu hospodářství, ty však kvůli nedostatku prostředků nebyla schopna kvalitně realizovat. Zimbabwe se točilo v bludném kruhu neúspěchů, do kterého se přidala upadající turistika a příjmy z ní, zhoršující se kvalita zdravotnictví a infrastruktury, zvyšující se počet nakažených HIV/AIDS nebo snížení střední délky života o více než 25 let. V roce 2006 žilo téměř 80 % obyvatelstva pod hranicí chudoby.
Mezi pochopitelné důsledky krize byly časté protesty obyvatel, trpících nedostatkem potravin a elektřiny. Mezi lety 2000 a 2008 zároveň probíhaly boje za národní osvobození vedené Vlasteneckou frontou Afrického národního svazu Zimbabwe (ZANU-PF).
Od roku 2009 dochází k pomalému růstu a opětovné stabilizaci ekonomiky a vlastně celé země. Přesto se země od minulého roku 2016 znovu ocitá v období ekonomické krize, ta však nedosahuje síly a závažnosti té, která probíhala mezi lety 2000 (případně v lehčí formě už 1997) a 2008.
Obyvatelstvo Zimbabwe tvoří také běloši většinou britského, ale také afrikánského, portugalského, řeckého a nizozemského původu. Bílá populace dosáhla svého vrcholu v roce1975 (pět let před získáním nezávislosti země). V roce 1975 tvořili běloši 5,5 % populace země s asi 296 000 obyvateli. Po získání nezávislosti a katastrofální vláděRoberta Mugabeho jich v roce1999 v zemi zůstalo 120 000 a v roce2002 už podle censu tvořili méně než 50 000. Většina emigrace směřovala do anglofonních zemí jakoJAR,Austrálie,Nový Zéland aSpojené království. Tento dramatický pokles byl způsoben rozsáhlýmvyvlastňováním půdy bílých statkářů a dosazováním prezidentových nohsledů na jejich místa. To byla také hlavní příčina postupného rozkladu a nakonec úplného ekonomického kolapsu Zimbabwe.[27] V roce 2022 žilo v Zimbabwe podle censu 24 888 bělochů.[28]
Před začátkem ekonomické krize na konci devadesátých let tvořili míšenci 0,5 % obyvatel (50 000) a Asiaté, převážněČíňané aIndové, také 0,5 % (40 000). Asijští imigranti byli ekonomicky úspěšní, podobně jako v jiných zemích především ve východní Africe. V současnosti tvoří obě skupiny méně než 0,01 % obyvatel, protože po zhroucení ekonomiky společně s bílými a třemi až čtyřmi miliony černochů utekli do zahraničí.
Zimbabwské obyvatelstvo se nábožensky orientuje na vlastní synkretické náboženství s prvkykřesťanství a místníhoanimismu. Takto definované náboženství vyznává asi polovina místních obyvatel, ostatní vyznávají buďto křesťanství, anebo domorodá náboženství zvlášť.
Podlestatistiky z roku 2015 jenáboženská příslušnost v Zimbabwe následující:protestantské církve 74,8 % (zahrnujeapoštolské církve 37,5 %,letniční církve 21,8 %, ostatní protestantské církve 15,5 %),římští katolíci 7,3 %, ostatní křesťané 5,3 %,tradiční africká náboženství 1,5 %,muslimové 0,5 %, ostatní náboženství a bez vyznání 10,6 %.[29] Náboženská praxe je podobně jako v okolních zemích složitější: mnohokřesťanů vyznává zároveň některé z tradičních náboženství (vícečetná náboženská identita), případněsynkretismus křesťanství a tradičního náboženství. Tradiční zimbabwské náboženství se dělí do mnoha větví: společným prvkem je víra v duchy, kteří koexistují vedle lidí, jsou prakticky všude a ovlivňují materiální svět i budoucnost lidí. Lidé vyznávají nejvyššíhoBoha (proto je tradiční zimbabwské náboženství jednoduše synkretizovatelné s křesťanstvím). Po fyzickésmrti se nesmrtelná lidskáduše odebírá mezi předky.[30] Vedle rozličnýchsynkretismů aeklekticismů v Zimbabwe existuje také africkéčarodějnictví, zejména v jihoafrické formě.[31]
Průměrná šance na dožití je 39 let a jak je v jižníAfrice typické, oproti vyspělým státům vyššího věku dosahují muži. Ti se dožívají v průměru 40,9 let, ženy 38,5 let. Gramotnost dosahuje devadesáti procent a opět není výjimkou, stejně tak jako v ostatních rozvojových státech, že muži mají vyšší úroveň vzdělání. Na jednu matku připadají tři narozené děti.
Velkým problémem v Zimbabwe je výskyt nemocí, a to převážněAIDS, kterou je postiženo zhruba 27 % populace, a v současnosti icholera, jíž je podleWHO nakaženo přes 40 tisíc lidí.[32]
↑Zimbabwe Overview [online]. World Bank Group, 4 October 2016 [cit. 2017-01-08].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CHITIYO, Knox; VINES, Alex; VANDOME, Christopher.The Domestic and External Implications of Zimbabwe's Economic Reform and Re-engagement Agenda [online]. Royal Institute for International Affairs, September 2016 [cit. 2017-01-08].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Zimbabwe 'shut down' over economic collapse.BBC News.Dostupné online [cit. 7 July 2016].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Zimbabwe's Robert Mugabe confined to home as army takes control.The Guardian. 15 November 2017.Dostupné online [cit. 15 November 2017].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GIOKOS, Eleni.This country has nine currencies [online]. 29 February 2016 [cit. 2017-01-08].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MARIMA, Tendai. In Zimbabwe, An Economic Crisis With 175% Inflation Drives Discontent.NPR.org. 19 August 2019.Dostupné online [cit. 20 August 2019]. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MURONZI, Chris.Could new figures forecast hyperinflation for Zimbabwe? [online]. 16 July 2019 [cit. 2019-07-16].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-16.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Godfrey Marawanyika. Zimbabwe Sees Annual Inflation Dropping Tenfold in 12 Months.www.bloomberg.com. Bloomberg, February 17, 2020.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-18.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ČTK.Zimbabwe zrušilo trest smrti, nový zákon ušetří 60 vězňů čekajících na popravu - WN24.cz - World News 24 [online]. 2025-01-01 [cit. 2025-01-01].Dostupné online.
↑ Svetlo nádeje pre Zimbabwe? Prezident zrušil trest smrti takmer 20 rokov po poslednej poprave.Topky.sk [online]. 2024-12-31 [cit. 2025-01-01].Dostupné online. (slovensky)
↑CAS.SK. Krajina zrušila trest smrti: Od poslednej popravy prešlo už takmer 20 rokov.Nový Čas [online]. 2024-12-31 [cit. 2025-01-01].Dostupné online. (slovensky)
↑ HNonline.sk - Zimbabwe zrušilo trest smrti takmer 20 rokov po poslednej poprave.hn24.hnonline.sk [online]. 2024-12-31 [cit. 2025-01-01].Dostupné online. (slovensky)
↑ V Zimbabwe prijali zákon o zrušení trestu smrti.Denník N [online]. 2025-01-01 [cit. 2025-01-01].Dostupné online. (slovensky)
↑RBZ allows use of Yen, Yuan, Indian Rupee [online]. New Zimbabwe web [cit. 2015-01-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-06. (anglicky)
↑Why Zimbabwe has banned foreign currencies [online]. BBC News [cit. 2020-12-21].Dostupné online. (anglicky)
↑Zimbabwe is on lockdown, but money-changers are still busy [online]. www.aljazeera.com [cit. 2020-12-21].Dostupné online. (anglicky)
↑ Archivovaná kopie.www.euroekonom.cz [online]. [cit. 2010-01-02].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-22.
↑Zimbabwe 2022 Population and Housing Census Report, vol. 2 [online]. Zimbabwe National Statistics Agency, 2022 [cit. 2025-02-08].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Zimbabwe. [s.l.]: Central Intelligence AgencyDostupné online. (anglicky)
Country of Origin Information Report - Zimbabwe [online]. UK Border Agency, 2011-08-19, rev. 2011-11-16 [cit. 2011-12-10].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-08. (anglicky)
Bertelsmann Stiftung.BTI 2010 — Zimbabwe Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
Bureau of African Affairs.Background Note: Zimbabwe [online]. U.S. Department of State, 2011-04-06 [cit. 2011-08-20].Dostupné online. (anglicky)
CIA.The World Factbook - Zimbabwe [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-16. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v.Souhrnná teritoriální informace: Zimbabwe [online]. Businessinfo.cz, 2011-06-01 [cit. 2011-08-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
BRADLEY, Sir Kenneth, a kol.Zimbabwe [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-20].Dostupné online. (anglicky)
.svg)
.jpg)
_numbered_300px.png)
.svg)
