Ve feudálních státech byly uděloványúřední hodnosti, jejichž nositelé spolu s panovníkem nebo vedle něho spravovali veřejné záležitosti. V jednotlivých zemích Evropy i českého státu se názvy a kompetence zemských úřadů lišily, ale jejich vývoj probíhal v podstatě analogicky. V období vrcholného feudalismu se postupně vydělily z dvorských úřadů, jednostranně závislých na panovníkovi, a změnily se v úřady stavovské, zodpovědné nejen králi, ale také zemské stavovské obci. Po vyvrcholení stavovského vlivu (vizČeský stát za vlády Jagellonců) došlo s nástupemabsolutismu k opětnému podřízení zemských úřadů panovníkovi. V Čechách zemské úřady vznikly ve13. století. Jádrem sboru nejvyšších zemských úředníků (název užíván od poloviny14. století) se stališlechtici – hodnostářizemského soudu (komorník,sudí,písař) a vojenský velitel ústředního panovnického sídla (purkrabí pražský). Představitelem nejdůležitějšího výkonného úřadu státu (kancléř) byl až do15. stoletíproboštvyšehradské kapituly. V pohusitské době ovládli všechny nejvyšší z. ú. světštífeudálové a roku 1497 se dohodli sVladislavem II. Jagellonským o rozdělení a pořadí dvanácti zemských úřadů mezipány arytíře. Tyto úřady přetrvaly až do tereziánských reforem, kdy byly zrušeny. Úpravu zaznamenaly v roce 1627, po vydáníObnoveného zřízení zemského, kdy bylikarlštejnští purkrabí nahrazeniprezidentemApelačního soudu aprezidentemČeské komory.
V roce 1497, resp. 1549 bylo dohodnuto pořadí nejvyšších zemských úředníků: 1.nejvyšší purkrabí, 2.nejvyšší hofmistr, 3.nejvyšší maršálek, 4.nejvyšší komorník zemský, 5.nejvyšší sudí zemský, 6.nejvyšší kancléř, 7.dvorský sudí, 8.nejvyšší písař zemský, 9.podkomoří, 10.purkrabí karlštejnský (zapanský stav), 11.purkrabí karlštejnský (za rytířský stav), 12.purkrabí Hradeckého kraje.
PodleObnoveného zřízení zemského z roku 1627 ve sboru nejvyšších zemských úředníků nahradil zrušené úřadykarlštejnských purkrabí:
Pořadí nejvyšších zemských úředníků bylo od té doby následující:1.nejvyšší purkrabí, 2.nejvyšší zemský hofmistr, 3.nejvyšší zemský maršálek, 4.nejvyšší zemský komorník, 5.nejvyšší zemský sudí, 6.nejvyšší kancléř, 7.nejvyšší dvorský sudí, 8.prezident rady nad apelacemi, 9.prezident české komory, 10.nejvyšší zemský písař, 11.zemský podkomoří, 12.purkrabí Hradeckého kraje.
Úředníci nově přísahali pouze králi a jeho dědicům, už ne také stavům, jak to bylo v předbělohorském období.
V roce 1745 byl zrušena česká komora a tím zanikl i úřad jejího prezidenta.[1] Počet nejvyšších zemských úředníků se snížil na jedenáct. Naopak po převezeníčeských korunovačních klenotů z Vídně zpět do Prahy byly v roce 1791 zřízeny dva nové zemské úřady:
Svůj význam měly prakticky jen během korunovačního obřadu.[2]
Některé úřady byly pouze nominální, avšak umožňovaly svým nositelům členství v královské radě a za nepřítomnosti panovníka v zemi také v místodržitelském sboru. Značnou část agendy nejvyšších zemských úředníků vedli jejich zástupci, tzv. menší úředníci zemští (beneficiarii minores). Mezi menší úředníky zemského soudu patřilimístokomorník,místosudí,místopísař, úředník královny, úředník podkomořího a menší písař. S několika dalšími výkonnými úředníky (ingrosátoři, registrátoři, deklamátoři, komorníci, depozitoři, taxátoři a další) se konstituovali v pravidelně fungující úřad desek zemských. Nepřetržitý chod deskového úřadu byl narušen jeho uzavřením jen na tři týdny o Vánocích a dva týdny o Velikonocích. K menším zemským úředníkům se také řadilpurkrabí Pražského hradu.
Vedle řádných zemských úřadů se vyskytovaly podle potřeby ustanovované nepravidelné úřady (zemský správce, zemský hejtman) a další úředníci, kompetentní pro Čechy nebo celý český stát (nejvyšší mincmistr,královský prokurátor,hejtman německých lén) a zodpovědní králi. Podle zemského zřízení však nepatřili ke sboru nejvyšších zemských úředníků (beneficiarii supremi).
Ještě zaPrvní republiky a 2. sv. války existoval zemský úřad pro Čechy v Praze.[3]
NaMoravě se vyvinuly zemské úřady při zemských soudech vBrně aOlomouci. Od roku 1493 se sbor nejvyšších úředníků ustálil v počtu sedmi a v tomto složení:
První čtyři úřady si vyhradili páni, v podkomořském úřadu se oba šlechtické stavy střídaly. Pobitvě na Bílé hoře se počet nejvyšších úředníků zmenšil na šest (bezčeského maršálka). VČechách ani naMoravě nebyli v zemských úřadech zastoupeniměšťané.
Menšími úředníky byli komorník a sudí menšího práva, dva menší písaři a dva zemští purkrabí (později pouze jeden v Olomouci).
Také zaPrvní republiky a 2. sv. války byl zemský úřad pro Moravu v Brně.[3]
VeSlezsku stál v čele ústřední vládyvrchní zemský hejtman, jímž se podle privilegia z roku 1498 stával vždy některý ze slezských knížat. Mezi zemskými úředníky vHorní aDolní Lužici zaujímali přední místozemští fojti, dosazovaní králem z české a moravské šlechty.
Bukovina byla severní část Moldavského vévodství, součástí Habsburské monarchie se stala v roce 1775.
Nejvyšší zemské úřady zastávali bojaři. Úřadů bylo dvanáct a jejich nositelé tvořili užší radu knížete.[4]
