Zbraň podle českého právního řádu (§ 118 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník)je cokoli čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. Zbraní může být jakýkoli předmět, látka či jiný prostředek nebo ovladatelná energie, které jsou použity (použitelné) k útoku proti tělesné integritě jiného člověka.
Použití zbraně (nebo i hrozba zbraní) slouží k prosazování zájmů. Může sloužit k útoku či obraně materiálních hodnot, leč i duchovních, jako je víra či čest. Nejčastěji se používá za účelem způsobení zranění živému organismu nebo způsobení materiální škody, popřípadě vyhrožování použitím. Některé zbraně, hlavně výbušniny, se však s úspěchem používají i k jiným účelům (odstřel sněhových lavin, ledových bariér na řekách apod.). Existují i zbraně proprůmysl (nastřelovacípistole pro kotvení, palnélisy nakabelová oka, zkoušečky kvalitybetonu atd.). Zbraně patří mezi nejstarší lidskénástroje, které byly vynalezeny. Postupem času se zbraně z primitivních nástrojů určených kzabíjení vyvinuly v sofistikovanéstroje, přičemž jejich současnou definici je třeba rozšířit i o zbraně, jejichž účelem je snižovat bojeschopnost nepřítele. To v moderním věku nemusí nutně znamenat zabíjení nebozastrašování. Jedná se např. o zbraně, jejichž účelem jezkratováníelektráren (jakož i elektrorozvoden či vedení vysokého napětí).
Zbraní se předmět stává v okamžiku použití za účelem zranění živého organismu nezávisle na tom, k čemu byl určen při své výrobě. V běžné mluvě se ale zbraní zpravidla rozumí předměty nebo stroje, které byly navrženy a vyrobeny právě s důrazem na jejich ranivý účinek.
V dobách pravěku byl první zbraní opracovanýpazourek –pěstní klín – kuskamene upravený do tvaru kapky vody. Měl dvě ostré hrany a jednu špici. Sloužil hlavně jakonástroj pro úpravu ulovených zvířat (oddělenímasa odkůže), málokdy byl použit proti jinýmlidem.
Spojením pazourku a dřevěné tyče (rukojeti) vzniklasekera (pazourek je zasazen kolmo k tyči) aoštěp (pazourek je zasazen ve směru tyče). Sekera byla primárně nástroj, ale již vestarověku byla používána jako zbraň. Oproti tomuoštěp byl primárně zbraní. Díky většímu dosahu byl efektivnější a oštěpy se staly nejznámější a nejúčinnější zbranípravěku. Navíc šlo oštěp vrhnout. Další zdokonalení předvedly pravěkéstřelné zbraně – zmenšené oštěpy. Pravděpodobně ještě starší nežluk je vrhač nazývanýatlatl, nebowoomera, prodlužující paži a vrhající lehké,šípům se blížící oštěpy.Šípy bylo možno vystřelovat zluku nebo později (možná až vestarověku) zkuše.
S rozvojem státu a objevem kujnostikovů mohlistarověcí lidé vyrábět zbraně v masovém měřítku, což umožnilo existenci prvnícharmád. První státy jakoMezopotámie neboEgypt měly vojska vyzbrojená převážněkopími aštíty. Dále byl v této době vynalezenmeč, avšak jeho výroba byla zpočátku nákladná, takže jej mohlo používat jen velmi málo lidí. VŘecku se jednalo již o poměrně běžnou zbraň, ale na severuEvropy meziVikingy ještě v10. století převažovaly válečnésekery.
VŘímské říši bylmeč součástí výzbrojelegionářů. Jako relativně krátká zbraň jim umožnil bojovat v sevřených útvarech.
Ve středověku se jako zbraně vedlekopí aseker začaly objevovat jejich různé kombinace, tzv.halapartny. Rozvojřemesel, umožněný velkou rozlohou již civilizovaného území vEvropě, tento vývoj dále urychlil. Jako zbraně byly používány častokrát řemeslnické či zemědělské nástroje (třeba husitskékosy acepy), později se z nich vyvinuly samostatné zbraně (řemdih,palcát).
Dále se používalymeče. Dlouhý meč byl součástí výzbroje elitního vojáka středověku –rytíře. Stoupl významkuše jako zbraně proti rytířům, tehdejší katolickácírkev ji z tohoto důvodu zakázala.
ZČíny byl na konci středověku dovezenstřelný prach, díky němuž byla umožněná konstrukce prvníchděl a dalších palných zbraní jakopušek amušket. Všechny dosavadní středověké zbraně náhle zastaraly a došlo k rozsáhlé změně rovnováhy sil ve světě. Přestaly se vyrábět zbraně pro boj zblízka, naopak se rozšířila výrobapalných zbraní.
