V nejstarších dobách se město nazývaloIader[3] (nijak nesouvisí se jménem moře), později latinskyDiadora[3] (Konstantin VII. Porfyrogennetos jej uvádí ve svém díleDe administrando imperio, možná šlo o chybu v přepisu Di iadora). Vdalmatském jazyce se Jàdra a Jàdera vyslovovalo jako Zàdra a Zàdera. To se projevilo i v pozdějším italském názvu „Zàra“ a chorvatském názvu „Zàdar“. Ten se poprvé objevil ve formě „Zàder“ na dokumentech z12. století.
Druhé -a- ve slově Zadar je pohyblivé, takže správné skloňování vchorvatštině jedo Zadru,v Zadru atp. Použití tvaruZadaru je v češtině též přípustné.
Patronem města jesvatý Chrysogon (Krševan). Podle legendy byl Krševan křesťanský mučedník. Jak rytíř císařeDiokleciána přijal křesťanství. Císař jej dal uvěznit a později stít a hodit do moře. Tělo bylo z moře vytaženo, zázračně spojeno s hlavou a přeneseno do Zadaru. Zde se po přímluvách k němu stalo několik zázraků a v roce 1632 ochránil město od moru. Vděční obyvatelé mu v kostele sv. Krševana v roce 1701 dali vybudovat velký oltář.
Město se nachází v centrální části chorvatského pobřežíJaderského moře. Historické město se rozvinulo na poloostrově, který přiléhá k pevnině z jihovýchodní strany (tzv.chorvatskypoluotok). Poloostrov je díky blízkým ostrovům chráněn od otevřeného moře; klidný záliv umožnil historicky vznik vlivnéhopřístavu. Přístup k němu je možný prostřednictvím tzv.Zadarského kanálu.
Osídlení v místě dnešního Zadaru existuje od dávnověku. Nalezeny byly pozůstatky sídel v lokalitách dnešních místních částíArbanasi aPuntamika. Pro starověké civilizace představoval dnešní Zadar přirozený a dobře chránitelný přístav.[4]
Už v době9. století př. n. l. byl dnešní Zadar osídlenilyrským kmenemLiburnů. V dobových mapách i záznamech je místo označeno názvem tohoto kmene. Když římský císařOktavianus rozhodl o připojení tohoto území k říši, došlo zde k povstání místního vůdce proti němu (tzv.Batonovo povstání), které skončilo pro Liburny porážkou.
V roce48. př. n. l. zde bylo založeno římské město[3] s názvemColonia Iulia Iader. Prý jej založil údajně sámJulius Caesar.[zdroj?] V roce59 př. n. l. se stalmunicipiem a zhruba o deset let později římskou kolonií. Sídlo bylo postupně romanizováno a obyvatelstvo bylo po nějakou dobu smíšené. Vznikla pravoúhlá síť ulic s rastrem 5 x 8[4] afórum[5], které se nacházelo na západním okraji města.[3] Východní a severní okraj města byl vyhrazen různým obchodům a dílnám. Nedaleko fóra se také nacházel kapitol s chrámem zasvěceným římským božstvům. Římská bazilika stála na místě, kde později vznikla katedrála. Město bylo opevněnéhradbami a voda do něj byla přiváděna vodovodem ze vzdálenosti 40 km.[3] Postaveno bylo také římské divadlo (amfiteátr), které ale kvůli své rozlehlosti muselo vzniknout mimo původní hradby. Jeho pozůstatky se dochovaly až do17. století.
Tehdy zde žilo několik tisíc lidí (zhruba okolo dvou tisíc, nicméně přesné zdroje na počet obyvatel sídla z doby neexistují). Kromě samotného Zadaru se rozvíjelo i jeho okolí, dařilo se zemědělství a rozvíjely se další osady. Ve4. století žilo ve městě s jeho okolím zhruba dvacet tisíc lidí.[6]
Po páduZápadořímské říše se stal centrem Dalmátské provincie (thema) ve Východořímské (Byzantské) říši a sídlem jejího správce.[4] K tomu dopomohl úpadek původníSalony, kde se regionální centrum nacházelo dříve. Jako hlavní městothematu je uváděn v sedmém století, ve století devátém je doloženo sídlobiskupství. Po vpáduSlovanů doDalmácie přetrval Zadar pod správou Byzance a stal se jedním z center zbývající latinské populace (Slované potomkům římských měšťanů v Dalmácii říkaliLatini). Vzhledem k tomu, že město bylo opevněno, nepokoušeli se Slované ani Avaři jej dobýt tak, jako tomu bylo v případě dalších sídel Balkánu nebo Panonské nížiny. V městě vznikla celá řada staveb v duchu byzantské a předrománské architektury.[7] Na místě původního římského fóra vznikl např. byzantský kostel s třemiapsidami. Byzantská nadvláda změnila město relativně málo; zanikla řada původních veřejných budov, nahradily je sakrální objekty a došlo ke zúžení ulic a přestavbě opevnění.[4]
Následovalo několikpovstání, ale stejně došlo k připojení pod uherskou vládu. Zadar byl obnoven; na místě trosek mohlo vzniknout nové město, které zahrnovalo igotické stavby. Války a nestabilita se projevily na složení obyvatelstva. Místní se vystěhovávali na venkov nebo sestěhovávali do města. Postupně se umocňoval slovanský prvek v porovnání s neslovanskými národy; slovanští sedláci hledali snazší obživu ve městě. V roce1396 zde vznikla první škola, resp.univerzita.[8]Ladislav I. Neapolský,neapolský král a titulárníuherský král (z roduAnjouvců) vzdal své pomyslné nároky na Dalmácii i Zadar, který několik let fakticky držel, Benátkám. Město bylo 31. července1409 prodáno za velmi malou sumu 100 000 dukátů.[9] Benátkám pak Zadar podléhal následující čtyři století.
Nová benátská vláda zrušila městu jeho autonomii, což vedlo ke stagnaci. Škody napáchaly i četné morové rány, které postihly Zadar celkem pětadvacetkrát.[6] Nákaza se šířila především vlivem lodní dopravy, nebyly ale řídké ani případy, kdy mor přinesli obchodníci z nedalekéBosny. Dalším faktorem, který ovlivňoval podobu středověkého a raně novověkého Zadaru, bylo turecké nebezpečí. Město sice nebylo Turky dobyto, nicméně přítomnost mocnosti v nedaleké Bosně, časté výpady do okolí Zadaru[8][10], loupení a další se Zadaru podepsaly. Mnozí vesničané se stěhovali do bezpečného města, kam Turci nemohli. Obyvatelé Zadaru vítali přistěhovalce rádi, neboť zde byla velká potřeba především lidí, kteří by byli ochotni sloužit v místním vojsku.[11] Vznikala také nová sídla (předměstí) přizadarských hradbách. Ty byly opraveny a zesíleny[12] tak, aby město Turci nemohli získat. Jejich realizací a výstavbou kanálu byl pověřen tehdejší benátský architektMichele Sanmicheli. Postaveny byly také nové brány (např.Pevninská brána[2]) a bastiony (např.Ponton). Ve městě kotvily pravidelně válečné lodě.[13]
V závěru17. století jej navštívil turecký cestovatelEvlija Čelebi. On sám si povšiml schopnosti Benátčanů vybudovat silná opevnění před tureckými vpády, pevnosti označoval za symbol benátské proradnosti.[14] Povšiml si věží s kruhovým půdorysem místního opevnění a dále napočítal okolo sedmdesáti kostelních věžiček.
V18. století přišla do oblasti jižně od dnešního historického centra města komunita přistěhovalců z oblasti dnešní severní Albánie. Založili zde osadu s názvemArbanasi (označující Albánce dobovým názvem). Později se smísili s většinovým obyvatelstvem.[15]
Příchod Francouzů a Rakušanů urychlil modernizaci místní společnosti (jako tomu bylo v celé Dalmácii). Pro Zadar však byl tento trend mnohem intenzivnější (a pokračoval i po odchodu Francouzů), neboť město bylo metropolí korunní země. Již v roce1806 začaly v místním slovanském (chorvatském) jazyce vycházet první noviny s názvemKraljski Dalmatin. V roce1816 získal Zadar prvnígymnázium a o několik let později (1823) i první park (chorvatskyperivoj), o jehož vznik se zasloužil baron Walden. Roku1832 zde bylo založeno muzeum (dnes je to pobočka chorvatského národního muzea) a ještě v témže století zde vznikla první knihovna. Roku1873 byla stržena místní pevnost. Roku1833 byla dokončena silnice do vnitrozemí, což umožnilo spojení doZáhřebu a doVídně. Roku1838 byl dán do užívání městský vodovod. Mapydruhého vojenského mapování Dalmácie z let1851 až1854 zobrazují město ještě s jehoopevněním, které tvořila řada bašt, orientovaných až na jednu k mořskému břehu. Celkem jich bylo deset. V roce1868 byl zrušen císařským rozhodnutím status města jako opevněného, což umožnilo jeho průmyslový rozvoj. Hradby byly strženy při mořském břehu[17] a sníženy směrem k místnímu přístavu. Na mapáchvojenského mapování třetího se proto již neobjevují. Vznikl zde také špitál (jižně od centra města), dnes se na jeho místě nachází všeobecná nemocnice (chorvatskyOpća bolnica).
V závěru19. století se v Zadaru úspěšně rozšířila výrobalikérů[18], které byly vyváženy do celého Rakousko-Uherska. Mezi další průmyslové závody patřila např. továrna na výrobu těstovin apod. V lokalitě Foša vznikla továrna na výrobu mýdla a dalších chemikálií.[18] V roce1894 zde bylo zprovozněno elektrické osvětlení, což bylo první na území současného Chorvatska.
Národnostní otázka se ukazovala být i v Zadaru čím dál tím naléhavějším problémem. Místní italsky mluvící obyvatelstvo vyvěsilo v roce1861 při příležitosti sjednocení Italského královstvíitalské vlajky z oken. Přítomý byl také chorvatský nacionalismus.[zdroj?] Rakousko-uherská správa se obávala především prvního uvedeného a pokoušela se posilovat národnostní vědomí Chorvatů na úkor národnostního vědomí Italů. Stejně jako v celé tehdejší Dalmácii ztratil i v Zadaruitalský jazyk v roce1909 statut jazyka oficiálního. To vedlo k protestům místního italsky mluvícího obyvatelstva.
Roku1894 získal Zadar první elektrické osvětlení.[19]
Na počátku20. století byl přítomný skromný, ale jistý rozvoj turistického ruchu. I pro vzdálené a pro zbytek Habsburské monarchie těžko dostupné město nastoupilo období prvních návštěvníků. Roku1902 zde byl otevřen např. první hotel (Hotel Bristol). Několik desítek let rakouské správy a status hlavního města korunní země měly za následek populační růst Zadaru, sestěhovávali se sem předevšímdalmatští Italové z menších sídel celého pobřeží. V roce1910 při posledním rakousko-uherském sčítání lidu dosahoval počet obyvatel Zadaru zhruba osmnácti tisíc.[8]
Během první světové války byla o město vedena mezi Spojenci debata, zdali připadneItálii, nebo vznikajícímu jihoslovanskému státu. Italská média město (stejně s dalšími v centrálníDalmácii považovala za "neosvobozené území". I přes veškeré úsilí exilových jugoslávských představitelů, mezi něž patřili např.Ante Trumbić a další, však Zadar nakonec jižní Slované nezískali.[20]
Po první světové válce se roku1920 Zadar, už předtím obsazený italskou armádou, stal podleRapallské smlouvy součástíItálie, jež okolo něj zřídilaenklávu s rozlohou 104 km² (tzv.Zadarská provincie (italskyProvinzia di Zara) Jihoslovanské obyvatelstvo se následně ve značném počtu ze Zadaru vystěhovalo (nebo k tomu bylo přinuceno[8]) na území Království SHS.[zdroj?] Město, z téměř tří čtvrtin italskojazyčné po celé meziválečné období tvořilo důležitou oporu italské moci na Jadranu. V roce1921 bylo prohlášenosvobodným přístavem. Odloučenost města od zbytku země (přes moře) nicméně těžce dopadala na místní ekonomiku. Vláda se pokoušela Zadar rozvíjet, avšak to se ukázalo být obtížné vzhledem k hospodářské krizi, která propukla roku1929.
Kromě toho se Italové se italská správa zasazovala o italianizaci enklávy s cílem snížit podíl chorvatského, resp. slovanského obyvatelstva. Přítomná zde také byla i armáda, vojsko tvořilo nemalý počet obyvatel Zadaru.[21] Jednalo se o nejmenší italskou provincii a tvořily ji pouze dvě obce: Zadar aLastovo. Při posledním oficiálním italském sčítání lidu v roce 1936 měl Zadar 22 844 obyvatel, ostrov Lastovo potom 2 458. Odtržení Zadaru od zbytku regionu znemožnilo další proces dosídlování obyvatel do města, díky čemuž bylo město jediným na východním pobřeží Jaderského moře, jehož počet obyvatel nerostl. Stagnace provázela celé meziválečné období.[22]
Vdubnové válce byla invaze do jugoslávského království prováděna mimo jiné i ze zadarské enklávy. Po rychlé okupaci bylo její území následně rozšířeno na úkor mezitím vyhlášenéhoNezávislého státu Chorvatsko o několik dalších obcí až poObrovac aŠibenik. Zadruhé světové války byl Zadar jako důležitá fašistická pevnost mnohokrát (nejméně 80x[23]) bombardován v letech1943 a1944[24] britským a americkým letectvem. Po osvobození (31. října1944) byl v rámci Chorvatska začleněn doJugoslávie; Italové byli povětšinou vyhnáni[zdroj?] a město bylo znovu osídleno Chorvaty z vnitrozemí. Zadar byl do značné míry poničen a zůstalo v něm žít pouhých 6000 obyvatel. Kromě Italů (cca 10 000) odešlo z města ale také nemálo chorvatského obyvatelstva. Zničeno bylo cca 65 % centra města a Zadar býval někdy přezdíván jako "chorvatskéDrážďany".[21]
Poválečná obnova byla nesnadná. Do města se dosídlili noví obyvatelé, kteří přišli především z ekonomicky slabších částíDalmácie v blízkosti Zadaru. Někteří také přišli z okolních ostrovů. V roce1948 počet obyvatel dosahoval 13,9 tisíce lidí.[23] Návrat do původního života symbolizovala např. obnova divadla – dne27. března zde poprvé zahrál soubor Chorvatského národního divadla. Založena zde také byla filozofická fakulta a historický ústav.[23]
Po válce se stalo město turistickým centrem, což umožnilo populační růst. Nové resorty vznikaly např. v lokalitěBorik. Důležitá byla rovněž i dostavba válkou poničeného města, která odstartovala až v polovině padesátých let.[25] U některých částí historického jádra města nicméně nebyl dodržen původní historický styl budov, jinde byl alespoň naznačen, obecně však poválečná obnova narušila historický ráz jádra města.[2] Atraktivitu města zvýšila výstavbajadranské magistrály. V druhé polovině 60. let byla do Zadarupřivedena železnice z nedalekéhoKninu. Město se stalo atraktivním pro nové obyvatele a co do počtu obyvatel předstihloDubrovník aŠibenik. V lokalitěVišnjik poblíž centra města vzniklo sídliště z bytových bloků. Roku1969 bylo otevřeno i mezinárodní letiště.[26]
Růst počtu obyvatel města a ekonomický rozvoj vedly k velkému počtu obyvatel mladých. Roku1971 tak bylo např. 35 % obyvatel Zadaru ve věku 0–19 let.[27]
V roce1982 byla vyhlášena veřejná soutěž na vznik památníkuJosipu Brozu Titu v centru Zadaru. Měl se nacházet naproti chrámu sv. Donáta. I když bylo přihlášeno poměrně hodně návrhů od hlavních umělců tehdejší Jugoslávie, nebylo nakonec rozhodnuto o žádném z nich a památník nebyl vybudován.[28] Rozvoj města pokračoval až do rozpadu Jugoslávie mnohdy i výstavboupanelových, nebo jimi obdobných technologií. Okolo současné třídyAnte Starčeviće, dnes hlavního silničního přivaděče do města, vyrostly např. výškové bloky domů. Nižší zástavba potom vznikala na volné ploše u lokalitDiklo neboBibinje.[26] Kromě toho se ale větší panelová výstavba Zadaru relativně vyhnula. Otevřeno zde bylo takéArcheologické muzeum.[26] Počet cestujících v místním přístavu přesáhl před vypuknutímválky 1,7 milionu ročně.[29]
V roce1991, kdy bylo ostřelovánoJugoslávskou lidovou armádou a dva roky obléháno. Zásobování a kontakt se zbytkem Chorvatska byl uskutečněn přes nedaleký ostrovPag. Východně od Zadaru začínala tzv.Republika Srbská Krajina, která byla dobyta běhemOperace Bouře v roce1995. Hranice procházela těsně za městem u vesnicMurvica aZemunik[30] a přerušena byla i tzv.Jadranská magistrála, především severně od města. Provoz byl nemožný i po železnici.[31] Za války bylo město poškozeno, škody se ale později podařilo opravit.[2] Prostor frontové linie bylzaminován, riziko z min přetrvávalo ještě dlouhou dobu po skončení konfliktu.
Po skončení války se ze Zadaru odstěhovala řada obyvatelsrbské národnosti, resp. národností bývalé Jugoslávie.[32] Stažena odsud byla také i bývalá Jugoslávská lidová armáda. Až do roku2001 byl tak typický propad co se týče vývoje počtu obyvatel města, aby se poté začal, u jednoho z mála měst na území Chorvatska, poté postupně v prvních dvou dekádách21. století zvyšovat.
Roku2003 navštívil Zadar papežJan Pavel II. Stal se tak historicky druhým pontifikem, který do tohoto města přicestoval.[19]
V roce2023 obdrželo město ocenění Nejlepší světová destinace na procházky odNew York Times.[33]
Na základě údajů zesčítání lidu z roku2011 mělo město 71 471 obyvatel. Společně s dalšími okolními sídly, které administrativně spadají pod město, a které se nachází především na nedalekých ostrovech, to potom bylo 75 062 lidí. Celá aglomerace města Zadaru bez ohledu na správní hranice zahrnuje nejspíše až 90 000 obyvatel.
Mezi lety2001 až2011 došlo rovněž ke stárnutí obyvatelstva; o dva tisíce se snížil počet osob ve věku do 19 let, zato se navýšil podíl osob nad 65 let věku, a to z 13 na 17 tisíc lidí.[34]
Okolo sedmdesáti tisíc obyvatel celého Zadaru se hlásí kchorvatské národnosti, zhruba dva tisíce ksrbské a několika stovkami osob jsou zastoupeny další národnosti bývaléJugoslávie. Celkem 89 % obyvatel Zadaru se hlásí kŘímskokatolické církvi. 2,2 tisíce osob neuvedlo svoje vyznání a 2,9 % se deklaruje za agnostiky neboateisty.
Město Zadar (chorvatskyGrad Zadar) se dělí celkem na 15 jednotek (Babindub,Brgulje,Crno,Ist,Kožino,Mali Iž,Molat,Olib,Petrčane,Premuda,Rava,Sliba,Veli Iž, samotný Zadar aZapuntel. Drtivou většinu tohoto obyvatelstva zahrnuje samotné město Zadar (71 z 75 tisíc). Z uvedených sídel se tři nacházejí na mořském pobřeží (Zadar, Kožino a Petrčane), další dvě dále od něj (Babindub a Crno) a zbytek na jednotlivých ostrovech (Olib, Silba, Premuda, Škarda, Ist, Molat, Iž, Rava).
Hlavní park v Zadaru jePark Vladimira Nazora. Původní bastion, který odděluje střed města od jeho zbytku, byl v minulosti rovněž upraven do parkové úpravy (Perivoj kraljice Jelene Madijevke).Lesopark Musapstan se nachází severovýchodně od středu města a přechází do otevřené krajiny.
Ekonomika města je založená především naturistice; do Zadaru směřují návštěvníci ze zahraničí během letních měsíců a turistické sezony. Turistický průmysl i ekonomika města jsou nicméně značně závislé pouze na letním období, většina hostů přicestuje v červenci a srpnu. Mezi návštěvníky dominují především turisté zNěmecka aRakouska (v roce 2011 každý přes sto tisíc přenocování) a dále jsou zastoupeny ostatní evropské země (Itálie,Slovinsko,Česko,Slovensko,Maďarsko,Polsko apod. V roce2011 byli Češi co do počtu přenocování v Zadaru na osmém místě s 39 tisíci nocemi.
Sídlí zde rovněž i řada společností, které se zabývají námořní dopravou apod. Značný význam má rovněž i místní přístav.
Do roku1991 byl Zadar rozsáhlým způsobem industrializován. Význam v té době hrál např. potravinářský průmysl, výroba nápojů a likérů, rybíchkonzerv apod. Existoval zde závod na výrobušicích strojů s názvemBagrat.[35] V 90. letech20. století zde pracovalo 30 000 lidí, z toho dalších 8 000 dojíždělo z okolních obcí do Zadaru.[36]
Do 90. let nicméně v Zadaru neexistoval moderní obchodní dům, resp. nákupní centrum.[37]
V souvislosti s rozpadem Jugoslávie a ztrátou původních trhů a zároveň procesem transformace místní ekonomiky došlo k hospodářskému propadu, který díky turistice a vhodné lokalitě dokázal Zadar ustát. I přesto však město trpí řadou problémů typických pro zbytek Chorvatska i regionu, mezi které patří vyšší míranezaměstnanosti, nedostatečný rozvoj inovací apod. Město má i nadále zájem na získání investic v oblastizpracovatelského průmyslu, především v oblasti rozvinutých technologií.
Katedrála sv. AnastázieZadarPohled na pozůstatky římského fóra v Zadaru. V pozadí lze vidět římskokatolický kostel sv. Donáta a románskou zvonicí.Římské fórum v ZadaruTuristé ve městě.
Město má vlastníknihovnu, dále zde sídlí také vědecká knihovna (chorvatskyZnanstvena knjižnica Zadar). Třetí uvedenou je Knihovna státního archivu v Zadaru (chorvatskyKnjižnica Državnog arhiva u Zadru).
Pevninská brána (chorvatskyKopnena vrata,italskyPorta Terraferma) je součástí bývalého opevnění a hlavní vstupní branou do historické části města. Ještě v 19. století byla jedinou vstupní branou do města. V renesančním slohu ji v roce 1543 vystavěl architektMichele Sanmicheli (1484–1559). Má dva malé postranní vchody pro pěší a jeden velký uprostřed. Nad ním je zobrazensvatý Chrysogon (sveti Krševan) na koni, kterého má město i ve znaku. Ještě výše je zobrazen okřídlený levsvatého Marka, symbolBenátské republiky. Brána byla vybavena padacím mostem, který byl zrušen v roce 1875.
Náměstí pěti studní (Trg pet bunara). Náměstí z roku 1574 bylo vybudováno nad velkou nádrží pro sběr vody. Voda se vytahovala přes pět osmihranných studní, po kterých náměstí dostalo i název. Nachází se zde i několik historických budov jako Městská strážnice (Gradska straža) z 16. století, Městská lodžie (Gradska Loža) a radnice u roku 1936. V areálu radnice se dochoval starochorvatskýkostelík sv. Vavřince (Sveti Lovre) z 11. století.
Arsenal, vojenské skladiště pro potřeby loďstva Benátské republiky, dnes se jedná okulturní památku. Jmenuje se stejně jako slavná loděnice přímo vBenátkách
Kostel sv. Donáta (chorvatskyCrkva sv. Donata), dříve kostel sv. Trojice z 9. století[45] je nejcennějšípředrománskou památkou v Chorvatsku a symbolem města. Je vysoký 27 a široký 22 metrů. Podle legendy byl vystavěn zadarskýmbiskupem Donátem a v 15. století mu byl také zasvěcen. Díky dobré akustice zde od roku 1960 pravidelně probíhá Mezinárodní festival středověké a renesanční hudby Hudební večery ve svatém Donátu (Glazbene večeri u sv. Donatu).
Město leží poblíždálnice A1 ze Záhřebu do Dubrovníku, která byla do města dovedena po roce2000. U města se nachází dva výjezdy z dálnice. Mimo jiné z ní do města vede také přivaděč (silnice č. D 424), který vede k místnímu přístavu a také do místní částiGaženica. Historické jádro města spojuje se zbytkem Zadaru (novějšími částmi) tzv.městský most (chorvatskyGradski most). Městem dále prochází silnice č. D8 (Jadranská magistrála) a silnice D308 (rovněž celostátního významu), která směřuje na severozápad do městaNin.
Diskutována je možnost uzavření celého historického centra pro automobilový provoz.[48]
V roce 1966 byla vybudovánaželeznice[29] doKninu, který leží na železniční trati ze Záhřebu do Splitu. Na počátku21. století byl však význam trati především v dopravě nákladní a veřejná meziměstská doprava byla realizována především linkami autobusů. Původní projekt rekonstrukce trati byl odložen v druhé dekádě 21. století poté, co se ukázalo být problematické zaminované území v okolí tratě. Samo město považuje stav železniční trati za neuspokojivý.Železniční stanice stojí v jihovýchodní části města, v blízkosti přístavu a je to stanice hlavová.
Z přístavu jezdí trajekt do italskéAncony. Jeho obrat co do počtu cestujících činí pět milionů lidí ročně, což ho řadí mezi přední chorvatské přístavy. Kromě městského přístavu se nachází ještě jeden v lokalitěGaženica jihovýchodně od středu města. Ten slouží pro trajekty a menší lodě, resp. pro nákladní dopravu. V druhé dekádě21. století procházel přístav přestavbou. Námořní doprava má význam také pro trajekty z ostrovů, které spadají pod město Zadar a kde místní obyvatelstvo pravidelně cestuje na pevninu.[49] Činí tak většinou z důvodu nákupů nebo zdravotní péče, spíše než cest za prací nebo studiem.[50]
Pro jachty a turistickou dopravu slouží různé menší přístavy v historickém centru města (např.Uvala Vrulje,Dražanica,D-Marin Borik apod.).
Mezinárodní letiště leží asi 14 km východně od města u obce Zemunik. Letiště slouží jako destinace pro nízkonákladové aerolinky. V roce2023 patřilo k nejrychleji rostoucím vzdušným přístavům v oblasti bývalé Jugoslávie co do počtu cestujících.[51] K areálu letiště přiléhají kasárnychorvatské armády.
Městská doprava v Zadaru je realizována pomocí autobusové dopravy. Provozovatelem je společnost s ručením omezeným, kterou vlastní město Zadar. V roce2012 disponovala zhruba osmdesáti autobusy.
V Zadaru sídlíuniverzita, která patří k nejstarším v Chorvatsku. Vznikla ze školy při dominikánském klášteře již v závěru14. století (1396[2]). Kromě toho ve městě působí 16 středních škol, jedna z nich je střední hudební škola, tři z nich jsougymnázia a jedna je škola námořní.
Od roku1980 je v Zadaru aktivní astronomicko-astronautická společnost (chorvatskyAstronomsko astronautičko društvo Zadar).
V roce2001 mělo dle chorvatského sčítání lidu 11,2 % obyvatel vysokoškolské vzdělání, 54 % obyvatel středoškolské vzdělání, 16 % pouhé základní vzdělání a 2 % bylo zcela bez jakéhokoliv vzdělání. Zbylý počet měl nějakou z úrovní vzdělání nedokončenou.
V Zadaru se nacházíHala Krešimira Ćosiće, velká sportovní krytá hala. Je součástí rozsáhlého sportovního areálu (Sportovní centrum Višnik), jehož součástí je i fotbalový stadion,tenisové kurty nebo plavecký bazén.
↑abVera Graovac: Populacijski razvoj Zadra, str. 52(chorvatsky)
↑PAVLOVIĆ, Zoran.Modern World Nations: Croatia. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2003. 117 s.ISBN0-7910-7911-2. S. 51. (angličtina)
↑abcdeMAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In:Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997.ISSN0016-7266. S. 49. (chorvatština)
↑Vera Graovac: Populacijski razvoj Zadra, str. 53(chorvatsky)
↑TRACY, James D.Balkan Wars, Habsburg Croatia, Ottoman Bosnia and Venetian Dalmatia 1499–1617. Londýn: Rowman & Littlefield, 2016.ISBN978-144-2213-58-6. S. 36. (angličtina)
↑GRAOVAC, Vjera. Populacijski razvoj Zadra. In:Geoadria. Zadar: Univerzita v Zadaru, 2004. S. 53. (chorvatština)
↑TRACY, James D.Balkan Wars, Habsburg Croatia, Ottoman Bosnia and Venetian Dalmatia 1499–1617. Londýn: Rowman & Littlefield, 2016.ISBN978-144-2213-58-6. S. 64. (angličtina)
↑TRACY, James D.Balkan Wars, Habsburg Croatia, Ottoman Bosnia and Venetian Dalmatia 1499–1617. Londýn: Rowman & Littlefield, 2016.ISBN978-144-2213-58-6. S. 15. (angličtina)
↑ČELEBI, Evlija.Putopis: Odlomci o jugoslavenskim zemljama. Sarajevo: Svjetlost, 1967. Kapitola Zadar, s. 164. (srbochorvatština)
↑ Croatian Town Launches Classes to Keep ‘Arbanasi’ Alive.Balkan Insight.Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (angličtina)
↑ "Zadar u 19. stoljeću i danas? Današnja kulturno-umjetnička ponuda ne može se usporediti s onom u 19. stoljeću! Postali smo jako zatvoreni kao grad".Slobodna Dalmacija.Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (chorvatština)
↑GRAOVAC, Vjera. Populacijski razvoj Zadra. In:Geoadria. Zadar: Univerzita v Zadaru, 2004. S. 62. (chorvatština)
↑abMAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In:Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997.ISSN0016-7266. S. 57. (chorvatština)
↑ab 10 zanimljivosti o gradu u kojem sunce zalazi najljepše na svijetu!.Dnevnik.Dostupné online [cit. 2023-04-18]. (chorvatština)
↑MATKOVIĆ, Hrvoje.Povijest Jugoslavije. Záhřeb: PIP Pavičić, 2003. 444 s.ISBN953-6308-46-0. Kapitola Prva vlada i prva politička kriza, s. 28. (chorvatština)
↑abGRAOVAC, Vjera. Populacijski razvoj Zadra. In:Geoadria. Zadar: Univerzita v Zadaru, 2004. S. 63. (chorvatština)
↑MAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In:Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997.ISSN0016-7266. S. 50. (chorvatština)
↑abcMAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In:Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997.ISSN0016-7266. S. 51. (chorvatština)
↑ Bombardiranje Zadra siječnja i veljače 1944..Večernji.Dostupné online [cit. 2021-12-22]. (chorvatština)
↑ Zadar je, razrušen savezničkim bombama, nakon rata dodatno stradao miniranjem građevina koje su mogle biti sačuvane. Za obnovu grada zaslužan je jedan veliki Hrvat.Slobodna Dalmacija.Dostupné online [cit. 2021-12-22]. (chorvatština)
↑abcMAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In:Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997.ISSN0016-7266. S. 52. (chorvatština)
↑MAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In:Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997.ISSN0016-7266. S. 54. (chorvatština)
↑BISERKO, Sonja.Jugoslavija: Poglavlje 1980–1991. Bělehrad: Helsinški odbor za ljudska prava u Srbiji, 2021.ISBN978-86-7208-221-0. S. 813. (srbština)
↑abMAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In:Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997.ISSN0016-7266. S. 58. (chorvatština)
↑ 28 godina od najtežih dana za Zadar; “Znali smo da nemamo gdje formirati obranu i odlučili smo da će padati glave”.Ante Nazadar.Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (chorvatština)
↑MAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In:Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997.ISSN0016-7266. S. 59. (chorvatština)
↑GRAOVAC, Vjera. Populacijski razvoj Zadra. In:Geoadria. Zadar: Univerzita v Zadaru, 2004. S. 66. (chorvatština)
↑ Jedan naš morski grad dobio je titulu najbolje svjetske destinacije za šetnju.Ljepota i zdravlje.Dostupné online [cit. 2023-08-01]. (chorvatština)
↑DOLNIČAR, Ivan.Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 296. (srbochorvatština)
↑MAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In:Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997.ISSN0016-7266. S. 56. (chorvatština)
↑MAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In:Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997.ISSN0016-7266. S. 60. (chorvatština)
↑ Narodni muzej Zadar objavio program za Međunarodni dan muzeja.ezadar.Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (chorvatština)
↑ Narodni muzej Zadar slavi 189. rođendan, tim povodom organizirane su prigodne izložbe i radionice.Antena Zadar.Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (chorvatština)
↑ Zadarski bedemi uvršteni na Popis svjetske baštine UNESCO-a.Město Zadar.Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (chorvatština)
↑ab Exploring seaside Zadar, a crossroads of history and culture.Lonely Planet.Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (angličtina)
↑ Radovi na rekonstrukciji zadarske rive vidljivo napreduju.morski.hr.Dostupné online [cit. 2023-08-01]. (chorvatština)
↑ Lučka uprava Zadra koordinira najveću obnovu "kamene pjesme grada" još od vremena cara Franje Josipa, lavovski dio sufinancira Europska unija!".Slobodna Dalmacija.Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (chorvatština)
↑PAVLOVIĆ, Zoran.Modern World Nations: Croatia. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2003. 117 s.ISBN0-7910-7911-2. S. 86. (angličtina)
↑ Treba li cijeli Poluotok biti pješačka zona u sezoni?.Zadarski Tjednik.Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (chorvatština)
↑ŠILJKOVIĆ, Željka; ČUKA, Anica. Traffic connection and reasons for communing from Zadar islands to Zadar. In:Geoadria. Zadar: Univerzita v Zadaru, 2004. S. 212. (angličtina)
↑ŠILJKOVIĆ, Željka; ČUKA, Anica. Traffic connection and reasons for communing from Zadar islands to Zadar. In:Geoadria. Zadar: Univerzita v Zadaru, 2004. S. 216. (angličtina)
↑ Belgrade, Zadar among Europe’s fastest growing airports this summer.exyu aviation.Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (chorvatština)
.png)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
