Zápas je individuálníúpolový sport, který ať už vrituálních, čibojových formách provází lidstvo od počátku civilizace a se kterým se můžeme setkat ve světě v mnohapodobách.
Cílem zápasu je vyřadit protivníka z dalšího boje, což je většinou reprezentováno donucením protivníka dotknout se určitou částí těla kolbiště, či vytlačením z něj. Mluvíme-li o zápasu pak nejčastěji o zápaseřecko-římském avolném stylu. Tyto formy zápasu jsou součástí olympijského programu, stejně jako japonskéJudo.
Zápas je jedním z nejstaršíchsportovních odvětví vůbec. Dokládá to například bronzová soška nalezená v sumerském chrámu pocházející z let2700 až2600 př. n. l. O zápase se rovněž zmiňujeEpos o Gilgamešovi. Ve starověku se ovšem zápasu nejvíce dařilo vŘecku. Součástí starověkých Olympiád byl zápas od 18. Olympiády tj. od roku708 př. n. l.
Ve středověku se zápas stal rovněž součástí vojenského výcviku a byl velmi oblíben zejména mezi šlechtou.
Současnou podobu dostal zápas veFrancii koncem19. století. V roce1893 vytvořili Francouzi Doublier, Christol a Rigal první ucelená pravidla a zápas nazvali s odkazem na zápas provozovaný v antickém Řecku a Římě mylně zápasem řecko-římským. Mylně proto, že zápas ve starověkém Řecku používal chvaty na celé tělo, což odpovídá dnešnímu volnému stylu. Zápas byl do programu novodobých Olympijských her zařazen již na první Olympiádě v roce1896. Tehdy šlo o řecko-římský styl a zápasilo se pouze v jedné váhové kategorii. Volný styl přibyl do programu v roce1904 na Olympiádě v Sant Louis ve Spojených státech. V letech1912 a1916 na Olympiádě chyběl a znovu byl zařazen v roce1920, tentokrát již na trvalo. Ženy mohou zápasit na Olympijských hrách od roku2004.
Za prvního novodobého průkopníka zápasu v českých zemích lze považovatAdolfa Hájka. Ten se o zápase zmiňuje ve svém deníku, který se zachoval do dnešních časů, a to záznamem z23. ledna1847. Z Hájkových zápisků lze usuzovat, že zápas byl v Čechách pěstován již v první polovině 19. století. V té době ještě zejména jako součást cirkusových představení.
Také dr.Miroslav Tyrš se zápasu hojně věnoval – považoval ho za vůbec nejvšestrannější sport, protože se v něm spojují všechny prvky tělesné zdatnosti (síla, obratnost, vytrvalost) na všech částech těla zároveň. Podrobně jej proto popisuje ve své stěžejní knizeZákladové tělocviku (1869), kde uvádí i příkladychvatů a základní techniky. V jiné publikaciTělocvičné názvosloví (1862) uvedl první ucelené názvosloví týkající se zápasu. Existují rovněž záznamy o Tyršově utkání sJanem Grossem a důkazem popularity zápasu v rámciSokola jsou i četné dobové ilustrace. Zápas měl být také zařazen do programu I. Sokolského sletu, ten byl ale zakázán.
Později se ale zápas ocitl u Sokolů v nemilosti a od 90. let 19. století se vyvíjel izolovaně. Za zrod organizovaného zápasu v Čechách je všeobecně považován rok1895, kdy byl založenFridolínem Hoyerem aJosefem BalejemKlub atletů Žižkov. Klub však zanikl o dva roky později kvůli nevydařené organizaci mezinárodního turnaje v Schumannově cirkusu Na Smetance v Praze na Vinohradech. Ovšem jeho organizátoři se nevzdali a ještě ve stejném roce založili dva nové klubyK.A. Žižka Praha aK.A. Bivoj Žižkov.
Amatérská pankrace je jediným bojovým sportem, který byl na olympijských hrách mezi lety 647 př. n. l. a 393 n. l. Pankration (ř. παγκρά̆τιον, dosl. "zápas 'vší silou'", tedy s nejširšími prostředky boje ) je bojové umění s dlouhou historií. Je to forma bojového umění MMA. V Amatérské pankraci se používají lovné úchopy a nápadité techniky.
Finální forma plážového wrestlingu byla sestavena v roce 2015. Při souboji stojí dva zápasníci proti sobě v kruhu naplněným pískem o průměru 7 metrů. Zápasníci mohou nosit plavky, ale i zápasové uniformy, šortky či spandex. Body se přičítají za různé chvaty, za dostání soupeře na záda i za vytlačení soupeře z plochy určené pro zápas.
