Stát se nazývalněmeckyBundesrepublik Deutschland, neoficiální zkratka BRD.Komunistický režim v Československu zavedl český název státuNěmecká spolková republika, se zkratkou NSR.[2] Po znovusjednocení Německa jsou v českém prostředí používány pro označení Německa (Spolkové republiky Německo) zkratky SRN a NSR, zkratka NSR se již od poloviny devadesátých let přestala používat.[3]
Federální republika vznikla běhemspojenecké okupace Německa podruhé světové válce z jedenácti států zformovaných na území třech spojeneckých okupačních zón, které držely Spojené státy, Velká Británie a Francie.
Na počátku studené války byla Evropa rozdělena nazápadní avýchodní blok. Německo bylo de facto rozděleno na dvě země a dvě zvláštní území,Sársko arozdělený Berlín. Spolková republika Německo původně požadovala výhradní mandát pro celé Německo a považovala se za jediné demokraticky reorganizované pokračováníNěmecké říše z let 1871–1945. Vycházelo z toho, žeNěmecká demokratická republika (NDR) byla ilegálně ustavenýmloutkovým státem. Přestože NDR pořádala pravidelné volby, nebyly ani svobodné, ani spravedlivé. Ze západoněmeckého pohledu proto byla NDR nezákonná.[pozn. 1]
Tři jihozápadní země západního Německa se v roce1952 spojily a vytvořilyBádensko-Württembersko.Sársko se ke Spolkové republice Německo připojilo v roce 1957. Kromě výsledných deseti států bylZápadní Berlín považován za de facto jedenáctý stát. Zatímco právně nebyl součástí Spolkové republiky Německo, protože Berlín byl pod kontrolouSpojenecké kontrolní rady, Západní Berlín se politicky se západním Německem spojil a byl zastoupen ve svých federálních institucích.
Základ pro dnešní vlivné postavení Německa byl položen běhemněmeckého hospodářského zázraku (Wirtschaftswunder) v 50. letech, kdy se západní Německo přeměnilo zválkou zničené země na třetí největší ekonomiku na světě. První kancléřKonrad Adenauer, který zůstal ve funkci až do roku 1963, pracoval spíše na úplném příklonu kNATO než naneutralitě. Zajistil nejen členství v NATO, ale byl také zastáncem dohod, ze kterých se vyvinula dnešníEvropská unie. Když byla v roce 1975 založena skupinaG6, nebylo pochyb o tom, zda se Německá spolková republika stane členem.
Popádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě v roce 1989, symbolizovaném otevřenímberlínské zdi, došlo k rychlému posunu k opětovnému sjednocení Německa. Východní Německo hlasovalo v roce 1990 o rozpuštění a přistoupení ke Spolkové republice. Jeho pět poválečných států (Länder) bylo rekonstruováno společně se sjednoceným Berlínem, který ukončil svůj zvláštní status a vytvořil další spolkovou zemi. Formálně se ke Spolkové republicepřipojili 3. října 1990 a počet států se zvýšil z deseti na šestnáct, čímž bylo ukončeno rozdělení Německa. Sjednocení nevedlo ke vzniku nové země; místo toho byl tento proces v zásadě dobrovolným aktem o přistoupení, přičemž západní Německo bylo rozšířeno o další státy východního Německa, které přestalo existovat. Rozšířená Spolková republika si udržela západoněmeckou politickou kulturu a pokračovala ve svém stávajícím členství v mezinárodních organizacích, jakož i v západoevropské zahraniční politice a přidružení k západním aliancím, jako jsouOSN,NATO,OECD aEvropská unie.
Náboženská příslušnost v Západním Německu od 60. let klesala – u protestantů rychleji než u katolíků, tudíž římskokatolická církev v 70. letech předstihla EKD jako největší denominaci v zemi.
↑Tato pozice se však časem změnila. Ve svém prohlášení z28. října1969 spolková vláda poprvé oficiálně uznala existenci dvou německých států. Na jaře 1970 došlo mezi kancléřemWillym Brandtem a předsedou vlády NDRWilli Stophem ke dvěma významným setkáním – v březnu ve východoněmeckémErfurtu a v květnu v západoněmeckémKasselu. V prosinci 1972 pak byla podepsána „Smlouva o základech vztahů mezi Spolkovou republikou Německo a Německou demokratickou republikou“ (Vertrag über die Grundlagen der Beziehungen zwischen der Bundesrepublik Deutschland und der Deutschen Demokratischen Republik, zkráceněGrundlagenvertrag). Obě země vzájemně uznaly po 23 letech suverénní existenci toho druhého, nicméně mezi oběma státy nedošlo k úplnému vzájemnému diplomatickému uznání. Smlouva znovu upravovala dopravu a pohyb občanů mezi oběma státy a dovolovala ze závažných rodinných důvodů návštěvu občana NDR v NSR.
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
_-_geo.hlipp.de_-_25024.jpg)
