Movatterモバイル変換

Přeskočit na obsah

Zájmeno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Zájmeno (pronomen, zlatinského pro-nomen – „za-jméno“) je jedním z plnovýznamovýchohebných slovních druhů. Jde v podstatě o uzavřenou skupinu výrazů. Vevětě obvykle zastupujípodstatná jména nebopřídavná jména a mají tak zpravidla funkcipodmětu,předmětu nebopřívlastku.

Typy zájmen

[editovat |editovat zdroj]

Zájmena se podle funkce a významu^[1] dělí na:

zájmenaosobní (téžpersonalia) – já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona a zvratná zájmena se a si
zájmenapřivlastňovací (téžposesiva) – můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj
zájmenaukazovací (téždemonstrativa) – ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
zájmenatázací (téžinterogativa) – kdo?, co?, jaký?, který?, čí?
zájmenavztažná (téžrelativa) – kdo, co, jaký, který, čí, jenž
zájmenaneurčitá (téžindefinitiva) – někdo, nějaký, některý, leckdo, lecco, něčí, něco – jsou tvořena pomocí kombinace předpony (ně-, lec-, leda-, kde-, málo-, málokdy užívané zřídka-, sotva-, bůhví-, apod.) nebo přípony (-si, -koli, -koliv) a tázacího zájmena
zájmenazáporná (téžnegativa) – nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

V některých jazycích se k typům ještě samostatně řadí zájmenazvratná (reflexiva),vzájemná (reciprokalia) aurčovací (demonstrativa). Zájmena spolu se zájmennýmičíslovkami a zájmennými příslovci tvoří skupinudeiktických (odkazovací, ukazovacích) slov.

Osobní zájmena

[editovat |editovat zdroj]

U osobních zájmen je zpravidlamorfologicky odlišenopodmětové apředmětové užití a to dokonce i v jazycích, které nepoužívajískloňování – např. anglickéI (já) – me (mě). U předmětového užití se navíc často rozlišuje důrazová a nedůrazová forma – srv. angl.me – myself, nebo českému – jemu. Pomocí osobních zájmen lze někdy také vyjádřit úctu (honorifika, v češtině především protikladvykání atykání).^[2]Některé jazyky (např.austronéské, mnohéindiánské,vietnamština aj.) rozlišjí v první osoběmnožného (tam, kde existuje, idvojného) čísla tzv. inkluzivní tvar s významem "my všichni" (ve dvojném čísle má význam "já a ty") a exkluzivní tvar, který jakoby vylučuje osloveného a má význam "já/my a oni (ale ne ty/vy)".

Ukazovací zájmena

[editovat |editovat zdroj]

Pomocí ukazovacích zájmen může mluvčí odkazovat jednak k jiným částem textu (reference vnitrotextová, endoforická) nebo k vnějšímu světu (reference mimotextová, exoforická,deixe). U deixe (ukazování) je zpravidla dále rozlišena deixe proximální a distanční (tento – tamten), v některých jazycích je navíc odlišeno více stupňů distanční deixe (např. ve španělštině; v češtině se tomu blíží protikladtamten – tamhleten).^[2]

Historické názvy

[editovat |editovat zdroj]

V „Německo-českém slovníku vědeckého názvosloví“ Pavla Josefa Šafaříka z roku 1853 jsou jako zastaralá synonyma pro zájmeno uvedeny termínymístojméno anáměstka.^[3]

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]

↑Cvrček, Václav, et al.Mluvnice současné češtiny. [s.l.]: Nakladatelství Karolinum, 2010. Kapitola 7.3.2 Dělení zájmen, s. 210.
↑^a ^bČERMÁK, František.Lexikon a sémantika. Praha: NLN, 2010. S. 172–173.
↑JEDLIČKA, Alois. P. J. Šafařík a český jazyk.Naše řeč. 1961, roč. 44, čís. 9–10.Dostupné online.

Související články

[editovat |editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématuzájmeno na Wikimedia Commons
Slovníkové heslozájmeno ve Wikislovníku
KategorieZájmena ve Wikislovníku
Zájmena – Přehled českých zájmen a jejich skloňování.

podstatné jméno (substantivum)

konkrétní (obecné,vlastní), abstraktní, podstatné jméno slovesné, gerundium

přídavné jméno (adjektivum)

kvalitativní, vztahové, přivlastňovací, přídavné jméno slovesné, gerundivum

zájmeno (pronomen)

osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná, vymezovací, zvratná, vzájemná, určovací

číslovka (numerale) anumerativ

určité a neurčité, základní, řadové, druhové, násobné, podílné, souborové

sloveso (verbum) apredikativum


plnovýznamové	snahové, trvací, počínací, končící, počínavá, podílná, opětovací, opakovací

neplnovýznamové	modální,pomocné,sponové, zvratné

předmětové	přechodné a nepřechodné

příslovce (adverbium)


příslovečné určení	času, místa, způsobu, příčiny, míry

zájmenné	ukazovací, tázací, vztažné, neurčité

předložka (prepozice)

primární a sekundární

spojka (konjunkce)


souřadící	slučovací, odporovací, stupňovací, vylučovací, vysvětlovací, příčinné, důsledkové

podřadicí	časová, důvodová, podmínková, účelová, přípustková, účinková, srovnávací

částice (partikule)

přisvědčující, záporná, tázací, ukazovací, zdůrazňující, omezující, zesilující, modální

citoslovce (interjekce)

emocionální a expresivní, imperativní, zvukomalebná

Ostatní:Adpozice,Determinátor,Kvantifikátor

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zájmeno&oldid=23585702“

Slovní druhy

Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2026 Movatter.jp