Ve starší češtině se někdy „y“ psávalo v platnosti dnešního „i“ (tzv. bratrský pravopis; doklad z Šestidílky,Mt 23, 15 (Kral,ČEP), 1601, transkripce v detailu obrázku)
Y je 25. písmenolatinské abecedy. Jeho název v češtině jeypsilon nebotvrdéy.
Často se v latině četlo Y jako I a písmeno pak v národních abecedách přebíralo jiné funkce. Například funkci latinského písmeneJ, které se v mnohých jazycích čte jinak než [j]. A např. vlitevštině značí dlouhéi. Rozdíl ve výslovnosti je částečně zachován v češtině, kde v domácích slovech vyznačuje tvrdou výslovnost předcházejících souhlásekd,t nebon. Jinak se ale zvukově neliší odI[1].
.jpg)
