Wismar (česky zastaraleVesmiř[2]) je bývaléhanzovní město, dnes důležitý přístav a okresní město v severnímNěmecku. V období do 3. 9. 2011 město tvořilo samostatný městský okres.
Původně zde bylaslovanská osadaWyszomir. Wismar je poprvé zmiňován v roce1229, kdy obdržel některá městská práva. V letech1257 až1358 byl sídlem Meklenburských knížat. V roce1259 se s městyLübeck aRostock spojila proti četným útokům baltskýchpirátů. Připojením dalších a k dalším městům vznikla Hanzovní liga. Během13. a14. století byl Wismar vzkvétajícím hanzovním městem, kde také působilo mnoho dílen, například na zpracování vlny. Rozkvět i přes odliv obyvatel trval až do16. století.
Po uzavřenívestfálského míru v roce1648 připadl WismarŠvédsku. Od roku1653 v městě zasedal nejvyšší soud švédských území v Německu. V roce1803 Švédové zastavili město i s panstvím Meklenburkům, s právem zpětného vykoupení po sto letech. V roce1903 se Švédsko svých nároků vzdalo.
Na přelomu19. století bylo ve Wismaru mnoho důležitých manufaktur na zpracování železa, asfaltu, ale i papírny a výroba strojů. Rozvinutý byl zejména námořní obchod. Dováželo se uhlí, dřevo a železo. Naopak vyváželo se odtud obilí, máslo a olejniny. Přístav byl však dostupný jen pro lodě sponorem do 5 metrů a tak s nástupem velkých parních lodí význam obchodu upadal.
V centru města se nachází největší severoněmecké náměstí o rozměrech 100 krát 100 metrů, obklopené elegantními stavbami všech stylů. Na severní straně náměstí stojíklasicistní radnice, postavená v letech1817 až1819. Ve středu náměstí stojíWassserkunst s propracovanou kovanou fontánou dovezenou v roce1602 zHolandska. Další zajímavostí jegotické skladiště z roku1380 známé jakoAlter Schwede.
