Úvodní ročník se natravnatých dvorcíchAll England Clubu uskutečnil v roce1877. Od sezóny1995 je tráva stříhána na výšku 8 milimetrů a pro svou odolnost je od roku2001 používán 100% víceletýjílek vytrvalý. Předtím tvořil 70% podíl s 30 %kostřavy červené.[6] Největším z celkového počtu 38 kurtů, z nichž 18 je určeno pro grandslam,[7] se nazývá jednodušecentrální dvorec. V sezóně2009 získal zatahovací střechou. S její instalací se Wimbledon stal daný rok jediným grandslamem, který zakázal pokračovat ve hře po 23. hodině. V roce 2019 byl zastřešen i druhý největší dvorec,kurt č. 1.[8] Dešťové prodlevy se vyhnuly ročníkům 1931, 1976, 1977, 1993, 1995, 2009 a 2010. V roce2006 byl zaveden systém „jestřábího oka“ pro kontrolu dopadu míčů.[7] Od sezóny 2022 je v rozhodující sadě hrán za stavu gamů 6–6 desetibodovýtiebreak.
Důležitou roli ve Wimbledonu hrajetradice a historie. Šatny jsou původní, dřevěné. Areál, včetně dvorců, neobsahuje žádné reklamní plochy a tenisté musí hrát v předepsaném oblečení, které je bílé. Preference bílého oblečení pro tenisty byla zavedena v roce 1963 a pravidlo zcela bílého stejnokroje platí od roku 1995.[7] Typické je podávání jahod se smetanou ašampaňského. Podle tradice se do roku 2022 v neděli předělující první a druhý týden nehrálo. V pondělí pak byla odehrána všechna singlová osmifinále během tzv. šíleného pondělí.[9] Výjimkou se staly ročníky 1991, 1997, 2004 a 2016, kdy proběhly zápasy i v první neděli pro skluz způsobený deštěm. Patronát nad grandslamem drží britská královská rodina. Patronkou klubu je od roku 2016Catherine, princezna z Walesu a jeho prezidentem byl v letech 1969–2021princ Edward, vévoda z Kentu.[10] KrálovnaAlžběta II. grandslam navštívila v letech 1957, 1962, 1977 a 2010,[7] její syn králKarel III. do areálu zavítal jakoprinc z Walesu v letech 1970 a2012.[11]
Program zahrnuje soutěže mužské i ženské dvouhry, mužskou, ženskou a smíšenoučtyřhru, soutěže juniorů, legend a vozíčkářů včetně kvadruplegiků. Od roku 1887 získává vítěz mužské dvouhry pozlacený stříbrný pohár, který nahradil původní trofej „Field Cup“ (1877–1883), respektive později tři roky udělovaný „Challenge Cup“ (1884–1886). Ženská šampiónka přebírá od roku 1886 stříbrnou „mísu Venus Rosewater“, zdobenou mytologickými výjevy. Systém přidělování divokých karet byl zaveden v roce 1977.[13]
Wimbledon je nejméně navštěvovaným grandslamem,[14] s denní kapacitou areálu 42 tisíc diváků. Vysílací práva naBritských ostrovech drží minimálně do roku 2027 veřejnoprávníBBC. Jedná se o vůbec nejdelší partnerství v rámci vysílacích práv na sport, které k roku 2022 u televize trvalo 85 let a u rozhlasu 95 let.[15] Tradice slavnostní večeře vítězů byla zavedena roku 1977, s tancem pro šampiony mužské a ženské dvouhry.[7]
SochaFreda Perryho, britského vítěze mužské dvouhry z let 1934–1936
Dějiště nejstaršího turnaje světa představuje soukromý oddílAll England Lawn Tennis and Croquet Club založený v roce 1868 pod názvem „The All England Croquet Club“, jenž původně sídlil ve wimbledonské ulici Worple Road.[16] V něm se nejdříve soutěžilo pouze vkroketu.
Roku 1874 major W. C. Wingfield požádal opatentování nové sportovní hry tenisu pod názvem sféristika – „sphairistike“, jež navazovala natrigon. Od roku 1876 se tato hra stala součástí kroketového klubu, který se na začátku následujícího jara přejmenoval na „The All England Croquet and Lawn Tennis Club“. S nápadem uspořádat první tenisový turnaj přišel anglický editor sportovních listů J. H. Walsh a vítězi klání věnoval putovní pohár „Field Cup“, nazvaný podle novinField a koupený za 25 guinejí. Na dvorce byl kvůli tenisu položen nový travnatý povrch. Trofej v roce 1884 nahradil na další tři sezóny „Challenge Cup“. Tehdejší výška sítě, umístění sloupků, či vzdálenost základní čáry byly mírně odlišné od současnosti.
Premiérový ročník Wimbledonu, prvního tenisové turnaje v historii, se uskutečnil v rozmezí 9. až 19. července 1877 pouze v soutěži dvouhry mužů. Zúčastnilo se jej dvacet dva hráčů, kteří zaplatili startovné jednuguineu. Šampiónem se stal dvacetisedmiletýSpencer William Gore, absolvent střední školy v Harrow. Během pěti dnů se odehrálo dvacet jedna zápasů. Mistrovství bylo přes víkend přerušeno pro konání každoročního kriketového střetnutí. Plánované finále na pondělí 16. července bylo odloženo pro déšť o čtyři dny. Ve finále za čtyřicet osm minut Gore zdolalWilliama Marshalla 6–1, 6–2 a 6–4.[17] Odnesl si výhru dvanácti guinejí a stříbrný pohár darovaný sportovním časopisemThe Field. Finále přihlíželo asi dvě stě diváků, kteří zaplatili vstupné jeden šilink.[1]
Od druhého ročníku až do roku1921 byl provozován systém kvalifikačního turnaje – tzv.All Comers' Singles, do nějž nastoupili všichni tenisté, vyjma obhájce titulu. Ten pak sehrál s vítězem kvalifikace tzv. vyzývací finále, tedy v celém turnaji odehrál jediný zápas. V roce1878 Spencer Gore v boji o putovní pohár podlehlFranku Hadowovi, který vnesl do tenisu novou technikulobu proti hráči stojícímu přivoleji na síti. Pro první dva šampióny představoval wimbledonský titul jediné vítězství.[1]
Pokud již obhájce nebyl aktivní či do finále turnaje nenastoupil, pak titul automaticky připadl bez boje vyzyvateli. Tato situace nastala v roce 1879, kdy vítěz kvalifikace John Hartley porazil v posledním kole Ira St. Legera Goolda. Obhájce titulu Frank Hadow se turnaje neúčastnil a vyzývací finále se neodehrálo.
Dva ročníky1879 a1880 ovládl anglický knězJohn Hartley praktikující celodvorcovou hru od základní čáry. Rok1881 se zapsal do wimbledonské historie nejkratším mužským finálem vůbec, když za 37 minut Hartley nestačil na dvacetiletého vyzyvateleWilliama Renshawa po setech 0–6, 1–6 a 1–6. Nový vítěz uplatňoval silový a technicky náročný styl a zahájil sérii šesti titulů v řadě – nejdelší v historii Wimbledonu, ukončenou roku1887Herbertem Lawfordem. Po výhře svého dvojčeteErnesta Renshawa v roce1888, si následující sezónu připsal rekordní sedmý titul. Tento výkon vyrovnal až votevřené éře tenisu americký profesionálPete Sampras a poté překonal ŠvýcarRoger Federer. Oba bratři podpořili oblibu tenisu ve společnosti a stali se hybateli v přeměně jeho vnímání ze společenské zábavy ve skutečný závodní sport.[1] Daná éra bývá označována také jakoRenshaw Rush.
Od roku1882 se klub zaměřoval výhradně na tenisové aktivity a tak bylo z jeho názvu vypuštěno slovo „croquet“. Především sentimentální důvody vedly členy oddílu v roce 1899 k vrácení slova, a od tohoto data celý název zníAll England Lawn Tennis and Croquet Club.
V roce1884 došlo k premiérovému startu v soutěžích dvouhry žen a čtyřhry mužů. Ženská a smíšená čtyřhra se pak koná od roku1913. Systém kvalifikačního turnaje s vyzývacím finále, který se vztahoval na mužskou a ženskou dvouhru a mužskou čtyřhru, skončil v roce 1921 a od následující sezóny je praktikováno klasické vyřazovací schéma.
Od poloviny 90. let 19, století začali dominovat wimbledonští rodáciReginald aLawrence Dohertyovi, kteří definitivně posunuli vnímání tenisu do úrovně závodního a stále více populárního sportu. Do hry vnesli výbušnost, novou technickou a uměleckou složku. Během jejich účinkování na travnatých dvorcích začal stoupat počet diváků. Reginald získal v letech 1897–1900 čtyři tituly v řadě a Lawrence stejným způsobem v období 1902–1906 pět trofejí. Kromě toho osmkrát triumfovali ve čtyřhře. Etapu britských vítězů završil roku1907 AustralanNorman Brookes, který se stal prvním zahraničním šampiónem.[1]
AngličanArthur Gore získal svůj třetí titul v roce 1909 ve věku 41 let a 182 dnů, což z něj do současnosti činí nejstaršího vítěze londýnského grandslamu. Od tohoto ročníku pak v mužské dvouhře zvítězili pouze dva Britové, v letech1934–1936Fred Perry a v roce2013Andy Murray. Čtyři výhry za sebou si v období1910–1913 připsal NovozélanďanTony Wilding. Nejvýznamnější z nich představoval poslední z nich, kdy do Wimbledonu ze zámoří přicestoval také dvojnásobný vítězUS ChampionshipsMaurice McLoughlin přezdívaný „Kalifornská kometa“ s dělovýmservisem a agresivním pojetím hry. Po jasném vítězství v kvalifikačním turnaji bez ztráty sady nastoupil do vyzývacího finále, kde nestačil na Wildingův technicky propracovaný styl.[1]
Premiérový ročník žen vyhrála v roce1884 jednadvacetiletáMaud Watsonová, která titul následující sezónu obhájila. V roce 1886 ve vyzývacím finále však podlehla průkopnici tenisuBlanche Bingleyové, jež završila svou nadvládu šestým titulem v roce1900. Ještě v sezóně1912, kdy jí bylo 48 let, došla do semifinále. Další velkou postavou první éry bylaLottie Dodová, která si připsala debutový triumf roku 1887 a poslední pátý pak v sezóně1893. Do současnosti je držitelkou ženského věkového primátu jako nejmladší vítězka, když jí při premiérové výhře bylo pouhých 15 let a 285 dnů. Ani jedinkrát nepoznala ve Wimbledonu hořkost porážky.
Nejlepší hráčkou předválečné etapy se stala technicky vyspěláDorothea Douglassová Chambersová, která zde triumfovala sedmkrát, poprvé1903 a naposledy1914. V roce1927 se ve svých 47 letech probojovala do semifinále ženské i smíšené čtyřhry. V sezónách1905 a1907 byla ve vyzývacím finále poražena první zahraniční šampiónkou AmeričankouMay Suttonovou. Ženy do příchodu dvacátého století hrály výhradně od základní čáry. K několika výjimkám patřilaCharlotte Cooperová s pěti tituly, která praktikovala voleje s náběhem na síť.[1]
Prvního ročníku po válečném přerušení se v roce1919 zúčastnilo již 128 tenistů. Odráželo to růst prestiže a zvyšující se mezinárodní zájem. Hráči přišli s požadavkem na ukončení systému tzv. vyzývacího finále, který byl praktikován také vDavis Cupu, a jenž neúměrně zvýhodňoval obhájce titulu. Žádost byla vyslyšena v roce 1921 a od sezóny1922 musí obhájce nastupovat jako všichni další soutěžící do prvního kola. Systém nasazování tenistů se začal uplatňovat od roku1927.[1]
Původní tenisový areál v ulici Worple Road s celkovou kapacitou 7 000 míst byl již kapacitně nevyhovující, a proto anglický králJiří V. slavnostně otevřel roku 1922 nový asi tisíc metrů vzdálený tenisový stadión na Church Road, dějiště konání grandslamu až do současnosti.
Pavouk prvního ročníku ženské dvouhry v sezóně1884. VítěznáMaud Watsonová obdržela stříbrný košík na květiny v hodnotě 20 guinejí
V meziválečném období se do historie ženské části zapsaly především dvě hráčky. Nejdříve šestinásobná vítězka z let 1919–1923 a1925 FrancouzkaSuzanne Lenglenová, jež po technické stránce předstihla vývoj tenisu o dvě desetiletí. První její finále se roku 1919 stalo jedním z největších zápasů celé historie Wimbledonu. Nastoupila v něm proti sedminásobné šampiónce Dorothee Douglassové Chambersové. Bitva skončila těsným vítězstvím Francouzky v poměru 10–8, 4–6 a 9–7, když úspěšně odvrátila dva mečboly. V roce1920 se pak stala první tenistkou, která triumfovala ve všech třech soutěžích – dvouhře, ženské i smíšené čtyřhře a tento výsledek zopakovala ještě dvakrát v letech1922 a 1925.[1]
Na londýnské trávě nepoznala Lenglenová nikdy porážku. V roce1924 před semifinále odstoupila pro nemoc. V sezóně1926 pak došlo k nedorozumění znamenající její definitivní opuštění Wimbledonu. Hlavní rozhodčí turnaje J. Burrow nenasadil její zápas na centrkurt, kde byla očekávána přítomnou královnouMarií a davy fanoušků. Uražená Francouzka následně nenastoupila do utkání třetího kola a odjela domů. Nedlouho poté přestoupila k profesionálkám.
Poté grandslam ovládla AmeričankaHelen Willsová Moodyová, která v letech1927 až1938 zaznamenala osm titulů, rekordní počet výher překonaný až v 90. letechMartinou Navrátilovou. Na turnaji prohrála jen jeden zápas, a to při své premiérové účasti roku 1924 ve finále s Kathleen McKaneovou Godfreeovou. Úhrnem tak z 56 utkání 55krát zvítězila, když v nich ztratila pouze tři sety. Proti Lenglenové nastoupila jedinkrát v kariéře, roku 1926 na turnaji v Cannes, kde jí podlehla 3–6 a 6–8. Provozovala celodvorcový styl od základní čáry. Nevynikala pohyblivostí, ale výjimečnou se stala její úderová přesnost, kterou si vydobyla převahu nad soupeřkami. Pro vysokou koncentrovanost na hru a klidný dojem na okolí získala přezdívku „Pokerová tvář“. Roku1939 poprvé triumfovala představitelka nového útočného stylu tzv. volej-servisAlice Marbleová.[1]
Čtvrtý z mušketýrůJacques Brugnon vyhrál čtyřikrát mužskou čtyřhru. V letech 1920 a 1921 triumfoval AmeričanBill Tilden, který do Londýna přijel opět roku1927. Cochet jej tehdy vyřadil v semifinále, přestože s Američanem prohrával již 2–6, 4–6 a 1–5. Následně si však připsal 17 míčů bez ztráty a set otočil na 7–5. Zbylé dva vyhrál a postoupil do finále. V něm opět na Borotru dotahoval ztrátu 0:2 na sety. V rozhodujícím pátém dějství soupeř vedl 5–2, ale nedokázal proměnit žádný z šesti mečbolů, čímž Cochetovi umožnil získat první ze dvou wimbledonských titulů. Roku 1928 porazil Tildena v semifinále Lacoste a následující sezónu pro změnu opět Cochet. Až v roce1930 se 37letý Američan dočkal třetího vítězství, když v boji o titul zdolal krajanaWilmera Allisona.[1]
Roku1931 se poprvé a dosud naposledy neodehrálo finále dvouhry a pohár připadl devatenáctiletému AmeričanuSidneymu Woodovi, jehož soupeřFrank Shields si poranil koleno.
Pětisetové finále mezi AustralanemJackem Crawfordem a AmeričanemEllsworthem Vinesem odehrané v roce1933 vyhodnotila odborná veřejnost jako nejlepší v uplynulé historii grandslamu. Roku1937 zejména díky vynikajícímu liftovanémubekhendu triumfoval AmeričanDon Budge a jako první mužský tenista vyhrál všechny tři soutěže najednou – dvouhru a mužskou i smíšenou čtyřhru. V sezóně 1938 obhájil titul bez ztráty setu a stal se prvním hráčem historie tenisu, který získal „čistý grandslam“. Třikrát v řadě odešel z finále poražen NěmecGottfried von Cramm, čímž byl označen za nejlepšího tenistu, který nikdy nezískal wimbledonskou trofej. AmeričanBobby Riggs navázal na Budge roku1939, když také zvítězil ve všech třech soutěžích.
Nejlepší tenista prvních let po druhé světové válce AmeričanJack Kramer, praktikující styl servis-volej, získal titul v roce1947. Vytvořil rekord v nejmenším počtu ztracených her v konkrétním ročníku, když jich v sedmi kolech prohrál pouze 37 a v posledním utkání protiTomovi Brownovi zvítězil za 48 minut 6–1, 6–3 a 6–2. Po triumfu odešel z amatérského tenisu. Do konce 50. let si připsalo wimbledonskou výhru dalších šest Američanů a jediným úspěšným obhájcem této éry se stal AustralanLew Hoad, šampión z let1956 a1957. V sezóně1952 vyhrál jako třetí tenista v historii a do současnosti poslední hráč všechny tři soutěže AustralanFrank Sedgman. Roku1959 získal premiérový titul Jihoameričan, konkrétně PeruánecAlex Olmedo, když v boji o titul porazil nastupující hvězdu s technicky dobře vybavenéhoRoda Lavera. Tento Australan pak v 60. letech triumfoval čtyřikrát, podruhé v roce1962 získal jako druhý tenista historie „čistý grandslam“. V období 1956–1971 Australané zvítězili ve třinácti ze šestnácti ročníků. K Laverovi přidali tři titulyJohn Newcombe, dvaRoy Emerson a představitel výbušného silového styluLew Hoad a po jednom pakAshley Cooper aNeale Fraser.[1]
Mezi ženami se od 50. let na rychlé trávě začaly prosazovat útočné hráčky se stylem servis-volej. Výjimkou se stala Američanka malého vzrůstuMaureen Connollyová, která soupeřky drtila výborným pohybem a kontraúdery od základní čáry přecházela z defenzivy do útoku. Mezi lety 1952–1954 si připsala tři vítězství v řadě. Druhý titul roku1953 přispěl k tomu, že na konci sezóny získala ve věku 18 let jako první žena historie tenisu „čistý grandslam“. Její tenisovou kariéru však předčasně ukončil pád z koně, při němž utrpěla zlomeninu, která znamenala konec aktivní kariéry.
První černoškou vítězkou se stala AmeričankaAlthea Gibsonová, která triumfovala v letech 1957 a 1958. Až BrazilkaMaria Buenová v roce 1959 přerušila sérii čtrnácti titulů amerických hráček v řadě. Od roku1963 ovládly dvorce All England Clubu dvě velké postavy světového tenisu praktikující útočnou hru – AustralankaMargaret Courtová se třemi singlovými tituly z celkových deseti wimbledonských a AmeričankaBillie Jean Kingová, která vyhrála šestkrát dvouhru a celkem s dvaceti tituly se stala nejúspěšnější hráčkou Wimbledonu, když překonalaElizabeth Ryanovou. Tato americká tenistka dosáhla na dvanáct výher v ženské a na sedm ve smíšené čtyřhře. Courtová v roce 1970 zaznamenala jako druhá tenistka „čistý grandslam“, když zvítězila na všech čtyřech událostech velké čtyřky.
PoFrench Open 1968 se Wimbledon stal historicky druhýmotevřeným turnajem velké čtyřky.Australian Open umožnil přístup profesionálům až následující sezónu 1969.
Prvním wimbledonským vítězem turnaje, do něhož měli přístup amatéři i profesionálové, se mezi muži stalRod Laver, který v sezóně 1963 přestoupil k profesionálům a nemohl se tak předchozích ročníků účastnit. Mezi ženami pak vyhrála AmeričankaBillie Jean Kingová, pro niž titul představoval třetí triumf v řadě. Laver svou dominanci potvrdil roku1969, kdy si jako jediný tenista historie připsal druhý „čistý grandslam“ kariéry. Jeho největším soupeřem na okruhu byl krajanKen Rosewall, jemuž se přes čtyři finálové účasti nikdy nepodařilo zvednout wimbledonský pohár nad hlavu. Po Němci von Crammovi tak převzal označení nejlepšího tenisty, který v Londýně ani jednou nevyhrál. V roce 1969 si titul připsala BritkaAnn Haydonová-Jonesová. Do roku 1970 musel vítěz sady dosáhnout rozdílu dvou gamů.[18] V roce 1971 byl zaveden standardnítiebreak, v němž byl hráč nucen získat alespoň sedm míčů při minimálním dvoubodovém rozdílu. V sezónách 1971–1978 byla zkrácená hra uplatňována až za stavu 8–8 na gamy. Od roku 1979 se koná při poměru her 6–6. Do roku 2019 nebyl tiebreak hrán v rozhodujícím setu.[18][19][20]
V roce1973 došlo ke stávce 81 hráčů nově vzniklé organizaceATP v souvislosti s „Piličovou aférou“. V soutěži byli nahrazeni náhradníky a šťastnými poraženými. Turnaj ovládl ČechoslovákJan Kodeš po finálové výhře nad nejlepším tenistou sovětské éryAlexem Metrevelim a stal se tak jediným šampiónem zVýchodního bloku. Návštěvnost grandslamu i přes absenci nejlepších dosáhla druhé nejvyšší míry v historii. V roce1974 následoval premiérový titul AmeričanaJimmyho Connorse, jenž ve čtvrtfinále porazil obhájce titulu Kodeše. Ve finále zdolal již 40letého Rosewalla a stal prvním vítězem plně praktikujícím obouručnýbekhend. Druhou výhru pak přidal za osm let po pětisetové bitvě s krajanemJohnem McEnroem. Oba Američané bylileváci. Před nimi titul získali pouze čtyři levorucí hráči –Norman Brookes,Jaroslav Drobný,Neale Fraser a Rod Laver.[1]
Venus Williamsová získala pět titulů ve dvouhře a šest v ženské čtyřhře
Roku1975 Connors nestačil na prvního černošského vítěze, krajanaArthura Ashe. Následných pět ročníků1976–1980 ovládl mladý ŠvédBjörn Borg, který vyhrál poprvé ve 20 letech a zapsal se dějin Wimbledonu jako jeden z nejlepších hráčů. Roku1977 projevil talent americký dorostenecJohn McEnroe, který se z kvalifikace probojoval až do semifinále, v němž nestačil na Connorse. V boji o titul pak na sebe narazily dvě největší osobnosti tohoto období – Borg a Connors. Přes agresivní nátlakovou hru Američana triumfovala švédská trpělivost a přesně umisťované míče, když Seveřan zaznamenal menší počet nevynucených chyb. Borgova neporazitelnost ve 41 utkáních skončila až v sezóně1981, když ve finále nestačil na bouřliváka McEnroea, který mu oplatil předchozí finálovou porážku. V letech1983 a1984 získal americký hráč další dva tituly.[1]
V roce 1974 vyhrála první ze tří titulů 19letá AmeričankaChris Evertová s celodvorcovým stylem, která herním pojetím připomínala Courtovou. Billie Jean Kingová roku 1975 oznámila, že se jedná o její poslední start ve dvouhře a čtrnáct let po prvním titulu v ženské čtyřhře má v úmyslu zakončit londýnskou účast opět titulem z dvouhry, což se také stalo. Ve finále smetlaEvonne Goolagongovou po setech 6–0 a 6–1. Nejednalo se však o poslední ročník s její účastí, když se následně ještě čtyřikrát probojovala do čtvrtfinále a dvakrát do semifinále. Při stém výročí grandslamu v roce1977 překvapivě zvítězila dosud poslední BritkaVirginia Wadeová po finálové výhře nad NizozemkouBetty Stöveovou. Stříbrnou mísu jí předala anglická panovniceAlžběta II., která na Wimbledon zavítala opět až v roce2010.
V letech 1977 a1978 triumfovala původně československá tenistkaMartina Navrátilová, která již startovala zaSpojené státy. Zahájila tak rekordní sérii devíti singlových výher.
Devět let od svéhodebutového titulu si roku1980 překvapivě připsala druhé vítězství Australanka Evonne Goolagongová-Cawleyová, která předtím třikrát odešla poražena z boje o titul. V letech 1982–1987 získala dalších šest trofejí Navrátilová, na jejíž raketě třikrát ve finále skončila Chris Evertová. V sezónách1988 a1989 již sama odešla z finále poražena poté, co nestačila na nastupující německou tenisovou hvězduSteffi Grafovou. Němka získala celkem sedm wimbledonských titulů a patří ji historicky třetí místo za Navrátilovou aHelen Willsové Moodyové. V roce 1988 Grafová navíc zkompletovala jako jediná tenistka historie tzv. Golden Slam, když vedle čtyřGrand Slamů triumfovala i naLetních olympijských hrách vSoulu.
V sezóně1990 Navrátilová završila rekordní sérii ziskem deváté mísy Venus Rosewater. Jubilejní desátý titul se jí nepodařilo již vyhrát. Nejblíže k němu byla roku1994, kdy ve finále podlehla jediné španělské wimbledonské šampiónce v historiiConchitě Martínezové. Vedle devíti titulů ve dvouhře Navrátilová získala sedm výher v ženské a čtyři ve smíšené čtyřhře. Tím spolu drží rekord 20 wimbledonských triumfů s Billie Jean Kingovou.
Roger Federer vyhrál jako jediný mužskou dvouhru osmkrát
V roce1985 vyhrál mužskou dvouhru německý juniorBoris Becker a ve věku 17 let a 227 dnů se stal nejmladším vítězem historie turnaje. V následujícím ročníku1986 titul obhájil poté, co ve finále přehrál ČechaIvana Lendla a třetí trofej si připsal v roce1989 nad ŠvédemStefanem Edbergem, se kterým se opakovaně střetl v boji o titul. Seveřan zvítězil dvakrát v letech 1988 a 1990.
První hráč světa Ivan Lendl vyhrál na okruhu zbylé tři grandslamy. Ve Wimbledonu navázal na tradici Kena Rosewalla, když jako nejlepší hráč na londýnské trávě nikdy nezvítězil. Roku1992 si jediný titul připsal výstřední AmeričanAndre Agassi, který v semifinále přešel přes Johna McEnroea, startujícího v All England Clubu naposledy, a ve finále si poradil s ChorvatemGoranem Ivaniševićem. Agassi dva ročníky turnaje vynechal poté, co mu pořadatelé nepovolili obléknout džínové kraťasy.[21]
Od roku1993 nastoupil na wimbledonský trůn AmeričanPete Sampras, který se zapsal do historie rekordními sedmi tituly, když do roku2000 jeho sérii výher přerušil pouze NizozemecRichard Krajicek v sezóně1996. Sedm výher nasbíral v 19. století takéWilliam Renshaw, který ovšem od druhého titulu odehrál vždy jen jediný zápas v konkrétním ročníku díky tzv. vyzývacímu finále. Konkurence tehdejších hráčů byla nepoměrně nižší. K Samprasovu výkonu tak bylo možné přirovnat pouze pět titulů Borga.
Po třech prohraných finále z let 1992, 1994 a1998 se titulu také dočkalGoran Ivanišević praktikující dělové podání a volejovou hru na síti. V roce2001 od pořadatelů obdrželdivokou kartu. V boji o titul přehrál v pětisetovém klání AustralanaPatricka Raftera a stal se jediným wimbledonským vítězem, který nastoupil na divokou kartu. PoCashově vítězství v roce 1987 se dalším Australanem, jenž zdvihl pohár nad hlavu, stalLleyton Hewitt, když vyhrál ročník2002. Od sezóny2003 pak začala nadvláda ŠvýcaraRogera Federera, který zopakoval Borgův výkon pěti titulů v řadě. Po prohraném finále se španělským hráčemRafaelem Nadalem v roce2008, se opět vrátil na wimbledonský trůn v sezóně2009 poté, co ve třetí finálové bitvě hrané na pět setů v řadě, porazilAndyho Roddicka. V roce 2010 sehráli v úvodním kolenejdelší tenisové utkání historieJohn Isner aNicolas Mahut. Po 11 hodinách a 5 minutách vyhrál Isner výsledkem 6–4, 3–6, 67–7, 7–63 a 70–68. V roce2012 Federer dosáhl na sedmý titul, když ve finále přehrál BritaAndy Murrayho a vyrovnal tak Samprasův rekord. O pět let později, veWimbledonu 2017, pak basilejský rodák získal jako první muž osmou trofej.[22] SrbNovak Djoković vybojoval v roce 2022 sedmou trofej. Po Borgovi, Samprasovi, Federerovi a Nadalovi se stal pátým tenistou otevřené éry se čtyřmi tituly z jediného grandslamu v řadě. Dvacátým prvním grandslamem figuroval na druhé příčcehistorických statistik. Již výhrou v úvodním kole se stal prvním tenistou historie, který na každém ze čtyř majorů vyhrál alespoň osmdesát zápasů.[23][24]
Výraznými postavami mužské čtyřhry se v 90. letech stali AustralanéTodd Woodbridge aMark Woodforde, kteří společně triumfovali v šesti ročnících, z toho pětkrát v řadě. Woodbridge navíc v letech 2002, 2003 a2004 přidal další tři výhry se ŠvédemJonasem Björkmanem.
Serena Williamsová získala sedm titulů v ženské dvouhře, šest v ženské čtyřhře a jeden v mixu
V ženské dvouhře nastolily od roku2000 dominanci americké sestryVenus aSerena Williamsovy, když si první z nich připsala pět a druhá sedm vítězství v ženské dvouhře. Čtyřikrát se také obě tenistky potkaly ve finále s bilancí výher 3–1 ve prospěch Sereny. Kromě toho sourozenkyně šestkrát triumfovaly v ženské čtyřhře a mladší Serena Williamsová získala i jeden titul ve smíšené čtyřhře.
Převahu sester Williamsových na londýnské trávě dokázaly v letech 2000–2016 přerušit pouze čtyři tenistky. 17letá ruská juniorkaMaria Šarapovová vyhrála roku 2004. V sezóně 2006 triumfovala fyzicky dobře disponovaná FrancouzkaAmélie Mauresmová s agresivním herním stylem. V sezóně2013 ji napodobila krajankaMarion Bartoliová.
V roce 2009 byl zastřešen centrální dvorec. Wimbledon se pomelbournském majoru stal druhým z grandslamů, který instaloval zatahovací střechu.[25] Rada londýnského obvoduMerton schválila stavební povolení s podmínkou dodržování striktního zákazu hry po 23. hodině, aby nebyli nočními diváky rušeni obyvatelé londýnského obvodu. Wimbledon se tak od ročníku 2009 stal jediným grandslamem, kde jsou rozehrané zápasy po 23. hodině přerušeny. Nařízení bylo o dvě minuty porušeno při utkáníAndyho Murrayho ve třetím kole2012, který duel dohrál, a dvouminutové překročení následovalo i v rekordně dlouhém semifinále2018 mezi Djokovićem a Nadalem, aby hráči dokončili tiebreak třetí sady a na dvorec se vrátili další den.[26][27]
Ročník2014 ovládla ČeškaPetra Kvitová a stala se osmou hráčkou otevřené éry, kterávyhrála turnaj více než jednou, když si první trofej odvezla v sezóně2011. Tehdejší závěrečný zápas soutěže znamenal historicky páté nejkratšífinále wimbledonské dvouhry, v němž za 55 minut zdolala KanaďankuEugenii Bouchardovou.[28] Serena Williamsová vybojovala šestou trofej v roce2015 vítězstvím nad ŠpanělkouGarbiñe Muguruzaovou. Podruhé v kariéře tak zkompletovala nekalendářnígrandslam.[29] Dne 1. července 2015 padl wimbledonský teplotní rekord, když rtuťový sloupec vystoupal na hodnotu 35,7 °C, čímž bylo překonáno stávající maximum 34,6 °C z 26. června 1976.[30] Sedmý titul mladší ze sester Williamsových přidala v roce2016, kdy se ve věku 34 let a 288 dní stala nejstarší šampionkou Grand Slamuotevřené éry.[31][32] Dvacátým druhým grandslamovým vavřínem vyrovnala rekord open éry NěmkySteffi Grafové.[33] Premiéru v daném ročníku měly soutěžemužské iženské dvouhry vozíčkářů a pro časový skluz byly poprvé hrány zápasy prvního a druhého kolamužské čtyřhry jen nadva vítězné sety namísto obvyklých tří.[34]
V roce 2019 se konaly poprvé dvouhra a čtyřhra kvadruplegiků.[35] V letech 2019–2021 byl hrán sedmibodovýtiebreak v rozhodujících sadách zápasů, za stavu gamů 12–12. V roce2022 se uskutečnilo sjednocení formátu konce rozhodujících setů na všech grandslamech. Za stavu her 6–6 v rozhodující sadě tak poprvé následoval tiebreak do 10 bodů, s minimálně dvoubodovým rozdílem.[36] Premiéru měly také juniorské dvouhry v kategorii 14letých. V roce2023 byl upravendress code, pravidla oblékání pro ženy a dívky, jimž bylo umožněno nosit barevné spodní oblečení, kromě jinak striktně nařízeného bílého oděvu. Organizátoři vyslyšeli výtky směřující na úzkost hráček během menstruace, kdy se plně nesoustředily na výkon na dvorci.[37][38]
Všechny trofeje jsou vyrobeny z mincovního stříbra:
vítězce ženské dvouhry náleží od roku 1886„Ladies' Singles Trophy“ známá pod názvem„mísa Venus Rosewater“, pojmenovaná porůžovém olejibohyně Venuše, v průměru má přes 46 centimetrů a obsahuje mytologické výjevy,
vítězi mužské dvouhry náleží putovní pohár„Gentlemen's Singles Trophy“ udělovaný od roku 1887, když nahradil předtím udělované poháry„Field Cup“ (1877–1883) a„Challenge Cup“ (1884–1886), obsahuje jména všech vítězů, respektive od roku 2009, kdy již nebylo na poháru místo, byl opatřen černým podstavcem se stříbrným pásem, kde jsou uváděni další vítězové,
vítězům mužské čtyřhry náleží od roku 1884 pohár„Gentlemen's Doubles Trophy“, který daroval Oxfordský univerzitní tenisový klub po přesunu čtyřhry do All England Clubu,
vítězkám ženské čtyřhry náleží pohár„Ladies' Doubles Trophy“ známý jako „Duchess of Kent Challenge Cup“ (putovní pohár vévodkyně z Kentu), který roku 1949 darovala vévodkyně z Kentu princezna Marina, zastávající funkci prezidentky klubu,
vítězům smíšené čtyřhry náleží putovní pohár„Mixed Doubles Trophy“, který klubu darovala rodinaSydneyho H. Smithe, dvojnásobného vítěze mužské čtyřhry z let 1902 a 1906.
Všichni vítězové získávají zmenšené tříčtvrteční repliky trofejí.
Celková dotaceWimbledonu 2025 činila 53 500 000 liber, což představovalo meziroční nárůst o 7 %. Vyřazení v prvních kolech dvouher obdrželi 66 tisíc liber, znamenající navýšení vůči roku 2024 o 10 %. Vítězové získali 3 miliony liber, o 11 % vyšší částku než v předchozím ročníku.[40]
↑Vítěz kvalifikačního kola postupující do dvouhry. Kvalifikantům se v případě prohry v prvním kole dvouhry započetla vyšší hodnota bodů za výhru v kvalifikaci namísto bodů určených pro poražené v úvodu dvouhry.
ČechJaroslav Drobný, který se stal v roce 1949 egyptským občanem, si finále dvouhry zahrál již jako Egypťan v letech 1949 a 1952. V prvním případě odešel poraženSchroederem, ve druhém pak nestačil naSedgmana. Titul získal roku 1954, když do té doby nejdelším finále historie turnaje, zdolal za 2 hodiny a 35 minut dvacetiletéhoRosewalla.
V roce1973, kdy turnaj bojkotovalo 81 tenistů ATP,vyhrál dvouhruJan Kodeš. V semifinále svedl vyrovnanou bitvu s BritemTaylorem. V páté rozhodující sadě za stavu 5:4 pro Taylora bylo utkání přerušeno pro déšť. Po hodinové pauze český tenista získal tři gamy v řadě a postoupil do finále. V něm porazil sovětského hráčeMetreveliho.[1] V letech 1986 a 1987 se do boje o titul probojovalIvan Lendl, ale v prvním případě jej zdolalBecker a ve druhémCash. V roce 2010 pak finálový zápas odehrálTomáš Berdych, jenž podlehlNadalovi
Největším překvapením ženské dvouhry 1962 byla finálová účastVěry Pužejové-Sukové, když v semifinále přešla přes BrazilkuBuenovou. Den před posledním utkáním si na hotelovém schodišti zranila kotník a v utkání byla tímto poraněním limitována.[1]Susmanová ji porazila 6–4 a 6–4. V letech 1978 a 1979 triumfovalaMartina Navrátilová již jako hráčka reprezentující Spojené státy, když emigrací po US Open 1975 ztratila československé občanství.[51] Po získání amerického občanství v roce 1981 si připsala dalších sedm titulů, čímž vytvořila absolutní singlový rekord bez rozdílu pohlaví. Roku 1981 v semifinále podlehlaHaně Mandlíkové, která pak ve finále nestačila naEvertovou. Roku 1986 Mandlíková v boji o titul naopak Navrátilové podlehla. Třikrát si finále zahrálaJana Novotná. V roce 1998 vyhrála nadTauziatovou. K zisku titulu měla blízko již v roce 1993, kdy v rozhodující sadě utkání sGrafovou vedla 4–1 a 40:30. Za tohoto stavu zahrála dvojchybu a následně game ztratila. Němka set otočila a vyhrála 6–4. V roce 2011 dvouhruvyhrálaPetra Kvitová. Druhou trofej přidala o tři roky později, když vefinále ročníku 2014 deklasovala za 55 minut KanaďankuBouchardovou poměrem 6–3 a 6–0.[52]Karolína Plíšková odešla zfinále poražena od australské světové jedničkyBartyové v roce2021. Vefinále2023 porazilaMarkéta Vondroušová tuniskou světovu šestkuDžabúrovou. Stala se tak vůbec první nenasazenou šampionkou od zavedení nasazování v roce 1927 a jako 42. hráčka světa nejníže postavenou vítězkou Wimbledonu na žebříčku WTA. VýhraBarbory Krejčíkové vefinále2024 znamenala, že Češky poprvé ovládly dva ročníky jednoho z grandslamů za sebou.
↑Malá encyklopedie tenisu (Lichner, 1985) uvádí za úplný název turnajeThe Lawn tennis championships, upon the lawns of the All England Club Wimbledon, českyTenisové mistrovství na trávnících klubu All England ve Wimbledonu.
↑abcdDo roku 1921 byly soutěže mužské a ženské dvouhry a mužské čtyřhry hrány systémem kvalifikačního turnaje a tzv. vyzývacího finále, kdy obhájci titulu v konkrétním ročníku nastoupili pouze k jedinému utkání.
↑CLAREY, Christopher.Traditional Final: It's Nadal and Federer [online]. The New York Times, 7-5-2008.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Britain and the Americas. Tennis. Redakce Will Kaufman & Heidi Slettedahl Macpherson. [s.l.]: ABC-CLIO, 2005.ISBN1-85109-431-8. S. 958.Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ryan Rudnansky.Wimbledon Tennis 2013: Why Historic Tournament Is Most Prestigious Grand Slam [online]. bleacherreport, 24-06-2013 [cit. 2013-06-25].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Monte Burke.What Is The Most Prestigious Grand Slam Tennis Tournament? [online]. Forbes, 30-05-2012 [cit. 2013-06-25].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Grass Courts.www.wimbledon.com [online]. [cit. 2022-07-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-24. (anglicky)
↑BARTOŠÍK, Marek.Velkolepá premiéra. Wimbledon oslavil svou druhou zatahovací střechu hvězdnou show [online]. Tenisový svět, 2019-05-20 [cit. 2019-05-25].Dostupné online.
↑Wimbledon 2021: Dates, draws, prize money and what you need to know [online]. WTA Tennis, 2021-06-27 [cit. 2022-06-28].Dostupné online. (anglicky)
↑ "About Wimbledon – Behind the scenes – The All England Lawn Tennis Club – About The All England Lawn Tennis & Croquet Club,"Wimbledon.org, přístup 15. července 2009.aeltc2009.wimbledon.org [online]. [cit. 2012-07-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-08.
↑Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Wimbledon se konat nebude! Poprvé od II. světové války byl zrušen kvůli pandemii koronaviru.TenisPortal.cz [online]. 2020-04-01 [cit. 2020-04-15].Dostupné online.
↑Alex Nelson.Wimbledon Qualifying draw 2019: schedule, how it works, and when the Championships order of play is out [online]. Wimbledon, 27-06-2019 [cit. 2019-06-29].Dostupné online. (anglicky)
↑ Wimbledonský areál se může rozšířit, soud v Londýně zamítl odvolání.Sport.cz [online]. 2025-07-21 [cit. 2025-07-24].Dostupné online.
↑ BBC extends Wimbledon broadcast deal.BBC Sport [online]. 2021-07-08 [cit. 2021-07-09].Dostupné online. (anglicky)
↑Prichard, DMC (1981). The History Of Croquet". Cassell.ISBN0-304-30759-9.
↑abBARRETT, John.100 Wimbledon Championships: A Celebration. [s.l.]: Collins Willow, 1986.ISBN978-0-00-218220-1.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ROBERTS, John.Tennis: Fast, fan friendly - but full of faults [online].The Independent, 1998-08-05 [cit. 2009-06-24].Dostupné online.
↑Breaking with tradition [online]. The Age Company Ltd, 2004-01-25 [cit. 2009-07-27].Dostupné online.
↑ Agassi s Grafovou: našli se v Paříži, když slavili titul | Ostatní sporty.Lidovky.cz [online]. 2011-06-07 [cit. 2018-09-10].Dostupné online.
↑Federer, Cilic Eye Rankings Milestones [online]. ATP World Tour, Inc., 2017-07-14 [cit. 2017-07-16].Dostupné online.
↑WEST, Andy. Novak Djokovic Defeats Nick Kyrgios For Wimbledon Title.ATP Tour, Inc. [online]. 2022-07-10 [cit. 2022-07-10].Dostupné online. (anglicky)
↑ Wimbledon: Novak Djokovic creates history, becomes first male player to win 80 matches in all 4 Grand Slams.TimesNow [online]. 2022-06-27 [cit. 2022-07-11].Dostupné online. (anglicky)
↑ 25 Years of Retractable Roof Tennis in Australia.World Tennis Magazine [online]. 2013-01-10 [cit. 2024-07-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-11-07. (anglicky)
↑WATSON, Fraser. Wimbledon curfew: Why do players have to leave the court at 11pm?.Express [online]. 2024-07-01 [cit. 2024-07-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-07-06. (anglicky)
↑ No play after 11 p.m. -- The Wimbledon curfew explained.www.espn.com [online].ESPN, 2023-07-10 [cit. 2024-07-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-07-18. (anglicky)
↑ Wimbledon 2014: Petra Kvitova inspired by 'fan' Navratilova.BBC Sport. 2014-07-05.Dostupné online [cit. 2018-09-10]. (anglicky)
↑ Serena Williamsová ovládla i Wimbledon. A má čtvrtý titul v řadě.iDNES.cz [online]. 2015-07-11 [cit. 2015-07-11].Dostupné online.
↑GAFEY, Connor. Wimbledon 2015: Record temperature sends first aiders into overdrive.europe.newsweek.com [online]. 2015-07-01 [cit. 2015-07-04].Dostupné online.
↑Serena Williams became the oldest winner of Wimbledon [online]. en.news-4-u.ru, 2016-06-08 [cit. 2016-06-10].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-18.
↑The Serena Williams Stats You Need [online]. WTA Tour, Inc., 2016-06-08 [cit. 2016-06-10].Dostupné online.
↑Serena Williams: 22 Stats For 22 Slams [online]. WTA Tour, Inc., 2016-06-09 [cit. 2016-06-10].Dostupné online.
↑WESTON, Phoebe.Doubles: Williams sisters cruise, men's champions out [online]. The All England Lawn Tennis Club, 30-06-2016.Dostupné online.
↑SHITOLE, Sarthak. Massive rule change to Grand Slams as 10-point tiebreaker to be played at all majors starting from 2022 French Open.FirstSportz [online]. 2022-03-16 [cit. 2022-05-18].Dostupné online. (anglicky)
↑GRAHAM, Michael. Wimbledon: What is new at The Championships in 2023?.Tennishead [online]. 2023-06-27 [cit. 2023-06-30].Dostupné online. (anglicky)
↑ Wimbledon umožní tenistkám nosit i tmavé spodní díly, aby se vyhnuly dalšímu stresu během menstruace.wave.rozhlas.cz [online].Radio Wave, 2022-11-18 [cit. 2023-07-01].Dostupné online.
↑ Official Partners.www.wimbledon.com [online]. Wimbledon, 2025 [cit. 2025-07-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-07-06. (anglicky)
↑ 2025 Prize Money.www.wimbledon.com [PDF]. The Championships, Wimbledon, 2025 [cit. 2025-06-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-06-16. (anglicky)
↑2025 Rulebook [online]. PDF: ATP Tour, Inc., 2024-12-25 [cit. 2024-12-27]. Kapitola IX. PIF ATP RANKINGS, s. 262.Dostupné online. (anglicky)
↑2025 WTA Rulebook [PDF]. WTA, 2025-01-06 [cit. 2025-01-07]. Kapitola WTA RANKING SYSTEM | SECTION VIII - WTA RANKING SYSTEM, s. 140–141.Dostupné online. (anglicky)
↑abcdefgMark Hodgkinson.Wimbledon Top 10: Youngest Champions [online]. Wimbledon, 2013-06-28 [cit. 2017-07-19].Dostupné online.
↑Hall of Famers – Arthur Gore [online]. International tennis Hall of Fame.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Wimbledon 2014: Britain's Jamie Delgado smashes record with 23rd consecutive All England Club appearance [online]. Telegraph, 25-06-2014.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Schiavone-Kuznetsova Epic is Second-Longest Ever Women's Match [online]. World Tennis Magazine, 23-01-2011 [cit. 2012-06-08].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Stuart Fraser. From the Programme: Barbora Krejcikova, a Czech legacy.www.wimbledon.com [online]. Wimbledon, 2024-06-30 [cit. 2025-07-02].Dostupné online. (anglicky)
↑Wimbledon qualifying: Cori Gauff makes history in qualifying aged 15 [online]. BBC Sport, 27-06-2019 [cit. 2019-06-28].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abPREVIEW NOTES | The Championships, Wimbledon | LONDON, GREAT BRITAIN [PDF]. Women's Tennis Association, 2025-06-30 [cit. 2025-07-02].Dostupné online. (anglicky)
↑ČTK.Být jedničkou je pěkné, pořád je pro mě ale víc vyhrát grandslam, říká Plíšková [online]. Lidovky.cz, 2017-07-03 [cit. 2017-07-17].Dostupné online.
↑NEWBERY, Piers.Petra Kvitova inspired by 'fan' Navratilova [online]. BBC, 5 July 2014 [cit. 2014-07-06].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
_(19038261754).jpg)
_(cropped).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_04_(cropped).jpg)
.jpg)
_(28211179405).jpg)
_(48521957857).jpg)
_(42834517264).jpg)
_(35793499730).jpg)
.jpg)
_(cropped).jpg)
