| William Bolcom | |
|---|---|
.jpg) | |
| Rodné jméno | William Elden Bolcom |
| Narození | 26. května1938 (87 let) Seattle |
| Alma mater | Mills College Washingtonská univerzita Stanfordova univerzita |
| Povolání | klavírista,hudební skladatel a hudební pedagog |
| Manžel(ka) | Joan Morrisová |
| Významná díla | Symfonie č. 4 Evangelní preludia, kniha 1 Evangelní preludia, kniha 4 |
| Ocenění | Pulitzerova cena za hudbu (1988) Národní medaile za umění Římská cena Guggenheimovo stipendium |
| Webová stránka | williambolcom |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databáziNárodní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
William Elden Bolcom (narozen26. května1938) je americkýhudební skladatel aklavírista. ZískalPulitzerovu cenu, National Medal of Arts aGrammy Award, Detroit Music Award a byl jmenován v roce 2007 hudebním skladatelem roku.[1] V letech 1973–2008 vyučoval kompozici naUniversitě v Michiganu. Je ženatý, jeho manželkou jemezzosopranistkaJoan Morris.
Bolcom se narodil vSeattlu vestátě Washington. Když mu bylo 11 let, začal soukromě studovatkompozici naUniversity of Washington, uGeorga Fredericka McKaye aJohna Verralla aklavír s Madame Berthe Poncy Jacobsonovou. Později studoval uDariuse Milhauda na Mills College. Současně pracoval na práci pro získání tituluMaster of Arts uLelanda Smithe naStanfordově univerzitě. Dále studoval uOliviera Messiaena napařížské konzervatoři, kde získal druhou cenu za kompozici.[1]
V roce 1988 získalPulitzerovu cenu za hudbu za dílo12 nových etud pro klavír.[2] Na podzim 1994 byl jmenován univerzitním profesorem kompozice naUniverzitě v Michiganu. V roce 2006 získal národní uměleckou medaili (National Medal of Arts). Mezi jeho významné studenty patříGabriela Lena Frank,Carter Pann,Elena Ruehr,Derek Bermel neboDavid T. Little.
Jako pianista hrál a nahrával často se svou manželkou Joan Morris. Nahráli spolu více než dvě desítky alb, počínaje albemPo plesu (After the Ball) z roku 1976, které bylo navrženo na cenu Grammy.[3] Album obsahuje populární písně z přelomu 19. a 20. století.[4] Jejich hlavními specialitami na koncertech i nahrávkách jsou populární melodie z konce 19. a počátku 20. století, díla skladatelůHenry Russella ,Henry Clay Work a další muzikálové akabaretní písně.[5] Jako klavírní sólista Bolcom nahrál vlastní skladby, skladbyGeorga Gershwina,Daria Milhauda[6] a díla několika klasických skladatelůragtimů.
Bolcomovy skladby byly v roce 2002 zařazeny do projektu Michigan Writers Series na Michiganské státní univerzitě.[7]
V roce 1975 se oženil smezzosopranistkouJoan Morris.[1]
První díla složil, když mu bylo jedenáct let. Tyto rané skladby jsou ovlivněnyRoy Harrisem aBélou Bartókem. Ve svých skladbách z roku 1960 používal technikuserialismu pod vlivemPierre Bouleze ,Karlheinz Stockhausena aLuciana Beria, jejichž hudbu obdivoval. V šedesátých letech postupně začal pracovat s eklektickým spojováním různých hudebních stylů. Jeho cílem bylo překonat hranice mezipopulární avážnou hudbou.[8][1]
je autorem koncertů, například:
Dále složil devětsymfonií, dvanáct smyčcových kvartetů, čtyři houslové sonáty, řaduragtimů (jeden napsaný ve spolupráci s Williamem Albright ), cirkevní skladby pro varhany, kabaretní písně, tři skladby pro hudební divadlo(Casino Paradise ,Dynamite Tonite aGreatshot , všechny s Arnoldem Weinsteinem) a jednu jednoaktovou komorní operuLucrezia na libretisto Marka Campbella. Na objednávku "The Dranoff International Two Piano Foundation" napsltRecuerdos pro dva klavíry.[15]
Bolcom během své kariéry napsal řadu písňových cyklů. Většinou se jedná o kabaretní písně na texty s texty básníka a libretisty Arnolda Weinsteina, které byly určeny pro mezzosopranistku Joan Morris, Bolcosovu manželku.[16] Tyto písně byly vydány ve čtyřech svazcích od sedmdesátých let do devadesátých let dvacátého století a byly vydány společně na CD.[17]
Ne všechny Bolcomovy písně jsou kabaretního typu. Složil tříhodinový cyklus pro sólisty, sbory a orchestr na texty 48 básníWilliama Blaka z jeho stejnojmenné sbírky z roku 1789. Na díle pracoval 25 let a premiéra proběhla ve Stuttgartské opeře v roce 1984. Složení orchestru je rozšířeno o další nástroje, jako jsou saxofony, kytara, elektrická kytara, basová kytara, harmonika, elektrické housle, hudba využívá námětů z jiných hudebních stylů: jazzu, reggae, gospelu, ragtime, country a populární hudby. V roce 2004 bylo dílo nahráno vydavatelstvím Naxos. Tato nahrávka obdržela čtyři ceny Grammy (v kategoriích nejlepší klasické album, nejlepší sborová nahrávka, nejlepší soudobá skladba a nejlepší produkce v oblasti klasické hudby).[18][19]
Bolcom vydal nahrávky Ragtimů a další klavírní hudby:
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuWilliam Bolcom na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuWilliam Bolcom na Wikimedia Commons