Bílá loď (francouzskyBlanche-Nef;anglickyWhite Ship) bylo jméno lodě, která se25. listopadu roku1120 potopila vLamanšském průlivu uBarfleuru u břehůNormandie. Mezi oběťmi byl iVilém Aetheling, jediný legitimní synanglického králeJindřicha I.
Bílá loď byla nové plavidlo, postavené vNormandiiThomasem FitzStephanem, jehož otec sloužil jako kapitán ve flotileViléma Dobyvatele v bojích o Anglii. Byla považována za jednu z nejlepšíchnormanských lodí.
Ke konci roku 1120, po potlačení povstání baronů v Normandii a odražení vpáduLudvíka VI., rozhodl se anglický král Jindřich I. k návratu do Anglie. K přepravě přes kanál La Manche mu byla navrženaBílá loď, král však byl dohodnut na využití jiného plavidla a předalBílou loď svému synovi Vilémovi, s nímž se měla do Anglie vrátit velká skupina dvořanů a anglonormandských šlechticů.
Anglický historik a kronikářOrderic Vitalis popisuje zánikBílé lodi ve čtvrtém svazku svého dílaHistoria ecclesiastica. Na palubu se nalodily téměř tři stovky lidí, mezi nimi mnozíbaroni. Králův syn Vilém Aetheling dal rozdělit víno a posádka byla opilá. Králova loď vyplula jako první a opilé osazenstvo Bílé lodi žádalo kapitána, aby královu loď dohonil. V tomto nadšení nikdo nesledoval moře, dokud loď nenarazila levým bokem na útes, který do ní prorazil dvě díry. Voda se prudce valila do lodi, která se velmi rychle potopila. Zachránili se pouze dva muži, jimž se podařilo zachytit se ráhna – řezník jménem Bérold (nebo Guéroult) zRouenu a mladý šlechtic jménem Goisfred, syn Gisleberta z L’Aigle. Noc byla velmi chladná, po několika hodinách opustily Goisfreda síly a on zmizel v hlubinách. Ráno byl Bérold jako jediný z celé lodi zachráněn třemi rybáři. Později na souši vyprávěl Bérold místnímu duchovnímu, co se přihodilo.
| „ | Rytíři utonuli, utonul dědic trůnu. Anglie pláče, zemřela šlechta její…[1] | “ |
Vrak lodi byl později vyproštěn a dopraven na břeh. Těla Richarda z Avranches a několika dalších byla nalezena v prosinci poblížMortain; k poznání byli pouze podle oděvu.
Příčina katastrofy není známá. Řada pramenů uvádí opilost posádky i pasažérů, za neblahou byla považována i skutečnost, že na palubu nebyli vpuštěni kněží, kteří měli podle obvyklého způsobu lodi požehnat.
Vilém Aetheling byl jediný legitimní syn Jindřicha I., třebaže nemanželských dětí měl král více (dvě z nich při neštěstí zahynuly rovněž). Ztráta syna znamenala pro Jindřicha i ztrátu jeho jediného nástupce.29. ledna1121 se proto Jindřich po domluvě canterburského arcibiskupa Raula znovu oženil. Vyvolenou se stalaAdeliza z Lovaně, která však králi dědice nedala. Z legitimních potomků tak zbyla pouze dceraMatylda.
Když tak Jindřich zůstal bez mužského potomka, podnikl bezprecedentní krok a přinutil své barony přísahat věrnost a nástupnická práva této své dceři Matyldě. Na anglický trůn si však činil nárok iŠtěpán III. z Blois, syn Jindřichovy sestryAdély (dceryViléma I. Dobyvatele); údajně opustil loď krátce před vyplutím (což později zavdalo příčinu k domněnkám o nějakém jeho podílu na tragédii). Ten po smrti krále Jindřicha1. prosince1135 nastoupil na anglický trůn, což bylo příčinou občanské války v letech1135–1154, v níž bojovali Štěpán z Blois sMatyldou o vládu v Anglii.
Událost byla ztvárněna vrománuKena FolletaPilíře země (1989). Follett staví svůj příběh na konspirační teorii, podle níž za potopením lodi stáli angličtí baroni: ti doufali, že smrt Jindřichova následníka povede k anarchii a následnému posílení jejich moci.
Popis neštěstí se objevuje i v románuSharon Kay PenmanovéWhen Christ and His Saints Slept (v češtině vyšel pod názvemA všichni svatí spali, 1994). Krátce je zmíněno i v románuGlenna CooperaThe Tenth Chamber (2010).
Obrázky, zvuky či videa k tématuBílá loď na Wikimedia Commons