| Werner Sombart | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. ledna1863 Ermsleben |
| Úmrtí | 18. května1941 (ve věku 78 let) Berlín |
| Místo pohřbení | Dahlemský lesní hřbitov |
| Povolání | ekonom, sociolog,vysokoškolský učitel ahistorik |
| Alma mater | Humboldtova univerzita |
| Témata | ekonomie,sociologie ahospodářské dějiny |
| Významná díla | The Jews and Modern Capitalism |
| Manžel(ka) | Corina Sombart |
| Děti | Ninetta Sombart Nicolaus Sombart |
| Rodiče | Anton Ludwig Sombart |
| Vlivy | Max Weber |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Werner Sombart (19. ledna1863,Ermsleben –18. května1941,Berlín) bylněmeckýsociolog,historik aekonom.[1] Sombart je řazen ke stejné generaci jakoMax Weber. V době svého působení patřil mezi nejvýznamnější, nejvlivnější, ale také nejkontroverznější německé sociology.[2]
Během svého života se zabýval především vznikem a povahoukapitalismu, jeho raným vývojem i zralou fází.[3]
Sombartovo dílo nepatří do hlavního „kánonu“ sociologickéliteratury, mimo jiné i kvůli příklonu k národnímu socialismu aantisemitským tendencím v závěru jeho života.[2]
Werner Sombart se narodil 19. ledna 1863 v německém Ermslebenu do rodiny bohatého a vlivnéhovelkostatkáře, průmyslníka, národně sociálníhopolitika a poslance říšského sněmuAntona Ludwiga Sombarta.[4] a jeho druhé manželky, dcery rumunského univerzitního profesora, Coriny Leon (1892-1970.) Díky postavení jeho otce bylo Sombartovi umožněno studovat zároveňpráva aekonomii navysokých školách v Německu i v zahraničí. Vystudoval nauniverzitách v Pise,Berlíně a vŘímě. Doktorský titul obdržel v roce1888 v Berlíně.[3][4]
Po studiích Sombart usiloval o post profesora na Berlínské univerzitě (od roku1949Humboldtova univerzita). Kvůli sympatiím sesocialistickým hnutím mu to dlouho nebylo umožněno. Profesorem prohospodářství astátovědu se stal teprve až v roce1917.
Předtím (od roku1906) učil na vysoké škole obchodní v Berlíně.
Spolu s kolegyMaxem Weberem aEdgarem Jaffé vedl redakci časopisuArchiv pro sociální vědu a sociální politiku, ve kterém Max Weber publikoval svůj slavný textProtestantská etika a duch kapitalismu.[3]
V rané fázi své kariéry se přikláněl k socialismu. Ještě v roce1896 o něm přednášel v Curychu. Tyto přednášky byly později přeloženy do 20 jazyků.[3] Tento příklon dokládá i jedna z jeho prvních odborných publikacíSocialismus a sociální hnutí v 19. století z roku 1896 (v pozdějších letech však často a výrazně přepracovávána).[2]
Sombart zastával ve své době nepopulární názor, že pro zkoumánísociologie je důležitější vnitřníempatické porozumění, spíše než vnější „objektivní“ poznání. Odporoval tedypozitivistické tradici budovat sociologii jakoexaktní vědu (jak to činili napříkladÉmile Durkheim neboAugust Comte). V tomto ohledu si byl do jisté míry názorově blízký s Maxem Weberem. Podobně jako Weber také klade důraz na „ducha doby“.[2]
Současníky byl kritizován za nedostatečnost odborného výzkumu, účelové zacházení s fakty, někdy až primitivnost analytických metod.[2]
Podstatnou část svého profesního života Sombart zasvětil zkoumání vývoje kapitalismu. Přestože byl v přístupu k historii do velké míry ovlivněn učenímKarla Marxe (dleBedřicha Engelse byl dokonce "prvním německým sociologem, který vynaložil úsilí, aby pochopil Marxe"), jeho konečný přístup při zkoumání historie společnosti je od toho Marxova odlišný. Za vznikem kapitalismu tedy nehledaldialektiku výrobních sil a vztahů, vedoucí k vytvoření výrobního způsobu. Hnacím motorem vývoje je dle Sombarta proměna jisté formyétosu – vnitřního ducha ekonomické epochy a systému. S ideou „ducha doby“, stojícího v pozadí společenského vývoje, přišel o něco dříve než Weber, se kterým tento názor sdílí.[2]
Podobně jako Weber tvrdil, že kapitalismus jako hospodářský systém vznikl díky změněpsychiky avnímání v ekonomické oblasti. Tato změna byla dle něj umožněna nahrazeních tradičního venkovského způsobu života městským stylem svobodného usilování o peněžní zisk s důrazem na výkonnost.[2]
S Weberem se rozcházel v názoru, jaká část společnosti měla při vzniku kapitalismu výchozí roli. Kde Weber zdůrazňoval roliprotestantské etiky, připisoval Sombart úlohu předevšímŽidům.
Židy považoval za nositele kapitalistického ducha kvůli jejich psychickým vlastnostem.Racionalita, šetrnost, podnikavost, potřeba zbohatnou, ale i zkušenost Židů s provozovánímfinančních služeb (především vestředověkébigotněkatolickéEvropě) sehrály dle Sombarta důležitou roli.
Za další faktory, bez kterých by rozvoj kapitalismu nebyl možný, považoval rozvoj a vznik institucímoderního státu, rozvojtechnologických a platebních prostředků. Obdobně jako Weber viděl velký význam v rozšíření technik podvojnéhoúčetnictví. V této oblasti připsal velkou roliitalskýmrenesančních obchodníků.[2]
První náznaky kapitalismu lze dle Sombarta vypozorovat v Itálii od13. století. Raná fáze kapitalismu jakožto systému se dle něj ustavuje v 16. a17. století, rozvinutější fázi kapitalismu datuje od konce18. století.[3]
Kapitalistický systém Sombart ale také kritizoval. Dominantní pozornost k sledování a maximalizaci zisku, kterou v kapitalismu pozoroval, považoval za dehumanizující tendence. (Podobnou diagnózu později aplikoval na socialismus.)
Stejnojmenné Sombartovo dílo (v origináleWarum gibt es in den Vereinigten Staaten keinen Sozialismus?) vyšlo v roce 1906 v německémTübingenu.[5] Zaměřil se v něm především na porovnávání situacedělnické třídy v Německu s tou ve Spojených státech amerických. Esej se opírá o bohatý statistický materiál.[2]
Ze Sombartovy argumentace vyplývá trojice možných důvodů:
Pro ekonomické historiky je zvláště hodnotná část zabývající se srovnánímkupní sílyněmecké marky aamerického dolaru. Kupní síla těchto měn byla dle Sombarotvých zjištění odlišná - zatímco v nízkopřijímových třídách se jeden dolar rovnal čtyřem německým markám, ve skupinách s vyššími příjmy (kde vstupuje do hry např. luxusní zboží) byla kupní síla marky a dolaru víceméně jedna ku jedné.
Sombart dále porovnal podmínky a ceny bydlení, ceny a kvalitu jídla, paliva, etc. Došel k závěru, že platy byly ve Spojených státech dvou- až trojnásobně vyšší než v Německu, přitom však většina srovnávaných položek měla po přepočtu cenu podobnou.[5]
Od počátku20. století lze u Sombarta pozorovat postupný odklon od socialismu. Předmětem kritiky socialistického hnutí je především jeho jednostrannýmaterialismus. Přístupem je jeho kritika socialismu podobná jeho kritice kapitalismu.[3]
V závěru života se Werner Sombart naopak přiklání k německému národnímu socialismu.Nacisty však nikdy plně přijat nebyl. Jeho poslední díloČlověk (1938) se setkalo s tvrdou kritikou, neboť v něm odmítá rasovou doktrínu.[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématuWerner Sombart na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
