Walter Xaver František Antonín kníže z Dietrichsteinu, počeštěně z Ditrichštejna (německyWalter Xaver Franz Anton Fürst von Dietrichstein;18. září1664Brno –3. listopadu1738Mikulov) bylrakouský šlechtic a majitel rozsáhlých statků naMoravě a vČechách. Na Moravě zastával vysokézemské úřady, proslul jako mecenáš umění a po požáruhlavního rodového sídla v Mikulově podnikl jeho barokní přestavbu.
Narodil se vBrně jako čtvrtý syn knížeteFerdinanda Josefa z Ditrichštejna (1636–1698) a jeho manželkyMarie Alžběty, rozenéz Eggenberka (1640–1715), kmotrem byl jeho strýc, císařský generál hraběWalter Leslie. Jako mladší syn byl původně předurčen ke kněžské dráze a již ve velmi mladém věku získal postykanovníka vOlomouci aPasově.[1] Absolvoval pětiletoukavalírskou cestu, během níž studoval nauniverzitě vLovani (1683-1686), další dva roky strávil vPaříži aŘímě, podnikl též krátké cesty do Holandska a Anglie.[2] Přes dlouhodobý pobyt v zahraničí se měl podle instrukcí rodičů mimo jiné zdokonalovat v češtině, z dochované korespondence ale vyplývá, že již tehdy se vzepřel otcovým plánům na církevní kariéru.
Po návratu z kavalírské cesty krátce žil ve Vídni jakocísařský komorník, krátce nato se ale oženil a přesídlil na Moravu. Na rozdíl od otce a starších bratrů nezastával úřady u císařského dvora, ale prosadil se ve správěMoravského markrabství, kde zastával funkcenejvyššího sudího (1701–1702) anejvyššího komorníka (1702–1714). Zúčastnil se také tehdejších válek, pod velením princeEvžena Savojského bojoval vbitvě u Zenty (1697), v letech 1704–1706 se v Německu a Itálii zúčastnilválky o španělské dědictví a nakonec byl přítomen také dobytí Bělehradu (1717).
S dědictvím knížecího titulu v roce1708 po staršímbratrovi převzal i čestné hodnostidědičného číšníka vKorutansku adědičného lovčího veŠtýrsku. Byl též jmenován císařskýmtajným radou a v roce1731 obdrželŘád zlatého rouna.
Od své první manželkyZuzany ze Zástřizl převzal již v roce 1690 do správy panství Boskovice.Boskovický hrad byl tehdy ještě obyvatelný a Zuzana ze Zástřizl si vymínila jeho doživotní užívání (zemřela již o rok později). Hrad byl opuštěn počátkem 18. století, v roce1728 byl v prostoru mezi hradem a městem vybudován hospodářský dvůr (1728), na nějž navázala výstavba panské rezidence (1729–1733) v Hradní ulici určená pro občasný pobyt knížecí rodiny. V roce 1705 koupil Walter Xaver za 154 000 zlatých panstvíSokolnice u Brna.
_Lipnik_nad_Becvou_zamek.jpg)
Po smrti staršího bratra Leopolda v roce1708 se stal čtvrtým[zdroj?] knížetem z Ditrichštejna a převzal stěžejní rodové majetky (Mikulov,Lipník nad Bečvou,Hranice,Nové Město na Moravě,Polná,Přibyslav,Libochovice). Vzdálenějším statkům se věnoval jen výjimečně, podpořil například výstavbukostela sv. Vavřince vLibochovicích (1720–1722), po požáru v roce1735 nechal opravitzámek v Polné. Významnou stavbuchrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné, zahájenou zemřelým bratrem Leopoldem, dokončil jen částečně. Vzrůstající oblibu svatojánského kultu dokládá vznik několika soch sv. Jana Nepomuckého na různých panstvích (Libochovice, Lipník nad Bečvou, Hranice).
V roce 1719 bylo požárem poničenohlavní rodové sídlo v Mikulově, načež došlo k zásadní přestavbě zámeckého areálu (1719–1730). Kromě změny dispozice hlavní zámecké budovy byla nově vybudována jízdárna, terasa a čestný dvůr se sochařskou výzdobou, v interiérech byla značná pozornost věnována knihovně a sálu předků. Na náměstí v Mikulově byl v letech 1724–1725 postaven sloup Nejsvětější Trojice.
Na přestavbězámku vMikulově, stejně jako na úpravách rodového paláce v Herrengasse ve Vídni se podílel architektChristian Alexander Oedtl, který pro Waltera Xavera pracoval i vDitrichštejnském paláci naZelném trhu v Brně. Při korunovační cestěKarla VI. v roce 1723 usiloval Walter Xaver o ubytování císařského dvora v Brně, nakonec ale císař pobýval vDietrichsteinském domě na náměstí vJihlavě.
Přestože Walter Xaver po bratru Leopoldovi zdědil majetek zatížený vysokými dluhy a sám vynakládal značné prostředky na renovaci rodových sídel, podařilo se mu konsolidovat rodové hospodaření a svým potomkům zanechal finance v lepším stavu. Celková hodnota majetku v době jeho úmrtí činila bezmála jeden a půl milionu zlatých, dluhy dosahovaly výše 400 000 zlatých. Zemřel vMikulově a je pohřben ve zdejší knížecíhrobce na náměstí. V době jeho smrti byli naživu dva synové, staršíKarel Maxmilián (1702–1784) byl dědicem knížecího titulu aMikulova s dalšími statky, mladšíJan Křtitel Leopold (1703–1773) převzalBoskovice aSokolnice.
Krátce po návratu zkavalírské cesty se 18.července 1689[3] oženil ve Svatobořicích s výrazně starší dvojnásobnou vdovouZuzanou Liborií Morkovskouze Zástřizl (1637–1691), která byla dědičkou panstvíBoskovice. Druhé manželství uzavřel v roce1693 v brněnskémkostele sv. Jakuba s hraběnkou Karolínou Maxmiliánou Pruskovskou z Pruskova (1674–1734). Z druhého manželství se narodilo deset dětí, z nichž pět zemřelo v dětství. Dědicem titulů a majetku se stal knížeKarel Maxmilián (1702–1784).
_crop.jpg)
