čestný královský průmyslový designér (1947) Královská zlatá medaile (1956) medaile Ernsta Reutera (1957) Albertova medaile (1961) Goethova cena (1961) Johann-Heinrich-Merck-Ehrung (1963) záslužný velkokříž s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Walter Gropius se narodil 18. května 1883 jako třetí syn architekta, pracujícího ve státních službách. V letech1903–1905 studoval obor architektury naTechnické univerzitě v Mnichově. V letech1904 a1905 absolvoval vojenskou službu, a poté do roku1907 pokračoval ve svých studiích vBerlíně-Charlottenburgu. Dva roky následně věnoval cestě a pobytu veŠpanělsku.[2] V roce 1907 nastoupil jako 1. asistent v ateliéruPetra Behrense, kde se jeho spolupracovníky staliLudwig Mies van der Rohe aDietrich Marcks, dále se však věnoval cestám poAnglii aRakousku. V roce1910 odešel z Behrensovy firmy, a spolupracoval až do roku1923 s dalším kolegou –Adolfem Meyerem – v Berlíně, kde založili vlastní projekční kancelář.
Manon Gropius se svými rodiči, Almou Mahler-Werfel a Walterem Gropiem, (1918)
Již v počátku své samostatné tvorby vytvořil Gropius významnou teoretickou práci, a to promyšlený programindustrializacestavebnictví. Jedna z prvních prací, která byla realizována 1911–1916, je továrna na kopyta zvanáFaguswerk v Alfeldu nedalekoHannoveru, která se stala zásadní v historii architektury jako první důsledná moderní stavba. 1913 získalZlatou medaili naSvětové výstavě vŽenevě. Další práce představil spolu s Adolfem Meyerem na výstavěWerkbundu vKolíně nad Rýnem (1914). Jeho činnost byla přerušena roku 1914, kdy odešel jako záložník doválky. Po jejím skončení se vrátil a stal se vůdčí osobnostíArbeitsrat für Kunst. V roce1915 se oženil se svou dlouholetou milenkou a vdovou po skladateliGustavu MahleroviAlmou Mahlerovou.
Walter Gropius na terase HfG v Ulmu 1. října 1955 během slavnostního otevření budovy, foto:Hans G. Conrad
Roku 1919 se stal ředitelem Bauhausu veVýmaru, který nahradil předešlouVysokou školu výtvarných umění aUměleckoprůmyslovou školu (založené 1902 Henrym van de Veldem a 1915 rozpuštěné). Program školy byl vyhlášenGropiovým Manifestem (1919), který byl posléze vydán sdřevořezemLyonela Feiningera pod názvemKatedrála socialismu.
S Adolfem Meyerem odeslal na mezinárodní soutěž, jako jeden z mála, velice moderní návrh na výškovou budovuChicago Tribune vChicagu (1922), nebyl však ani odměněn.
Ve své práciStavebnice (1923), obnovil téma prefabrikace a typizace prvků, a využil jej v první etapě stavby sídlištěTörten u Desavy (1926–1928). Vytvořil nový urbanistický koncept tzv. řádkové zástavby – domy byly stavěny rovnoběžně a hlavní silnice k nim byla napojena kolmo, čímž je chránil před hlukem a smogem. Uplatnil jej například při výstavbě sídlištěDammerstock uKarlsruhe v letech 1927–1928. Od roku 1927 rozvíjel projektTotálního divadla, a stavěl rodinný dům na sídlištiWeissenhof veStuttgartu.
Kvůli neustálým útokům proti své osobě a náročné organizační práci Gropius odešel ze školy (1928), a nadále se věnoval své vlastní práci jako samostatný architekt v Berlíně (v roce 1929 zde projektovalObytný soubor Siemensstadt), a současně cestoval po USA. Od roku 1929 až do roku 1956 působil jako viceprezidentCIAM (Congés internationaux d´architecture moderne).
Z důvodu neustále se zvyšujícího vlivunacistické strany emigroval roku 1934 do Anglie, kde spolu sMaxwellem Fryem založil soukromou kancelář v Londýně, a realizoval studentskou kolej vImpingtonu (Cambridgeshire, 1936).
V roce 1937 Walter Gropius přijal nabídku na práci profesora na přední americké univerzitěHarvard poblížBostonu, kde se zasloužil o modernizaci a reorganizaci výuky architektů. K jeho prvním stavbám ve Spojených státech patří dělnická sídliště (s M. Breurem), vytvořená v rámci zbrojního programu. Také se pokoušel spolu s K. Wachsmannem o velkovýrobu rodinných domků.
SMartinem Wagnerem a dalšími vytvořil roku 1942 velice zásadní nový urbanistický koncept – nové sídliště poblíž Bostonu pro 30 000 obyvatel bylo rozčleněno na několik menších okrsků (neighbourhoodů) s vlastními centry, všem pak bylo společné jedno středisko vyššího typu. Mezi jeho další projekty v době pobytu v USA patří:Chrám Oheb-Shalom (Baltimore, USA, 1957), správní budovaPANAM (New York, 1958–1963), administrativní budovaJ. F. Kennedyho (Boston, 1961–66), nebo administrativaTower-East (Cleveland, USA, 1968). Roku 1945 založilTAC (The Architects Collaborative), a 1948–1950 byl současně prezidentem CIAM.
Walter Gropius byl architektem pokrokového myšlení, byl protiindividualismu – vyhledával spolupráci podobně smýšlejících, a také své pozdní práce po roce 1946 tvořil zejména v pracovní skupině. Během roku 1951 získal řadu ocenění a doktorátů po celém světě a o deset let později se zúčastnil výstavy „Čtyři velcí mistři“ (Gropius, Mies van der Rohe,Le Corbusier,Wright).
5. července 1969 zemřel v Bostonu ve Spojených státech amerických.
.png)
.png)
