Wallaceova fontána je označení pro veřejný zdrojpitné vody, který má tvar malé svatyně a je vyrobena zlitiny. První takové fontány vznikly v roce1872 vPaříži, kde se jich nachází nejvíce, a později se rozšířily i do některých dalších měst. Fontány jsou pojmenovány po anglickémfilantropovi,Richardovi Wallaceovi, který financoval jejich výstavbu. Dnes jsou jedním ze známých symbolů Paříže.
Richard Wallace se rozhodl věnovat obyvatelům Paříže podle svých slov „bohulibý dar, který by zároveň zkrášlil město“. Z tohoto důvodu zvolil síť veřejnýchfontán a tím spojil estetiku a účelnost. Z toho důvodu byly při tvorbě kašen respektovány určité skutečnosti:
Téměř všechny náklady na pořízení financoval Richard Wallace. Město Paříž přispívalo do výše 1000franků pro velký typ a 450 franků na typ montovaný na zeď. Výrobou kašen byla pověřenaslévárnaVal d'Osne, vHaute-Marne uSaint-Dizier, významný výrobce uměleckých předmětů ze železa. Později přešla výroba (která pokračuje dodnes) na firmuGénérale d'hydraulique et de mécanique vSommevoire (Haute-Marne), která firmu Val d'Osne koupila a pokračuje ve výrobě soch, kašen a dalšího městskéhomobiliáře. Autorem kašen bylsochař Charles-Auguste Lebourg.
O umístění kašen rozhodovalo město Paříž, konkrétně městský architekt a ředitel pařížských vodovodů a kanalizacíEugène Belgrand. Měly být snadno přístupné pro veřejnost a být sladěny s okolním prostředím. Většina z nich byla proto postavena na náměstích nebo na rohu ulic. První fontána byla uvedena do provozu v srpnu1872 na Boulevardu de la Villette. Při jejím otevření se shromáždil dav lidí, až se strhla rvačka.
Většina fontán dodnes ve městě funguje a nabízí pitnou vodu. Jsou v provozu od 15. března do 15. listopadu (kvůli nebezpečí zamrznutí během zimních měsíců ohrožující vnitřní instalace). Jsou pravidelně udržovány a každé dva roky natírány.
Narážka na fontánu se objevila i ve filmuAmélie z Montmartru, kde vystupuje postava domovnice Madeleine Wallace, která tvrdí, že pláče jako fontána. TakéGeorges Brassens ve své písniLe Bistro zpívá, jaká by to byla námaha vypít vodu ze všech Wallaceových fontán.
Přes století, kdy fontány fungují, nedošlo nikdy k jejich výpadku. Během okupace Paříže zadruhé světové války respektovali jejich rozmístění i nacisté, kteří jinak v Paříži roztavili pro válečné účely mnoho kovových soch a předmětů.
V roce2000 pařížská vodárenská společnost vypsala soutěž na nový typ fontány inspirovaný Wallaceovou fontánou. V letech 2000-2001 poté byly instalovány tři fontány naParvis de Notre-Dame (na rohuRue d'Arcole), naPlace Saint-Michel a naPlace de la Garenne (ve14. obvodu).
Byly vytvořeny čtyři různé druhy fontán odlišné velikostí a provedením. První dva typy navrhl a financoval sir Richard Wallace. Druhé dva typy byly vytvořeny až později ve stejném stylu v návaznosti na úspěch svých předchůdců.
Výška 2,71 m, váha 610 kg
Navrhl jej sám Richard Wallace, který se inspiroval ufontány Neviňátek. Na kamenné základně spočívá osmihranný podstavec, na kterém jsou čtyřikaryatidy v kruhu obrácené k sobě zády, které podpírajíkupoli zdobenoudelfíny.Alegorické postavy dívek představují Laskavost, Jednoduchost, Charitu a Střídmost. Odlišují se postavením v nohách či kolenech a způsobem uvázánítuniky v pase. Jednoduchost a Střídmost mají zavřené oči, Charita a Laskavost otevřené. Představují rovněž čtyři roční období: Jednoduchost symbolizuje jaro, Charita léto, Střídmost podzim a Laskavost zimu. Voda tryská v tenkém proudu z centra kupole, odkud padá do nádržky chráněné mříží. Původně byly fontány doplněny dvěma kalíšky z pocínovaného železa připevněné řetězem. V roce1952 však byly z hygienických důvodů odstraněny.[1]
Výška 2,50 m, váha něco málo přes 500 kg
Tento model byl vyroben až později. Postavy dívek byly kvůli snížení výrobních nákladů nahrazeny sloupky, jinak je fontána přibližně stejného vzhledu jako velký typ. Vyrobeno bylo třicet kusů, ze kterých se dnes v Paříži dochovaly jen dva v Rue de Rémusat a v Avenue des Ternes. Další exemplář této fontány je také ve městěLa Roche-sur-Yon.
Výška 1,96 m, váha 300 kg
Uprostřed polokruhového štítu jemaskaron v podobě hlavynajády, ze kterého vytéká tenký pramen vody do malé nádržky ve tvaru v mořské pánve mezipilastry. Také tato fontána byla vybavena dvěma nádobkami, které byly odstraněny v roce 1952. Tento model byl určen k namontování v řadě vedle sebe na zdi budov s vysokou koncentrací lidí typunemocnice,kasárny apod. Dnes se dochoval jen jeden exemplář v Rue Geoffroy-Saint-Hilaire.
Výška 1,32 m, váha 130 kg
Jedná se o jednoduchýhydrant s tlačítkem, který lze najít na náměstích a veřejných parcích a zahradách. Fontána je ozdobanápařížským znakem (pouze fontána na Place des Invalides nemá tento znak). Tento typ byl plně hrazen z rozpočtu města.
V samotné Paříži se dnes nachází 95 fontán velkého typu, 2 fontány sloupkového typu, jediná nástěnná a 21 fontán malého typu.
Některé kašny byly časem odstraněny, jiné byly vyměněny za jiné druhy fontán.
Wallaceovy fontány se nalézají i vJihoafrické republice,Německu,Brazílii,Kanadě (Montreal,Québec,Granby),Španělsku (Barcelona,San Sebastián,Ferrol),Portugalsku (Lisabon),USA (New Orleans),Velké Británii (Lisburn,Londýn, v zahraděWallace Collection),Jordánsku (Ammán),Mosambiku (Maputo),Švýcarsku,Číně (na ostrověMacao) aIzraeli (2 vJeruzalémě).
.JPG)
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuFontaine Wallace na francouzské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuWallaceova fontána na Wikimedia Commons
