Formální názevKnížectví Wales (anglickyPrincipality of Wales,velšskyTywysogaeth Cymru) se používá vzácně a termínVelšské knížectví nepatří zvláště mezi obyvateliPembrokeshiru,Cardiganshiru aGwyneddu k nejoblíbenějším.
Český názevWales (s výslovnostívels nebovejls) je v nezměněné podobě převzatý z angličtiny. Anglické jméno pochází z germánského slovaWalha, které znamená „cizinec“ nebo „cizí“. Podobné etymologie je i Valašsko (i v Rumunsku),Valonsko čiGalie (kelt/Keltoi/Galatai, romanizovaný cizinec). Velšané sami sebe nazývajíCymry, což pravděpodobně ve staré velštině znamená „krajan“. Název se ve velšské literatuře po dlouhou dobu používal společně výrazem s Brythoniaid (Britonové). Odtud pochází ivelšské jméno zeměCymru a jeho latinizovaná podobaCambria, podle níž je pojmenován nejstaršíprvohorníútvarKambrium. Stejného původu je i názevCumbria (území a hrabství na severozápadním okraji Anglie).
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Walesu.
Bryn Celli Ddu je hrobka z pozdního neolitu Hrad Harlech je jeden z hradů vybudovaných Eduardem I.
Oblast Walesu je již osídlena minimálně 29 tisíc let, ačkoliv nepřetržité osídlení začíná až po poslednídobě ledové. Ve Walesu je mnoho památek z obdobíneolitu (především hrobky), ale také z dobybronzové aželezné. První psané historické záznamy pocházejí odŘímanů, kteří začali dobývat Wales v roce48. V té době byla oblast současného Walesu rozdělena na mnohoklanových území. Římané vybudovali řetězpevností napříč jižním Walesem a těžili zlato v Dolaucothi. Založili takélegionářskou pevnostCaerleon (latinsky:Isca Silurum), z níž se dochoval nejzachovalejšíamfiteátr v celé Británii. Během4. století přinesli Římané do Walesukřesťanství.
Kolem roku410 Římané opustili Británii a velkou část nížin ve Walesu ovládly různégermánské kmeny. Na druhou stranu vzniklo mnoho nezávislých velšských států, napříkladGwynedd,Powys,Dyfed aSeisyllg,Morgannwg aGwent. Tyto státy přetrvaly především díky vhodným zeměpisným podmínkám (hory, řeky) a vytvořily tak základ toho, co známe jako dnešní Wales. V 7. století budovaly státy na hranicích s Anglií opevněné valy (Wat's Dyke,Offův val). Po zbytcích Offova valu vede dnes stejnojmenná turistická trasa napříč celým poloostrovem z jižního až na severní pobřeží.
Do pohraničních střetů mezi obyvateli Walesu a Anglie se zapojili i vikinští nájezdníci. Velšané uzavřeli s Vikingy dohodu o společném boji protianglosaskéMercii a dočasně tak zabránili expanzi do Walesu.
Celýstředověk je provázen boji s Anglií, tedy s Anglosasy a poslézeNormany. Obsadit Wales se podařilo až anglickému králiEduardovi I. na konci13. století. Eduard „spoutal“ Wales kruhem královských hradů a zavedl titulkníže Velšský (Prince of Wales), jehož držitelem je dodnes tradičně následník anglického (dnes britského) trůnu (=korunní princ).
Proti anglické nadvládě se několikrát zvedl odpor, největší povstání vedl v 15. stoletíOwain Glyndŵr, který si uchoval nad Walesem kontrolu po několik let. V roce1536 byl Wales plně připojen k Anglii, velšská legislativa byla spojena s parlamentem veWestminsteru.
V 18. století začínalaprůmyslová revoluce, která Wales hluboce ovlivnila díky zdejším bohatým nalezištímuhlí a blízkosti rušných anglických přístavů (Bristol,Liverpool). Obzvláště jihovýchodní Wales byl v průběhu19. století silněindustrializován a počet obyvatel dramaticky rostl díky migraci. Tyto původně velšsky mluvící oblasti byly postupně poangličtěny.
Podruhé světové válce začal dlouhodobý úpadek těžby uhlí a železářství, které tvořily základ zdejšího průmyslu. Nezaměstnanost a chudnutí země vedlo k nárůstu nespokojenosti slondýnskou vládou.Plaid Cymru (národní velšská strana) získala první křesla v parlamentu a zavedení velšské samosprávy (devolution) se stalo aktuálním politickým tématem. Prvníreferendum o domácí samosprávě v roce1979 bylo neúspěšné, ale ve druhém referendu v roce1997 voliči vyslovili svůj souhlas. Výsledek referenda vedl k vytvořeníVelšského národního shromáždění se sídlem v Cardiffu.
Wales se rozkládá na poloostrově na středozápaděVelké Británie. Má rozlohu zhruba 20 800 km² (o něco málo méně nežMorava). Od severu k jihu měří asi 275 km a od západu k východu téměř 100 km. Wales hraničí na východě s Anglií a na ostatních třech stranách s mořem: s Bristolským zálivem na jihu, seSvatojiřským průlivem na západě, sIrským mořem na severu. Velšské pobřeží má délku 965 km. Nachází se při něm několik ostrovů, z nichž největší jeAnglesey na severozápadě.
Největší koncentrace obyvatelstva a průmyslu se nachází na jižním pobřeží Walesu ve městechCardiff,Swansea aNewport a jejich okolí. Na severovýchodním okraji při ústí řekyDee se nachází průmyslová konurbaceDeeside (okraj širší aglomeraceLiverpoolu) a městoWrexham. Tyto části země jsou velmi hustě zalidněné, zatímco odlehlé oblasti středního Walesu jsou téměř liduprázdné.
Wales je převážně hornatý, zvláště na severu a uprostřed. Hory byly vymodelovány během poslední doby ledové. Nejvyšší polohy ve Walesu se nacházejí veSnowdonii – nejvyšší horaSnowdon svou výškou 1085 m přesahuje kterýkoli vrch vAnglii. V západním Walesu se rozkládáKambrické pohoří, na které na jihu navazuje pohoříBrecon Beacons s nejvyšší horouPen y Fan (886 m).
Zdejší řeky vzhledem k terénu nejsou příliš dlouhé, prakticky všechny zde pramení, díky vlhkému klimatu jsou však poměrně vodné. Mezi nejdelší patříWye,Usk,Towy,Dee. V centrálním Walesu pramení iSevern, nejdelší řekaVelké Británie (většina toku je na území Anglie).
Moderní hranice Walesu a Anglie jsou hodně umělé a klikaté; byly definovány převážně v 15. století na základě feudálních hranic. S výjimkou potvrzeníMonmouthshiru jako části Walesu v roce1968 nebyly nikdy schváleny v žádném referendu, neurčila je žádná hraniční komise a kopírujíOffův val pouze přibližně.
Ve Walesu, jakožto konstituční části Spojeného království, je hlavou státu britský panovník. Moc výkonná pochází od krále a je uskutečňována prostřednictvím Parlamentu Spojeného království veWestminsteru. Některé pravomoci jsou delegovány na Národní shromáždění Walesu (National Assembly for Wales) v Cardiffu. Parlament Spojeného království vydává primární zákony, v jejichž rámci Národní shromáždění uskutečňuje sekundární legislativu platnou na území Walesu.
V Britské sněmovně reprezentantů má Wales vyhrazen 40 poslaneckých křesel (z celkového počtu 646). Členem vlády Spojeného království je Státní sekretář pro Wales (Secretary of State for Wales), který je zodpovědný za záležitosti týkající se Walesu.
Wales ve svých současných hranicích nikdy netvořil samostatný stát. Nicméně v 11. století získal nad jeho územím, o téměř dnešním rozsahu, kontroluGruffydd ap Llywelyn a lze říci, že od roku 1057 až do Gruffuddovy smrti roku 1063, měl Wales jednoho krále, jehož suverenitu uznala i Anglie, což se již nikdy potom neopakovalo a než jej roku1282 dobyl anglický králEduard I., opět se rozpadl na řadu malých království. Od roku1301 tradičně náleží následníkovi anglického a pozdějibritského trůnu titul knížete velšského (Prince of Wales –kníže z Walesu, do češtiny často chybně překládán jako „princ z Walesu“). Metropolí Walesu je od roku 1955Cardiff, třebaže jeCaernarfon místem, kde je udělován titulkníže z Walesu, a v Machynllethu sídlil parlament, jenž svolal velšský vůdceOwain Glyndŵr během své revolty počátkem15. století. Od roku 1999 má Wales po dlouhém období příméanglické abritské správy (trvající od roku 1536, kdy bylPrvním aktem o unii právně i administrativně spojen s Anglií) opět autonomii. V čele Walesu je od té dobyVelšské národní shromáždění(National Assembly for Wales), které má omezené pravomoci.
Od1. dubna1996 ve Walesu existuje jednostupňové administrativní členění na 22 správních oblastí(unitary authorities), které se dále člení pouze na obce a města. Z těchto 22 celků je 9 hrabství (County), 3 města (Cities)*, a 11 městských hrabství (County Boroughs)†. Všechny tyto celky však mají jinak stejný status. V závorkách jsou názvy vevelštině, pokud se liší od anglických:
Drak, který je součástí národní vlajky, je sám o sobě oblíbeným národním symbolem. Ačkoliv nejstarší doklady o použití tohoto symbolu pochází z 9. století (Historia Brittonum), podle populární legendy byl drak již na standartěkrále Artuše.
Pórek je také národním symbolem Walesu. Podle legendy poručilsvatý David svým velšským vojákům v jedné z bitev konající se v pórkovém poli, aby si na helmy připevnili tuto zeleninu. Pórek potom sloužil jako rozpoznávací znamení vojáků bojujících za stejnou stranu. Je zobrazen na reverzu britských jednolibrových mincí ve verzi z let1985 a1990.
Narcis je národní květinou Walesu. Na den svatého Davida (1. března) se připevňuje na oděv.
Vlajka svatého Davida se občas používá místo národní vlajky a vyvěšuje se na densvatého Davida.
Královský znak Walesu používá kníže velšský jako svůj osobní znak.
