| Walenty Badylak | |
|---|---|
| Narození | 1904 |
| Úmrtí | 21. března1980 Krakov,Polsko |
| Příčina úmrtí | sebevražda upálením |
| Národnost | polská |
| Povolání | bývalý pekař v důchodu |
| Choť | Irena Sławikowska (2. manželka)[1] |
| Příbuzní | vnuk: kněz Wojciech Badylak |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. Chybí svobodnýobrázek. | |
Walenty Badylak (1904KrakovPodgórze[1] –21. března1980Krakov) bylpolský voják, který běhemdruhé světové války sloužil u polskéZemské armády (Armia Krajowa).[1]
Po skončení druhé světové války pracoval jako pekař v Mrowinach uSvídnice.[1] Později pracoval vŻarach v dělnickém pracovním vydavatelství RUCH.[1] V roce 1955 přesídlil doKrakova.[1] Nejprve pracoval v hornicko-hutnické akademii, potom v závoděMěstská zeleň. V roce 1963 odešel do důchodu.[1] Byl dobře známý mezi krakovskými knihkupci, protože sbíral knihy a také se zajímal o vážnou hudbu.[1] Rád trávil čas v kavárnách na hlavním náměstí a diskutoval o historii.[1] Jeho osobní život byl poznamenán tragédií, jeho první žena během druhé světové války zapsala jejich syna do nacistické organizaceHitlerjugend.[1] Tento fakt po válce začali využívat komunisté a proto se raději rozvedl[1] a znovu se oženil s Irenou Sławikowskou.[1] Její bývalý manžel Eugeniusz byl v hodnosti kapitána dělostřelectva zavražděn vKatyni.[1] Státní bezpečnost po válce pronásledovala jeho syna, který byl vyhozen ze školy technického zaměření a který se nakonec stal členem vojenské rozvědky, která prováděla čistky a represe v polské armádě.[1] Syn zemřel při autonehodě a následně v polovině 70. let 20. století zemřela i jeho druhá manželka.[1]
V roce 1980 ve věku 76 let byl již v důchodu.[2] V tomto roce21. března ráno (krátce před vznikemSolidarity) se připoutal na Tržním náměstí, na Krakovském rynku železným řetězem k historické studni, následně se polil benzínem a upálil se na protest proti komunisty zamlčované pravdě omasakru polské elity v Katyni v roce 1940.[3][4][5][2] Zemřel při převozu do nemocnice.[1]
Informace o jeho smrti se objevily pouze v místním tisku, a to ve velmi lakonické podobě. (Informovali o smrti duševně nemocného důchodce.) Bez ohledu na to, lidé z Krakova kladli na místo události svíčky a květiny (které neznámí pachatelé v noci odstraňovali) a zpívali náboženské písně.
Aktivisté z krakovské opozice (ještě před srpnem 1980) organizovali aktivity zaměřené na připomenutí oběti Walenty Badylaka. Spolu s nimi si tuto událost připomínali i členové dalších organizací (Křesťanské společenství pracovníků, Nezávislé Polsko či Studentský výbor solidarity).
Jeho čin připomíná v Krakově pamětní deska umístěná na historické pumpě, u které se upálil. na desce je nápis: „Nemohl žít ve lži, zemřel za pravdu.“[1]). Deska byla instalovaná v roce 1990 a odhalena jeho vnukem, knězem Wojciechem Badylakem.[1] Pamětní desku zhotovil řemeslník Kazimier Kozłowski.[1] Historická pumpa byla zrestaurována v roce 2004.
O upálení Walenty Badylaka byl natočen film „Svatý oheň“.[2]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuWalenty Badylak na polské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuWalenty Badylak na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
