| Waldemar Matuška | |
|---|---|
 Waldemar Matuška roku 1980 | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Vladislav Matuška |
| Přezdívka | Walda |
| Narození | 2. července1932 Košice Československo  Československo |
| Úmrtí | 30. května2009 (ve věku 76 let) St. Petersburg,Florida USA  USA |
| Příčina úmrtí | zápal plic asrdeční selhání |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Žánry | pop,country |
| Povolání | zpěvák,herec |
| Nástroje | kytara tenorové banjo kontrabas |
| Aktivní roky | 1960–2009 |
| Příbuzná témata | Divadlo Semafor,Kamarádi táborových ohňů |
| Ocenění | zasloužilý umělec (1980) |
| Manžel(ka) | Olga Matušková (1976–2009) |
| Partner(ka) | Jitka Zelenohorská |
| Děti | Waldemar G. Matuška |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Waldemar Matuška (2. července1932Košice –30. května2009St. Petersburg), rodným jménemVladislav Matuška, byl československýzpěvák,herec a muzikant. Jeho manželkou byla zpěvačkaOlga Matušková.
Waldemar Matuška se narodil jako Vladislav Matuška 2. července 1932 vKošicích. Jeho matkaMia Malinová (Mária Jozefa Malinová, 1902–1963) byla rodačkou zVídně a dříve zpěvačkou tamních operetních divadel, otec František Matuška (1892 – po roce 1967) se narodil v Praze,[1] zaprvní světové války se stallegionářem[2] a ve vlasti pak pracoval jako vězeňský dozorce. Před Vladislavovým narozením měli ještě tři další syny, nejstaršího Jaromíra (narozen 1922 v Košicích), a dále Jana a Františka. Jménem Waldemar (nebo zkráceně Waldy) oslovovala Vladislava původně jeho matka,[1] mělo jít o vzpomínku na dánského herce z obdobíněmého filmuValdemara Psilandera.[3]
Rodina žila vHorních Mokropsech, v roce 1938 se přestěhovala do Prahy. Nejprve žili veSpálené ulici, poté v Klimentské ulici.[4] Zpívat začal vHusově sboru v Jungmannově ulici.[4] Vyučil sesklářem vPoděbradech, bydlel nainternátě. Zároveň se snažil vystupovat s různými kapelami – zpíval a hrál na rozličné hudební nástroje (např.kontrabas,banjo akytaru). Když se v roce 1949 se jeho rodiče odstěhovali doStaré Role, odešel s nimi a pracoval jako sklář. V práci se mu nedařilo, střídal povolání.[4] V roce 1950 rodina zvažovala vystěhování doZápadního Německa, kde žili jeho bratři.[5]
V roce 1950 se na základě konkurzu stal členemČeskoslovenského souboru písní a tanců a přestěhoval se zpátky do Prahy. Ze souboru však brzy odešel a vrátil se za rodiči do Karlových Varů, kde pracoval jako knihovník v městské knihovně. V roce 1953 nastoupil navojnu, po vojně nastoupil jako osvětový tajemník vChebu. Svůj typický plnovous si nechal narůst v roce 1956.[6] V roce 1975 si nechal úředně změnit jméno na Waldemar.[1]
V jeho partnerském životě se vystřídalo několik žen. První manželkou byla Jiřina Šťástková, se kterou se mu narodila dvojčata, obě holčičky však záhy zemřely kvůli pochybení při očkování.[3] Dalším potomkem byl syn Miroslav, v roce 2014 žijící vHamburku.[7] Druhé manželství s Hanou (přezdívanou Dulina)[3] bylo bezdětné. Třetí životní partnerkou byla herečkaJitka Zelenohorská, tento vztah však v manželství nepřerostl a Matuška ho ukončil po pěti letech bouřlivým odchodem.[3] Poslední životní partnerkou se záhy stala zpěvačkaOlga Blechová, se kterou se Matuška v roce1976 oženil a z tohoto jeho třetího manželství se narodil druhý syn Waldemar.[8]
Zemřel 30. května 2009 na Floridě[9] nazápal plic a následné selhání srdce.[10][11] Pohřeb se konal 18. června 2009 a přišlo na něj kolem dvanácti tisíc lidí.[12] Místem jeho posledního odpočinku jeVyšehradský hřbitov.[13]
S vlastní uměleckou dráhou začal Matuška roku 1957 v pražskémhudebním klubu Reduta, kde se seznámil sJiřím Suchým aJiřím Šlitrem, hrál se skupinou Mambo kvintet. V roce1960 nahrál svou první píseňSuvenýr a poté se stal zpěvákem a hercem divadlaSemafor, kde se stal brzy jednou z jeho hvězd i přesto, že byl v sociální nouzi a nemaje bytu, přespával na divadelním jevišti v rámci placené noční brigády.[2] Na divadelních prknech zpíval sólově i v duetu – sKarlem Štědrým,Jiřím Suchým a od roku1961 sEvou Pilarovou, s níž sklízel největší úspěchy. V roce1962 odešli s Pilarovou, Štědrým, Horníčkem aj. ze Semaforu do divadlaRokoko, Pilarová se však později vrátila do Semaforu a Matuška poté zpíval duety sHelenou Vondráčkovou,Martou Kubišovou,Jitkou Zelenkovou a dalšími. Vedle práce v divadle se podílel i na jiných projektech, v rámci kterých nazpíval duety i sHanou Hegerovou aKarlem Gottem. Objevil se v řadě filmů jako herec.
Matuškova popularita v 60. letech rostla. Dvakrát vyhrál v anketěZlatého slavíka – jednak ve vůbec prvním ročníku v roce1962, znovu pak v roce1967, vícekrát byl druhý (1963, 1965, 1966, 1968–1970, 1972–1975).[14] V letech 1964 až 1965 měl zákaz vystupování, když důvodem měly být časté stížnosti na jeho chování v opilosti, včetně výtržností. To mohlo souviset s nevhodným chováním jeho dvojníka, který své podoby s Matuškou často zneužíval – a nelze vyloučit, že šlo o akciStátní bezpečnosti, která angažovala více dvojníků a existuje i svědectví, že jeden z nich tropil opilecké výtržnosti v hotelovém baru ve chvíli, kdy se tam pravý Matuška teprve přijel ubytovat.[2] V roce 1968 byl ve věci zcela rehabilitován.[5]
V 70. letech v rámcinormalizační kultury ČSSR byl Matuška stálicí československé hudební branže.[zdroj?] V roce1972 začal spolupracovat se skupinouKamarádi táborových ohňů (K.T.O.) a cíleně si pěstoval image věčného tuláka jak volbou písňových textů, tak i zjevem. Jeho zarostlého zevnějšku pak využili například takéZdeněk Svěrák aLadislav Smoljak, když mu přímo na tělo napsali roli přísného hajného Kaliny v muzikáluTrhák. Matuškův trvale výborný pěvecký a společenský projev byl lákavý i proČeskoslovenskou televizi, která ho obsazovala do řady hudebně-zábavných revuálních pořadů, silvestrovskýchféerií, zařídila mu vlastní estráduDobrý večer s Waldemarem a nechala ho nazpívat titulní písně proseriályChalupáři,Doktor z vejminku aRozpaky kuchaře Svatopluka. Přesto už v 70. letech jeho oblíbenost stagnovala a v 80. letech zvolna klesala, jak je vidět na výsledcích ankety Zlatý slavík (mezi trojicí nejoblíbenějších zpěváků se objevil naposledy roku 1976).[15] V roce1980 byl jmenovánzasloužilým umělcem.
Úřady ČSSR považovaly Matušku za jednu z ikon normalizační kultury a jako takovému mu umožňovaly v zahraničí nejen řadu koncertů, ale i osobní dovolenou. Toho Matuškovi využili na přelomu srpna a září1986, kdy si po koncertním turné s K.T.O. vUSA vzali dovolenou a vzápětí podali žádost o politický azyl – zprávu o tom přinesl dne 2. září 1986 večer vysílačHlas Ameriky, který zároveň odvysílal interview s Matuškou. Komunistické vedení ČSSR Matuškovu žádost o azyl odsoudilo,Československý rozhlas ještě téhož dne zrušil vysílání pořaduPísně a šansony s Matuškovými písničkami a ve čtvrtek 4. září 1986 pak deníkRudé právo zveřejnil komentář„Morální pád jednoho zpěváka”, kde autor Václav Doležal rozporoval Matuškovo tvrzení, že„neměl možnost bavit lidi podle svých představ a nemohl se svobodně vyjadřovat před obecenstvem”.[16] Sám Matuška uváděl, že důvodem odchodu byla zejménacenzura a spojená předvolávání k vysvětlení naStátní bezpečnost či Ministerstvo kultury, často na základě udání z obecenstva.[17] Připravované hudební albumJsem svým pánem bylo chápáno jako ironie a cenzurní pracovníci požadovali zcela přetextovat úvodní píseň, poslední kapkou pak byla povinnost předložit přesný scénář koncertů včetně průvodního slova, od kterého měl zákaz se jakkoliv odchýlit.[2]
Emigrace komunistické úřady zaskočila. V následujících dnech byl Matuškovi odňat titul zasloužilého umělce, z rozhlasového i televizního vysílání a z veřejné distribuce byly do archivu staženy prakticky všechny písně, filmy a pořady, ve kterých účinkoval. AlbumJsem svým pánem namísto distribuce bylo sešrotováno, u seriáluChalupáři byla vyměněna zpívaná znělka za čistě instrumentální verzi, u seriáluRozpaky kuchaře Svatopluka však bylo jen odstraněno jeho jméno z titulků. Matuškova emigrace způsobila problémy i samotné skupině K.T.O., která dostala dočasný zákaz vystupování. Matuškův půdní byt na Václavském náměstí získalFrantišek Janeček.[18]
V USA pak Matuška pořádal koncerty prokrajany a vydával další desky – uvádí se, že během prvního čtvrtroku po emigraci si zpěvem (přitom výhradně v češtině) dokázal vydělat na pořízení nového domu naFloridě.[2] Tam už Matuškovi také oficiálně zůstali i po roce1989, kdy vČeskoslovensku padla komunistická vláda a nastala renesance jím zpívaných skladeb. Do Československa se poprvé vrátili v únoru 1990 a svou původní vlast často navštěvovali s tím, že Československo je jejich domovem a na Floridě mají jenom chalupu.[2] Soudní při o navrácení zkonfiskovaného pražského bytu však prohráli.
Do České republiky se vracel několikrát do roka veřejně vystupovat (například na společné silvestrovské vystoupení s Karlem Gottem, kterým si zopakovali svou slavnou dvanáctiminutovou feérii z roku 1974), byť vzhledem k pokročilému věku a zhoršujícímu se zdraví musel počet vystoupení omezit. Roku 2002 se uskutečnil jeho koncert v pražskéLucerně k sedmdesátým narozeninám a v srpnu téhož roku vystoupil s obrovským úspěchem na rockovém a undergroundovémTrutnoff Open Air Festivalu,[19] což později označil za jeden ze svých životních zážitků a nejlepší dárek k narozeninám.[20]
Protože se neustále zhoršovalo jeho zdraví, pořádal v USA jen pravidelné komorní koncerty, které byly v menších prostorech a trvaly většinou pouhých 40 minut. V Česku po roce 2003 už téměř nevystupoval, v roce 2008 už zpěváckou kariéru prakticky ukončil.
V listopadu 2015 vydalaČeská mincovna pamětní medaili s vyobrazením Waldemara Matušky v sérii Slavíci ve zlatě. Medaili navrhl MgA. Martina Daška. Avers medaile nese vyobrazení obličeje Waldemara Matušky. Reverz poté obsahuje notový zápis písně To všechno odnes čas, banjo, podpis Waldemara Matušky a nápis „Zlatý slavík 1962 & 1967“. Medaile je vyrobena ve třech vyhotoveních – zlatá uncová a půluncová a stříbrná uncová.[22]
Obrázky, zvuky či videa k tématuWaldemar Matuška na Wikimedia Commons
OsobaWaldemar Matuška ve Wikicitátech| Zlatý slavík | |
|---|---|
| Zpěváci | 1962Waldemar Matuška • 1963–1966Karel Gott • 1967Waldemar Matuška • 1968–1981Karel Gott • 1982Miroslav Žbirka • 1983–1984Karel Gott • 1985Peter Nagy • 1986–1988Dalibor Janda • 1989–1990Karel Gott • 1991Pavol Habera |
| Zpěvačky | 1964Eva Pilarová • 1965Helena Vondráčková • 1966Marta Kubišová • 1967Eva Pilarová • 1968–1970Marta Kubišová • 1971Eva Pilarová • 1972–1976Naďa Urbánková • 1977–1985Hana Zagorová • 1986Iveta Bartošová • 1987–1989Petra Janů • 1990–1991Iveta Bartošová |
| Skupiny | |
| Ročníky | |
| Související | |
| Síň slávyAkademie populární hudby | |
|---|---|
1991Karel Gott • 1992Olympic –Petr Janda • 1993Vladimír Mišík • 1994Karel Kryl† • 1995Hana Hegerová • 1996Jiří Suchý • 1997Petr Novák† • 1998Marta Kubišová • 1999Waldemar Matuška • 2000Milan Hlavsa† • 2001Helena Vondráčková • 2002Michal Tučný† • 2003Jaromír Nohavica • 2004Zuzana Navarovᆠ• 2005Radim Hladík • 2006Karel Svoboda† • 2007Karel Černoch† • 2008Katapult • 2009Marie Rottrová • 2010Petr Muk† • 2011Václav Neckář • 2012Pavel Bobek • 2013Petr Hapka • 2014Hana Zagorová • 2015Michal Pavlíček • 2016Věra Špinarovᆠ• 2017Vladimír Merta • 2018Michal Prokop • 2019Jiří Černý • 2020Robert Křesťan • 2021Jaroslav Uhlíř • 2022Zdeněk Svěrák • 2023Jiří Korn • 2024Ivan Mládek | |
| † – in memoriam | |
