Hlavní směry deportací směřujících přes koncentrační tábory do vyhlazovacích táborů
Vyhlazovací tábory je označení několika táborů založenýchnacisty zadruhé světové války a sloužících primárně pro hromadné, systematicky řízené („průmyslové“) vyvražďováníŽidů (a takéRomů a některých dalších skupin společnosti). V těchto „táborech smrti“ bylo v průběhudruhé světové války zastřeleno či zplynováno téměř 2 700 000 Židů a mnoho lidí dalších národností. V souladu s německým plánemGeneralplan Ost byli ve vyhlazovacích táborech různého typu likvidováni ve větší míře i příslušníci pro nacisty méněcennýchslovanských národů, například v německých táborech v Polsku bylo zlikvidováno zhruba 1,3 milionuPoláků (mimo Židy) a 800 tisíc sovětských válečných zajatců (vizněmecké zločiny v Polsku za druhé světové války).
Pouze vyhlazovací funkci plnily první čtyři ze jmenovaných táborů, Majdanek a Osvětim plnily zároveň funkci koncentračních táborů, takže (podstatně menší) část vězňů byla určena pro otrockou práci.
Termínu „vyhlazovací tábor“ se začalo užívat až podruhé světové válce, sami nacisté se snažili všemožně maskovat jejich skutečné určení.
Proces hromadného vraždění procházel několika fázemi: od hromadného střílení přes plynování v pojízdných vozech (tzv. dušegubkách) až kplynovým komorám. Nacisté se jednak snažili zefektivnit proces vyhlazování (šetřit náklady, počet lidí zapojených do procesu apod.), jednak učinit vraždění snesitelnějším, tj. oddělit oběť od vraha (při masovém střílení docházelo k srdcervoucím scénám, oproti tomu vraždění v plynových komorách bylo maximálně odosobněno).
AuschwitzSpalovna těl v Buchenwaldu
Před a běhemdruhé světové války spravovalonacistické Německokoncentrační tábory (konzentrationslager, zkratkaKZ neboKL) v oblastech, které v daném okamžiku ovládalo. V těchto táborech miliony vězňů zemřely krutým zacházením, nanemoci,hladovění a přepracování, nebo byli zlikvidováni pro neschopnost práce,stáří nebo z jiného důvodu.První koncentrační tábory byly vybudovány vNěmecku pro umístění politickýchdisidentů tamějšího režimu.
V koncentračních táborech byly internovány dvě hlavní skupiny vězňů –Židé a váleční vězňové, většinou zPolska aRuska – obě se počítaly na miliony. Taktéž velké množstvíkomunistů,homosexuálů,Romů (ale třeba iSvědků Jehovových) skončilo v koncentračních táborech. V menší míře stejný osud z různých důvodů potkal menší množství zajatých spojenců.
Od roku1942 nacistické Německo ustanovilovyhlazovací tábory pro systematické vyvraždění všech Židů vEvropě – tento plán se jmenovalKonečné řešení židovské otázky. Tyto tábory byly vybudovány v obsazenémPolsku aBělorusku. Přes tři miliony Židů v nich zemřelo, především v plynových komorách nebo bylo zastřeleno.
Koncentrační a vyhlazovací tábory před válkou, během války a po válce
Schody smrti v KT Mauthausen, po nichž vězni vynášeli půlmetrákové žulové kvádry k stavbě tzv. České zdi. Řada z nich zemřela vyčerpáním
Některé tábory (více na dobytých územích) byly vybudovány až běhemválky, některé (původně sklady či jiná zařízení) byly konsolidovány do plného chodu. Byla podniknuta opatření, abyveřejnost neviděla a nevěděla, co se v nich děje. Na začátku války již fungovalo šest koncentračních táborů:Dachau,Sachsenhausen,Buchenwald,Flossenbürg,Mauthausen aRavensbrück. V roce1938SS začala používat tyto tábory jako zdroj nucené pracovní síly ke svému zisku. Tuto pracovní sílu využilo mnoho německých firem a společností, zvláště na připravovanou válku.
Po začátku války se koncentrační tábory staly místem, kde „nižší rasy“ a nepřátelé režimu (též obecně označovaní jako „nežádoucí“) byli zotročováni, mučeni, sužováni hladem bez jakékoli péče a kde nakonec nacházeli smrt. V naprosté většině vězni nosili v těchto táborechstejnokroje s číslem a znakem, identifikujícím jejich původ.
Po válce byla velká část koncentračních a vyhlazovacích táborů zničena, některé ale zůstaly a staly se trvalou připomínkou hrůz nacisticképerzekuce. Největší vyhlazovací tábor byl Osvětim, kde zemřelo přes 1 000 000 Židů.
Kolektiv autorů (uspořádal:Miloš Pojar): Stín Šoa nad Evropou, Židovské muzeum v Praze, Praha, 2002.
Blodig Vojtěch, Krejča Otomar, Krejčová Helena, Munk Jan, Lhotka Petr, Pavlát, Leo: Téma:HOLOCAUST, Informační materiál pro učitele k výuce na základních a středních školách, nakl. Tauris, 2005.
Lagus, Karel, Polák, Josef: Město za mřížemi, Naše vojsko, Praha, 1964.
