V obecném významu máčeský výrazvtipekvivalent ve slovechvynalézavost,nápaditost čiostrovtip.[1]
V ústním vyprávění či v písemné podobě jevtip (lidověfór[2]) krátkávýpověď (nebo drobnýverbální útvar), která má za primární cíl pobavit adresáta – vyvolatsmích. Případným dalším účelem může být upozornit na nějaký problém nebo adresáta o něčem poučit.
Vtip může mít i podobuobrázku (kreslený vtip), jednoho nebo několika (komiksovýstrip). Může být i zcela beze slov, vyjádřený jen samotnou situací. Takové vtipy mají výhodu mezinárodní srozumitelnosti bez potřebypřekladu.
Charakteristikou vtipu je humorná a údernápointa, dvojsmyslnost,paradox či absurdita. Typická je též jeho stručnost a aktualita – po čase se trefné vtipy či zdařilé šablony mohou v pozměněné podobě vracet a znovu odrážet dobové jevy.[3]
Pojmyvtip aanekdota jsou chápány podobně a často se zaměňují. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že vtip je logická hříčka, někdy i jednorázověimprovizovaná, zatímco anekdota je humornévyprávění. Vtip sestává z jedné nedělitelné části, zatímco anekdota může obsahovat více komických dílů. Bývá delší než vtip. Hranice mezi vtipem a anekdotou však není ostrá.[4] Někteří autoři považují výrazyvtip aanekdota za synonyma.[5] Vcimrmanologickém semináři ke hřeLijavec se výrazu „anekdota“ používá i pro velmi krátkévtipy.
Výrazhumorka zavedl do češtinyJosef Štefan Kubín.[p 1] Je blízká vtipu a anekdotě, má všakepický děj, víc zápletek, a charaktery postav se v ní rozvíjejí.[5] Pojem se v běžné řeči nevžil, v současnosti se používá jen zřídka v odborných textech.[6] Lze jej opsat spojením „humorná povídka“.
Slovoanekdota (ανεκδοτα) v původnímřeckém významu znamená „nevydané spisy, události neb historky (z řec.an = ne,ek = vy-,didómi = dávám)“.[7] Původně se tímto slovem skutečně označovaly texty z různých důvodů nezveřejněné, někdy předávané pouze v ústní podobě (napříkladProkopiův spis ze6. století n. l. s názvemAnekdota obsahoval utajované příběhy ze životacísařeJustiniána).[8]
Český výrazvtip jekořenem slov jakodovtípit se nebodůvtip, ale jeho původ je nejasný. Některé etymologické výklady jej spojují se staročeským slovemtiepiti, těpiti = „nést“, tedy znamenalo by něco jako „vklad (Boží do lidské mysli)“, tedy de facto „nadání“.Český etymologický slovník Jiřího Rejzka však za hláskoslovně přijatelnější považuje souvislost se slovemtípat = „lehce udeřit, chytat, štípat, dotýkat se“ (srovnej ukrajinskédotepnyj = „vtipný“).[9] PodleSlovníku spisovné češtiny je primárním významem slovavtip schopnost bystře řešit problémy (tedydůvtip), druhým významem je podstata problému či jeho řešení (vtip je v tom, že…), třetím významem schopnost dosahovat žertovného účinku (sršet vtipem), čtvrtým významem je žertovný účinek (ta anekdota nemávtip) a až pátým a šestým významem je žertovné slovní vyjádření nebo čin.[10]
Rčenímíti filipa ve smyslumít (dů)vtip pochází zNového zákona,Skutků apoštolů.[11]
Nejstarší zachovanou sbírkou vtipů jeFilogelos („milovník smíchu“) z 4. či 5. století, i když se nejspíš nejedná o první dílo tohoto žánru. Nejčastějším terčem žertů v této sbírce je „učenec“ (σχολαστικος).[12]
Vrenesanci tvořily z velké části tematický základ, z něhož vzniklanovela. Jako anekdoty např. označilJosef Pekař příběhy o chytrosti válčeníJana Žižky, které v 15. století uvedlSilvius Piccolomini v díleHistoria Bohemica.[13] Nejstarší anekdoty jsou dochovány z řečí akázání, kam byly vkládány jakoexemplum (moralizující příklady). Objevovaly se i vkronikách a letácích, které většinou zábavně oživovaly, i vsatirách (humanistických aosvícenských).[zdroj?]
Ústně šířené anekdoty byly až do30. let 20. století intelektuální záležitostí. Šířily se převážně mezi vzdělanci a střední třídou. Typickým šiřitelem anekdot byli doktoři, soudci či městští úředníci. Celospolečenskou záležitostí se ústně šířený vtip stává až v průběhu 2. světové války.[zdroj?]
Antropologové,etnologové afolkloristé anekdotám dlouho nevěnovali pozornost a prvními teoretiky na tomto poli byliliterární vědci.
Vliteratuře anekdota představuje krátké, především ústně šířené vyprávěníhumorné příhody, zesměšňující osobu, situaci, dobu, rasu, národ, názor, skupinu, společenskou vrstvu, zvyky apod. Je jedním z mála žánrů ústní tvořivosti živých i v jednadvacátém století.
Podle tématu lze vtipy dělit do mnoha skupin, které se mohou různě prolínat: lékařské, politické, oSkotech, o policistech, o blondýnkách, o zvířátkách (příbuzným útvarem jebajka),židovské, erotické aj. Témata vtipů se časem mění, např. topos „městský (sváteční) lovec“ se v českých humoristických časopisech přestává vyskytovat zhruba kolem roku 1920. Podle použitých prostředků lze ve vtipech nacházet např.černý neboabsurdní humor, pro politické vtipy je typickásatira.
Vtipy a anekdoty, včetně kreslených, se v 19. století staly běžnou součástíperiodik ikalendářů.[14] Mezi významné české humoristické časopisy 19. století patřily napříkladŠotek (vycházel v roce 1849 jako přílohaHavlíčkovýchNárodních novin), dáleHumoristické listy (1858–1941) čiŠvanda dudák (1882–1930). V socialistickém Československu byl nejvýznamnější humoristický časopisDikobraz (1945–1995) a obdobný časopis ve slovenštiněRoháč. Po roce 1989 byly vydávány humoristické časopisyŠkrt,Sorry,Trnky brnky).
Anekdoty vycházejí i knižně (např. již v roce 1901 publikaceAnekdoty, kterou vydalJosef Šváb.[15] V novější době vyšla např. ediceAnekdotyLidového nakladatelství o 50 svazcích (1970–1981).[16] Různánakladatelství vydávají anekdoty v publikacích, které bývají zaměřené tematicky, např. ediceSrandokaps.
Interpretováním a vytvářením vtipů se živíkomici (jakoherci, autoři, nebo obojí).Komedie jako literární či dramatický útvar se zpravidla skládá z mnoha vtipů, pokud nejde jen o čistě fyzickougrotesku. I vizuálnígagy však pro dosažení účinku mají často strukturu podobnou verbálnímu vtipu – expozice a nečekaná humorná pointa.
- Sigmund Freud o vtipu napsal knihuVtip a jeho vztah k nevědomí (Der Witz und seine Beziehung zum Unbewussten).[p 2] Vtip považoval za jednu z možností, jak vyjádřit názory a pocity, které bychom za běžných okolností veřejně neprojevili.
Politické vtipy vznikaly a vznikají za různýchrežimů a jejich popularita zpravidla klesá poté, co daný režim padne a zmizí kontext potřebný k jejich pochopení. V českých podmínkách se jednalo zejména o vtipy z obdobíRakousko-Uhersko,Protektorátu,Pražského jara i tzv.normalizace.[21] Vtipy„O zlatou mříž“ (míněno: „za něž sezavíralo“) bylo lidové označení pro politické, resp. protistátní vtipy šířené vČSSR[22] (pojmenování připomínalo tehdejšíanketypopularity československých zpěváků, zpěvaček a skupinZlatý slavík).
Vtotalitách čidiktaturách bývá produkce nebo šíření politických vtipů riskantní činností, která může vést i ktrestnímu stíhání. To ale zároveň může zvyšovat její atraktivitu (efektzakázaného ovoce, snaha oodboj).
- „Elephant jokes“ byly nejrozšířenějšími vtipy60. let 20. století v USA. Ve vtipech vystupovalslon a byly postaveny na absurdní pointě. Podle folkloristyAlana Dundese, pravděpodobně existuje ve vtipech o slonech paralela mezi slony aAfroameričany, což vysvětluje to, že tento druh vtipů byl oblíben mezi bílými Američany. Podle jiných názorů se jednalo o kulturní klima 60. let, které odvrhovalo staré kulturní konvence.[23]
- Z Ameriky jsou známé také „Pollack jokes“. Tyto vtipy, které kolovaly především ve20. století a dělaly si legraci z přistěhovalců ze střední a východní Evropy, především zPoláků.[24] Tento typ vtipů se ale neomezil pouze na USA.
- V českém prostředí se již od19. století vyskytují vtipy pracující se stereotypy oRomech.[25] Novější české vtipy též zesměšňují velkénárody, zejménaRusy neboAmeričany (méně častoNěmce,Brity,Francouze aj.), a snaží se ukázat mentální nadřazenost malého národa nad velkými.[26] Jde o formu vyrovnávání se s komplexem malého, utiskovaného, „dějinami vláčeného“ národa. Některé z těchto vtipů si ale dělají legraci ze všech zúčastněných, včetněČechů. Typický takový vtip začíná: „Přijdou Američan, Rus a Čech do baru...“ nebo „Na pustém ostrově se ocitnou Američan, Rus a Čech", variant je však mnoho.
Nejsměšnější vtip na světě, v originálethe World's Funniest Joke, se roku 2002 stal výsledkem výzkumu provedenéhoRichardem Wisemanem z University of Hertfordshire. Wiseman vytvořilinternetovou stránku, kde uživatelé mohli vkládat a hodnotit vtipy. Účelem bylo najít univerzálně směšný vtip, který bude nejúspěšnější mezi lidmi z různých zemí, kultur a věkových a sociálních skupin. Zvítězil následující vtip (v překladu):
„Dva lovci jdou lesem, když tu se jeden náhle zhroutí. Má skelný pohled a nedýchá. Druhý lovec rychle vytáhne telefon a volá natísňovou linku: „Můj kamarád je mrtvý! Co mám dělat?“ Operátor odpoví: „Hlavně klid, prosím. Pomůžu Vám. Nejdřív se ujistěte, že je opravdu mrtvý.“ Na druhé straně je chvíli ticho, pak se ozve výstřel. Vzápětí se lovec znovu ohlásí: „Ano, je určitě mrtvý. Co dál?“
Nejstarší použití tétopointy bylo nalezeno ve scénce zbritského komického pořaduThe Goon Show z roku 1951. V původní verzi šlo oSpikem Milliganem napsaný dialogMichaela Bentina aPetera Sellerse (na telefonu) a scéna se odehrávala v domě.[27] Prakticky stejný vtip později použil ve skeči např. iBenny Hill.
Také jeden skečMonty Pythonova létajícího cirkusu se jmenoval „Nejsměšnější vtip na světě“ (The Funniest Joke in the World), též zvaný „Vtip zabiják“ – zde bylo pointou, že vtip je tak směšný, že kdokoli ho přečte nebo uslyší, zemře smíchy. Proto zde tento vtip logicky nemohl zaznít, pouze byl pořízen jeho „překlad do němčiny“, což byl však jenněmecky znějícínonsens:„Wenn ist das Nunstück git und Slotermeyer? Ja! … Beiherhund das Oder die Flipperwaldt gersput!“
- ↑VizJosef Štefan Kubín: Lidové humorky (vydala Mladá fronta, 1948)
- ↑Česky 1991 nakladatelství Práh a 2005 Psychoanalytické nakladatelství.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuWorld's funniest joke na anglické Wikipedii.
- ↑Masarykův slovník naučný: Vtip, s. 761 [online]. Praha: Československý kompas, 1925-1933 [cit. 2020-06-23].Dostupné online.
- ↑Např. Naše soutěž. S. 8.Tramp [online]. Trampské vydavatelské družstvo, 1/1929 [cit. 2020-06-23]. S. 8.Dostupné online.
- ↑BROUČEK, Stanislav; JEŘÁBEK, Richard.Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. [s.l.]: Mladá fronta, 2007.ISBN 978-80-204-1450-2. S. 1158.
- ↑IŠTVÁNOVÁ, Kateřina.Jazykový obraz cizince v bulharských, chorvatských a českých vtipech. Brno, 2017 [cit. 2020-06-23]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Elena Krejčová. s. 9.Dostupné online.
- ↑abSIROVÁTKA, Oldřich. Anekdota jako živý druh folklóru. In:Litteraria humanitas. Brno: Masarykova univerzita, 1991.Dostupné online.ISBN 8021001240. S. 225–234.
- ↑ Word at a Glance.www.korpus.cz [online]. [cit. 2024-01-02].Dostupné online.
- ↑ Z našich časopisů. S. 91–93.Naše řeč [online]. 1927 [cit. 2020-06-26]. Čís. 4, s. 91–93.Dostupné online.
- ↑Obecná kronika, čili, Vypravování o národech vzdělaných..., Dil 2., s. 90 [online]. Praha: Edvard Beaufort, 1900 [cit. 2020-06-26].Dostupné online.
- ↑Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, LEDA, 2001, heslo „vtip“
- ↑Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnosti, Akademia, Praha, 1994, heslo „vtip“
- ↑ Míti Filipa. S. 255.Naše řeč [online]. ÚJČ, 1933 [cit. 2020-06-26]. Čís. 8, s. 255.Dostupné online.
- ↑FILOGELOS.(Ukázky ze sbírky vtipů, překlad Radislav Hošek) [online]. Praha: Ikar, 2000 [cit. 2020-06-26].Dostupné online.
- ↑PEKAŘ, Josef.Žižka a jeho doba, díl IV., s. 24, 131 [online]. Vesmír, 1933 [cit. 2020-06-26].Dostupné online.
- ↑ S. 4–5.Humoristické listy [online]. 1881-01-01 [cit. 2020-06-26]. S. 4–5.Dostupné online.
- ↑DOŠEK, Jaroslav.Anekdoty [online]. Josef Šváb (Databáze NK ČR), 1901 [cit. 2020-06-26].Dostupné online.
- ↑Lidové nakladatelství (Slovník české literatury) [online]. [cit. 2020-06-28].Dostupné online.
- ↑MARKOVÁ, Martina.Česká literatura v období první Československé republiky. Vybraní autoři a jejich stěžejní díla. Plzeň, 2013 [cit. 2020-06-26]. Diplomová práce. Západočeská univerzita. Vedoucí práce Lukáš Novotný. s. 29.Dostupné online.
- ↑Databáze NK ČR: vyhledáváníŽidovské anekdoty [online]. [cit. 2020-06-26].Dostupné online.
- ↑Uctivá poklona, pane Kohn veFilmové databázi
- ↑
DíloMarsyas čili na okraj literatury/K přírodopisu anekdoty ve Wikizdrojích - ↑GRACOVÁ, Blažena.Politická anekdota jako historický pramen [online]. Masarykova univerzita, 2013 [cit. 2020-06-26].Dostupné online.
- ↑Jirka. Holič - účesy v r. 1968. In:Neviditelný pes [online]. 18. 2. 2009 0:27 [cit. 3. 5. 2018]. Dostupné z:http://neviditelnypes.lidovky.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A090206_104654_neff_wag
- ↑JANEČEK, Petr. Tempora mutantur. S. 24.Tvar [online]. [cit. 2020-06-26]. Čís. 11/2012, s. 24.Dostupné online.
- ↑Pollack jokes [online]. [cit. 2020-06-26].Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Granáty/Že v Temešváru.... S. 117.Humoristické listy [online]. 1888-03-30 [cit. 2020-06-26]. S. 117.Dostupné online.
- ↑Např.Vtipy o národech [online]. evtipy.cz [cit. 2020-06-26].Dostupné online.
- ↑ Spike 'wrote world's best joke'.news.bbc.co.uk. 2006-06-09.Dostupné online [cit. 2024-01-02]. (anglicky)
