Společnost Vril (německyVril-Gesellschaft) je jméno fiktivnítajné společnosti, která údajně působila v první polovině20. století vNěmecku. Podle mnohakonspiračně-teoretických apseudohistorických textů hrála zásadní roli ve vzestupunacismu a nadpřirozenými prostředky se v nacistické éře podílela na vývoji inovativních leteckých technologií (vizHaunebu). Pro existenci tajné společnosti tohoto jména ani pro aktivity, které jsou jí připisovány, nejsou žádné historické důkazy.
Výrazvril pochází zrománuBudoucí lidstvo (The Coming Race,1871)anglického spisovateleEdwarda Bulwera-Lyttona a je pravděpodobně odvozen zlatinskéhovirilis („mužný“ nebo „silný“).[1][2] Vypravěč tohoto románu se setkává s Vril-ya, lidmi žijícími v podzemí, kteří disponují psychickou energií jménem vril a jejichž schopnosti vysoce předčí schopnosti lidstva. Vril jim umožňujetelepatii atelekinezi[3], ovlivňují pomocí něj všechny živé nebo neživé objekty, mohou léčit, křísit mrtvé nebo ničit. Vril-ya byli původně lidé, kteří žili na zemském povrchu, ale byli od zbytku lidstva odděleni přírodníkatastrofou a byli nuceni se uchýlit do podzemníhojeskynního systému, který se jim stal novým domovem. Během historie poznamenané mnoha válkami a společenskými nepokoji se díky objevu síly vril přetvořili vegalitářskou,eugeniku praktikující společnost nadřazenou všemrasám. Díky vypravěči románu se Vril-ya dozvědí o lidstvu žijícím na zemském povrchu a podrobně se ho ptají na lidskou společnost. Vypravěči se podaří z říše Vril-ya uprchnout a v závěru románu varuje čtenáře před nebezpečím, které by Vril-ya představovali pro lidstvo, pokud by se znovu vrátili na povrch.
Ačkoli soudobá kritika považovala románBudoucí lidstvo za pouhou satiru[4], někteří čtenáři jej považovali za okultníroman à clef. Tito čtenáři zastávali názor, že Bulwer-Lytton jerosenkrucián a vril je skutečně existující univerzální životní síla. Podle tohoto postoje byl román nástroj, kterým chtěl Bulwer-Lytton sdělit skutečné okultní poznání pod rouškou anonymity.[5]
Helena Petrovna Blavatská a jiní okultní autoři užívali pojem vril jakosynonymum pro tajemnou přírodní sílu, s níž lze pracovat pouzemagií.[6] V prvním díle BlavatskéOdhalená Isis (1877) se o vrilu hovoří jako o reálné, nezávisle působící síle.[7] Ve své další knize,Tajné nauce (1888), popisuje, jak obyvateléAtlantidy užívali vril k budování kolosálních staveb. Po pádu Atlantidy malá skupinka přeživších kněží zachovala tuto znalost a předávala ji vyvoleným.[1][8] Tato údajná psychická energie umožňuje ovládnutí celé přírody.[9] Podle několika publikací byl vLondýně v roce1904 založenVril-ya Club, který se touto tematikou zabýval.[10] Dílo Bulwera-Lyttona ovlivnilo takéNové myšlení.[11]
Obzvláštní význam pro rozšíření pojmu vril mimo fikci měla knihaWilliama Scotta-ElliotaPříběh Atlantidy (The Story of Atlantis,1896; česky vydáno spolu s jinou autorovou publikací jakoAtlantida a Ztracená Lemurie, Praha: Aurora,1997), v níž hovoří o tom, že vril je síla, která pohánělalétající stroje. Tato vlastnost vrilu, která je zmíněna už vBudoucím lidstvu, ovlivnila spolu s explicitním odkazem na Atlantidu vývoj představ o vrilu po druhé světové válce.[12]
Již v polovině 90. let 19. století se pod vlivem nových vědeckých objevů (napříkladrentgenového záření) rozšířil názor, a to i mezi intelektuály, žepřírodní vědy nemohou poskytnout definitivní odpovědi na záhady světa a že mimo vědecky poznatelných sil existují i další, skryté síly.[13]Okultismus nebyl pouze protiváhou přírodní vědy, existovaly i tematické styčné body.[14] Mnohé okultní kruhy čelily nechuti vyvolané modernímmaterialismem tím, že se snažily formulovat nauku o ovládání pozemských i kosmických sil, která by se vyrovnala přírodním vědám.[15]
Kolem roku1900 prožilokultismus amysticismus obrovský rozmach, který trval až do 30. let.[16] V důsledku rozšířeníteosofie v tomto období se pojem vril rozšířil i mezi širší okultní kruhy.[17] Prasíla, o níž Bulwer-Lytton hovořil, se vyskytovala zejména v kontextu hledání magické techniky, které bylo výslovně motivováno touhou sjednotit vědu a náboženstvím.[18] V Německu byly mezi lety1874 a1924 publikovány čtyři překladyBudoucího lidstva, z nichž jeden pořídilantroposof Guenther Wachsmuth na přáníRudolfa Steinera. Pojem vril byl tedy již ve 20. letech v Německu znám širšímu publiku.
Předdruhou světovou válkou byl vBerlíně aspoň jeden soukromý kroužek, jehož členové se výslovně zabývali sílou vril. Několik pramenů, které prokazují existenci této skupinky, se později stalo východiskem pro vývoj legendy o Společnosti Vril.[19]
.jpg)
Jeden ze zdrojů důkazů pro existenci takové skupinky je článekněmeckého popularizátora vědyWillyho Leye, který po nástupu nacismu emigroval doVelké Británie a později doSpojených států. Ley svůj článek publikoval v roce1947 v americkém vědeckofantastickém magazínu Astounding Science Fiction. V tomto článku se pokouší vysvětlit, proč našel nacismus v Německu tak úrodnou půdu, a jeho rozmach připisuje velké popularitě iracionálních názorů v předválečném Německu. Popisuje různé pseudovědecké a esoterické směry a zejména upozorňuje na jednu skupinku, která se mu zdála obzvlášť podivná:
| „ | Další skupina byla doslova založená na románu. Tato skupina, která se, myslím, jmenovala Společnost pravdy (Wahrheitsgesellschaft) a sídlila víceméně v Berlíně, se ve svém volném čase věnovala hledání vrilu. Ano, tyto názory byly založeny na Bulwer-LyttonověBudoucím lidstvu. Věděli, že ta kniha jefikce: Bulwer-Lytton použil tento trik, aby mohl vypovědět pravdu o této „síle“. Lidstvo v podzemí byl nesmysl, ale vril ne. Možná právě on umožnil Britům, kteří jej střežili jako státní tajemství, vybudovat svoukoloniální říši. TakéŘímané ho jistě měli uzavřený v malých kovových kuličkách, které přechovávali ve svých domech a nazývali jelary. Z důvodů, které mi nebyly zřejmé, bylo tajemství vrilu objeveno tak, že se ponořili do rozjímání o struktuře napůl rozkrojenéhojablka. Nedělám si legraci, tohle mi bylo řečeno velmi slavnostně a v utajení. Taková skupina skutečně existovala, vydala dokonce první číslo časopisu, ve kterém zveřejnila své krédo. | “ |
V roce1930 vydalokultní kroužek nazvanýReichsarbeitsgemeinschaft ‚Das kommende Deutschland’ (Říšská pracovní skupina „Budoucí Německo“; zkratkou RAG) dvě malé brožurky nazvanéWeltdynamismus (Světová dynamika) a„Vril“. Die kosmische Urkraft (Vril. Kosmická prasíla).[21]
RAG v těchto textech tvrdila, že má rozvinutou technologii k využívání síly vril. Stavba a princip fungování zmíněného stroje i náčrt politického programu jsou téměř identické náčrtuperpetua mobile, údajně založeného na myšlenkáchrakouského excentrického vynálezceCarla Schappellera, který v roce1928 publikovali dva rakouští autoři.[22] Plány zveřejněné RAG se lišily jen v detailech, celkově mělo jít o vylepšenou verzi Schappellerova stroje, který však není založen na (pseudo)fyzikálním, ale naokultním principu. V jednom z těchto textů je obrázek napůl rozkrojeného jablka jako model struktury Země a jejího spojení s „vesmírnou silou“ (Raumkraft). Tyto a další příspěvky zmíněných Schappellerových následovníků svědčí o tom, že publikace RAG jsou založeny na práci následovníků tohoto rakouského vynálezce.[23]
Podle jiné publikace RAG,Zeitschrift für Weltdynamismus (Časopis pro světovou dynamiku), byla RAG založena v roce 1930 jistým Johannesem Täuferem, který je také podepsán pod brožurou„Vril“. Die kosmische Urkraft. Jméno je však evidentněpseudonym[24] (Johannes der Täufer je německé označení probiblickou postavuJana Křtitele) a nic dalšího o něm není známo. Byla vyjádřena domněnka, že se za tímto jménem skrýval okultnínakladatel Otto Wilhelm Barth, který vydal další dvě publikace RAG.[17] Dalším možným kandidátem byl Schappellerův stoupenec Fritz Klein.[25]
Porovnání Leyovy vzpomínky s texty RAG ukazuje, že Leyova „Společnost pravdy“ a RAG mohla být různá označení téže skupiny.[26] Zdá se však, že na dobové okultní scéně měla jen krátkodobý a marginální význam.[27] RAG není uvedena v oficiálních seznamech a v archivech nakladatelství Otto-Wilhelm-Barth-Verlag se nenacházejí zmínky o jejich dalších publikacích.[28] AniZeitschrift für Weltdynamismus, ani zároveň publikovanýArchiv für Alchemistische Forschung neměly další vydání.[17] Po roce 1930 nejsou žádné dokumenty dokazující existenci RAG nebo její vliv na jiné spolky. Tvrzení RAG o tom, že mají k dispozici technologii užívající vril, nedokazuje, že ji skutečně dokázaly užívat. Pro vznik legendy o Společnosti Vril po roce 1945 je ovšem irelevantní, zda Willy Ley měl skutečně na mysli RAG; jak je uvedeno níže, smyšlenky pozdějších autorů byly inspirovány Leyovými vzpomínkami.[29] Tato skupina je nicméně hlavním prvkem v ospravedlnění legend o tajném působení Společnosti Vril v Německu mezi 20. a 40. lety20. století.
V době po druhé světové válce se objevilo množství konspiračně-teoretických a pseudohistorických interpretacíTřetí říše, v nichž hrály ústřední roli okultní prvky. V tomto kontextu byl zmiňován jako důkaz také koncept vrilu a výše zmíněné souvislosti s okultními skupinami. Nejstarší zmínka o údajné tajné společnosti označované jako Vril-Gesellschaft pochází z roku1960. Následně bylo toto téma znovu zpracováváno v konspiračně-teoretické a esoterické literatuře. Zatímco první varianty legendy stále odmítalynacismus, některé novější interpretace přímo nebo nepřímo usilují o reinterpretaci Třetí říše v pozitivním světle.
První[30] zmínka o existenci Vril-Gesellschaft se nachází v knizeJitro kouzelníků (Le Matin des magiciens,1960,česky1963) francouzských autorůLouise Pauwelse aJacquese Bergiera, kde hájí tezi, že nacistické vedení usilovalo o spojení s nadpřirozenými mocnostmi. Hlavní roli v těchto snahách hrála tajná okultní společnost. Autoři s odvoláním na Leye a neupřesněný vlastní výzkum tvrdí, že tato společnost se nazývala Společnost Vril (Vril-Gesellschaft) nebo Lóže bratří světla a měla úzké kontakty na Teosofickou společnost arosekruciány, zvláště na okultistickouSpolečnost Thule.
Leyem zmíněná sekta se Společnosti Vril, o níž hovoří autořiJitra kouzelníků, podobá jen povrchně. Autoři pro své dalekosáhlé spekulace ani pro jméno této skupiny neuvádějí žádné důkazy. Jejich tvrzení tedy musejí být považována za fikci. Historický výzkum mimoto došel k závěru, že okultní skupiny, které v té době existovaly (například reálně existující Společnost Thule) neměly naNSDAP aAdolfa Hitlera zásadní vliv. Lze dokázat spojení mezi okultními idejemi a světonázorem jednotlivých nacistů, předevšímHeinricha Himmlera, ta však nepodporují tezi, že okultní kruhy měly zásadní a systematický vliv na Hitlera nebo celé nacistické vedení.[31]
Jitro kouzelníků inspirovalo ke spekulacím o údajné roli Společnosti Vril také další autory, např.Jamese Herberta Brennana[32] neboTrevora Ravenscrofta (Kopí osudu, česky 2003). Tito autoři hovoří také o úzkých vztazích mezi Společností Thule, Společností Vril a nacistickým vedením, jejich tvrzení se však zakládají na pouhé spekulaci a pseudofaktech.[33]
Dalšího vývoje se legenda dočkala v 90. letech. Norbert Jürgen-Ratthofer a Ralf Ettl ji ve své práciDas Vril-Projekt (Projekt Vril) z roku 1992 spojili se starším mýtem o nacistických UFO.[34] Podle nich se Společnost Vril vyvinula ze Společnosti Thule a věnovala se esoterickým studiím. Počátkem 20. let vstoupili dotelepatického kontaktu s obyvateli planet systému hvězdyAldebaran a s vnitřním kruhem SS. Od obyvatelů aldebaranské soustavy přijali také plány na výrobu létajícího stroje. V roce1922 se Společnost Vril údajně na základě těchto informací pokusila o stavbu létajícího stroje ve tvaru talíře, tzv.Jenseitsflugmaschine. Po několika mezistupních, do nichž se zapojil i rakouský vynálezceViktor Schauberger, to údajně vedlo ke konstrukci inovované verze (tzv. V7) létajícího stroje, pomocí níž členové společnosti v roce 1945 odletěli k Aldebaranu. Mimoto byl údajně vyvinut i další létající stroj talířovitého tvaru (nazývaný Vril nebo Haunebu), pomocí kterého členové Společnosti Vril aSS v roce 1945 odletěli doNového Švábska.
Jürgen-Ratthofer a Ettl byli členy tzv.Tempelhofgesellschaft (Společnosti chrámového dvora), která byla aktivní v 80. letech 20. století pod egidou svého velekomtura (Großkomtur) Hanse-Güntera Fröhlicha.Tempelhofgesellschaft vydala několik drobných publikací a pořádala pravidelná setkání, která prokazují její propojení s německojazyčnou sítípravicových extremistů.[35] První rozsáhlejší publikaceTempelhofgesellschaft byla vydána v roce1987 pod názvemEinblick in die magische Weltsicht und die magischen Prozesse (Nahlédnutí do magického pohledu na svět a magických procesů). Úryvky z této publikace a z článků v pravicověextremistickém časopiseCODE dokazují, že členovéTempelhofgesellschaft byli v kontaktu s kroužkem kolem Wilhelma Landiga (1909-1997), bývalého člena SS a autora knih o esoterickém nacismu, který se zabýval předevšímsumersko-babylónským původem Němců a konceptem Černého slunce.[36]
TextDas Vril-Projekt, který vydalaTempelhofgesellschaft, byl zpočátku málo znám; většímu okruhu čtenářů se dostala teprve poté, co je zpracoval známýzáhadologJan Udo Holey, píšící také pod pseudonymem Jan van Helsing, který je také někdy řazen k esoterickému nacismu, ve své knizeGeheimgesellschaften und ihre Macht im 20. Jahrhundert (Tajné společnosti a jejich moc ve 20. století) z roku1993. Van Helsing tuto myšlenku rozvinul ve své knizeUnternehmen Aldebaran (Akce Aldebaran,1997), kde doplnil další údajné souvislosti s nacistickými UFO a tajnými základnami naAntarktidě.[37]
Další variace této legendy se objevují v novějších publikacích dalších autorů.[38][39][40][41][42]
Další variace legendy se soustřeďují na roli ženy, kterou poprvé zmiňují Jürgen-Ratthofer a Ettl[43] a později Holey[44][45]: média jménem Maria Oršić (v textech se vyskytují různé varianty jména, např. Ortic, Otschitsch, Orsitsch apod.). Podle Jürgen-Ratthofera a Ettla pocházela zeZáhřebu, podílela se na založení Společnosti Vril a na navázání kontaktu s obyvateli planet obklopujících Aldebaran.
V pozdějším textu, anonymně šířeném na internetu[46], se Maria Oršić stává hlavní postavou: Maria Oršić podle něj pocházela zVídně, v roce1919 nebo1921 vMnichově údajně založila Všeněmeckou společnost pro metafyziku (Alldeutsche Gesellschaft für Metaphysik), která byla spojená se Společností Vril. Podle tohoto textu původně s energií vril pracovaly pouze ženské členky Společnosti, které byly napojeny na sílu Vril. V souvislosti s těmito „vibračněmagickými“ (schwingungsmagischen) energiemi hrálo významnou roli nošení dlouhých vlasů, což bylo v rozporu s módou 20. let, která preferovala u žen vlasy krátké. Tyto energie sloužily také k pohonu létajících strojů, tzv.Jenseitsflugmaschinen, do jejichž konstrukce se zapojovaly. Podle tohoto textu se následně ze Všeněmecké společnosti pro metafyziku vyvinuly „Dílny pohonné technologie“ (Antriebstechnischen Werkstätten), v níž se vědci a technici včetně jistého mnichovského profesora jménem W. O. Schumann zapojili do vývoje létajících strojů a dalších vojenských záměrů říše.
Po rozpuštění Tempelhofgesellschaft Ralf Ettle založilFreundeskreis Causa Nostra (Přátelský kruh Naše věc), který pokračuje v šíření podobných teorií.Causa Nostra udržuje spojení sešvýcarským nakladatelstvím Unitall-Verlag, který publikuje myšlenkyTempelhofgesellschaft ve forměrománů iliteratury faktu.[47]
Mýtus o nacistickýchUFO se zrodil nezávisle na zmíněných autorech a je v podstatě utvářen dílyMiguela Serrana[48],Ernsta Zündela[49] a zmíněného Wilhelma Landiga[50][51][52][53][54]. Obrázky německých létajících talířů, které jsou dnes rozšířeny, jsou především založeny na kresbách, které distribuovala Ettlova společnost Abraxas Videofilm Produktionsgesellschaft mbH v 80. letech a které se poprvé objevily v publikacích D. H. Haarmanna a O. Bergmanna.[55]
Ověřitelné zdroje pro popisovaný scénář neexistují; knihy obsahují pouze několik ilustrací pochybného původu. Existence zmíněných skupin ani osob není spolehlivě doložena. Autoři se odvolávají na informace od médií nebo od anonymních informátorů[56], které nelze nijak ověřit.[54] Tyto teze jsou pozitivně přijímány především v kruzích esoterického neonacismu.[57][58][36] Pro tento trend je charakteristické, že se Třetí říše reinterpretuje pozitivně z hlediska esoterického světonázoru. Obrazy pocházející z těchto kruhů, například symbol černého slunce, se rozšířily do populární kultury, např. v sérii počítačových herWolfenstein.[36]
Žádné seriózní zdroje neexistují ani o životě a působení Marie Oršić a členech společnosti, kterou údajně vedla. Po Holeyových zmínkách o ní se však objevilo mnoho novopohanských, částečně také neonacistických publikací, tajných řádů a dokonce i román, které jsou věnovány jejímu životu a působení a považují je za historické.[59][60]
Především díky publikaci Petera Bahna a Heinera GehringaDer Vril-Mythos (1997), jejíž autoři se snaží s odvoláním na historickou tradici těchto představ podpořit koncept praenergie, která je základem všech ostatních forem energie, je o téma vrilu a Společnosti Vril zájem také v kruzích, které věří v existenci takzvané „volné energie“.[61] Pojem vril je však také užíván představiteli esoterického nacismu, kteří usilují o pozitivní reinterpretaci Třetí říše. Odkazy na Bahnovu a Gehringovu se objevují například v publikacích Sonnenwacht-Verein, který podle svých kritiků „používánovopohanskou esoteriku jako zástěrku pro pravicový extremismus“.[62]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuVril-Gesellschaft na německé Wikipedii.
