 Vrba špičatolistá | |
|---|---|
 Vrba špičatolistá (Salix acutifolia) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | malpígiotvaré (Malpighiales) |
| Čeleď | vrbovité (Salicaceae) |
| Rod | vrba (Salix) |
| Binomické jméno | |
| Salix acutifolia Willd.,1806 | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Vrba špičatolistá (Salix acutifolia) jedvoudomádřevina, častěji do široka rostoucíkeř nežstrom, která je v české příroděnepůvodní druh a je považována za zdomácnělýneofyt. Je blízce příbuznouvrbě lýkovcové, za jejížpoddruh je někdy považována.
Do středníEvropy se pravděpodobně dostala vědomým lidským přičiněním ze západníAsie nebo z evropského východu či jihu. V Asii jepůvodním druhem v ruskéSibiři,Střední Asii aPákistánu iKašmíru.[2][3][4][5]
V České republice a okolních státech se vysazují výhradně samčí jedinci, takže netvoří semena a samovolně se nešíří na nevyhrazená místa. Jinak se jako většinadruhůroduvrba lehcekříží a vytváříhybridy. Je rostlina světlomilná i teplomilná a vhodná pro lehké písčité, střední hlinité i těžké jílovité půdy, které jsou slabě kyselé až neutrální.Ploidie druhu je 2n = 38.[2][3][6][7]
Široce rozkladitý, středně hustýkeř nebostrom 4 až 6 m vysoký s dlouhými, tenkými, na konci ohnutými a zřetelně stříbřitě ojíněnými větvemi, které jsou v mládí červenohnědé.Kořeny má husté a doširoka rozprostřené.Pupeny na větvích jsou lysé a červenavě hnědé,listové bývají asi 4 mm dlouhé akvětní až dvojnásobně delší. Listy s asi 1 cm dlouhýmiřapíky majíčepele kopinaté až čárkovité, 5 až 15 cm dlouhé a 0,5 až 1 cm široké, jejích báze je klínovitá nebo zaoblená a vrchol dlouze zašpičatělý, po obvodě bývají jemně pilovité, oboustranně lysé, na lícní straně leskle tmavě zelené a na rubu mají našedlý voskovitý povlak.Palisty opadávající až současně s listy jsou kopinaté, pilovité a bývají dlouhé jako řapíky, s kterými srůstají. Listy se na podzim barví jasně žlutě a na stromě zůstávají dlouho do zimy.
Květenství jsoujehnědy s jednopohlavnýmikvěty rostoucími z úžlabí celokrajných, úzkýchlistenú. Vyrůstají vzpřímené, jsou přisedlé, válcovitého tvaru, samčí jsou dlouhé asi 5 cm a štíhlejší samičí asi 3 cm. Samčí květy obsahují dvě dlouhétyčinky s lysýminitkami a žlutýmiprašníky. Samičí mají stopkatýsemeník složený ze dvouplodolistů ačnělku se dvěmabliznami. Květy vykvétají v březnu a dubnu, ještě před rašením listů a mají jednu žlázku produkujícínektar.Opylovány jsou hlavněvčelami a jinýmhmyzem, velice málo větrem.
Plod je lysátobolka otevírající se dvěma chlopněmi. Bývá dlouhá asi 4 mm a obsahuje drobná, kyjovitá,ochmýřenásemena asi 0,4 mm velká.[2][3][6][7]
Může se množit výsevem semen, která si však udržují životnost jen velmi krátce, pro získání semen je nutno pěstovat samčí i samičí rostlinu. Spolehlivé je množenířízky z jednoletého, dobře vyzrálého dřeva sázenými v listopadu až únoru na chráněné záhony, nebo přímo na stanoviště, nejlépe podmulč. Lze také vysazovat řízky z polovyzrálého dřeva v červenci a srpnu, je to však metoda méně spolehlivá.[3]
Je dřevinou, která dobře snáší vlhko až mokro a také spolehlivě odolává i déletrvajícímu suchu. Proto se vysazuje hlavně jakomeliorační dřevina na písčitých březích řek, které zpevňuje hustými, široce rozloženými, 10 až 15 m dlouhými kořeny. Jsouvyšlechtěny ikultivary sloužící jako okrasné, nebo speciálně pro dlouhé pruty používané v košíkářství.Pyl inektar květů je vítanou složkou jarní potravy včel i dalšího hmyzu. Vrba špičatolistá je pro svůj rychlý růst, nenáročnost na ošetřování a odolností vůči chorobám považována za perspektivníenergetickou plodinu.[3][4][7]
Obrázky, zvuky či videa k tématuvrba špičatolistá na Wikimedia Commons
TaxonSalix acutifolia ve Wikidruzích