Vrba (Salix) je obsáhlýroddvoudomýchopadavýchdřevin z čeledivrbovitých. Zahrnuje více než 400 druhů kosmopolitně rozšířenýchstromů, keřů i drobných keříčků, s převahou v mírných a chladných oblastech severní polokoule. Jejich determinace je často obtížná, rod patří mezi tzv.kritické taxony rostlin. Vrby obvykle rostou poblíž vody, v lužních lesích, na vlhkých loukách, v rašeliništích či podél vodních toků, ale též v alpínské vegetaci či v mrazovétundře. Vesměs jsou velmi náročné na světlo. Listy jsou čárkovité, kopinaté či vejčité, květy jsou uspořádány v jehnědách, plody jsoutobolky obsahující velké množství ochmýřených semen, která se šíří větrem. Kvetoucí jehnědy jsou opylovány převážně hmyzem.
Jako zdroj rychle obnovovaného dřeva a proutí jsou vrby odedávna využívány člověkem, vrbová kůra obsahuje léčivé látky. Patří k významnýmvčelařským rostlinám. Využívány jsou v kořenových čističkách odpadních vod, stejně jako v okrasném zahradnictví a moderní architektuře. V kulturní historii bývají chápány jako symbol neplodnosti,cudnosti, truchlení a smrti, vrbové ratolesti ve forměkočiček jsou užívány také při některých předjarních a jarních slavnostech.
V české květeně se vyskytuje 22 původních druhů vrb, z toho jeden vyhynulý, a množství hybridů; dalších několik introdukovaných se pěstuje v kultuře a místy zplaňuje.[1] Pověstná a v hospodářství po staletí využívaná je regenerační schopnost vrb: jsou schopny se obnovovat po opakovaném ořezávání i zakořeňováním opadaných větví. Měkké, pórovité, nepříliš trvanlivé dřevo vrb se užívá k výroběcelulózy,překližek,bedýnek, dříve téžkriketových pálek, či jako palivo. Ohebné a různobarevné proutí se odedávna používá vkošíkářství k výrobě ošatek, košů i rozličného nábytku.
Vrby jsouopadavédvoudoméstromy,keře i drobné keříčky s mohutným, spíše povrchově uloženýmkořenovým systémem. Mnohé druhy jsou schopny vytvářet při změně terénu naplavením země přídatné kořeny i přes silnou borku. Mohou růst vzpřímeně, vystoupavě nebo být plazivé, jejich větve jsou vzpřímené nebo převislé. Stromové tvary jsou často vícekmenné, rychle rostoucí, jejich měkké pórovité dřevo však brzy vyhnívá, takže starší kmeny jsou často duté a snadno se lámou.Letorosty mohou být lysé, ojíněné či chlupaté. Přestože jsou obvykle pružné, u báze mohou být lámavé. Na dřevě jsou někdy vyvinuty podélné lišty, patrné po sloupnutí kůry; jsou důležitým určovacím znakem.[2][3]
Pupeny mají zpravidla jednu šupinu, jen vzácně dvě. Střídavě, výjimečně i vstřícně vyrůstajícílisty jsou jednoduché a celistvé. Většinou mají krátkýřapík a různě tvarované opadavépalisty.Listové čepele bývají tvaru čárkovitého až obvejčitého, okraje mají celokrajné nebo zubaté, někdy podvinuté; později vyvinuté listy jsou tvarově odlišné od nejnižších, primárních listů, tzv. katafylů.[3]
Vzpřímená nebo převislákvětenství,jehnědy, většinou na krátkých stopkách, jsou složena z jednopohlavných, silně redukovaných, bezobalnýchkvětů vyrůstajících v paždílistenů. Mívají tvar podlouhlý nebo téměř kulovitý, vyrůstají buď před rašením listů, zároveň s ním, nebo až po vyrašení. Samčí květy mají 2 až 12 tyčinek s volnými nebo částečně srostlými nitkami nesoucími prašníky. Samičí jsou vytvořeny parakarpnímgyneceem srostlým ze dvou až čtyř plodolistů. Mají stopkatý nebo přisedlý jednodílnýsemeník s vícevajíčky, maloučnělku a ohnutou dvoulaločnoubliznu. Mívají pohárkovitý terč pod květem nebonektarové žlázky. U většiny vrb je větší počet samičích rostlin než samčích, byly zdokumentovány též odlišné ekologické preference obou pohlaví v rámci stejného druhu. Květyopylujehmyz, některé navíc i vítr.[2]
Plody jsoutobolky otvírající se dvěma zkrucujícími se chlopněmi. Obsahují velký počet (až 32) drobných, lysýchsemen opatřenýchchmýrem, která se dobře šíří větrem či vodou na velké vzdálenosti. Semena jsou bezendospermu a mají poměrně krátkou dobuklíčivosti.[4][5][6][7]
Nejobvyklejšími biotopy s výskytem vrb jsou v mírném pásualuvia řek s proudící okysličenou podzemní vodou, a to jak nížinných, tak pahorkatinných a podhorských, břehovékřoviny divočících řek se štěrkovými lavicemi nebo porostylužních lesů, dále podmáčené a zrašelinělélouky, svahováprameniště avrchoviště, stejně jako hlinité a štěrkové nánosy v okolí současných nebo zanesených říčních koryt. Ekologicky má většina druhů vrb vazbu na místa s dostatkem vody a světla. Při splnění těchto podmínek mohou růst i v nejrůznějších dalšíchbiotopech: osídlují čerstvě uložené substráty, kde patří k pionýrským druhům, využívají též míst ovlivněných lidskou činností, vyrůstají na navážkách,pastvinách i orné půdě, v lomech či na železničních náspech. Některé druhy snášejí stagnující mokřadní vodu, jiné nikoli. Specifické nároky mávrba jíva, která netoleruje zamokření a naopak dobře roste i na vysychavých vápencových skalách, na lesních pasekách neboruderálních stanovištích.[8] Trpasličí keříčkovité druhy vrb rostou vesněhových vyležiscích a na vyfoukávaných skalách alpínského bezlesí, ve vegetaci horských roklí a strží,lavinových drah,ledovcových karů nebo v keříčkové vegetacitundry.[8]
Brzy na jaře bývají kvetoucí jehnědy vrb hojně navštěvovány včelami
Mnoha druhům vrb je vlastnímykorhiza, která má různé podoby. Při první z nich – ektomykorhize – houba vytváří kolem kořenehyfový plášť a neproniká do kořene; při druhé houbová vlákna do kořene pronikají – ta se nazývá arbuskulární mykorhiza. Znám je také dosud málo prozkoumaný typ DSE mykorhizy (z anglického Dark Septate Endophytes). Rostlina při tomto soužití poskytuje houběuhlík a energii, houba naopak rostlině vodu a některéminerály. Pro vrby žijící v nepříznivých přírodních podmínkách je mykorhiza nutnou součástí přežití.[9][10]
Vrba je významnoumedonosnou rostlinou vykvétající brzy z jara, opylujícímu hmyzu poskytuje hojnost výživného nektaru i pylu, a to často již v době, kdy jiné rostliny dosud nekvetou. Listy též hostí některé producentymedovice – červce a mšice. Vrbovýmed je jantarové až načervenalé barvy a pronikavé vůně, krystalizuje v hrubých krystalech.[11] Svéhálky mohou na listech vytvářet různí vlnovníci (Aculus spp.), listy a dřevem se živí housenky a larvy mnoha druhů motýlů a brouků, ve vykotlanýchdutinách nalézají úkryt ptáci i drobnější savci. Z rostlinných parazitů jsou vrby někdy napadányjmelím (např.Viscum album subsp.album).[12]
Vrbové porosty lemují vodní plochu v lesotundře kanadského teritoria Yukon
Vrby rostou téměř po celém světě, s těžištěm největšího rozšíření v Číně (270 druhů), naSibiři a v přilehlých hornatých oblastech (120 druhů), v mírném až subarktickém pásmuEvropy (65druhů) aSeverní Ameriky. Dále se vyskytují v Japonsku, několik druhů též veStřední aJižní Americe, v Africe či naStředním východě. Pouze introdukovaně se vyskytují v Austrálii, naNovém Zélandu nebo na Kubě, chybí v Oceánii, jihovýchodníAsii, západníAfrice a východníBrazílii.[13] Obvyklým rysem jevikarizace a disjunkce, kdy na velkém území na sebe navazují spíše menší vzájemně sousedící areály jednotlivých druhů; tento jev lze vysvětlit fragmentací souvislého třetihorního areálu pleistocenním zaledněním.[8]
Místo původu tohoto rodu je pravděpodobně v horách východníAsie, odkud se mírně rozšířil dotropů, hodně pomírném pásmu a později i doArktických oblastí. V dobách ledových ustupoval ze severu a v dobách meziledových se vracel zpět k severu. Přitom docházelo k hybridizaci mezi izolovanýmipopulacemi. Po ustoupeníledovců byly vrby schopné díky svým větrem roznášenýmsemenům obsadit jako jedny z prvních rostlin biotopy uvolněné po ledovcích.[10]
Vysokohorské druhy jsouglaciálním reliktem arktického původu. Při poslední době ledové již neleželo naše území pod ledovcovým příkrovem, a mj. právě tyto vrby se dokázaly tvrdým životním podmínkámtundry přizpůsobit a přežít. S nástupem teplejšíhoklimatu však přežily v silné konkurenci většinou jen ty, které rostly vysoko v horách nebo v jiných nehostinných prostředích, např. v rašeliništích,vřesovištích, nebobažinatých územích.[4][5][10]
V české květeně se vyskytuje 21 původních druhů vrb a množství jejich kříženců. Na celém území jsou hojnévrba jíva (Salix caprea) avrba křehká (Salix euxina), podél vod a v měkkých luzích nižších poloh téžvrba bílá (Salix alba) a její hybrid vrba červenavá (Salix ×rubens, resp.Salix ×fragilis). V křovinách podél vodních toků je běžnávrba trojmužná(Salix triandra) nebokošíkářská(Salix viminalis), mokřadní společenstva porůstá předevšímvrba popelavá(Salix cinerea),vrba ušatá(Salix aurita) nebovrba pětimužná(Salix pentandra), která může nabývat charakteru jak keře, tak stromu. Vysokohorské keříčkovité druhy vrb jsou na českém území vesměs silně až kriticky ohroženýmiglaciálními relikty (viz níže kapitola o ohrožení), které se vyskytují jen na několika málo místech, často pouze v jednopohlavných zbytkových populacích. Celkový počet taxonů vrb zaznamenaných v české květeně, včetně hybridů a zplanělých pěstovaných druhů, dosahuje čísla 74.[3]
Rod vrba je velice široký a patří k značně problematickým skupinám rostlin – k tzv.kritickým taxonům. Názory na počet druhů jsou dosti odlišné, uvádí se rozmezí 300–550 druhů. Databáze botanických zahrad v Kew uznává 397 druhů včetně hybridních.[13] Důvodem je obtížná determinace způsobovaná velkougenetickou amorfologickou variabilitou, mnohdy nezřetelnými určovacími znaky a také možným mezidruhovýmkřížením, mnohdy zpětným a násobným. Blízce příbuzné druhy se na překryvu areálů lehce kříží mezi sebou a vznikajíhybridní roje. Odlišit zpětné a vícenásobné křížence od rodičovských druhů bývá velmi složité, mnohdy téměř nemožné. Někde převažují počtyfertilních kříženců nad mateřskými rostlinami. Přesto se však zdá, že význam hybridizace byl v minulosti dosti přeceňován (jako hybridi byli popisování morfologicky proměnliví jedinci téhož druhu) a ke skutečně masivnímu křížení dochází v přirozených podmínkách spíše zřídka.[8]
Mezi hlavní faktory přispívající k velké genetické variabilitě patřídvoudomost, šíření semen přigenerativním rozmnožování na velké vzdálenosti, krátká generační doba, dlouholetýklonální životní cyklus a dobráplodnost. Rostliny obvykle kombinujípohlavní způsob reprodukce s nepohlavním. Většina druhů je navíc hodně plastická, může se vyskytovat jako keřík nebo strom, mít okraj listů celistvý nebo pilovitý apod. Tyto vlastnosti jsou ovlivněny prostředím, což zvyšuje problémy při identifikaci druhů.[10]
Základnímchromozómovým číslem je x=19, provrbu trojmužnou bývá udáváno x=22. Převážná většina druhů je diploidních (2n=38), velké stromové vrby podroduSalix jsou tetraploidní (2n=76). V menší míře se vyskytujepolyploidie (hexa-, okto, deka- a dokonce dodekaploidie u druhuSalix maccalliana s 2n=12x=228).[8]
Systematické pojetí roduSalix se může značně lišit podle autora a jeho geografické příslušnosti a v minulosti nabývala mnoha podob, včetně rozdělení zástupců do několika různých rodů. V evropském prostoru je široce přijímána klasifikace ruského biologa Skvorcova, v němž je rod dělen do třípodrodů:Salix subgen. Salix,Salix subgen. Vetrix aSalix subgen. Chamaetia, každý je dále rozdělen dosekcí. Nový pohled na rod přineslymolekulární výzkumy, podle nichž je do něho v rámci zachovánímonofylie nutno začlenit ještě dosavadní drobné rodyChosenia (korejanka) aToisusu. Dále byla prokázána existence čtyř hlavních vývojových větví: první, bazální, odpovídá zhruba tradičnímu podroduSalix a dělí se dál na euroasijskou a americkou větev, druhá zahrnuje jeho dosavadní sekciTriandrae, třetí dva zmíněné malé rody a konečně čtvrtá obsahuje množství minimálně diferencovaných, a tedy často obtížně rozlišitelných keřovitých druhů z podrodůVetrix aChamaetia, které je tedy záhodno sloučit do jediného podrodu.[8]Lektotypem rodu je vrba bílá (Salix alba)[14], sesterským rodem, tedy takovým, s nímž sdílí právě jednoho společného předka, jetopol (Populus).[15]
Vrby naklánějící se nad vodu za světlem tvoří malebná zákoutí s oblibou navštěvovaná lidmi (vrba křehká)
Keře nebo nepříliš statné stromy, kvetou před nebo současně s rašením listů, nejpočetnější podrod s velmi častou hybridizací; vyvinuly se v oligocénu, jejich největší rozmach však nastal až ve čtvrtohorách.
Ohrožení mnoha druhů vrb je dáno přirozenou vzácností jejich izolovaných, prostorově omezených reliktních stanovišť. Další jsou negativně zasahovány úbytkem vhodných biotopů vlivem lidské činnosti: regulací řek a mizením štěrkových lavic a náplavů, likvidací lužních porostů a změnou vodního režimu toků, ničením rašelinišť a slatinišť nebo vysoušením a následnou zástavbou vlhkých luk.[8]
Příloha č. II „Vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. Seznam zvláště chráněných druhů rostlin“ stanovila, žekriticky ohroženým druhem jsouvrba borůvkovitá,vrba bylinná,vrba černající,vrba dvoubarvá avrba laponská;silně ohroženým druhem vrba velkolistá aohroženým druhem je vrba plazivá.[19] Červený seznam ohrožených druhů cévnatých rostlin České republiky z roku 2017 vede v kategorii kriticky ohrožených druhů (CR/C1) vrbu borůvkovitou, vrbu bylinnou, vrbu černající, vrbu dvoubarvou a vrbu laponskou krkonošskou; jako silně ohrožený druh (EN/C2)vrbu velkolistou,vrbu lýkovcovou, vrbu laponskou pravou,vrbu šedou avrbu hrotolistou. V kategorii ohrožených, resp. zranitelných druhů (VU/C3) je zde vedenavrba plazivá avrba rozmarýnolistá. Vymřelým taxonem je v ČRvrba bledá.[20][16] Celosvětově však vrby mezi vážně ohrožené taxony nepatří,[21] naopak mnohé druhy patří díky své schopnosti snadného šíření k nebezpečnýminvazním rostlinám v oblastech, kam byly zavlečeny, například v Austrálii nebo Severní Americe.[22][23]
Vrba se po mnoho tisíciletí využívá jako zdroj měkkého, pórovitého, nepříliš kvalitního, zato však rychle se obnovujícíhodřeva. Význam má v tomto směru v Evropě předevšímvrba bílá, v Americe pak stromovávrba černá (Salix nigra), v menší míře takévrba křehká,vrba jíva či některé větší keřovité druhy. Vrbové dřevo se užívá k výroběcelulózy,překližek,bedýnek,zápalek,kriketových pálek či různých drobných užitkových předmětů. Vzhledem k nízkéhustotě a širokýmletokruhům, z nichž se vydroluje vlákno, se špatně strojově opracovává a je málo trvanlivé. Často slouží jen jako palivo.[24][25] Ceněno je ohebné a různobarevné proutí vrb, které se odedávna používá k výroběošatek,košů,nůší i rozličného nábytku, ale též zaplétaných plotů či různých prostorových instalací. Nejkvalitnější proutí poskytujevrba košíkářská, trojmužná a bílá; jejich pravidelným ořezáváním vznikají typické hlavaté vrby. Keře pro tyto účely se pěstují ve speciálních výsadbách nazývanýchprutníky.[8] Z vrbového proutí se také vyrábějípomlázky, z tlustších prutů se pak mohou vyrábětpíšťalky.[26][27]
Vrby jakožto rychle rostoucí dřeviny se pěstují pro produkcibiomasy k energetickým nebo i krmným účelům, jejich listy i mladé výhonky někdy slouží jako potrava prodobytek,ovce i soby. Módní a ekologickou záležitostí je vrbové stavitelství, kdy stavba založená z vrbového proutí po jeho zakořenění postupně obrůstá listy a zapojuje se; lze takto vytvářet například zahradní altány, paravány, tunely a labyrinty pro děti či originální sochy.[28]
Vrba babylónská je v teplejších oblastech často pěstována jako parková dřevina
Mnohé druhy se pro svůj vzhled vysazují jakookrasné dřeviny v parcích, především ty s převislým („smutečním“) habitem, jako jsou vrba babylónská, smuteční kultivary vrby bílé nebo hybridnívrba náhrobní (Salix ×sepulcralis). Existují též převislé (penduloidní) kultivary jiných druhů. Oblíbené jsou červenobílé listy kultivarů vrby celolisté nebo kultivary vrby Matsudovy s kroucenými větvemi (Salix matsudana var.tortuosa). Drobnější, pomalu rostoucí keříčkovité druhy lze pěstovat jakoskalničky. Okrasným účinkem je habitus, jarní kvetení, olistění, v bezlistém stavu též různě barevné mladé letorosty (v různých odstínech červenofialové, žluté, zelené nebo hnědé). V krajinářských úpravách působí romanticky též vykotlané, pokroucené kmeny starých stromů, významným krajinotvorným prvkem jsou řady hlavatých vrb okolo potoků a vesnických návsí. Podzimní zbarvení listů je většinou žluté či žlutohnědé, nepříliš nápadné.[8][29]
Schopnost vrb vázat toxiny, akumulovat těžké kovy a osidlovat i kontaminovanou půdu lze využít v kořenových čistírnách a přifytoremediacích. Rychle rostoucí a snadno se ujímající vrbové výsadby mohou sloužit též jakovětrolamy, dálniční bariéry, ke zpevňování vodních břehů či svahů nebo k vysoušení podmáčených půd. Rostliny se uměle snadno množí převážněbylinnými řízky.[8]
V léčitelství je užívána vrbová kůra, která se sklízí na jaře sloupáváním z dvouletých až tříletých tenkých větví. Sušená droga obsahujeflavonoidy,šťavelany a vysoké procentotříslovin, dále takéglykosidysalicin, salicinerin či populin. Salicin je využíván pro výrobukyseliny salicylové, z níž byl roku1899 synteticky připravenaspirin. V lidovém léčitelství se z kůry připravují odvary, které účinkují jakoantipyretikum,antirevmatikum aanalgetikum: snižují teplotu, tiší bolesti, léčí nespavost, průjem i revma. Kůra se také používá jakodiuretikum. Při vnějším užití se aplikuje proti kožním plísním, pocení a na nehojící se rány. Vrbové kůry se dříve užívalo také k vyděláváníkůží.[4][7][30][31][16]
Typické tvary hlavatých vrb inspirovaly fantazii mnoha umělců
V evropské kulturní tradici jsou vrby chápány jako symbol neplodnosti,cudnosti, smutku a smrti. Motiv neplodnosti či neužitečnosti souvisí s nevýrazností květů a plodů vrby, jež tak byla často chápána jako sterilní, a objevuje se například u Homéra,Goetheho čiSpensera, ale také v perské poesii. Kombinace symboliky neplodnosti a smrti spojila vrby také s motivem panny umírající bez toho, aby poznala fyzickou lásku a zplodila děti, či s příběhy o mladých milencích a jejich smrti: motiv vrby se objevuje v souvislosti s ShakespearovouOfélií i Desdemonou, v mnoha anglických a irskýchbaladách nebo v Erbenově baladěVrba. Neplodnost je někdy nahrazena cudností – běhemathénské slavnostiThesmoforia ženy seděly na vrbových nosítkách, čímž měla být utlumena jejich sexuální touha.[32][33][34]
Mezi další příklady významu vrby v náboženství nebo kultuře náleží například:
užití olistěné vrbové ratolesti zvanéarava při židovském svátkuSukot;
sail „vrba“ je jméno jednoho z písmen irskéhoogamu;
u Slovanů měla vrba, stejně jakotopol osika abez černý, dvojznačnou povahu – byla spojována se zlovolnými silami, ale zároveň s ochranou proti nim;[39]
jakoheraldická figura symbolizuje vrba bolest, smutek, vzdor a schopnost čelit nepřízni osudu;[40]
čeština zná frázi „být někomu vrbou“ a vrby jsou chápány jako stromy, jimž se může člověk svěřit, motiv je užit například v básniKrál Lávra Karla Havlíčka Borovského;
↑ Salix – vrba • Pladias: Databáze české flóry a vegetace.pladias.cz [online]. [cit. 2020-11-08].Dostupné online.
↑abIvan Musil, Jana Möllerová:Listnaté dřeviny 1. Praha: ČZU 2005, s. 60
↑abcChmelař J. & Koblížek J. (1990):Salix L. – vrba. – In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, p. 458–489, Academia, Praha.
↑abcdŠEVČÍK, Jan.DP: Vrba bylinná v České republice ... [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra ekol. a živ. prostředí, Olomouc, rev. 07.05.2010 [cit. 2010-11-30].Dostupné online.
↑abcBRANDOVÁ, Blanka.DP: Hybridizace horských druhů vrb na příkladu vrby hrotolisté ... [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 07.05.2010 [cit. 2010-11-30].Dostupné online.
↑Dendrologie.cz: Vrba [online]. P. Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2010-11-30].Dostupné online.
↑abcdefghijVAŠUT, Radim J.; SOCHOR, Michal; HRONEŠ, Michal.Vrby České republiky. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013. 108 s.ISBN978-80-244-4121-4.
↑BAUM, Christel; HRYNKIEWICZ, Katarzyna; SZYMAŃSKA, Sonia. Mixture of Salix Genotypes Promotes Root Colonization With Dark Septate Endophytes and Changes P Cycling in the Mycorrhizosphere.Frontiers in Microbiology. 2018, roč. 9.Dostupné online [cit. 2020-11-12].ISSN1664-302X.doi:10.3389/fmicb.2018.01012. (English)
↑abcdeNÝVLTOVÁ, Veronika.DP: Charakteristika skupiny vrby bobkolisté s důrazem na vrbu dvoubarvou [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 12.08.2010 [cit. 2010-11-30].Dostupné online.
↑CHEN, Jia-Hui; SUN, Hang; WEN, Jun. Molecular phylogeny of Salix L. (Salicaceae) inferred from three chloroplast datasets and its systematic implications.TAXON. 2010, roč. 59, čís. 1, s. 29–37.Dostupné online [cit. 2020-11-09].ISSN1996-8175.doi:10.1002/tax.591004. (anglicky)
↑abcKLEČKOVÁ, Lucie.DP: Vrba šedá v Moravskoslezských Beskydech ... [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 12.08.2010 [cit. 2010-11-30].Dostupné online.
↑DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et all.Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Průhonice, rev. 23.01.2011.Dostupné online.
↑VAŠUT, Radim Jan.Salix – vrba [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 2006 [cit. 2010-11-30].Dostupné online.[nedostupný zdroj]
↑Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2010-11-30].Dostupné online.
↑GRULICH, Vít.ČERVENÝ SEZNAM OHROŽENÝCH DRUHŮ ČESKÉ REPUBLIKY: CÉVNATÉ ROSTLINY [online]. Příroda 35, 2017 [cit. 2019-11-24].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-12.
↑ The IUCN Red List of Threatened Species.IUCN Red List of Threatened Species [online]. [cit. 2020-11-10].Dostupné online.
↑ Trees: Invasive Plant Atlas of the United States.www.invasiveplantatlas.org [online]. [cit. 2020-11-24].Dostupné online.
↑ Chcete mít vrbové proutí na píšťalku, na košíky nebo na pomlázku z vlastních zdrojů? Vysaďte si košíkářskou vrbu.Region [online]. 2019-02-22 [cit. 2020-11-14].Dostupné online.
↑ Živé stavby z vrby vytvoří labyrint i originální sochu na zahradu.Prima Living [online]. [cit. 2020-11-16].Dostupné online.
↑HIEKE, Karel.Praktická dendrologie, sv. 2. Praha: České zemědělské nakladatelství, 1978. S. 431–447.
↑VÁŇA, Josef.Léčivé stromy a keře – Vrba [online]. Eminent, 2006.ISBN80-7281-268-8.
↑KORBELÁŘ, Jaroslav; ENDRIS, Zdeněk.Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1981. S. 456.
_Thom%25C3%25A9_1904%2c_2nd_ed.%2c_vol_2%2c_plate_159%2c_cropped%2c_clean%2c_no_caption.jpg)
