| Vranje Врање | |
|---|---|
 Pohled na město | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 42°33′ s. š.,21°54′ v. d. |
| Časové pásmo | SEČ |
| Stát | Srbsko Srbsko |
| Okruh | Pčinjský |
  Vranje | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 36,96 km² |
| Počet obyvatel | 60 485 (2011) |
| Hustota zalidnění | 1 636,5 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Zoran Antić (SPS) |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +381 17 |
| PSČ | 17000 |
| Označení vozidel | VR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Vranje (vsrbskécyriliciВрање) je město na jihuSrbska. Podle sčítání lidu z roku2011 zde žilo 60 485 obyvatel. Je regionálním centrem (hlavní městoPčinjského okruhu). Z Vranje pocházel např. srbský spisovatelBorisav Stanković[1] a teologJustin Popović.
Město se rozkládá veVranjské kotlině, zhruba 50 km od hranic seSeverní Makedonií.[1] na rozhraní horské krajiny (Pljačkovica) a širokého údolí řeky Južna Morava. Přirozenou osou města je řekaVranjska reka. Nadmořská výška se pohybuje u severních částí města okolo 550 m n. m. a u jižních okolo 400 m n. m.
Původ jména Vranje není jasně doložený. Podle některých výkladů jeslovanského původu, příbuzné se slovemvrána nebo s českýmvrané. Pro okolní oblast používalo místní obyvatelstvo jménoVranja. Vbulharštině se pro město používá jménoВраня; používalo se během bulharských okupací Vranje za světových válek. Turci původní název středního rodu přetvořili na ženský, což se v prostředí na nějaký čas ujalo.[2]
Podnebí, které v oblasti působí, je mírné, ale ovlivňuje jej takéStředomoří. Jara přicházejí brzy a trvamjí jen krátce, léta jsou teplá, suchá a trvají dlouhou, delší dobu zde trvá také podzim, během podzimu prší méně a je slunečno. Zima je kratší a sněží méně. Časté jsou sněhové srážky v okolních horách. Průměrná lednová teplota zde dosahuje 3 °C, červnová 22,0 °C. Nejvyšší historicky naměřená teplota zde dosáhla 38,3 °C.
První zmínka o městě pochází z roku1093.[2] Nejspíše vzniklo na místěřímské osadyAnausarumom.[3]
V roce1455 bylo spolu s celým okolím obsazenotureckými vojsky. V dobách vrcholného středověku bylo křižovatkou cest meziSrbskem,Makedonií aBulharskem, klíčovým místem namoravsko–vardarské spojnici. Vyráběly se zde především zbraně a železné předměty.
PodlecestopisuBenedikta Kuprešiće z roku1530 sestávalo Vranje z pevnosti a malé osady v jejím okolí. Pevnost představoval dnešní hradMarkovo Kale; zbytek sídla tvořilo jeho podhradí, z něhož se postupně vyvinulo jádro dnešního města. V té době bylo centrem vlastnínáchie. Nacházelo se zde 35 muslimských a 33 křesťanských domů.
Díky významné poloze na hlavní spojnici dnešního Srbska s centrem Osmanské říše lákalo město pozornost v Osmanské říši. Usazovali se zde kolonisté a město se postupně rozrůstalo. Vznikla řadamešit aturecké lázně. Místní kupci měli obchodní kontakty v celé Osmanské říši a běžně ovládaliarabštinu aturečtinu.
.JPG)
V letech1689–1690 bylo město okupovánorakouskými vojsky v závěru tzv.velké turecké války. Po skončení konfliktu část pravoslavného obyvatelstva odešla na sever v rámci tzv.stěhování Srbů.
V roce1844 zde vypuklo tzv.ašaratské povstání místního tureckého obyvatelstva, které odmítalo reformy, prosazované vládou (Vysokou portou) v Istanbulu. Tyto reformy měly zlepšit postavení pravoslavného(srbského) obyvatelstva. Protesty vyústily v hněv místních Turků vůči křesťanské populaci a k jeho ostrakizaci.
Na základěSanstefanské mírové smlouvy mělo být město připojeno k Bulharsku, to se ale nakonec neuskutečnilo. Roku1878 bylo městoosvobozeno odturecké nadvlády. Stalo se součástí tzv.nových oblastí, kde Srbsko zavedlo svojí správu. Nakonec se stalo správním centrem okruhu.[4]
Podle prvního srbského sčítání lidu mělo Vranje 8291 obyvatel a 1803 domů.[3] Na počátku20. století dosahoval počet obyvatel již okolo dvaceti tisíc. Nacházel se zde ikonzulátOsmanské říše. Z Vranje byly často vysílány skupinyčetniků na území dnešníSeverní Makedonie, kde podnikaly výpravy proti tamním Turkům.
V roce1883 získalo město první urbanistický plán. O tři roky později byla přivedena ze severu (zNiše) iželezniční trať, v roce1889 prodloužená doSkopje. Zvyky a kulturu místního obyvatelstva zdokumentovali v období od odchodu Turků do Balkánských válekBorisav Stanković[5] aJovan Hadži-Vasiljević.
Dne4. dubna1904 postihlo Vranjezemětřesení, které způsobilo velké materiální škody. Z celkových 2043 tehdejších budov jich bylo zničeno nebo vážně poškozeno 891, což představovalo celkem 38,7 % všech staveb. Nebyly však žádné oběti na životech a pouze dva zranění.
Dodnes se zde (stejně jako v celém jižním a východním Srbsku) dochovala celá řada tureckých památek (např.Pašinov konak,Markovo kale aj). Město těžce strádalo běhembalkánských válek iprvní světové války.
V roce1919 byl ve Vranji založen prvnífotbalový klub s názvemJedinstvo (Jednota) a brzy nato i druhý s názvemSloga. Podruhé světové válce se názvy obou klubů změnily naHajduk aGrađanski. V roce1920 byla do Vranje zavedena elektřina.[3]
Dne9. dubna1941 Vranje obsadilaněmecká vojska a po několika týdnech je postoupila Bulharům (22. dubna). Ti jej začlenili do svého zvětšeného Bulharska pod názvem Vraňa (bulharskyВраня). Během okupace docházelo ve Vranje k opakované perzekuci místního obyvatelstva; několik set lidí bylo za čtyři válečná léta zabito a několik tisíc uvězněno.[zdroj?] Město mělo klíčový význam především díky železnici vedoucí dále na jih do Řecka, partyzáni na trať útočili a v prostoru mezi městyKumanovo a Vranje aktivně operovali.[6] Některépartyzánské jednotky byly zformovány z místních bojovníků. Město bylo osvobozeno dne7. září1944. Podruhé světové válce se zde rozvíjel textilní, obuvní a další zpracovatelský průmysl.
V roce1946 bylo ve Vranje otevřeno divadlo, dnesDivadlo Bory Stankoviće. O dva roky později1948 mělo město 11 252 obyvatel.
V roce1951 Vranje mírně poničilo zemětřesení. Kolem něho procházela iDálnice bratrství a jednoty, která spojovala Makedonii se zbytkem tehdejší Jugoslávie. Dosáhla sem v roce1961.[7] Později ji nahradila skutečná dálnice. Co se týče modernizace města v souvislosti s bytovou výstavbou a panelovými domy, ve Vranji byla realizována jen v omezeném počtu. Vznikla některá menší sídliště, především jižně a jihovýchodně od centra města, původní balkánský charakter města však nebyl vážněji změněn. Některé veřejné domy ale vznikly především v centru města. Postaven byl např.moderní hotel Vranje, který byl značně ovlivněnbrutalistickou architekturou tehdejší Jugoslávie.
Roku1979 bylo k městu administrativně přičleněna řada dalších obcí v okolí.[8]
Vranje vykazovalo značný růst počtu obyvatel již od počátku20. století. Díky industrializaci a dopravnímu spojení nadregionálního významu město dosáhlo cca 60 tisíc obyvatel. Drtivá většina z nich jesrbské národnosti (91,7 %); k nejpočetnějším menšinám patříRomové (4,99 %). Několik stovek osob se také v posledním sčítání přihlásilo kbulharské, resp.makedonské národnosti. Romské obyvatelstvo se soustředí v několika lokalitách po městě. V místní částiGornja Čaršija je nejpočetnější a jedná se o jednu z největších romských lokalit na území Srbska.
Počet obyvatel zde dlouhodobě klesá; jen mezi lety 2011 a2022 město Vranje se svým okolím ztratilo deset tisíc obyvatel.[9]
Místní obyvatelstvo hovoří specifickým dialektem srbského jazyka (označovaným někdy jakotorlačtina), který je blízkýmakedonštině abulharštině.[5] Dle standardní srbské dialektologie spadá podprizrensko-jihomoravský dialekt.
V blízkosti města se nachází přírodní památka údolíKazanđol, hojně navštěvovaná turisty. Oblíbené je také Aleksandrovacké jezero.
V samotném středu města se nachází pobočka Národního muzea,[1] umístěná v historicky hodnotné budověPašova konaku z roku1765. Památkově chráněné jsou rovněž další dvě historické budovy v jeho blízkosti, bývalé reprezentativní/rezidenční domyHaremluk aSelamluk. Patří k nemnoha připomínkám osmanské architektury ve městě. Jednou z nich je iBílý most (srbskyBeli most), dále potom turecké lázně (hamam z roku1690 a další.
Mezi památky, které vznikly po odchodu Turků, patří např. budova okresního úřadu (srbskyЗграда окуржног начелства) z let1905 až1907, památník osvoboditelům neboDům armády.
Ve městě je tradiční hudba a působí zde uskupení balkánské dechové hudby. Koná se zde řada různých akcí, jako je třeba Borův týden, Borovy divadelní dny nebo Staré dny. Mezi významná ve městě slavená data patří31. ledna (osvobození od Turků) a7. září (osvobození v druhé světové válce).[10] Místní škola animovaného filmu pořádá pravidelně od roku1997 každoročníMezinárodní dílnu animovaného filmu.
Mezi kulturní instituce, působící ve Vranje, patří např.Národní muzeum (místní pobočka), dále divadlo Bory Stankovće nebo jeho knihovna. V roce1987 zde byla založena škola animovaného filmu. Město Vranje financuje celkem šest kulturních organizací, které na území města působí.
Ve Vranji se také nachází muzeum Bory Stankoviće[1] (sídlí na adreseBaba Zlatina 9).
.jpg)
Až do poloviny20. století bylo Vranje městem, kde se většina obyvatel věnovala především řemeslu. Díky vhodným klimatickým podmínkám se zde tradičně daří vinařství a husté lesy z okolí města umožnily rozvoj dřevařství.
S počátkem budování průmyslu v 60. letech řada tradičních řemesel zanikla. Vzniklo několik továren: zpracování tabáku (DIV), SIMPO[11] (vyrábějící nábytek), textilní továrna Koštana, bavlněný kombinát Yumco, Alfa Plam, SZP Zavarivač Vranje. Počet zaměstnanců ve městě vzrostl z 1525 v roce1961 na 4 374 v roce1971 a 32 758 v roce1998.
V závěru20. století došlo v důsledku problematickéhospodářské situace Srbska k postupnému krachu jednotlivých továren, jakými byly např.Yumco neboKoštana.Textilní průmysl se ukázal být neschopným konkurence s dováženým zbožím. Nezaměstnanost ve Vranji je jednou z nejvyšších v celém Srbsku.[zdroj?]
Ve městě vznikly nové průmyslové zóny, které mají přilákat zahraniční investory. Stojí zde jedna ze 14 tzv. "svobodných zón". V celém městě působí okolo 2500 společností. Původní areál společnosti Yumco je považován zabrownfield a má být dále rozvíjen dalšími společnostmi. Kromě toho zde ale vznikají i nové areály na zelené louce.
Výhledově má být u Vranje postaven rozsáhlý komplex větrných elektráren.[12]
Město je napojené na hlavní dopravní koridor, který vede zBělehradu aNiše k hranici seSeverní Makedonií. Díky tomu přes Vranje směřuje významnápáteřní železniční trať idálnice. Předtím, než zde stála dálnice, vedla přes Vranje silnice celostátního významu, která byla mimoúrovňovými křižovatkami oddělená od zbytku města. MěstoSoluň s mezinárodně významným přístavem se nachází 285 km jižně od Vranje.
Místnínádraží nicméně stojí daleko od města, je odděleno od jeho intravilánu.
Ve městě je v provozu několik autobusových linek, které zajišťují obslužnost na jeho území.
V roce2008 bylo na území města Vranje evidováno 10 832 žákůzákladních a 4 948 studentůstředních škol. Vedle běžných základních a středních škol se zde nacházejí i dvě školy se speciální výukou, a to hudební škola Stevana Mokranjce a Škola pro základní a střední vzdělávání Vule Antiće. Nachází se zde také jedna vyšší odborná škola a tři detašované fakulty vysoké školy, které se soustředí na lesnictví, strojírenství a technologie.
V roce1999 mělo město pět středních škol a šest základních škol. V současné době má Vranje 15 základních a 8 středních škol.[8]
Působí zde fotbalový týmFK Dinamo, který hraje na městském stadionu.
Vranje má vlastní Městskou nemocnici (srbskyGradska bolnica Vranje).
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuИсторија Врања na srbské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuVranje na Wikimedia Commons
