| F7U Cutlass | |
|---|---|
.jpg) | |
| Určení | Stíhací letoun |
| Původ | Spojené státy americké |
| Výrobce | Vought |
| Šéfkonstruktér | Rex Beisel |
| První let | 29. září1948[1] |
| Zařazeno | červenec1951 |
| Vyřazeno | 2. březen1959 |
| Uživatel | Americké námořnictvo |
| Výroba | 1948–1955 |
| Vyrobeno kusů | 320 |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Vought F7U Cutlass bylpalubnístíhací letounamerického námořnictva z počátkustudené války. Letoun měl neobvyklou bezocasou koncepci, která byla založena na datech, získaných na konci války u německé firmyArado.[zdroj?!] V době vzniku letounu však američtí konstruktéři letounu odmítali jakoukoliv inspiraci německými projekty.
Typ F7U byl posledním letounem, který projektovalRex Beisel, jenž navrhl už typTS-1 z roku1922, který byl prvním stíhacím letounem vyvíjeným speciálně pro americké námořnictvo.
Radikální a doposud nevyzkoušená aerodynamická koncepce letounu způsobovala při jeho provozu časté technické a provozní potíže, spojené s vysokou nehodovostí. Během vývoje typu zahynuli čtyřizkušební piloti a dalších 21 jich zemřelo přinehodách během operační služby. Více než čtvrtina vyrobených letounů byla v provozu zničena při nehodách.
V roce1946 byly objednány tři prototypy. První let prototypu proběhl naletecké základně Patuxent River dne29. září1948 a letoun tehdy pilotoval ho zkušební pilot Voughtu Robert J. Baker. Už první let neproběhl bez problémů a o několik týdnů později Robert Baker při jiném letu prvního prototypu ztratil kontrolu nad letounem a zahynul v jeho troskách.
Námořnictvo nejprve objednalo výrobu verzeF7U-1, jenž se příliš nelišila od prototypů a poté pokročilejších verzíF7U-2 aF7U-3 s výkonnějšími motory. Pro opoždění vývoje motorů se verze F7U-2 nerealizovala a vyráběna byla rovnou verze F7U-3 u které došlo na základě zkušeností z provozu první varianty k řadě konstrukčních změn.
F7U-1 bylo letadlo bezhorizontálních ocasních ploch. Mělo křídla se šípovitosti 38 stupňů, z nichž vzadu vystupovaly svislé ocasní plochy. Namísto výškovek a křidélek mělyelevony. Nanáběžné hraně křídel byly roztahovací sloty.Křídla se skládala směrem nahoru.
Cutlass byl skutečně inovativním letadlem, které však nebylo příliš dobré. Všechny tři prototypy během testů havarovaly. Piloti F7U-1 museli přistávat pod velkým úhlem náběhu (20 stupňů), což vedlo k několika nehodám. Výkon letadla a jeho operační způsobilost byly posouzeny jako nepřijatelné, proto bylo všech 14 předprodukčních letadel určeno pouze k výcviku pilotů. I přesto zaznamenaly velmi vysokou míru nehod a dvě z nich údajně havarovala ještě před dodáním námořnictvu.
Firma Vought se snažila napravit tento neúspěch zkonstruováním vylepšené verzeF7U-2. Stroj měl několik vylepšení, včetně výkonnějších motorůJ34-WE-42. V listopadu 1948 si námořnictvo objednalo 88 letadel F7U-2, ale kvůli problémům s vývojem motoru tato varianta nikdy nevzlétla.
Ještě v roce 1948 přišel Vought se zcela novou konstrukcí, která dostala označeníF7U-3. Toto letadlo bylo podstatně větší, těžší, robustnější a s výkonnějšími motory. Obzvláště viditelnou změnou bylo, že kabina byla umístěna výše, aby poskytla pilotovi lepší zorné pole při přistání na palubě letadlové lodi. K dalším změnám patřilo přemístění kanónů z nosu k přívodům vzduchu. F7U-3 mohla na závěsných bodech nést výzbroj nebo palivo s hmotností do 900 kg.
První letadlo verze F7U-3 vzlétlo 20. prosince 1951. I když stíhačka měla být poháněna motoryWestinghouse J46, zpoždění ve vývoji této pohonné jednotky způsobilo, že prvních 16 kusůF7U-3 poháněly proudové motoryAllison J35-29 bezpřídavného spalování a zbytek měl definitivně motoryWestinghouse J46-WE-8B, jež mělo i 288 následujících kusů. Zkoušky prvních strojů na palubě letadlové lodi ukázaly, že budou nutné další úpravy. Nos letadla byl přepracován tak, aby se zlepšil výhled pilota. Přední podvozková noha dostala dvě kola namísto jednoho, aby se snížila poruchovost podvozku.[4] Na jaře roku 1954, po šesti letech letových zkoušek a téměř desetiletí vývoje, získalo americké námořnictvo první operačně způsobilou letku F7U-3. Do prosince 1958 bylo sestaveno 13 letek a celkově Vought postavil v této verzi 180 letadel.
Piloti F7U-3 referovali, že mělo letadlo vysokou rychlost výkrutu (až 570 stupňů za sekundu), což byl trojnásobek ve srovnání s jakoukoli jinou stíhačkou v té době. Zesílený drak F7U-3 byl považován za "nerozbitný". Podle slov pilotů bylo letadlo svižné a bylo zábavné na něm létat. Prokázalo se, že jde o solidní bombardovací platformu. F7U-3 však bylo noční můrou pro údržbu. Opravy byly nutné po každém jednom letu.
Z verze F7U-3 byly odvozeny dvě další subverze. První byla fotoprůzkumná varianta s prodlouženou přídíF7U-3P, která ale nebyla operačně nasazena a všechny kusy sloužily jen pro testy. Druhou byly letounyF7U-3M vyzbrojené kromě kanónů řízenými střelamiAIM-7 Sparrow. Bylo vyrobeno 98 kusů a dalších 48 přestavěno z verze F7U-3. Objednávka na dalších 202 kusů byla nakonec zrušena. V roce 1957 analyzovala společnost Chance Vought všechny závažné nehody F7U-3. Po nalétání 55 000 hodin došlo k 78 nehodám, což byla dosud nejvyšší míra nehodovosti u stíhacích letounů námořnictva sešípovým křídlem.[5]
Další verze letounu už nevznikly, protože Vought mezitím vyvinul mnohem výkonnější a perspektivnější typVought F-8 Crusader.
Cutlass byl Voughtem vyvinut na základě specifikací amerického námořnictva z 1. června 1945. Námořnictvo požadovalo letoun, dosahující rychlosti 966 km/h ve výšce 12 192 m. Projekt zahrnoval použitíšípového křídla s velkou hloubkou a nízkou štíhlostí.Svislé ocasní plochy byly zdvojené a uchycené v odtokové hraně křídel.Kokpit byl umístěný co nejvíce vpředu, aby měl pilot dostatečný výhled. Tovární označení letounu bylo V-346.
Ovládání letounu zajišťovalyelevony. Na celé šířce náběžné hrany křídla byly umístěny sloty. Ovládání letounu probíhalo hydraulicky. Přední podvozková noha byla velice vysoká, aby měla křídla letounu velkýúhel náběhu při startu. Vysoká konstrukce podvozkové nohy ovšem byla velice choulostivá a její případný kolaps vždy znamenal vážnou nehodu. Stejně tak vlastnosti letounu při startu a přistání byly velice špatné.
Problémy přinášely také použité motory Westinghouse J46, které měly nedostatečný tah a v dešti měly tendenci zhasínat (odtržení plamene).
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuF7U Cutlass na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuVought F7U Cutlass na Wikimedia Commons| Vojenská letadlaUS Navy aUSMC po roce 1945 | |
|---|---|
| Stíhací letouny | |
| Bitevní letouny | |
| Hlídkové letouny | |
| Průzkumné letouny a letouny pro radioelektronický boj | |
| Bitevní letouny sesvislým startem a přistáním | |
| Transportní letouny | |
| Cvičné letouny | |
| Vrtulníky | |
| Bezpilotní letadla | |
| Prototypy | |
